Pochybnosti o ordinariátu pro luterány
Na stránkách Radio Vaticana se 29.10. objevila zpráva "Kardinál Koch: ordinariát pro luterány je možný, požádají-li o něj".
Poněkud mne překvapila. Byl jsem dosud přesvědčen, že kardinál Kurt Koch je člověk ekumenicky otevřený, a přitom se nyní dopouští ekumenicky necitlivé chyby: Tvrdí, že reformací začala sekularizace náboženství. Jako Němec myslí především jistě na lutherskou reformaci. Ale v ní nešlo o přesun náboženství do soukromí, nýbrž o nastolení osobního vztahu k Bohu.
Dále se ve zprávě uvádí "Cesta smíření s luterány ještě daleká, dodává kardinál Koch." Ta věta není jinak pohoršlivá, ale něco naznačuje. Mám totiý zato, že smířit se je mezi lidmi možné, ještě dřív než zapadne slunce. Ovšem Římsko-katolická církev je obrovitá, a nutně tedy příliš těžkopádná instituce na to, aby začala pracovat na eliminaci po staletí se vyvíjejících konfesijních rozdílů. Ale co když něco takového jednak není možné a jednak v tom smíření nemusí spočívat? Nemůže smíření spíše nastat - a bez iluzí - při respektu k jinakosti?
Třetí věc, na kterou bych tu chtěl poukázat, je ale vážnější. Koch navrhuje "zkratky" v podobě například "ordinariátu pro luterány", který by byl jakýmsi chlívečkem uvnitř ŘKC, v němž by lutheráni po konverzi mohli nosit alespoň starý dobrý luteránský hábit. Tento nápad mne nijak nepřekvapuje - připadá mi jako výraz postoje mezi ekumenickou otevřeností a ekumenickou uzavřeností: chceme být pro vás otevření, chceme smíření - ale musíte k nám pod čepec. Navíc v době, kdy k sobě víc než kdy jindy nacházejí cestu lutheráni a reformovaní, je takový nápad trochu "mimo mísu" - nevšímá si reformovaných a zvažuje mnohem slabší nabídku.
Jiří Hoblík
P.S. Děkuji Davidovi Geislerovi za upozornění.
Komentáře
Přehled komentářů
Návrh kardinála Kocha mi přijde upřímný a vstřícný, avšak katolicky upřímný a vstřícný. Domnívám se, že reflektuje problém povrchně. Připomíná mi to model "otevřených manželství", kdy jsou manželé sice formálně svoji, prý se i mají rádi, ale každý si žije svým životem a svému partnerovi toleruje, že občas s někým jiným.
Přece úplně "mimo mísu" ten návrh nevidím a rozhodně nepopírá kardinálovu pověst. Jen jako ani my nemůže překročit svůj vlastní stín. Různá jednání jsou tu od toho, aby jednající předkládali návrhy, třeba pitomé, ale to se právě musí v další debatě vyjevit a doufat, že ve střetu dobře míněných blbých návrhů vykřísnou jiskřičky něčeho, co už tak blbé nebude. Myslím, že pozitivní je upřímnost a vůle něco navrhovat, a měla by být odměněna stejně upřímnou, nediplomatickou, ale upřímě bratrskou odpovědí, proč není takový návrh vhodný. Už tím by to ekumenický dialog mohlo posunout někam dál.
Re: Mimo mísu, a přece v míse ...
(Jiří Hoblík, 1. 11. 2012 1:44)Zdůrazňovat upřímnost není důvod, v ní problém není a Kochovi ji neupírám. Zato mně mrzí jeho myšlenkový lapsus. Ale je zajímavé, jak se s Kochem shoduješ v tom, že ke smíření má dojít na svatého Dyndy. ŘKC totiž nikdy nepřekročí svůj stín - což samozřejmě neznamená, že začnu cupovat katolíky anebo je nahánět do Wittemberku. Také doporučuji tvé laskavé pozornosti, že záležitost mimo-mís-nosti má své důvody...
Re: Re: Mimo mísu, a přece v míse ...
(Jakub Dvořák, 1. 11. 2012 8:30)Ve smíření problém nevidím. Rozumní evangelíci jsou s rozumnými katolíky smířeni dávno. Ostatně mnozí mí katoličtí známí jsou svými názory reformaci velmi blízko, zatímco mnozí evangelíci pokatoličťují. Možná jen bude třeba si ujasnit, že smíření nemusí nutně znamenat splynutí, sloučení. Koch, jak mu rozumím, vidí nějaký průsečík v této časnosti, já v Království Božím, a není to žádná tragédie.
Re:
(david daggie Geisler, 1. 11. 2012 12:52)
Jako "podstatné" pro ekumenické snahy mezi římskými katolíky a evangelíky vidím více "Společné prohlášení k nauce o ospravedlnění" z r. 1998. Protože to, dle mého názoru, ukazuje nesmyslnost náboženské nesnášenlivosti mezi oběma konfesemi. Při pozorné četbě tohoto dokumentu je vidět, že teologové obou stran se hodně snažili o vzájemnou vstřícnost a porozumění. A dle svých možností... i o biblický pohled na věc.
Věřím, že smíření a porozumění mezi dříve znepřátelenými tábory je možné. Při oboustranném respektu.
Ovšem vidět smíření v rekatolizaci protestantů? To se mi jeví do budoucna jako minimálně "plytká naděje"...
Mimo mísu, a přece v míse ...
(Jakub Dvořák, 31. 10. 2012 21:34)