Jdi na obsah Jdi na menu

Zdroje frustrací kněžského povolání

Dalším bolestivým zdrojem frustrace je až marnotratné hospodaření s financemi. Je smutným faktem, že církev, která na počátku své existence usilovala o odluku církve od státu, nyní ráda přežívá (jako by se až chtělo vloudit slovo přižívá!) díky státním dotacím. Namísto spuštění se na vůli Boží, pouštíme se do nedůstojného politikaření ve vyjednávání o rozporcování katolického majetku, který nám má spadnout jako milodar z nebe české politické scény. Opravdu tím zabezpečíme bytí církve, když bude na platy duchovních příštích x let? Namísto služby evangeliu z radosti toho, kdo za ni nečeká žádnou odměnu, se dostáváme do stavu nespokojenosti s podprůměrnými platy, které nám platí někdo, kdo vlastně o naši službu ani nestojí, ba dokonce jí pohrdá (daňoví poplatníci). A tak se setkáváme s praxí, kdy v jedné diecézi jedna sestra farářka obhospodařuje několik náboženských obcí tam, kam se nikomu nechce jít, a jinde v téže diecézi, je v jedné obci kromě faráře i další (a občas i více, a proč ne, vždyť my to neplatíme...) pomocný duchovní a všichni za přibližně stejný plat.

Tomáš Karel, Zdroje frustrací kněžského povolání v CČSH a možná východiska jejich řešení, in: Teologie prostého života. Sborník z teologické konference Královéhradecké diecéze CČSH konané ve dnech 2.-3. března 2010, ed. Chadima, M.; Rokyta, J. Hradec Králové 2010, (str. 26-29) str. 28