Národní koktejl: lítost a hnus, protřepat - nemíchat!
Lítost platí zmarněnému životu a těm vůči němu pozůstalým. Hnus platí pronárodu, který si ani nezaslouží nazývat se národem, protože przní svou kulturu i svůj jazyk, ve své malosti pošilhává po hvězdách - ó jak daleko to má do úcty. A do toho plno novinářů a politiků jako masérů mozků pomocí strojených citovostí a umělých gest. Proto nacházím mimo jiné spřízněnosti s blogovým příspěvkem Jana Urbana "Svéráz národního fňuku." Ale do pohledu na jaroslavleské neštěstí se mi pletou ještě další pomyšlení.
Sám třeba nevím, co bych dělal, kdybych byl postaven před reálný výhled, že v Rusku sednu do letadla. Úroveň bezpečnosti tamních letadel je pověstná. Stály by mi za to riziko i třeba milióny? Za riziko, které je téměř na denním pořádku, protože v Rusku musí vrcholový hokejista neustále létat z jednoho kouta širé Rusi do druhého, i za její hranice? Samozřejmě se nedokážu vžít do mysli těch, kdo to riziko podstupují, tím spíš nehodlám moralizovat oběti. Ale jsou tu davy překvapených. Překvapení vyvolalo to, kdo zahynul, protože šlo především o hokejisty, neštěstí vyvolalo více procítěné pozornosti než jindy, daleko méně však bylo překvapivé, že se to vůbec stalo.
V důsledku toho myslím, že oběti leteckého neštěstí v Jaroslavli nejsou jen oběťmi úrovně ruských aerolinií a špatné údržby inkriminovaného stroje, nýbrž také oběťmi obchodně-sportovního systému. Takových obětí je ovšem daleko více a nejsou to jen oběti na životech. Chceš něco dokázat a máš na to? Tak se podřiď systému! Jinak se dej třeba na malování pokojů. Kdo ví, že na to má, nechce své schopnosti zahodit, to by popřel sám sebe. Dře a dře, staví se pod rostoucí nároky - a starosti o organizaci a o vytváření podmínek nechává na klubu, jeho organizačních a technických zaměstnancích, samozřejmě i na realizačním týmu. Ze všech pak žije obchodně-sportovní systém. Systém miliardových průtoků. Hráči jsou v něm komoditami, vlastnictvím klubů, předmětem handlování. Bohatými otroky.
Kdo z běžných lidí si alespoň připustí otázku, v jakém to světě žije? A že o tomto světě vypovídá jedna událost za druhou... Včetně hokeje... A včetně vztahu obyvatel České republiky k němu.... Kdyby si hokej a fotbal skutečně zasloužily být pravým podkladem pro národní hrdost, tak za předpokladu, že by nebyly tak "exponovány" (beztak je účast především na fotbalových utkání směšná) a že by byl zavržen obchodně-sportovní systém. Český hokej na to doplácí - a český fotbal ještě víc. Na rozdíl od anglického fotbalu a americko-kanadského hokeje, jehož se ten ruský snaží být nápodobou.
Takže je-li zdrojem české identity hokej a vybíjení frustrace na Romech, necítím se být Čechem. Nemíním to nijak teatrálně, protože je to "tak nějak jedno". A tak by mne alespoň zajímalo, zda nezkrachuje Kontinentální liga. Byla by to výzva poctivosti a úcty k životu.
Jiří Hoblík
Komentáře
Přehled komentářů
Tak se na nich muselo vydělat ještě naposled. Nějaký ten peníz nebo aspoň být viděn v "in" společnosti - trocha prestiže.
Ondřej
To se mi líbí
(Ondřej Wolf, 11. 9. 2011 18:19)