Bůh podle bible?
Jedna z věcí, které bych nepřál ani nepříteli, natož SPS, je to, co postihlo o letošních letních prázdninách Evangnet. Přitom jsem se od diskutujících dozvěděl, že některé patologické jevy v diskusi, pro které je možnost anonymních vstupů živnou půdou, mají už i svá odborná pojmenování: diskutér, který vlastně ani nechce debatovat, ale vyvolávat hádky a hašteření, je prý troll, a když mu na to někdo skočí a začne se s ním přít, až ho jako zavíječ zatáhne do bezvýchodných debat, je krmičem trollů, oba z toho nakonec vyjdou jako trotlové.
Kdosi s velmi limitovaným vzděláním, ale mimořádným sebevědomím, se rozhodl otevřít si zde „filosofickou školu“, a z této pozice napadat jednu theologickou představu za druhou, chybou ovšem je, že všechny jsou už jaksi prošlého data expirace. A tak milý pan „Lachtan“ vytahuje jedno téma za druhým z let asi tak před 2 – 3 sty lety. Nejen, že sám nemá ponětí o dějinách bible, o kritické exegesi ani o hermeneutice či sémantice, ale ani o skutečném učení církve, ačkoliv se snaží vystupovat jako expert na všechno. Chce-li být učitelem filosofie, pak i v tom má silné mezery. Díky němu se pak hloupí křesťané mohou dozvědět, že celá léta žili v bludu: žádný bůh není, to je dokázané, bible je falšuňk, církevní historie zejména, Ježíš nikdy nežil a jiná podobná moudra, založená na značně primitivní logice, která mu umožňuje mít nad všemi navrch, protože když jim nerozumí, jsou oni blbí. Omluvou mu budiž, že mnozí z těch, kdo se jej snaží nakrmit, se občas chovají stejně. Pokud měla tato debata nějaký zajímavý přínos, pak zjištění, jak málo jsou lidé o své víře schopni vydávat smysluplné svědectví sine ira et studio. Hovoří vůbec faráři (s lidmi, ne jen) se svými salárníky o takových věcech? Co se vlastně děje na našich biblických hodinách, mládežích, třicátnících atd., že jsou běžní laici často bezradní, nebo odkázaní na věčné: „takt to je a basta fidli!“
K hříchům Boha kromě toho, že není, patří (teď zase podle kohosi stejně intelektuálně vybaveného, kdo se „statečně“ jmenuje Svobodomyslným přispěvatelem) i to, že je masový vrah. To se objevilo i v jiném trollovatém příspěvku, dožadujícím se vysvětlení „paradoxů“ (tazatel použil chybný výraz – šlo mu rozpory, paradox je něco jiného) v bibli, především když Bůh zakazuje zabíjet, a zároveň nechává celé národy vyvražďovat. Předpokládám, že trollům nepomůže nic, jim jde jen o uchování si svého pocitu intelektuální nadřazenosti, nebo jen o to, že dokáží tolik lidí naštvat. Ale pokud se někdo chce opravdu v těchto morálně značně závažných otázkách povzdělat, pak si myslím, že náš knižní trh tak chudý není.
Bezvýchodná debata mi připomněla (a inspirovala mě k novému přečtení, a opět s velkým užitkem, neboť už jsem starý a zapomínám) velmi dobrou knihu, přístupnou především theologicky neškolenému čtenáři (ačkoliv některé pojmy a představy si bude muset nechat od svého faráře vysvětlit, ten se alespoň nebude v práci nudit, nebo se obrátit na starý dobrý Internet). Mluvím o knize lausanneského starozákoníka Thomase Römera, SKRYTÝ BŮH, s podtitulkem „Sex, krutost a násilí ve Starém zákoně“ (ISBN 80-86498-16-6, vydal Mlýn, vydání 1., Jihlava 2006, aktuální cena 109,- Kč).
Autor, jak v úvodu slibuje, nejde ani jednou z cest, jimiž bývají morálně problematická místa v bibli vysvětlována – odkazováním starozákonního materiálu do historie, buď jako evolučně staršího kroku ve srovnání s Novým, nebo podle schématu Zákon × milost, zamlčováním, spiritualizací (nejde o genocidu, ale o vnitřní boj vyznavače s kenaanstvím) či bagatelizace (např. hledáním nějaké červené niti milosti, táhnoucí se prý oběma zákony, která je důležitější, než to ostatní). Nechává je být tím, čím jsou, hovoří o autonomii obou zákonů, která jejich souvislosti neruší, sleduje ostatně i jisté prvky agresivity boží též v Novém zákoně. Čtenář zde najde mnohá vodítka k pochopení knih Tóry, tzv. „Deuteronomistického díla“ (Dt, Joz, Sd, 1-2Sm, 1-2Kr atd.), proti radikální škole deuteronomistů, donedávna velmi oceňovaných, staví do popředí dílo kněžské, které naopak působilo na mnoho exegetů příliš rozbředle. Podněty dostaneme i ke knihám doby helénistické: Job, Jon či Kaz. Autor však ani jedné pozici ve Starém zákoně nestraní, obě jsou s plnou legitimitou jeho součástí, a kdo chce starozákonnímu Bohu skutečně rozumět, musí je tak brát. Vykládá tato místa z historických okolností jejich vzniku. Směřuje k tomu, co je naznačeno už v titulku, že živý Bůh je vždycky překvapivý a nedá se vtěsnat do žádné uhlazené a vyprecizované theologické definice. I věřící člověk musí pociťovat při čtení bible určité potíže, a nesmí před nimi lacině unikat. Za laciný únik je ovšem třeba považovat i upnutí se na boží nepoznatelnost, „intelektuální“ agnosticismus, které by vedlo k mravní nezávaznosti bible.
Pokud mám k dílu výhrady, pak směřují k vydavatelům. Je třeba jim především poděkovat, že tu Mlýn vůbec je. Je to odvážné nakladatelství velmi dobrých knih, jak po stránce obsahové, tak i z hlediska obecné přístupnosti. Knihy jsou to vkusně provedené, a k takovému vydavatelskému počinu je jistě třeba určité odvahy i nasazení, které mnohá nakladatelství nemají. Tato kniha rozhodně není výjimkou. Přece bylo několik věcí uděláno poněkud lajdácky. Radost pokazí četné chyby, které mohou být i závažné: korektora například zjevně nebavilo prokousávat se spoustou biblických odkazů, takže na str. 67 najdeme místo odkazu na Ex 4,24-26 odkaz na Ex 24-26, nebo na str. 88 odkaz na Ezd 7 místo 9. Možná piplačka, ale pro písmácké čtení dosti zásadní. Na stranách 50 a 51 pak autorovy odstavce dostaly typografii přilehlých citátů. Na str. 43 čteme výklad jména Abraham, který se spíš hodí k Abramovi. Mnohé překlepy mění logiku vztahů mezi větnými členy, člověk si musí občas domýšlet, jak to mělo být správně. Záměna svůj/tvůj se dostala i do biblického textu Gn 4,11 na str. 92. kde chudákovi Kainovi Země otvírá jeho (!) ústa aby se sama mohla napít krve Abelovy.
Mezi méně závažné připomínky, ale jistě ke zvážení, patří odkazy na dostupnou literaturu. Právní stránce vydavatelství nerozumím, ale snad nic nebrání upravit tyto odkazy pro cíleného, tedy českého čtenáře. Vydavatelé zachovávají odkazy frankofonního autora i v případech, že odkazuje na francouzské překlady děl, psaných původně anglicky nebo německy, případně děl vyšlých v češtině. Tady by mohli být trochu vstřícnější.
Také stojí za zvážení, zda by nebylo vhodné na stranách 39-43 připomenout, že se o nápisech z Chirbet el-Qom a Kuntilled Adžrud nemluví u nás poprvé, a důsledky, pro pravověrnou křesťanskou i židovskou theologii poněkud kuriosní, nebyly už v době vydání žádnou novinkou? Už o 6 let dříve o nich v Theologické reflexi č. 2 informoval Ondřej Stehlík v článku Hospodin a (jeho?) Ašera. Nevím, jak jde kniha na odbyt, rád bych ho tímto ovšem povzbudil. Pokud by se uvažovalo o nějakém novém vydání, doporučil bych pronikavou revizi.
Čemu jsem však ani při druhém přečtení neporozuměl, to je zmínka o sexu na začátku podtitulku. Pokud nepočítám rozsáhlé úvahy o pohlavnosti Boha, tedy našich řečí o něm, s tímto tématem se autor prakticky nezabývá. Navíc spojení sexu s násilím působí jako nějaká bulvární reklama (ještě že tam nebyly drogy!). Násilí je morálně problematické, sex sám o sobě nikoliv. Přesto se v pornografii i moralitách obojí často spojuje. Stojí za zvážení, zda je nutné jít stejnou cestou.
Kdybych si směl troufnout vytknout něco samotnému autorovi, očekával bych víc, než jen konstatování, že násilné texty nelze dnes morálně aplikovat. Jejich morální aplikace mi tam schází i přes to, že se autor velmi poctivě věnuje jejich skutečnému či možnému vlivu na chování Židů a křesťanů v minulosti, přítomnosti, za dob konquisty, nebo v Izraelsko Palestinském konfliktu.
Kniha nám neposkytne ucelenou odpověď na otázku, jak si násilné a destruktivní jevy, s Bohem v bibli spojované, srovnat s naším vlastním pojetím Boha. Pomůže nám ale lépe bibli rozumět a může přispět k obnovení písmáctví v laické veřejnosti. Jejím přínosem je, že se nesnaží bibli vtěsnat do nějakého morálního či theologického rámce. Rovněž nás vede ke skoncování s příliš jednoduchými tvrzeními, jak bible to či ono pojímá, vždyť je sama kolbištěm různých tendencí, na jejichž třecích plochách se teprve rodí slyšení božího slova.