Svobodné protestantské stránky

Z nedostatku diskusí, které by se nevedly pouze kvůli navyklé pravidelnosti, nýbrž kvůli věci samé a protože o něco jde, a zároveň jako příklad diskuse, kterou vedli vzdělaní lidé, a přitom docela obyčejným způsobem, uveřejňujeme následující debatu z německého portálu Publik-forum.de. Debatu o relevanci společného vyznání víry:

Mohou se křesťané ještě spolu modlit vyznání víry? Anebo už vyznání neexistuje? O tom vedou spor Christa a Heinz Schadeovi s teologem Fulbertem Steffenským. Pro a proti.

Úvaha Ondřeje Glace

Úvaha s kolísavým stupněm ironie.

Rozpory v hodnocení místa etiky v křesťanské víře mají za následek, že nemáme dostatečně vypěstovaný komunikační aparát pro toto téma a současně vyjasněná hodnotící kriteria. Proto je etika něco, o čem se v církvi nemluví nýbrž rovnou řve.

Že by bohoslužby v Krupce byly jen bohoslužbou naoko, jako zástěrka pro skutečný důvod? To si myslím, že ne. Opravdu jsme chtěli „dělat“ bohoslužbu a příhodnější důvod pro konání této bohoslužby, jak už jsem sám za sebe vyznal, nemohl jsem si ani přát. Že jsme bohoslužbu přizpůsobili délce konání protestního shromáždění, lépe řečeno, že jsme se ty bohoslužby snažili udělat tak dlouhé a nastavovat a nastavovat, abychom zabránili průchodu dělnické strany to je pravda a za to se docela nic nestydím.

…  Modernizovaná verze, psal jsem se s ní vlastně proto, aby se s ní třeba někdo pomodlil …

Právě otázka misijních aktivit je dnes šíleně zapletena do všech ochranářských ideálů. Ty jsou ovšem pochopitelné a oprávněné. Náboženství bylo a je zneužíváno k ovládání lidí. Přitom nejde o ukazatel kvality, k manipulaci lze použít i tu nejlepší víru. V extrémním případě však vypadá ideální demokratická, svobodná společnost jako nějaká soustava vězeňských kobek, do nichž jsou lidé tříděni podle svého přesvědčení, a izolováni tak, aby se nemohli vzájemně kontaminovat. Nemá snad i mladý člověk právo na informace o náboženství?

Vstoupili jsme do adventního času, času, kdy si my křesťané připomínáme, že náš „Pán přichází“, že svého Boha čekáme. Ne však naslepo – jednou již přišel a ukázal se v těle, jako má člověk. To si připomeneme o Vánocích, jimž předchází Štědrý den. Ten je časem mravokárců, brojících proti konzumnímu zaujetí dárky, které jsme si zvykli při této příležitosti dávat. „Vánoce nejsou přece jen dárky…“

Ovlivnilo AIDS morálku?

O fenomenologii nemoci a jejího kvazietického zneužívání

motto:

„⁴ Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
⁵ Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
⁶ Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.“

 „⁴ η αγαπη μακροθυμει χρηστευεται η αγαπη ου ζηλοι [η αγαπη] ου περπερευεται ου φυσιουται
⁵ ουκ ασχημονει ου ζητει τα εαυτης ου παροξυνεται ου λογιζεται το κακον
⁶ ου χαιρει επι τη αδικια συγχαιρει δε τη αληθεια“

(1Kor 13,4-6)