Jdi na obsah Jdi na menu

Zajímavý výňatek z německého školského zákona (německo-česky)

Erster Teil   Allgemeine Grundlagen

Erster Abschnitt   Auftrag der Schule

§ 2   Bildungs- und Erziehungsauftrag der Schule

 

(2) Ehrfurcht vor Gott, Achtung vor der Würde des Menschen und Bereitschaft zum sozialen Handeln zu wecken, ist vornehmstes Ziel der Erziehung. Die Jugend soll erzogen werden im Geist der Menschlichkeit, der Demokratie und der Freiheit, zur Duldsamkeit und zur Achtung vor der Überzeugung des anderen, zur Verantwortung für Tiere und die Erhaltung der natürlichen Lebensgrundlagen, in Liebe zu Volk und Heimat, zur Völkergemeinschaft und zur Friedensgesinnung.

 

První díl. Všeobecné základy.

První oddíl. Poslání školy

§ 2  Vzdělávací a výchovné poslání školy

(2) Nejvznešenějším cílem výchovy je probouzet úctu k Bohu, respekt k hodnotě člověka a ochotu k sociálnímu jednání. Mládež má být vychovávána v duchu lidskosti, demokracie a svobody, k toleranci a respektu vůči přesvědčení jiných, k zodpovědnosti za zvířata a udržování přirozených základů života, v lásce k národu a vlasti, k národní pospolitosti a pokojnému smýšlení.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Daggie - A ze které je to doby?

8. 4. 2011 13:05

A ze které je to doby? Zní to jako z dob císaře Viléma...

Jakub Dvořák - Re: A ze které je to doby?

8. 4. 2011 15:30

Mě spíš napadá, je-li to spolkový zákon, nebo nějaký zemský? Hádal bych ta na Bavory. No jo, "povznesení se k Bohu", jako cílová kompetence výuky a výchovy, to najdeme u Ratkeho i Komenského; otázkou je zda a jak to převést do naší sekulární reality? V Německu se to unese i v bývalých "demokratických" zemích.

Jiří Hoblík - Re: A ze které je to doby?

8. 4. 2011 17:54

V Německu má každá země vlastní školský zákon. Zatím jsem tuto zásadu našel v zákoně pro Bádensko-Vittembersko z roku 1983 a pro Porýní-Vestfálsko z roku 2005.

Jakub Dvořák - Cíle výchovy - spirituální?

8. 4. 2011 19:58

Soudobý pedagogický slovník by takové řazení výchvně vzdělávacích cílů zahrnul do kategorie spirituálních. Použitelnost, či dokonce oprávněnost takto výchovné cíle definovat dokonce zákonem, je nasnadě: "probouzet úctu k Bohu" - jakému, čímu? Hospodinu, Alláhovi, Višnu? Duchům předků, lesů vod a strání? Nebo nějaké univerzální představě "božství". Nejen, že zbožné by to neuspokojilo, ale co s nevěřícími?
"Respekt k hodnotě člověka a ochotu k sociálnímu jednání. Mládež má být vychovávána v duchu lidskosti, demokracie a svobody, k toleranci a respektu vůči přesvědčení jiných, k zodpovědnosti za zvířata a udržování přirozených základů života, v lásce k národu a vlasti, k národní pospolitosti a pokojnému smýšlení" - tato část by byla pro našeho občana srozumitelnější bez té prvé. Šlo by o kompetence občanské. Mnohý by dokonce řekl, a ne z neoprávněně, že první a druhá část vykazovaly vždy spíše rozpor, zvláště stále-li za první nějaká politická moc. Přesto mi přijde sympatické, když vidím nad těmito "sekulárnějšími" hodnotami jako vrcholnou podmínku k jejich naplnění onu "spirituální". Principem spirituality je odkazovat poněkud výše, než jen na bezprostřední občasnké zájmy. O politické použitelnosti však pochybuji.