Jdi na obsah Jdi na menu

Haleluja Leonarda Cohena

22. 2. 2014

 

V moderní populární hudbě se nezřídka stává, že její „profánní“ tváří probleskují náboženské motivy. Příkladem toho je i veleslavná píseň kanadského zpěváka Leonarda Cohena Hallelujah, která má zejména ve své původní verzi profánně-sakrální charakter. Jím se však vyznačuje nejen text, nýbrž i hudba, v níž se mísí gospel (gospelový je tu takt 6/8 s triolami) s waltzem. cohen_leonard.jpg

Píseň ovšem nejprve, poté co vyšla na albu Various Positions (1984), zapadla. Proslavila ji teprve verze Johna Caleho, který roku 1991 vydal na Cohenovu počest album I’m Your Fan. Zejména od té doby píseň interpretovala řada dalších hudebníků (Bono, Annie Lennox, Sheryl Crow, Bon Jovi aj.) a uplatnila se v řadě významných filmů (Smoke, 1995, Shrek, 2001, Obchodník se smrtí, 2005, Útěk do divočiny, 2007, Strážci, 2009 aj.).

Sami se budeme v následující úvaze zabývat textem písně, který interpreti sami pozměňovali text – a také již Cohen sám ve svých živých vystoupeních zpívá jiné sloky, které mají vztahové a sexuální motivy a v nichž motivy náboženské ustupují, jak to ukazuje verze z roku 1994 (album Cohen Live: Leonhard Cohen in Concert): „Yeah but I remember, yeah when I moved in you, / and the holy dove, she was moving too, / yes every single breath that we drew was Hallelujah“ (Jé, ale vzpomínám, jé, když jsem se v tobě pohnul, a svatá holubice se pohybovala též, ano, každé naše jednotlivé nadechnutí bylo haleluja).

 

Pro naše úvahy si nyní vystačíme s původní verzí písně:

 

Zaslech' jsem tajuplnou melodii,
to David svojí hrou Pána potěšil.
tobě však hudba moc nedává, že?
Ale tak to je:
kvarta, kvinta
nahoru v mol, dolů v dur.
Zmatený král složil Haleluja

Haleluja, haleluja,
haleluja, haleluja.

Měl's víru silnou, ale potřeboval's důkaz.
Viděl jsi ji, jak se koupe na střeše,
její krása a měsíční světlo tě přemohly.
Připoutala tě
ke kuchyňské židli,
svrhla tvůj trůn a ostříhala ti vlasy
a ze tvých rtů si vytáhla Haleluja.

Haleluja, haleluja,
haleluja, haleluja.

Říkáš, že jsem bral Jméno nadarmo,
ale jméno ani neznám.
Kdybych je znal, co by to s tebou udělalo?
Světelná zář je v každém slově,
nesejde na tom, které jsi slyšela,
svaté či porušené Haleluja.

Haleluja, haleluja,
haleluja, haleluja.

Dělal jsem to nejlepší, moc toho nebylo,
nic jsem necítil, učil jsem se dotýkat,
říkal jsem pravdu, nepřišel jsem tě klamat,
a to i když se všechno zvrtlo.
Až budu stát před Pánem písně,
nic nebudu mít na jazyku, jen Haleluja.

Haleluja, haleluja,
haleluja, haleluja.

Haleluja, haleluja,
haleluja, haleluja.

Haleluja, haleluja,
haleluja, haleluja.

Haleluja, haleluja,
haleluja, haleluja,

haleluja.

 

Starší verze písně zahrnuje nejvýraznější biblické narážky. Hlavní narážkou je samozřejmě titulní výraz „Haleluja“ („Chvalte Jahveho“), jehož opakování tvoří refrén. Protože je to hebrejské slovo, posluchač se musí obejít bez jeho lexikálního významu. Přesto jeho emotivní význam oslavy a adorace v něm zůstává už od dob starého Izraele a v písních se vrací stále znovu (v Česku například v „Magdaléně“ Marty Kubišové nebo v „Půlnoční“ Václava Neckáře).

Hned první sloka zmiňuje hru na harfu krále Davida (1. Samuelova 16,23), jemuž se připisovalo autorství žalmů. Tuto hru přitom výslovně s písní samou spojují slova o následnosti akordů písně, která je v G-dur. Kvartou je C-dur („the fourt the...“), kvintou je D-dur („...fifth“), minor fall znamená E-moll („the minor fall and the...“), major fall znamená C-dur („...major...“), odkud se vracíme k D-dur („...lift“).

Ale také je tu oslovován jakýsi protějšek mluvčího, který se prý o hudbu příliš nestará. Řečnická otázka, že se někdo nestará o hudbu, v první sloce nebo ujišťování pravdomluvností ve čtvrté sloce jsou vzaty z osobního příběhu. Protějškem mluvčího je bývalá milá, již jsou také určena slova o tom, že se vše zvrtlo (Giacomo Bottà).

Druhá sloka se vrací ke králi Davidovi, který uviděl krásku Betšabé, jak se koupe na střeše (2. kniha Samuelova 11,2), a připojuje odkaz k legendárnímu zachránci Samsonovi, jemuž ovšdm pelištějská manželka Dalila, kolaborující se svými soukmenovci, zrádně ustříhla vlasy, v nichž vězela jeho čísla (Soudců 16,19). Oba příběhy i při značné rozdíly spojuje motiv milostného vztahu a podvodu. V tom patrně spočívá hlavní téma písně (Giacomo Bottà). Samozřejmě biblické motivy jsou tu kvůli mluvčímu, který když mluví ve druhé osobě, nepromlouvá v této sloce k protějšku, nýbrž k biblickým hrdinům Davidovi a Samsonovi. Ti však jako by splývali, takže se zdá, že druhá sloka se obrací přímo na mluvčího.

Sakrální motivy prostupují ovšem celou píseň, a tak se dostáváme k otázce, jakou roli v ní vůbec hrají. Zdá se, že mají i jisté biografické souvislosti, protože Cohen sám pochází ze židovské rodiny. Od 70. let se dokonce zajímal o buddhismus a roku 1996 byl ordinován jako buddhistický mnich. Nicméně stále se cítí být Židem: „Nehledám nové náboženství, jsem docela spokojený se starým, s judaismem,“ jak uvedl v jednom rozhovoru.

Roku 1973 odcestoval do Jeruzaléma, kde se chtěl přidat na izraelskou stranu v Jomkipurské válce. Dostal přitom ovšem za úkol se starat o zábavu vojáků, a v této souvislosti se na Sinajské poušti zakusil přímou palbu nepřítele. Poté však, hluboce dojat setkáním s izraelskými i arabskými vojáky, opustil zemi a napsal píseň Lover Lover Lover. Tato píseň se pak chápala jako výraz osobního odporu k ozbrojeným konfliktům. Koncem 70. let se Cohen, který se v té době také rozvádí, dostává ve své písňové tvorbě k náboženským tématům (Recent songs, 1979). Tato tendence vrcholí zmíněným albem Various Positions.

Sakrální dimenze písně Hallelujah se tedy neobjevila náhodou. A její úloha není ani mimochodná, nýbrž v písní vytváří zvláštní rovinu. Dovoluje totiž osobní výpověď v konfrontaci s oslovovaným protějškem konfrontovat ještě s další rovinou. A na ní se ukazuje dávnost příběhů lásky a zrady. Co po takovém příběhu zůstane? Přeci: haleluja. Jakoby citoslovce, výraz úlevy, pozitivní minimum.

Když pak se třetí sloka opírá o třetí přikázání Desatera (Exodus 20,7), vnáší do slov písně interpersonální dilema, které naznačuje, jako by cosi bylo znesvěceno. Bývalá milá vytýká mluvčímu znesvěcení (božího) „Jména“, které ale mluvčí „nezná“ (odkaz k tomu, že znění Jména je neznámo), což je ale pro bývalou milou patrně stejně irelevantní jako hudba. Čtvrtá slova pak přináší ono již zmíněné ujištování pravdomluvností, která se po zvrtnutí vztahu stává vratkou komoditou. Ať už jsou slova jakákoli, cosi v nich září. Konec písně naznačuje situaci „posledního soudu“, za níž z minulých dilemat, rozporů a krachů jako by nestálo nic za zmínku – kromě onoho haleluja.

Při troše pozornosti však přeci jen můžeme zjistit, že lexikální význam slova haleluja má v písni svůj smysl: odkazuje k božímu jménu, o němž se zmiňuje třetí sloka. Už první sloka mluví o „Pánu“, kterého hrou těšil král David a o němž poslední sloka mluví jako o „Pánu písně“. Před ním má mluvčí písně stát jen s oním haleluja, jež provázelo jeho příběh, na rtech. Cohenova píseň tedy není sice náboženská, není ani přímo výrazem jeho zbožnosti, jejíž moment můžeme alespoň předpokládat, nýbrž výpovědí o prožívání určitého svého období a o snaze je pochopit s pomocí biblické archetypie.


Jiří Hoblík

 

Doplněk 1: 

Na facebookové stránce „Religion and Ethics NewsWeekly“ byla v noci z 2. na 3. dubna 2014 tato zpráva: Na přelomu března a dubna 2014 americká Kongresová knihovna ohlásila svůj výroční výběr 25 nahrávek pro uvedení do Národního registru nahrávek a mezi nimi „Hallelujah“ Leonarda Cohena, píseň, která získala „status kulturního fenoménu“. Knihovna jmenovitě uvedla verzi písně Jeffa Buckleyho z roku 1994 a upozornila, jak široce byla píseň užita při veřejných a soukromých smutečních, náboženských a slavnostních příležitostech, stejně jako při svatbách, pohřbech, dobročinných akcích a bohoslužbách. Ve své nové knize “A Broken Hallelujah: Rock and Roll, Redemption, and the Life of Leonard Cohen” zkoumá Liel Leibovitz, jak Cohenova židovská víra ovlivnila jeho umění a popisuje „Hallelujah“ jako „mísící transcendentní a pozemské“, v čemž dochází k „haleluja každého“.

Doplněk 2: Roku 2015 si irský farář Ray Kelly získal spousty fanoušků tím, že při svatebním obřadu zazpíval Cohenovu píseň, pochopitelně přebásněnou. Zařazení pop-music do svatebního obřadu v kostele není sice nic nového, ale když má kněz skvělý hlas, proč jej nevyužít? Hlavně však se ukazuje, jak je Cohenova píseň nadčasová.

 

Poznámka: autorem obrázku je Jedimentat44, zdroj http://www.flickr.com/photos/jedimentat/7557246066/ (licence Creative Commons).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Aleš Wrana - akord

25. 2. 2014 10:46

Jirko, zdá se mi, že jsi vyznění své interpretace zásadně oslabil už překladem prvního verše písně, kde „a secret chord“ (doslova: tajný akord) překládáš jako „tajuplnou melodii“. To je přece něco dost jiného. Už adjektivum význam posouvá: „tajný“ znamená „skrytý“, zatímco v „tajuplný“ (mysterious) je důraz, že se něco jeví tajemné. David nechtěl působit tajuplně, on jako zasvěcenec znal tajný akord, kterým dovedl působit na Boha. A potom to hlavní: „akord“ znamená „tři i více SOUČASNĚ znějící různé tóny, uspořádané dle určitého systému“; „melodie“ je „organizovaná SEKVENCE různých tónů“. Že pak Cohen ten akord přehraje jako sekvenci tónů, ze kterých je složen, jakoby výukově pro posluchače (a to je možná onen „broken“/rozložený akord, o kterém zpívá ve sloce 2), to je něco jiného. V úvodních slovech ale myslí na akord, tudíž na sou-zvuk. – Podle mého pochopení totiž hlavní duchovní myšlenkou té krásné a hluboké písně je, že existuje jakýsi sou-zvuk, složený ze složky mollové i durové, jako je i náš život někdy zároveň jásáním i pádem, oslavováním Boha v okamžiku našeho pádu, souzvuk, který pak má ozvučnost i u Boha. (Častěji se v hudebně-duchovní historii objevuje téma kontrastní, tzv. „ďábelského akordu“.) – Ale možná se mýlím a někdo mě poučí dále. Budu rád.

Jiří Hoblík - Re: akord

25. 2. 2014 19:59

Aleši - "tajuplný" je blíž ke svatosti, ne že by David byl nějaký tajný agent. A "akord" je v písni pars pro toto ve vztahu ke skupině akordů, o nichž se zpívá, nejde o jediný akord. Krom toho sice jsem se nepokoušel o zpívatelné přebásňování, ale i tak doslovnost bych považoval za větší násilí. Díky za pochopení.

Aleš Wrana - Re: Re: akord

26. 2. 2014 12:14

Trochu jsi to, co jsem napsal, zlehčil. Nemyslel jsem "tajný" jako "tajný agent", ale jako "esoterický", napsal jsem přece, že chápu Davida podle Cohena jako zasvěcence, který objevil cosi skrytého. - Nechci se hádat o slova, opakuji to jen proto, že podle mého je to spojující motiv písně: ve sloce druhé se připomíná, že esoterická židovská tradice chtěla najít pravé Boží jméno, a sloka třetí podle mého pochopení vyslovuje naději, že na Božím soudu přece jen, přes to, že v mém životě dnes je taková naděje zatraceně nezjevná, budu umět říct to pravé Haleluja.

Jakub Dvořák - Tak také jedna verze :-)

10. 4. 2014 18:51

http://www.cas.sk/clanok/278230/na-konci-obradu-prislo-obrovske-prekvapenie-knaz-rozplakal-takmer-vsetkych-svadobcanov.html