Jdi na obsah Jdi na menu

Chrudimský seniorát

RSS kanály poskytují sbory:

  • Pardubice
  • Česká Třebová
 

Příspěvky

Ohlášky 14. 1. 2018

15. 1. 2018

Čtení: Filipským 2/5-11 Sbírka: Text: Žalm 131 Účast: Písně: 65/1; 158; 647; 177; 611; 487 VP: Kazatel: A. Lavická Děkujeme sestře farářce Anně Lavické za službu při dnešních bohoslužbách. V 10.45 začínají bohoslužby v kazatelské stanici Horní Jelení. V týdnu připomínáme tato shromáždění: ve středu v 9.30 hodin se sejdou maminky s dětmi v 17 hodin se sejde staršovstvo. Kromě jiného bude s farářkou Hanou Ducho projednána její povolací listina a chceme požádat Synodní radu o vydání pokynu k její volbě za farářku našeho sboru. ve čtvrtek v 15 hodin budou bohoslužby v Domově pro seniory U Kostelíčka. ve čtvrtek 18. ledna budou obnoveny biblické hodiny. Sejdeme se v18 hodin a br. farář Doležal bude vykládat 37. kapitolu knihy proroka Ezechiele – „údolí suchých kostí“. Kdo potřebujete potvrzení pro daňové přiznání za rok 2017, pište se na seznam vzadu v kostele, aby Vám je mohla pastorační pracovnice vystavit. V termínu od 10. do 19. srpna se koná dětský tábor v Lovětíně. Hlaste své děti, počet míst je omezen. Příští neděli káže farářka Hana Ducho, kandidátka na farářku našeho sboru, a po bohoslužbách pastorační pracovnice Pavla Queisnerová pohovoří o své praxi v Německu. Všichni, domácí i hosté, jsme zváni na faru na rozhovor při kávě a čaji.
 
Celý příspěvek

Kázání 31. 12. 2017

3. 1. 2018

Bohoslužby, Pardubice               31.12.2017                                         Mt 2,13-23 L.Beneš Čtení: Mt 2,13-23 Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“  14 On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta  15 a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‘Z Egypta jsem povolal svého syna.’  16 Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.  17 Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:  18 ‘Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utešit, protože jich není.’  19 Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě  20 a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“  21 On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země.  22 Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských  23 a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.  Milí bratří, milé sestry, Sotva se Ježíš narodil, je o něj velký zájem. Až z dalekých východních krajů přicestují mudrci, hledají ho, protože i hvězda na nebi se dala do pohybu a ukázala jim, že se narodil král Židů. Jak víte, mudrci si myslí, že král se musí narodit v hlavním městě a v královském paláci. Tak se tam jdou ptát. Tam však nic nevědí. Tento král se narodil v chudém Betlémě, Bůh se stal člověkem, nikoli nadčlověkem. Je služebníkem všech, ne pohlavárem. Ale králem Herodem to otřese, začne mít strach o svůj trůn a ať už je to jak chce, konkurenta se chce zbavit. Ale Bůh to tak nenechá. A Josefovi dá vědět: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ Tak tedy – nejen velký zájem, ale od počátku se ho lidé snaží zbavit. Zatím ještě nevědí, že on skutečně přijde později do Jeruzaléma, že ho budou vítat jako krále – a přece tam zemře. Na kříži. Aby se naplnilo, co je o něm řečeno na začátku, a co od počátku zvěstuje jeho jméno: dostane jméno Ježíš, které znamená: „Hospodin vysvobodí“. Vysvobodí Jeruzalém, svůj lid i všechen svět od hříchu. Sám sebe zmaří, aby druhé zachránil. Od počátku je to jeho cesta – cesta služby smíření pro druhé, smíření v tomto světě. Příběh o Josefovi a Marii, který s právě narozeným miminkem Ježíšem musí uprchnout do Egypta, se o letošních vánocích stal symbolem toho, co prožívá náš svět. Rodiče v noci sbalí nejnutnější a potají s právě narozeným dítětem prchají do ciziny. Aby unikli před běsnícím diktátorem, který ve své zemi rozpoutá teror a neváhá kvůli tomu, aby se udržel moci, povraždit i malé děti. I papež František to připomněl, že Ježíšovi a jeho rodičům je situace uprchlíků důvěrně známá a solidarizuje se s nimi. Ostatně církev v Egyptě odvozuje svůj původ právě od těchto vánočních událostí (za „zakladatele“ je považován apoštol Marek) a egyptští křesťané si považují za čest, že jejich předci mohli poskytnout azyl a ochranu před hladomorem Abrahamovi a jeho lidu, a později mohli poskytnout azyl a ochranu svaté rodině. Koptská církev v Egyptě (a okolních zemích) je poměrně početná, prý v současnosti dokonce roste – přestože je neustále terčem teroru. Její dějiny jsou vskutku dějinami pronásledování a utrpení. A přece jsou to lidé, kteří i přes velmi nepřátelské prostředí pečují o vzdělanost a solidaritu s chudými a pronásledovanými, její sbory byly a jsou záchrannými oázami pro uprchlíky. A vlastně – proč se takový příběh o vánocích vypravuje? Proč jej evangelista Matouš zařadil do bezprostřední souvislosti vánočních událostí? A že to dnes slyšíme zároveň na přelomu starého a nového občanského roku? – Na Boží hod jsme zde četli zprávu o narození Ježíše Krista. A tam jsme četli, že Matouš velmi zřetelně odhalí Josefovi ve snu, proč se to vše děje (Mt 1:21-23): „Maria porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“  22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:  23 ‘Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel’, to jest přeloženo ‘Bůh s námi’. A tento příběh – o dramatickém úprku před politickou zvůlí, ochrana v Egyptě a návrat zpět – je příběhem, který nade vše zřetelně ukazuje: Ono „Bůh s námi“, Immanuel, se tu osvědčuje: Bůh byl s ním, třebaže běsní živly a politika a poměry se jeví někdy jak vykloubené, tak Bůh svého Syna neopouští. Ne, neušetří ho lidského údělu, nevyhýbá se tomu, co lidé dnes a denně prožívají, ale ukazuje, že to nakonec nezvítězí. V dějinách, které jsou tak tuze poznamenané pronásledováním, zlovůlí politiků, nepřátelstvím, ale také lidským utrpením a bolestí, v tom se odvíjí ještě jiné dějiny. Dějiny záchrany a vysvobození. A ty sahají až do Egypta – k Abrahamovi, který tam pobýval jako host a byl zachráněn před hladomorem; v dějinách, které máme před očima, se odvíjí ještě jiný příběh – věrné Boží péče o právě narozeného Ježíše. A my víme – tato Boží péče sahá až za hrob. A proto i tento příběh – o Josefovi, který je zde příkladem pro ty, kteří by snad pochybovali, zda se vyplatí poslechnout Boží slovo a zaslíbení. Je to slovo, které vede k záchraně. Tomuto slovu se vyplatí nakonec naslouchat víc, než všem slibům či hrozbám a zdviženým pěstím vládců tohoto světa. Proto Ježíš přišel, aby toto Boží zaslíbení věrné péče a ochrany dosvědčil – nejen za hranice vlastní rodiny, za hranice své země, ale až do Egypta, a konečně pak – až za kříž a smrt. Ježíš sestoupil nejen do Egypta, ale jak vyznáváme – sestoupil až do pekel, ale Bůh mu prokázal věrnost – vzkřísil jej a přivedl zpět. To, že odsud vzniká ona jistota víry i pro dnešní křesťany, kteří obstojí v rozmanitých zkouškách, usilují o smíření a pokoj, přestože za to nesklízejí vděk a uznání, usilují o ochranu slabých, pečují za cenu vlastních obětí o nemocné, to nelze nijak vysvětlit jinak, než že svoji naději čerpají od Ježíše, který jde před nimi. Vždyť je to pořád ten Immanuel – Bůh s námi, Bůh s nimi. Na přelomu starého a nového roku nás to obrací k velké vděčnosti: Smíme poděkovat, že Bůh nás věrně provázel, i přes všechno těžké a složité, mnohdy nesrozumitelné, přes všelijaké bolesti i ztráty, ale provázel nás na našich cestách, až do dnešních dnů. A v této důvěře smíme vidět i dny příští, budoucí cestu naši, našich blízkých, našeho sboru i naší země a tohoto světa: jako cestu, na které nás provází Boží věrná péče, jako provázela i Ježíše do Egypta. Matouš to líčí možná poněkud drasticky, ale je to zřetelné: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život. „ ti, kteří Ježíšovi usilovali o život, ti, kteří mnoho nevinných chlapců v betlémské krajině o život připravili, ti, kteří matkám připravili úděl takový, že jejich pláč je slyšet až v Ráma, až k sousedům, až ze Syrie, Barm
 
Celý příspěvek

Kalendář 01 / 2018

3. 1. 2018

KALENDÁŘ 01 / 2018 Datum Den Co Kde Čas 01.01.2018 PO Nový rok- bohoslužby s vysluhováním svaté kostel 9:00 večeře Páně – Michal  Branda Bohoslužby Horní Jelení – Michal Branda modlitebna 10:45 03.01.2018 ST Angličtina fara 14:00 04.01.2018 ČT Bohoslužby v Domově pro seniory u Kostelíčka U Kostelíčka 15:00 07.01.2018 NE Bohoslužby pro děti a dospělé – Martin Kocanda kostel 9:00 09.01.2018 ÚT Schůzka starší generace fara 14:00 Biblická hodina Horní Jelení 17:30 10.01.2018 ST Angličtina fara 14:00 Biblická pro děti fara 15:15 11.01.2018 ČT Bohoslužby v Sanatoriu TOPAS Holice 14:00 Bohoslužby v Domově pro seniory Dubina 15:30 Alianční týden modliteb kostel 18:00 12.01.2018 PÁ Alianční týden modliteb CASD 18:00 14.01.2018 NE Bohoslužby – Anna Lavická kostel 9:00 Bohoslužby – Anna Lavická H. Jelení 10:45 17.01.2018 ST Setkání maminek s dětmi fara 9:30 Angličtina fara 14:00 Biblická pro děti fara 15:15 Schůze staršovstva fara 18:00 18.01.2018 ČT Bohoslužby v Domově pro seniory u Kostelíčka U Kostelíčka 15:00 Biblická hodina fara 18:00 21.01.2018 NE Bohoslužby – Hana Ducho kostel 9:00 Povídání o praxi ve sboru v Německu – P.Queisnerová fara 10:00 22.01.2018 PO Týden modliteb za jednotu křesťanů kostel sv. Jana 18:00 23.01.2018 ÚT Biblická hodina fara 14:00 24.01.2018 ST Angličtina fara 14:00 25.01.2018 ČT Bohoslužby v Domově pro seniory Dubina 15:30 Biblická hodina fara 18:00 28.01.2018 NE Bohoslužby – Jiří Doležal kostel 9:00 Bohoslužby – Jiří Doležal H. Jelení 10:40 31.01.2018 ST Angličtina fara 14:00 Biblická pro děti fara 15:15
 
Celý příspěvek

Ohlášky 31. 12. 2017

2. 1. 2018

Čtení: Sbírka: Text: Účast: Písně: VP: Kazatel: L. Beneš Děkujeme bratru faráři Ladislavovi Benešovi za službu při bohoslužbách. Zítra, na Nový rok, budou bohoslužby s vysluhováním večeře Páně zde v kostele v 9 hodin a v kazatelské stanici Horní Jelení v 11 hodin. V týdnu připomínáme tato shromáždění: - ve čtvrtek v 15.00 budou bohoslužby v Domově pro seniory u Kostelíčka, - biblická hodina ve čtvrtek 4. ledna se nekoná. Bratr farář Doležal je přepracovaný. Biblické hodiny začnou nejspíše od 18. ledna. - První seniorátní setkání mládeže v roce 2018 se bude konat od pátku 5. ledna 18 hodin do soboty na faře v Čáslavi. Páteční program bude mít Pavel Hanych. V sobotu bude následovat turnaj ve sportech. Všichni mládežníci jsou zváni. - Příští neděli 7. ledna se konají bohoslužby pro děti i dospělé. Od 11. do 22. ledna se budou v Pardubicích konat ekumenické bohoslužby. 11. ledna v 18 hodin se sejdeme k bohoslužbám v našem kostele. Kupujte si Evangelický kalendář, který je zaměřen na 100. výroční naší církve, příručku Na každý den a Hesla jednoty bratrské pro rok 2018. V příručce jsou mimo jiné příspěvky od sestry Mandysové, bratrů Beneše, Doležala a Ženatého. 12. a 13. ledna se budou konat prezidentské volby. Volby chápejme jako příležitost pozitivně ovlivnit roli, kterou bude Česká republika hrát v následujících letech v evropské i světové politice. V řadě zemí získávají převahu – ani u nás nechybějí – hlasy, zpochybňující základní pilíře demokracie, svrchovanost práva, svobodu slova, solidaritu, a tím i sám unikátní evropský politický projekt, jehož jsme součástí. Historie nás poučila, že odvržení těchto hodnot by mohlo mít neblahé dopady na životy nás všech. Mějme naději, že každý z nás může běh věcí ovlivnit a že apatie a sobectví nepřeváží nad touhou po pokojném a tvůrčím spolužití. Je proto naší občanskou povinností se voleb účastnit a svojí volbou vyjádřit své názory a víru ve skutečné hodnoty. Všichni, domácí i hosté, jsme zváni na faru na rozhovor při kávě a čaji.
 
Celý příspěvek

Ohlášky 1. 1. 2018

2. 1. 2018

Čtení: Sbírka: Text: Účast: Písně: VP: Kazatel: M. Branda Děkujeme bratru jáhnovi Michalovi Brandovi za službu při bohoslužbách. V 11 hodin se konají bohoslužby v kazatelské stanici Horní Jelení. V týdnu připomínáme tato shromáždění: ve čtvrtek v 15.00 budou bohoslužby v Domově pro seniory u Kostelíčka. biblická hodina ve čtvrtek 4. ledna se nekoná. Bratr farář Doležal je přepracovaný. Biblické hodiny začnou nejspíše od 18. ledna. První seniorátní setkání mládeže v roce 2018 se bude konat od pátku 5. ledna 18 hodin do soboty na faře v Čáslavi. Páteční program bude mít Pavel Hanych. V sobotu bude následovat turnaj ve sportech. Všichni mládežníci jsou zváni. Příští neděli 7. ledna se konají bohoslužby pro děti i dospělé Od 11. do 22. ledna se budou v Pardubicích konat ekumenické bohoslužby. 11. ledna v 18 hodin se sejdeme k bohoslužbám v našem kostele. Kupujte si Evangelický kalendář, který je zaměřen na 100. výroční naší církve, příručku Na každý den a Hesla jednoty bratrské pro rok 2018. V příručce jsou mimo jiné příspěvky od sestry Mandysové, bratrů Beneše, Doležala a Ženatého. 12. a 13. ledna se budou konat prezidentské volby. Volby chápejme jako příležitost pozitivně ovlivnit roli, kterou bude Česká republika hrát v následujících letech v evropské i světové politice. V řadě zemí získávají převahu – ani u nás nechybějí – hlasy, zpochybňující základní pilíře demokracie, svrchovanost práva, svobodu slova, solidaritu, a tím i sám unikátní evropský politický projekt, jehož jsme součástí. Historie nás poučila, že odvržení těchto hodnot by mohlo mít neblahé dopady na životy nás všech. Mějme naději, že každý z nás může běh věcí ovlivnit a že apatie a sobectví nepřeváží nad touhou po pokojném a tvůrčím spolužití. Je proto naší občanskou povinností se voleb účastnit a svojí volbou vyjádřit své názory a víru ve skutečné hodnoty. Všichni, domácí i hosté, jsme zváni na faru na rozhovor při kávě a čaji.
 
Celý příspěvek

Ohlášky 24. 12. 2017 odpoledne

28. 12. 2017

Čtení: Sbírka: Text: Účast: Písně: VP: Kazatel: L. Beneš Děkujeme bratru faráři Ladislavovi Benešovi za službu při bohoslužbách. Adventní bazar letos vynesl 12 449 Kč, které jsou věnovány na potřeby sboru. Letos jsme připravili balíčky pro lidi bez domova a v nouzi. Společně s bratry a sestrami z Církve bratrské, z Křesťanského společenství, z Církve adventistů sedmého dne, z Římskokatolické církve a z našich sborů v Heřmanově Městci, Přelouče, Bukovky jsme připravili a rozdali 237 balíčků. Bratr Capoušek s pomocníky i letos vařil a rozdával polévku pro bezdomovce. Ve čtvrtek měli štědrý den, pobožností posloužil bývalý farář František Plecháček. Děkujeme za vaši pomoc. Dovolujeme si upozornit, že ve předu v kostele je stále možno zakoupit za 150 Kč památeční sadu k výročí 120 let postavení kostela, která obsahuje nástěnný Kalendář na rok 2018, almanach a pamětní tašku. Ideální a neotřelý dárek na poslední chvíli. Zítra se konají bohoslužby od 9 hodin s vysluhování večeře páně. Sbírka je celocírkevní, určená na podporu bohoslovců a vikariátu.
 
Celý příspěvek

Ohlášky 25. 12. 2017

28. 12. 2017

Čtení: Sbírka: Text: Účast: Písně: VP: Kazatel: L. Beneš Děkujeme bratru faráři Ladislavovi Benešovi za službu při bohoslužbách. Dnešní sbírka je celocírkevní, určená na podporu bohoslovců a vikariátu Dovolujeme si upozornit, že vpředu v kostele je stále možno zakoupit za 150 Kč památeční sadu k výročí 120 let postavení kostela, která obsahuje nástěnný Kalendář na rok 2018, almanach a pamětní tašku. Ideální a neotřelý dárek na poslední chvíli. Kupujte si Kalendář, Na každý den a Hesla jednoty bratrské pro rok 2018. Zítra se konají bohoslužby od 9 hodin. Všichni, domácí i hosté, jsme zváni na faru na rozhovor při kávě a čaji.
 
Celý příspěvek

Ohlášky 26. 12. 2017

28. 12. 2017

Čtení: Sbírka: Text: Účast: Písně: VP: Kazatel: A. Lavická Děkujeme sestře farářce Anně Lavické za službu při bohoslužbách. Včerejší celocírkevní sbírka, určená na podporu bohoslovců a vikariátu, vynesla v našem sboru 6 824,-Kč. Kupujte si Kalendář, Na každý den a Hesla jednoty bratrské pro rok 2018. V kalendáři jsou příspěvky od sestry Mandysové, bratrů Doležala a Ženatého. Ve čtvrtek 28. prosince se bude na faře letos naposledy vařit polévka pro bezdomovce. Prosíme pomocníky, aby se hlásili Pavlovi Capouškovi. Všichni, domácí i hosté, jsme zváni na faru na rozhovor při kávě a čaji.
 
Celý příspěvek

Kázání 24. 12. 2017

28. 12. 2017

Bohoslužby, Pardubice                    24.12.2017                                        Tit 3,4-5 Štědrý večer Text: Titus 3:4-5 4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha:  5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; Milí bratří a milé sestry, milí přátelé, v Čechách (a na Slovensku) se tento dnešní den před vánočními svátky nazývá Štědrý. Prý snad nikde jinde na světě. Jinde je to „svatý večer“, nebo „svatá noc“. Ale u nás „štědrý“. Jakoby právě to, že jde o „ štědrý“ večer bylo to, co vánoce pootevírá a čím se vánoce staly. Kdy se vánoce a jak slaví, je ve světě hodně různé. Ale společné je, že to jsou svátky, které se pojí s touto štědrostí – přejeme si radostné svátky, posíláme si přání – a jsme štědří ke druhým lidem, dáváme si dárky, štědří býváme i sami k sobě. Dopřejem si, co si jindy nedopřejem. I když nás volají v těchto dnech odborníci zcela po právu k přiměřenému slavení a k udržitelnému rozvoji, tak v jednom je prosím neposlouchejte: tuto atmosféru radosti a štědré velkorysosti prožívejte ve vší svobodě, a šiřte ji kolem sebe co nejvíc, aby mnozí další se mohli také radovat a z té štědrosti opravdu něco mít a aby vydržela. Vždyť k tomu máme opravdu důvod: „Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha.“ Jakou podobu slavení vánoc dáme, je v každé rodině a každé zemi jiné. Ale důvod je společný. Na počátku je toto Boží rozhodnutí, a tato událost – „nebo narodil se vám dnes Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově“. A do dnešních dnů dává do pohybu nás všechny, jako tehdy ony pastýře v Betlémě, ať o tom něco víme, nebo tomu žádnou váhu moc nepřikládáme. Tato Boží dobrota a láska, tato štědrost Boží vede mnohé – věřící i nevěřící – aby ji dopřáli druhým. Když toto chce apoštol vysvětlit, začíná slůvkem „ALE“. Moc rádi to slůvko nemáme. Když nám někdo něco dává, nabízí, vyslovuje pochvalu, když se něco hodně daří, už, už čekáme, kdy přijde ono pověstné: „ALE“. Mám tě rád, ale… Najednou nás zabrzdí, vytrhne z oné krásy, které jsme se oddávali – ALE – víš, má to jeden háček… Jaký háček ukrývají vánoce? Proč apoštol tím „ale“ začíná? – Inu, právě proto, abychom na konci věděli a mohli odejít dnes s jistotou, že žádné podmínky, žádné skryté poplatky za krásnou nabídku, žádné háčky na nás nečíhají. Jak to tedy je s oním „ale“? Možná to na Štědrý večer nebudeme slyšet rádi, když apoštol vysvětluje, co vlastně vánoce znamenají, tak začíná v předchozím verši: „Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli.“ To opravdu nezní moc pěkně: lidé, kteří jednají jak nerozumní; kteří nemají rádi ty druhé, závidí si a opovrhují jinými. Tak opovrhují druhými, že je prostě přehlížejí a šikanují. Lidé, kteří propadají závislostem; a lidé, kteří pracují jak otroci, aby se jiní, na druhém konci světa, například my v Evropě, měli dobře, a lidé, kteří si nevědí rady sami se sebou, a kteří mají strach z druhých, tak před nimi prchají do ciziny… Co by asi apoštol napsal o nás dnes? Co by asi apoštol napsal o dnešních lidech a světě, kdyby si přečetl noviny a pustil televizi? A právě proto apoštol napíše ono veliké a slavné: „ALE“. Navzdory všemu tomu, jací jsme byli, a co všechno nepěkného o nás lidech a tomto světě je možno říci, navzdory tomu se „ukázala dobrota a láska našeho Spasitele Boha“. To není jen takové obyčejné oznámení, nebo jen jedno z mnoha vánočních přání, která rádi dostáváme a třeba je i rádi posíláme, jinak se vlastně nic nemění. Tady se mění, a to všechno. Vlastně celý pohled na nás lidi, na náš svět, a k tomu ovšem – i pohled na Boha. Ať už bylo předtím cokoliv, ať jsme tomu přikládali víru nebo ne, ať jsme optimisté nebo pesimisté, odteď je zřejmé: on se postaral, abychom o něm věděli jednoznačně: on je dobrý a má nás rád. Možná si z roku, který je pomalu u konce táhneme všelijaké mrzutosti, nebo dokonce viny a dluhy, které nás tíží k neunesení; možná už nemůžeme napravit, co jsme pokazili, možná máme hořkost, když se díváme kolem sebe, obavy, co bude dál, v tom všem platí a nad tím se rozprostírá ono veliké ALE: Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha. A to znamená – ono to všechno tíživé a bolestné nezmizelo rázem a nezmizí – ALE ono to nad námi nemá poslední platnost; to těžké a neprůhledné nad námi a tímto světem nemá poslední moc a nezvítězí to. V tom je ta štědrost, kterou vánocích připomínáme a slavíme: že Bůh byl tak štědrý, že jeho láska a dobrota přemáhá všechno to, co život kazí a ohrožuje. A kdy se ta dobrota a láska ukázala? Inu – to víme docela přesně, to není tajemství a hádanka: to bylo „v oněch dnech, když vyšlo nařízení od císaře Augusta, když Sýrii spravoval Quirinius a Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, a když tam byli s Marií, naplnily se dny a přišla její hodina.  7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí…” A jak víme, k vánocům patří andělé. Tedy ti, kteří umí povědět, co se to tam v Betlémě stalo: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.  11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ Jestli je nějaké tajemství vánoc – a vánoce s tajemstvím spojujeme – pak je to určitě ona otázka – proč to Bůh všechno dělá. Aha – není tu nějaká podmínka? Háček? – Ne, toho se prosím nebojte. Nedokážeme sice odpovědět na všechny otázky, proč se Bůh tak rozhodl, to je vskutku tajemství, ale v nejistotě zůstat nemáme: „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování.“ V tom je ta jeho velkorysá štědrost, kterou mu ovšem zejména lidé zbožní mívají za zlé. On všechny podmínky a háčky odstranil. Vždyť on miluje nejen ty dobré a laskavé a velkorysé a obětavé, ale i ty, kteří jsou hříšníci a lidé všelijak problematičtí. A dokonce je zve ke svému stolu, jako my budeme zítra pozváni k jeho stolu. Však to známe z příběhu toho děťátka narozeného v Betlémě, Ježíše Krista: on přijímá i ty, kteří před ním a jeho dobrotou a láskou neobstojí; on přijímá i ty, kteří mají za to, že neobstojí nejen před Ježíšem, ale ani svými blízkými, a dokonce ani před sebou samými. Ale v tom je to tajemství, které se stále znovu učíme chápat: jeho štědrá dobrota je taková, že přináší pokoj a odpuštění, smíření a naději – pro všechny. Prostě – pro všechny. Proto právě před večeří Páně si navzájem podáváme ruce a přejeme: Pokoj tobě. To je asi to nejznámější na celém vánočním příběhu: „Hle,zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid . Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. A na konci zpívá celý ten andělský příležitostný pěvecký sbor: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi ; Bůh v nich má zalíbení.“ Tady si neodpustím poznámku: vskutku je tam řečeno – pokoj všem lidem. Ne jen pokoj lidem dobré vůle. Ale i těm – nebo právě těm, co dobrou vůli nemají. Možná bychom si přáli, aby Bůh spíše odděloval, než všechny spojoval svojí láskou – aby oddělil zrno od plev, dobré a špatné, provinilé od nevinn
 
Celý příspěvek

Kázání 25. 12. 2017

28. 12. 2017

Bohoslužby, Pardubice                              25.12.2017                          Mt 1,18-25 Boží hod vánoční Čtení: Mt 1,18-25 Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.  19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.  20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.  21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“  22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:  23 ‘Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel’, to jest přeloženo ‘Bůh s námi’.  24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.  25 Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš. Milí bratří, milé sestry, milí přátelé, právě jsme zpívali: „Čas radosti, veselosti světu nastal nyní.“ A tak si to přejeme i navzájem: „Veselé vánoce“, „radostné a pokojné svátky“. A tak to má být. I já se k tomu připojuji a přeji vám radostné vánoce. Protože – to jsme si nevymysleli, že se vánoce pojí s radostí. Tak jsme to zde včera slyšeli: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost , která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.” Evangelista Matouš – možná k našemu údivu – o vánoční radosti nemluví. Nejprve nasadí docela věcný tón: „Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.“ A Josef také jedná docela věcně: „Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají“. Snoubenci podle tehdejšího práva patří totiž již jen sobě, ale žijí do svatby každý u svých rodičů a nestýkají se. A když snoubenka čeká dítě před svatbou, je považována za nevěrnou a hříšnici. A manželství by už ani nešlo uzavřít. Ale je zde právní možnost – požádat o rozvod ještě před svatbou. Josef je „muž spravedlivý“, nechce Marii ztropit skandál, tak ji hodlá propustit „potají“. Tak tedy – na začátku vánočního příběhu nejen věcný tón, ale ještě pořádná patálie. A Josef je odhodlán to skončit dřív, než to začalo. Rozvést se, tak to přece chodí. „Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii“. Blahodárné „ALE“. Tys, člověče, myslel, že vše půjde, jak to tak obvykle chodí – ALE Bůh má jiné plány. Tys myslel na hanbu a na to, jak se jí potichu zbavit – ALE Bůh vidí spravedlnost ještě jinak. Nejen spravedlnost a milosrdenství pro jednoho, ale pro oba. A nejen pro ty dva, ale spravedlnost a milosrdenství pro všechny. „Neboj se přijmout Marii“. A pak se tam líčí, co anděl vyřizuje od Boha Josefovi ve snu – narodí se syn, dáš mu jméno Ježíš. A vykládá, že se tím plní dávná zaslíbení, a Bůh takto projevuje věrnost svému lidu a tomuto světu. Vždyť ve Starém zákoně čteme ono slavné vánoční zaslíbení: ‘Hle, dívka počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel’, to jest přeloženo ‘Bůh s námi’. A Josef se probudí a „učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.“ A to je na tom nesmírně důležité – Josef poslechne. Kupodivu se v celém příběhu nesetkáme s otázkou, jak to asi vnímala Marie, jak o té nečekané situaci spolu hovořili, jaké měli pocity – a my přece máme za to, že věci, zvláště ty složité, je spolu třeba a možno nějak vydiskutovat, promluvit si, a ono se to urovná. A my vidíme – Josef s Marií by to spolu nijak neurovnali. Jen by to ututlali. Ale lidský hřích nejde vydiskutovat a ututlat. Matoušovi jde ještě o něco jiného: aby pověděl, že vánoce jsou svátky velikého Božího milosrdenství a smíření, a jistoty, že Boží slovo je spolehlivé. A že přináší odpuštění a smíření. Když kdysi zaslíbil Bůh, že bude o svůj lid pečovat a starat se, že jej bezpečně bude doprovázet i přes všechny těžkosti – i kdyby se hory pohybovaly a pahrbkové ustupovali, i kdyby se národy bouřily a kuly plány a jejich vládcové, jak se zpívá v Žalmu 2., se srocovali a umlouvali proti Hospodinu a proti kde komu, tak smlouva jeho pokoje se nepohne, on svoji věrnost a své milosrdenství prosadí. I kdyby byl někdo zcela nevěrný a hříšník. Kolikrát sám Hospodin naříká nad tím, že jeho lid je nevěrný, že zradil jeho lásku, až svůj lid chce propustit – posílá ho do zajetí. Ale přesto jeho milosrdenství bylo silnější. Lid se vrátil do země zaslíbené, ukázalo se, že, Boží milosrdenství je silnější a sliby stabilnější, než všechny pakty a smlouvy světa. A o vánocích pošle svého Syna, aby tuto věrnost dosvědčil. A nakonec i jemu prokáže věrnost a lásku, která jde až za kříž a hrob. A tím nás z tekutých písků nejistoty přivede na pevnou půdu pod nohama. A to už je důvod k radosti a dobré naději nejen pro sváteční pohodu, ale i do budoucnosti. A Josef pak má dát narozenému dítěti jméno. Ne libovolné. Bůh s člověkem nejedná libovolně. Ale jméno docela konkrétní: „Marie… porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ Jméno Ježíš je možno vyložit jako: „Hospodin spasí“, nebo „vysvobodí“, „zachrání“ – a sice „svůj lid od jeho hříchů“. A tady jsme v naprostém centru toho, proč vánoce, proč přišel Ježíš, a co je tedy základem naší víry i naděje. Přijde Zachránce a Mesiáš – a to nejdůležitější co přinese je – odpuštění hříchů. — Čekali jsme víc? Není to trochu málo? Co bychom čekali od „Spasitele světa“ my dnes? – Není odpuštění jen něco hodně intimního? Interního? Co s tím v práci? A v politice? A v tomto našem světě? Je pravdou, že v době Ježíšově kolovaly sice představy o tom, že budoucí Mesiáš hřích odstraní, ale většinou jinak než odpuštěním. Hodně stručně pověděno, hřích je podle tehdejších představ zlo, které pramení z nevěrnosti, neposlušnosti Božímu zákonu. Je-li něco hřích, pak to, že bezbožní lidé (tehdy to byli hlavně cizinci a nepřátelé Římani) utlačují ony věrné a zbožné, a že tak nevěřící kazí tento svět a vlastně Bohu brání, aby mohlo přijít jeho království. A vysvobození od hříchu spočívá v tom, že toto zlo bude potrestáno a bezbožníci zahubeni, vymýceni, izolováni někde za plotem, neboť naše země patří nám a nikdo ji nebude kazit. A byly ovšem kultury, které k těmto kazisvětům řadily lidi postižené nemocí, invaliditou či chudobou. Co způsobili zlého, že jsou tak trestáni? A když budou žít s námi a mezi námi – nepadne onen trest a hněv a stín i na nás? „Ti druzí“, okolnosti, doba, dědičnost… nesou vinu za můj – náš neúspěch, že nejde všechno, jak by mělo… Asi je zbytečné říkat, že někde tady má své kořeny nejen náboženský i politický fundamentalismus a terorismus či extremismus, ale vlastně veškerá lidská nesnášenlivost, štvaní, šikanování, nahánění strachu nebo prostě sobectví. A to právě připomínají vánoce a o tom nás ujišťují: Bůh to tak nenechal, stal se člověkem. Aby svět polidštil. A tomu všemu, co hřích působí, učinil konec. To nad námi nezvítězí, to nebude mít poslední moc, to nemá budoucnost, i kdyby mocní tohoto světa prohlašovali, co chtěli. Marie
 
Celý příspěvek