Jdi na obsah Jdi na menu

Chrudimský seniorát

RSS kanály poskytují sbory:

  • Pardubice
  • Česká Třebová
 

Příspěvky

Ohlášky 17. 02. 2019

18. 2. 2019

Čtení:   Sbírka:   Text:   Účast:   Písně:   VP:   Kazate: Ladislav Beneš     Děkujeme bratru Ladislavu Benešovi za jeho službu při bohoslužbách. Po skončení bohoslužeb bude krátká přestávka na kávu a čaj zde v kostele. V 10.10  bude zahájena výstava Bůh miluje cizince.  Nejprve vyslechneme přednášku o práci s cizinci na Pardubicku a také jsme  zváni k rozhovoru nad touto problematikou. Výstava potrvá do 28. února a v týdnu  bude  přístupná vždy v   pondělí, ve středu a v pátek od 10 do 12 a od 16 do 18 hodin. Děkujeme všem vám, kteří jste se přihlásili na službu při konání výstavy. Sbírka příští neděli bude určena na celocírkevní sbírku na křesťanskou službu. farářka má příští týden dovolenou. V případě pohřbu ji zastupuje b.f. Dušan Ehmig z Dvakačovic. V týdnu  nás čekají kromě obvyklých tato setkání: v úterý v 19 hodin bude zde v kostele ekumenické setkání s modlitbami a zpěvy z Taizé. Všichni jste zváni. Tato setkání se budou konat pravidelně, každé třetí úterý v měsíci. Pozvali jsme také bratry a sestry z ekumeny, budeme rádi, když se tato setkání stanou ekumenickými. ve středu v 9.30 se sejdou maminky s malými dětmi na faře ve čtvrtek – budou v 15 hodin bohoslužby v DPS na Dubině – a v 18 hodin biblická hodina, povede b. Jiří Doležal Zájemci o vystavení potvrzení darů církvi za rok 2018 pište se vzadu na nástěnce na papír. Kdo jste se již zapsali, můžete si připravené potvrzení vyzvednout. Je třeba uhradit předplatné na r. 2019 za Českého bratra – 350 Kč  a Kostnické jiskry – 592 Kč. Ve středu mělo řádnou schůzi staršovstvo. Kurátorem byl zvolen bratr Milan Chyba. Blahopřejeme mu ke zvolení a přejeme mu do této služby sílu, moudrost a požehnání do Pána Boha. Staršovstvo dále řešilo potřebné organizační záležitosti, schválilo hospodaření sboru za rok 2018, zabývalo se přípravou akcí, které se budou konat v jarních měsících. Podařilo se získat finance ze seniorátního mikroprojetku, které využijeme na nákup digitálního piana, tzv. clavinovy do našeho sboru. Těšíme se na nové možnosti hudební produkce v našem sboru díky tomuto nástroji. Děkujeme Ondřejovi Srbovi za ochotu vypracovat žádost o grant. Staršovstvo rozhodlo, že podpoříme sbírku na fond Compaternitas, který organizuje finanční podporu pěti dětí Mosteckých po zemřelém faráři Aleši Mosteckém. Schválili jsme částku 25 tis. Kč. 15 tis. Kč odešleme ihned ze sborových prostředků. Prosíme Vás, abyste se ke sbírce přidali. Dary je možné dát do pokladničky vzadu v kostele, zaslat na sborový účet nebo v hotovosti proti dokladu. Staršovstvo také rozhodlo o podpoření sbírky na nové auto pro bratra faráře Jana Plecháčka z Heřmanova Městce, který měl vážnou autonehodu. Přispějeme částkou 15 tis. Kč ze sborových prostředků. Staršovstvo se rozhodlo pokračovat v kmotrovství a podpoří na dobu pěti let šestiletou dívku Jaroslavu Žuň z Ukrajiny, která má vážné zdravotní problémy, vyžaduje opakované navštěvování léčebných lázní a její rodina se potýká s chudobou. Sbor bude posílat každoročně rodině dívky 15.000 Kč po dobu funkčího období stávajícího staršovstva, tedy do r. 2023. Sdělujeme, že výroční sborové shromáždění se bude konat 24. března a sborová oslava 90. narozenin bratra faráře Jiřího Doležala bude v neděli 19. května 2019.
 
Celý příspěvek

Ekumenické setkání s modlitbami a zpěvy z Taizé

16. 2. 2019

Tato setkání se budou konat pravidelně, každé třetí úterý v měsíci. Zváni jsou všichni z našeho sboru a také bratry a sestry z ekumeny, budeme rádi, když se tato setkání stanou ekumenickými. 
 
Celý příspěvek

Ohlášky 10. 2. 2019

10. 2. 2019

Čtení: Žalm 8 Sbírka:   Text: Žalm 34, 15b Účast:   Písně: 429; 642; 500; 176; 672; 660 VP:   Kazatel: Petr Brodský     Vítáme v našem sboru br. faráře Petra Brodského a děkujeme mu za jeho službu při bohoslužbách. Bratr farář odjíždí i na bohoslužby do Horního Jelení. Sbírka z minulé neděle určená na SF našeho sboru činila 2.995,- děkujeme. Minulou neděli byla hostem při bohoslužbách paní Marie Provazníková z ukrajinské Veselinivky. Při kávě po bohoslužbách pronesla krátký pozdrav a poděkovala našemu sboru za dlouholeté finanční příspěvky jejím vnoučatům Dáše a Maximovi. Všichni jsou za naši pomoc vděční. V týdnu nás čekají kromě obvyklých tato setkání: V úterý ve 14 hodin setkání starší generace – pokračování ve vyprávění o životě Jana Karafiáta a v 18 hodin biblická hodina v Horním Jelení Ve středu v 18 hodin řádná schůze staršovstva, při které proběhne volba nového kurátora/kurátorky Ve čtvrtek – v 15 hodin bohoslužby v DPS u Kostelíčka – v 18 hodin biblická hodina, vede Hana Ducho Zájemci o vystavení potvrzení darů církvi za rok 2018 pište se vzadu na nástěnce na papír. Kdo jste se zapsali minulý týden, můžete si potvrzení vyzvednout u Pavly Queisnerové. U PQ  uhraďte předplatné na r. 2019 za Českého bratra a Kostnické jikry. Ještě další oznámení:  Od  17. do 28. února bude v kostele probíhat výstava Bůh miluje cizince, pojednávající o uprchlících, migrantech a azylantech v Bibli. Jak se dívají křesťané na cizince, solidaritu či pohostinnost? Máme cizince vítat, nebo tolerovat? Hostit je, nebo jim jen pomoci přežít?  Výstava bude zahájena v neděli 17. února po bohoslužbách v 10 hodin přednáškou s rozhovorem o zkušenostech z práce s cizinci na Pardubicku. Pozvánku jsme poslali do Radničního zpravodaje, do škol, ostatním církvím, do krajské knihovny, do Infocentra, na magistrát… Otevřeno bude pondělí, středa a pátek od 10 do 12 a od 16 do 18 hodin. Sháníme dozor v kostele na dopolední hodiny- od 10-12 hodin, na odpoledne jsme muže již sehnali.  Kdo byste mohl v těchto dnech pomoci, přihlaste se u Pavly Queisnerové. Srdečně Vás zveme k ekumenickému setkání při zpěvu písní z Taizé a modlitbách, které se bude konat pravidelně každé třetí úterý v měsíci v 19.00 hodin v evangelickém kostele. Budeme rádi, když se zapojíte nejen zpěvem, modlitbami, ale i hrou na různé hudební nástroje. První setkání se uskuteční 19. února 2019. PP má dovolenou od 13. do 15. února.  Služba v kanceláři je zajištěna. Všichni, domácí i hosté, jsme zváni na faru na rozhovor při kávě a čaji. Chce někdo ohlášky doplnit? Vzpomínka na Luďka Rejchrta, který zemřel ve věku 80 let. – Přečte Petr Brodský
 
Celý příspěvek

Výstava „Bůh miluje cizince!“

7. 2. 2019

Českobratrská církev evangelická zve veřejnost, školy i další zájemce na výstavu „Bůh miluje cizince!“ . Pozvánku na výstavu naleznete ve formátu MS WORD, leták ve formátu PDF a plakát s informacemi ve formátu PDF.
 
Celý příspěvek

Ohlášky 3. 2. 2019

5. 2. 2019

Čtení: Dan 3,13-18 Sbírka:   Text: Lk 20, 10-19 Účast:   Písně: 138, 604, 456, 678, 189, 699 VP:   Kazatel: Hana Ducho     Dnešní sbírka je určena na stavební fond sboru. V týdnu nás čekají tato setkání: ve čtvrtek – v 15 hodin bohoslužby v DPS na Dubině – v 18 hodin biblická hodina – v 19 hodin rukodělný kruh – Jsou jarní prázdniny – setkání maminek s dětmi, biblická pro děti a konfirmační cvičení se nekonají. Zájemci o vystavení potvrzení darů církvi za rok 2018 pište se vzadu na nástěnce na papír. Kdo jste se zapsali minulý týden, můžete si potvrzení vyzvednout u Pavly Queisnerové. U PQ  uhraďte předplatné na r. 2019 za Českého bratra a Kostnické jikry. Ještě další oznámení:  Od  17. do 28. února bude v kostele probíhat výstava Bůh miluje cizince, pojednávající o uprchlících, migrantech a azylantech v Bibli. Jak se dívají křesťané na cizince, solidaritu či pohostinnost? Máme cizince vítat, nebo tolerovat? Hostit je, nebo jim jen pomoci přežít?  Výstava bude zahájena v neděli 17. února po bohoslužbách v 10 hodin přednáškou s rozhovorem o zkušenostech z práce s cizinci na Pardubicku. Pozvánku jsme poslali do Radničního zpravodaje, do škol, ostatním církvím, do krajské knihovny, do Infocentra, na magistrát… Otevřeno bude pondělí, středa a pátek od 10 do 12 a od 16 do 18 hodin. Na odpolední služby ve dnech  18., 20., 22., 25. a 27. února  sháníme na dozor v kostele muže.  Případně kdo byste mohl v těchto dnech pomoci i dopoledne, přihlaste se u Pavly Queisnerové. Srdečně Vás zveme k ekumenickému setkání při zpěvu písní z Taizé a modlitbách, které se bude konat pravidelně každé třetí úterý v měsíci v 19.00 hodin v evangelickém kostele. Budeme rádi, když se zapojíte nejen zpěvem, modlitbami, ale i hrou na různé hudební nástroje. První setkání se uskuteční 19. února 2019. Ve čtvrtek 7. února se bude vařit od 7.00 hod. polévka pro bezdomovce. Pomocníci, přihlaste se u Pavla Capouška. Polévka se bude vařit každých 14 dní do 4. dubna 2019. Všichni, domácí i hosté, jsme zváni na faru na rozhovor při kávě a čaji.
 
Celý příspěvek

Kalendář 02 / 2019

1. 2. 2019

Kalendář 02 /2019 Datum Den Co Kde Čas 3. 2. NE Bohoslužby Hana Ducho kostel 9:00 6. 2. ST Angličtina fara 14:00 7. 2. ČT Bohoslužby v Domově pro seniory Dubina 15:00 Biblická hodina fara 18:00 10. 2. NE Bohoslužby – Petr Brodský kostel 9:00 Bohoslužby – Petr Brodský H. Jelení 11:00 12. 2. ÚT Schůzka starší generace fara 14:00 13. 2. ST Angličtina fara 14:00 Bohoslužby v Sanatoriu TOPAS Holice 14:00 Biblická pro děti fara 15:15 Schůze staršovstva fara 18:00 14. 2. ČT Bohoslužby v Domově pro seniory U Kostelíčka 15:00 Konfirmační cvičení fara 16:15 Biblická hodina fara 18:00 17. 2. NE Bohoslužby – Ladislav Beneš kostel 9:00 Zahájení výstavy Bůh miluje cizince! kostel 10:00 19. 2. ÚT Taize večer kostel 19:00 20. 2. ST Setkání maminek s dětmi fara 9:30 Angličtina fara 14:00 Biblická pro děti fara 15:15 21. 2. ČT Bohoslužby v Domově pro seniory Dubina 15:00 Konfirmační cvičení fara 16:15 Biblická hodina fara 18:00 24. 2. NE Bohoslužby – Hana Ducho kostel 9:00 Bohoslužby – Hana Ducho H. Jelení 11:00 26. 2. ÚT Biblická hodina fara 14:00 27. 2. ST Angličtina fara 14:00 Biblická pro děti fara 15:15 28. 2. ČT Bohoslužby v Domově pro seniory U Kostelíčka 15:00 Konfirmační cvičení fara 16:15 Biblická hodina fara 18:00
 
Celý příspěvek

Ohlášky 27. 2. 2019

31. 1. 2019

Čtení: Jon 1-2,1a Sbírka: Text: Jon 1,1-3a Účast: 65/11 Písně: 138, 652, 371, 203, 684, 579 VP: Kazatel: Hana Ducho V 11 hodin se konají bohoslužby v kazatelské stanici v Horním Jelení. Mládež je  tento víkend na seniorátním setkání mládeže v Opatovicích. V týdnu nás čekají kromě obvyklých tato setkání: ve čtvrtek v 15 hodin bohoslužby v DPS U Kostelíčka v 18 hodin biblická hodina, vede br. farář Doležal Sestra farářka bude od pondělí do pátku na farářském kurzu v Praze Neděle 3. 2.  bude neděle křestní, pokřtěny budou děti Johana Drnovská a Nela Margita Gaborčíková. V pondělí 28. ledna se koná den otevřených dveří na ETF. Studovat lze v programech magisterských, bakalářských i doktorských. Plakát je na nástěnce. Zájemci o vystavení potvrzení darů církvi za rok 2018 pište se vzadu na nástěnce na papír, kdo jste se zapsali minulý týden, potvrzení si můžete vyzvednout u PQ U PQ můžete také uhradit předplatné za ČB a KJ – Český bratr 350 Kč, Kostnické jiskry 592 Kč. Všichni, domácí i hosté, jsme zváni na faru na rozhovor při kávě a čaji.
 
Celý příspěvek

Ohlášky 20. 1. 2019

25. 1. 2019

Čtení: Sbírka: Text: Účast: Písně: VP: Kazatel: Pavel Hanych   Děkujeme Pavlu Hanychovi za jeho službu při dnešních bohoslužbách. Pavel Hanych v současné době působí na ústředí Diakonie ČCE v Praze. V týdnu nás čekají kromě obvyklých tato setkání: zítra v pondělí v 18 hodin budou v rámci Týdne za jednotu křesťanů ekumenické bohoslužby v kostele u sv. Jana, kázat bude Karel Vasilek z Církve adventistů sedmého dne v úterý ve 14.00 je odpolední biblická hodina, kterou vede sestra Naděje Mandysová ve středu 23. ledna v 19 hodin se sejde staršovstvo k supervizi ve čtvrtek v 15 hodin bohoslužby v DPS na Dubině a v 18 hodin budou zde v kostele druhé ekumenické bohoslužby, které povede jáhen Michal Branda. Kázáním poslouží Antonín Forbelský z Římskokatolické církve. I dnes připomínáme změny v bohoslužebném pořádku, které jsou zavedeny od nového roku: Farář na začátku bohoslužeb nebude přicházet od hlavního vchodu, ale zde z kanceláře spolu s presbyterem, kde mají společnou modlitbu před bohoslužbami. Vstupní píseň (1. sloka) bude vybíraná na několik nedělí stejná – vždy podle období církevního roku. Vyjde to zhruba na měsíc. Zájemci o vystavení potvrzení darů církvi za rok 2018 pište se vzadu na nástěnce na papír, ti, kdo se zapsali minulý týden, si mohou potvrzení vyzvednout u Pavly Queisnerové. Ve čtvrtek od 7.00 hodin se bude vařit na faře polévka pro bezdomovce. Pomocníci, hlaste se u Pavla Capouška. Všichni, domácí i hosté, jsme zváni na faru na rozhovor při kávě a čaji.  
 
Celý příspěvek

Kázání 20. 1. 2019

22. 1. 2019

Nečekej nejhorší naposled Čtení: Iz 51, 3-6 | Text: J 2, 1-11 | Pardubice, 20. ledna 2018 | Pavel Hanych „Ty bys jako normálně šla do kostela, jo?“ ptal se před časem mé příbuzné její partner. Přemýšlela totiž nahlas, že možná zase jednou vyrazí na bohoslužby (kdysi byla jako evangelička pokřtěna i konfirmována). „To fakt nechápu,“ kroutil hlavou udiveně. Mnozí lidé, když už přijdou blíž nebo jdou kolem, zůstanou raději stát venku. Ještě tak do Sacré-Cœur nebo do svatého Víta s foťákem a průvodkyní. Ale dovnitř do kostela na bohoslužbu, to raději ne. Proč? Snad mají představu, že svět tady uvnitř je zcela nekompatibilní se světem venku. Snad mají obavy, že to, co tu uslyší, bude zase něco nesrozumitelného, vážného, důstojného, co souvisí s morálkou a pro lidské radovánky nemá mnoho pochopení. Jestli takhle víra navenek působí, nese určitý díl spoluviny církev sama. Protože Bible samotná představuje Boha jinak. Počátek činnosti Ježíše Krista v podání evangelisty Jana je umístěn doprostřed obřího svatebního veselí, k němuž sám Ježíš významnou měrou přispívá. Doprostřed obyčejných, normálních lidí, v přátelské a rozjařené atmosféře, s vínem a veselím. A Ježíš tu rozhodně není proto, aby dával dýchat do balónku. To je, jak čteme, počátek jeho znamení a zjevení jeho slávy. To je předznamenání, které ukazuje, oč tu jde – žádná upjatost, žádné troškaření, žádné moralistické okřikování nebo kamenná vážnost, kdepak – plnokrevná radost. Svatby té veselý ruch a rej nocí zní přes celou Galilej , zpívá Sváťa Karásek a my s ním. Radost, to je to, co Bůh připravuje, co nám nabízí, k čemu nás zve, co nám přeje. A není to dar jen pro pár vyvolených, ale pro všechny lidi, pro každého, kdo chce jeho pozvání přijmout. Radost, veselí a hojnost jsou Božím záměrem. A Jan to schválně připomíná a církev čte hned na začátku Ježíšova příběhu, abychom věděli, že všechno, co bude dál řečeno a co se stane, má tohle předznamenání i cíl. Jsme tedy dnes aspoň na dálku účastni zřejmě nejslavnější svatby všech dob, která se udála někdy kolem roku 30 v judské Galileji. O svatbě samotné toho víme málo. Z biblického příběhu je patrné, že to byla dost velká pařba, jak už tak svatby bývají (a v blízkovýchodním prostředí nepochybně tím víc). A také víme, že kromě Ježíše se účastnila i jeho matka a jeho žáci. Ježíše na tu svatbu doslova „povolali“ nebo „zavolali“, zkrátka se zdá, že hodně stáli o to, aby tam byl. No a samozřejmě víme, že na té svatbě došlo víno, což je pro vypravěče zjevně důležitější a zajímavější, než aby se namáhal se zprávou o tom, jaké šaty měla nevěsta nebo dokonce takovými zbytečnostmi, jako kdo si koho bral. Na trapnou záležitost s vínem decentně upozorní Marie, matka Ježíšova. Všimněte si, jak skvěle ovládá všechny nenápadné způsoby starostlivých maminek. Svému synu nic přímo nepřikazuje, jen nenápadně zašeptá: „Nemají víno!“ Ale Ježíš pochopí, že v tom vlastně zaznívá otázka „nemohl bys s tím něco udělat“? A i proto, že víme, jak příběh dopadne, tak nás ta Ježíšova rezervovaná reakce trochu zaskočí. „Co mi chceš? Ještě nepřišla má hodina.“ Zvláštní neporozumění mezi matkou a synem. Marie vidí okamžitý průšvih a má za to, že by měl Ježíš okamžitě zasáhnout – udělat, zařídit, zajistit, vždyť co to pro něj je? Ani nikdo neumřel, ani neochrnul… Ježíš naopak cítí, že při vší úctě ke svatebčanům není zázračný divotvorce, ani instantní automat na dobrou náladu, ani pivní pohotovost. Dolít víno do prázdných skleniček na svatbě není jeho klíčový úkol. Ten teprve přijde. Do Velikonoc času dost. Ale všechna Ježíšova znamení k tomu velikonočnímu úkolu odkazují. K něčemu, co je víc, než jednorázová pomoc v nouzi, jakkoli potřebná. K něčemu, co od začátku proměňuje celý život. Tohle drobné zaškobrtnutí, vztahová kaňka na jinak veselém průběhu dne, je důležitým okamžikem. Připomíná i nám dnes, že všechna znamení, mocné činy, ano zázraky, které provázely Ježíšovu misi, odkazovaly k něčemu hlubšímu, k něčemu, co je za horizontem našeho vidění, za zrakem. Proto je to vpravdě zá-zrakem. A Ježíšova matka to pochopí. Neurazí se, neříká, co by měl nebo neměl dělat, ale naopak pronese klíčový pokyn směrem ke služebnictvu: „Udělejte, co vám řekne“. Udělejte, co vám řekne. Zní to celkem jasně, jednoduše, nemusíme nic vymýšlet, jen plnit příkazy. Ale jaké příkazy to byly? Copak to dá rozum, složitě odněkud tahat půl kubíku vody, když došlo víno? Copak to dá rozum, naplňovat na svatbě nádoby určené k rituálnímu očišťování? A můžeme jít dál: copak to dá rozum, odpouštět, milovat nepřátele? Pomáhat, když za to sklízíme posměch? Modlit se, když se dlouho nic nemění? Spolehnout se na dobrou budoucnost, když se všechno kolem hroutí? Dívat se kupředu s nadějí, když přišla nemoc, rozbité vztahy, ztráta iluzí? A můžeme jít ještě dál – do světa kolem nás: copak je snadné hledat pravdu v době post-faktické, ve světě fake news rámovaném řetězovými poplašnými zprávami a televizní show nejmenovaného moderátora… Copak je snadné nenechat se zblbnout hloupým strachem kolem nás, když se na nás ze všech stran valí? Nebo nepodlehnout nenávisti a vzteku jenom proto, že můj příbuzný, kolega nebo soused volil někoho jiného než já? Copak je v pořádku, že v zemi, kde má kdekdo plná ústa křesťanských hodnot, mají církve opakovaně nejnižší důvěru ze všech veřejných institucí, hned vedle neziskových organizací? A do toho napříč Písmem zní Ježíšova slova: Nebojte se, buďte milosrdní i rozhodní, připravení i obezřetní. Udělejte, co vám řekne. Je to málo, co se po nás chce? Je to snadné? Nemyslím si. Zázraky se nekonají na přání, když zrovna něco strašně moc potřebujeme. Boží divy se dějí tam, kde Bůh sám něco začíná. A tam, kde my sami na jeho výzvu kývneme, i když nás to může stát hodně sil a někdy nám to připadá absurdní a nerozumné. A chce to trpělivost, ono to trvá. Nevíme, jak dlouho tenkrát na svatbě trvalo, než Ježíš dal pokyn vlít vodu do nádob. A než v kádích zapěnila a ve víno se proměnila. Možná to celé zabralo pár minut, pro lačné ovíněné hosty to možná trvalo celou věčnost. Ale služebníci poslechli, a aby dali najevo, že mu vážně věří, naplnili nádoby pro jistotu až po okraj. A dál už to známe. Voda se stala vínem, svatba byla zachráněná, ve sklenkách se zaperlilo a slavnost mohla pokračovat. A dost toho tenkrát měli. Pět set litrů vína opravdu nejsou dvě sedmičky. A navíc zjevně nešlo o lacinou sudovku z dovozu. Všiml si toho i správce oslavy, kterému se nejspíš hodně ulevilo, když zjistil, že ženich má ještě nějaké tajné zásoby. Když ochutnal, pronesl památnou řeč, že tahle svatba jde silně proti zvyklostem. Nejlepší víno se přece dává hned, dokud hosté ocení jeho kvalitu, při degustaci si všimnou jemných chuťových nuancí a chuťové pohárky jsou ještě odpočaté. S přibývajícím večerem se pak nalévá to horší a nakonec jsou hosté rádi, když rozliší bílé od červeného. Na svatbě v Káně je to ovšem naopak. To nejlepší přichází nakonec. Ta správcova slova jsme zvyklí vnímat pozitivně: jako pochvalu, údiv nad tím, jak je ten Ježíšův postup skvělý a nekonformní. V Káni maj nejlepší naposled. Ale napadlo nás, že ta řeč může mít i vyčítavý tón? Jak to, že jsi nechal to nejlepší víno až na teď? Chtěl jsi ho schovat? Nedopřát lačným hostům? Čekal jsi na lepší příležito
 
Celý příspěvek

Kázání 13. 1. 2019

15. 1. 2019

Kázání: Dvanáctiletý v chrámě Lk 2,41-52 1. neděle po Zjevení Páně Pardubice 13. ledna 2019 Milí přátelé v Kristu, příběh o dvanáctiletém Ježíši mají moc rády děti . Pouští uzdu fantazii o tom, jaký byl Ježíš jako dítě. Jestli si v něčem jsou podobní. Mají možnost vnímat Ježíše jako svého kamaráda. Ti dospívající si uleví, že i náš Pán byl dospívající kluk, který má svou hlavu, ztratí se rodičům, jde si vlastní cestou a dokonce odsekne své matce. Rádi tento příběh mají ale taky rodiče . Pro ne vždy důslednou a výchovu často nezvládající matku (jako jsem já) je dost osvobozující slyšet, že „svatá rodina“ byla vlastně úplně normální rodina. Josef a Marie neuhlídali své dítě při návratu ze svátků. Tak jako my někdy neuhlídáme své děti od úrazů nebo ztrát v obchodním centru. Pak nás to mrzí a srovnáváme se s těmi „dokonalými“ rodiči. Ježíš neměl o moc jiné, lepší rodiče, než jsme my. A o to v tom příběhu běží. Ježíš byl normální kluk a měl normální rodinu. Evangelista Lukáš tímto příběhem ukončuje své vyprávění o Ježíšově dětství . Nevykresluje jeho dětství tak, že bychom se dozvěděli, jaký byl Ježíš jako dítě (psychologický profil). To vše je věc našich fantazií. Lukáš o Ježíšovi nemluví ani jako o zázračném dítěti, což bylo v soudobé náboženské literatuře velmi oblíbené. Vznikala řada legend a apokryfů o Ježíšově dětství. V nich je Ježíš líčen jako zázračné božské dítě, které např. z bláta uplácá ptáčky, tleskne a oni oživnou a uletí (Tomášovo evangelium). Tyto legendy chtěly vyzdvihnout Ježíšův božský původ a upozadit jeho lidství. Mezi spisy NZ se ovšem nedostaly. Lukáš je v líčení Ježíšova dětství pečlivý a přitom střízlivý. Co se od prvních řádků evangelia dozvídáme? Narodil se jako obyčejné dítě – byl zabalen v plenkách, dělal do nich to samé , co každé dítě. Podle židovských zvyklostí byl osmý den po narození obřezán. – Ježíš byl muž se vším všudy. Vyrůstal v židovské rodině, která dodržuje Zákon a náboženské předpisy, poslušně jde se svými rodiči slavit velikonoční svátky do Jeruzaléma. Lukáš chce zdůraznit především to, že Spasitel Kristus Pán byl pravý člověk . A přesto je Ježíš pravý Bůh . V příběhu o dvanáctiletém Ježíši dochází k velkému zlomu. Při cestě domů rodiče zjistí, že Ježíš nejde s nimi. Předpokládají, že jde asi někde s dalšími příbuznými. Na svátky vyrazila do Jeruzaléma celá široká rodina a pospolitost. Ale nejde ani s příbuznými. Musí se vrátit do Jeruzaléma, tři dny ho hledají všude možně po městě. Až jej  nakonec nachází v chrámě. Ježíš sedí s učiteli Zákona, naslouchá jim, klade otázky. Ale také na jejich otázky sám odpovídá. Diskutuje s těmi nejučenějšími učiteli Zákona. Všichni se podivují, jak rozumně odpovídá. Je mu teprve 12 let! Tenhle věk není zmíněn náhodou. V židovství byli mladí lidé, chlapci i dívky, považováni za dospělé před Bohem až od 13 let. Pak mohli předstupovat do chrámu sami za sebe, směli předčítat, klást otázky. Ježíš zde je tedy ještě stále dítě . A jako takové překvapuje svými znalostmi Písma, neobvyklým vhledem do Božích věcí, do smyslu knih Zákona a proroků. Mohli bychom z toho vyvodit, že Ježíš byl mimořádně inteligentní dítě. Moudré. Myslím, že to je (pro tuto chvíli) důležité. Někdy mám dojem, že se nám z Ježíše stává jakýsi volnomyšlenkářský potulný kazatel, který byl momentálně nějak inspirován. Samozřejmě, Ježíš měl velmi otevřenou mysl a srdce, svými slovy a činy překračoval hranice zvyklostí, bořil zaryté představy, mnohé tím provokoval. Mně právě to na něm vždy bylo sympatické. My ale při tom všem nesmíme zapomenout, že Ježíš byl hluboce zakotven v židovské tradici a že to byl výborný znalec Písma, Božího Zákona. Když Ježíše rodiče nalezli, užasli a jeho matka se ho zeptala: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ A Ježíš jim odpoví: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Rodiče té odpovědi vůbec nerozumí. Tato Ježíšova odpověď je naprosto zásadní. Jsou to první slova, která od začátku celého Lukášova příběhu říká sám Ježíš. A poprvé v celém příběhu také zaznívá označení „Otec“ pro Boha.   Musím být tam, kde jde o věc mého Otce. Ježíš nazývá Boha Otcem. Vyjadřuje tak svůj jedinečný vztah k Bohu. Svou absolutní podřízenost, odevzdanost a poslušnost Bohu a Božím věcem. Ježíš miluje své rodiče, ctí otce i matku, je jejich synem. Ale je také Synem nebeského Otce. Ježíš touto větou odhaluje svou identitu Božího Syna . Rodiče, Josef a Marie, tomu nerozumí . Vzniká mezi nimi a Ježíšem napětí. Pro mě je útěchou, že právě jeho nejbližší rodina, matka a otec, nechápou Ježíšovu identitu. Co teprve my? Ježíš je pravý člověk a pravý Bůh. Je synem Marie a Josefa a přitom Synem Božím. Já tomu taky moc nerozumím. Taky ve mně vzniká určité napětí. A vznikalo v učednících a těch, kteří ho následovali. O Ježíšově dvojím synovství byly napsány stovky teologických knih. Zápasy teologů prvních staletí se vedly především o tom, jak se to má s Ježíšovým lidstvím a božstvím v jedné osobě. Ale to vše jsou pouze naše pokusy to celé nějak pojmout a vysvětlit. Josef a Marie nerozumí. Domnívám se, že možná ani nemusíme úplně rozumět, nemusíme uchopit Ježíšovu identitu svým rozumem. Ona pro nás zůstává tajemstvím . A my je smíme pokorně přijmout. Někde jsem jednou četla, že „Víra je průlom do duše, která s pokorou přijímá paradoxy, protiklady.“ Víra s pokorou přijímá paradoxy. Věřme, i když tomu moc nerozumíme. Stejně jako Marie to všechno uchovávejme ve svém srdci. Jednou třeba porozumíme o kousek víc. Při dalších setkáních s Ježíšem v našem životě. A až se s ním setkáme tváří v tvář na konci svých dní, nebudeme už potřebovat ničemu rozumět. Budeme spolu s ním a v něm plně přebývat. Ježíš se po události v chrámu vrací s rodiči zpátky do Nazareta . Zjevil své tajemství Božího Syna, ale nezůstává v chrámě. Dál žije všední život, nadále ctí otce svého a matku svou, jak to žádá Desatero. Co si z tohoto příběhu smíme odnést my do našeho všedního života? Napadly mě dva podněty k přemýšlení . První: Kde hledáme Ježíše? Všude možně jako Josef a Marie? Ve městě, na ulicích, venku, v přírodě? To není špatně. Ale nakonec by naše hledání mělo skončit v chrámě. Zde v bychom měli nalézat Ježíše. Při bohoslužbách, kde se vykládá Písmo, ke zpíváme starozákonní žalmy i nové písně. Kde vyznáváme své viny a přijímáme Boží odpuštění. Kde slavíme Večeří Páně. – Jsou naše bohoslužby místem, kde nacházíme Pána Ježíše? A mohou jej zde nalézt všichni hledající? Druhý: Ježíšova inteligence, moudrost, souvisela s jeho radikální poslušností Bohu. V životě máme spoustu otázek. Životní situace nás vedou k tomu, že se ptáme: Proč? Proč se tohle muselo stát? Jaký má tohle všechno smysl? Ptají se nás na to i druzí lidé. Někdy se ženeme do odpovědí. Ale ony jsou obvykle ukvapené, namyšlené nebo zkratkovité. Zdržujme se zbrklých odpovědí. Hledejme odpovědi na životní otázky u Ježíše. Jeho se ptejme. Očekávejme odpovědi u Něj. V jeho příběhu – hlavně v tom velikonočním. Ve bohoslužebném shromáždění. A v pokorné modlitbě. Pane Ježíši Kriste, chceme Tě následovat, protože věříme, že jsi nám přinesl spásu. Pomoz nám věřit, i když mno
 
Celý příspěvek