Svobodné protestantské stránky

Smyslem následující úvahy je letmá reflexe veřejných projevů evangelického církevního vedení z poslední doby. Tyto projevy si zaslouží reakci, protože je za nimi určitá snaha, ale také si zaslouží dotazování, jaký mají smysl. Odpověď na toto dotazování neposkytujeme, jen k němu chceme trochu povzbudit.

Tak trochu k oslavám Agenta Franty.

Vcelku čerstvá připomínka už postaršího případu slouží nicméně úvaze o něčem závažnějším. O tom, v čem církev selhává. A jedním z takových momentů je kající praxe.

Tři postřehy z jedné pražské instalační slavnosti.

Popsat křesťanský konformismus by si žádalo běh na dlouhou trať. Mohlo by to být téma pro diplomovou i disertační práci. Zde se spokojme alespoň se dvěma podněty, které přišly v dvouměsíčním odstupu po sobě, a jimiž bylo takřka bezproblémové kývnutí synodu na vládní návrh tzv. církevních restitucí v listopadu 2011 a prohlášení synodní rady Českobratrské církve evangelické o Evropské unii (oficiálně jde zároveň o návrh prohlášení synodu) z ledna 2012.

Začerstva učiněné připodotknutí ke zveřejněným údajům sčítání lidu 2011 o náboženském přesvědčení obyvatel naší republiky. O prapodivnosti a chybnosti otázek ve sčítacím dotazníku jsme se vyjádřili již dříve (viz).

Snad si někdo pomyslí, že je to ode mě ostuda, když nevím, co se děje v seniorátu, kde žiji. Ale pravda je, že o nezvolení Radima Žárského farářem v Černilově jsem se dozvěděl náhodou, později pak z článku Jiřího Hoblíka Další vyštípanec?. Prostorově vzdálenější Jiří ví i o věcech, které jsou pro mě osobně novinkou …

Svědectví bývalého evangelického faráře o svých zkušenostech s Evangelickou církví. Laskavé čtenáře prosíme, aby v něm nehledali ublíženectví, ale svébytný pohled na evangelické záležitosti. (JH)