Cenzura v Dějinách a současnosti (ĎaS) 9/2011.
Vyhnána dveřmi opět se oknem vrací jako hlavní téma - cenzura. Není to samozřejmě na první pohled téma křesťanské, theologické, nebo duchovní. Ale všichni víme, že právě literatura tohoto druhu, či jen pouhé zmínky na dané téma, byly předmětem cenzorských zásahů za časů komunismu. Ale ani prvorepubliková epocha nebyla zcela liberální. Tuhé cenzury se tehdy dožadoval lid sám. A pokud jde o dobu mocnářství, tak pro ni panují ledsjaké stereotypní představy, ale jak doopravdy cenzura probíhala, co bylo předmětem cenzorských zásahů, jak ovlivnila podobu dnes již klasických děl? Byla to doba, kdy cenzorský úřad byl dobrým místečkem pro nevyužité duchovenstvo, a současně jeho obětí bývaly kromě beletrie spisy theologické. Tak lze zhruba načrtnout období, v němž se pohybují články hlavního tématu: od Rakouska-Uherska po komunismus.
- Hned první, neliterární příspěvek má zvlástní půvab - je to totiž karikatura na straně 28, jíž počátkem prvorepublikového období reagoval komunistický kreslíř v Trnu na tehdejší cenzuru. Když ji však chtěl roku 1966 jiný komunistický list, Plamen, připomenout, komunistická cenzura to zakázala. Proč asi?
- Hned na následující straně je však přetištěna "Resoluce sdružení rodičů stát. reál. gymnasia ve dvoře Králové nad Labem" z roku 1930, požadující, aby stát zajistil, že děcka nebudou vystavena škodlivým účinkům špatné a nevhodné literatury.
- Dobu starého mocnářství připomíná vlídný portrét cenzora Zimmermanna v článku Petra Píši "Policajtštější nežli Obrpolicajti říšští". Zimmermann neměl u českých intelektuálů zrovna dobrou pověst a jeho tupost byla předmětem mnoha vtipů. Byl však hlavně vnímán jako nepřítel Čechů. Autor spravedlivě ukazuje, pod jakým tlakem chudák kněz Zimmermann byl: z jedné strany obviňován z nekompetentnosti pro svoji přísnost, vedoucí až k vyloženým skurilitám, z druhé strany mu byly ukládány pokuty a důtky za to, že tu a tam mu něco uteklo. Neměl-li dobrou pověst u českých obrozenců, nutno dodat, že ani němečtí intelektuálové ho nijak neoblibovali. Současně jsou odkryty okolnosti, za jakých údajně unikl Máchův Máj cenzorovu řádění, ukazující Máchu jako geniálního manipulátora.
- Zvláštní kapitolou v dějinách cenzury je zápolení Jakuba Arbesa s cenzurou a s hrabětem Thunem. O tom pojednává článek Michala Charypara Zákonem proti vládě.
- Avšak ani Československý stát nezůstal pozadu. Jemu hlavně pod vlivem rozmáhající se prudérie ležel na srdci osud dětí a osob neučených, kteří sami nemohou rozpoznat úroveň nabízené knižní produkce. Článek Tomáše Pavlíčka V zájmu obecné mravnosti popisuje boj prvního státu Čechů a Slováků se vším, co jen trochu smrdělo erotikou, takže cenzura bránila i osvětě o hygieně, zatímco erotická produkce si hledala cestičky jak se dalo.
- Dobu komunismu mapuje článek Petra Šámala Setkání v Praze, s cenzurou, který na konkrétním případu, na komplikovaném vstupu Josefa Škvoreckého do literárního světa, ukazuje způsob práce komunistické cenzury. Zatímco v předchozích režimech existovaly cenzorské úřady, v komunistickém státě nic podobného neexistovalo. Byl tu sice při Ministerstvu vnitra jakýsi dohled, ale většinu zamítnutých děl stačily zpracovat úřady, které neměly cenzuru formálně v popisu práce. Na Vnitro toho dorazilo jen minimálně, protože každé dílko procházelo nepřehlednou sítí schvalovacích řízení, takže autor hovoří o rozptýlené cenzuře. Kromě toho se čtenář dozví mnoho o pozadí literární tvorby Josefa Škvoreckého. Citáty "odborných" posudků pak mohou být tragikomickým dochucením této porce informací.
Články sledují vývoj cenzorské filosofie, požadavků a kriterií cenzury, jakož i proměny její organizace a přístupu vlád i občanů k ní. Rád bych časopis a jeho téma jakož i ostatní články v devátém čísle touto cestou doporučil.