Jdi na obsah Jdi na menu

Janek Alexa, ŽIL JSEM JAKO PEDOFIL

20. 4. 2010

 

Předmluva, doslov a dvě „Slova odborníka“ MUDr. Slavoj Brichcín, vydání 1., Praha, Portál 2002, ISBN 80-7178-675-6


Autobiograficky laděná literární zpověď člověka, trpícího erotickou („parafilní“) úchylkou (deviací), doplněná předmluvou a dvojím „slovem odborníka“, MUDr. Slavoje Brichcína, může být pro nás užitečná hned z několika ohledů:

 

Především pojem „pedofil“ není pro všechny zcela srozumitelný (když jsem se komusi zmínil o kontaktech autora s bratrem farářem Blahoslavem Hájkem, reagoval tento: „proč s Hájkem; pedofily se přece zabýval Štorek?“). Nejen, že si mnoho farářů, ale dokonce i psychologů a psychiatrů dodnes spojuje pedofiliihomosexualitou, ale ani každý sexuální útok na dítě v prepubertálním období nemusí ještě znamenat pedofilního pachatele. Myslím však hlavně (a jistě mi dáte za pravdu, že většinou už jen při zaslechnutí tohoto slova v nás vyvolává odpor a hnus za plného vědomí i potěšení z toho, že/pokud „nás se to netýká“, aniž bychom se o to jakkoliv zasloužili), že právě k překonání rozporů vyplývajících ze souboje soucitu s odporem může být takové nahlédnutí do vnitřních komnat, jiným lidem nepřístupných, velmi užitečné. Tím spíše, že autorem je českobratrský evangelík, tudíž se v něm setkáme nejen se známými lidmi a reáliemi, ale hlavně se soubojem našeho souvěrce s parfilní orientací a možná i zjistíme, co pro podobné může sbor udělat, jak je přijmout, jak jejich problém pastoračně zpracovat, budeme-li s ním konfrontováni.

Autor:

Autorem je tedy sám pedofil. Proč právě on? Během svých terapií si takovou otázku mnohokrát položil. Pedofilii (stejně jako zdravou sexuální orientaci) si člověk nemůže vyvolat, ta je vrozená a neodvolatelná. Odborníci se již vzdali pokusů pedofilii léčit. Spíš se snaží klienty naučit s ní žít (jeden z terapeutů mu ostatně na věčnou otázku „proč právě já“ odpověděl: „a proč ne právě Vy?“ Všichni se musíme naučit ve svém životě něco zvládat). Během takové terapie si vede klient deníček, aby se naučil svému puzení rozumět. A právě takové zápisky z terapií jsou základem knihy.

Janek Alexa byl osobou ne jen na tolik odvážnou, že se dokázal svěřit s vnitřním životem pedofila, ale i nadmíru vhodnou: vystudoval pedagogiku, aprobací češtinář, během svých pokusů odpoutat se od práce s dětmi pracoval napřed jako asistent na katedře žurnalistiky (autor odborných skript), mnoho let pak jako redaktor různých časopisů, především pro děti a mládež, tedy člověk s literárními zkušenostmi, což prozrazuje i jeho místy velmí poetický a emotivní sloh.

Na jednu stranu schopný sebereflexe, tím méně je však s to porozumět momentům svého selhání. Je velmi moudrý a rozumný – nepropadá ani neplodnému sebeobviňování (i když zdůrazňuje, že je to hlavně díky pomoci okolí). Sice zmiňuje různé ústrky, jichž se kvůli své orientaci také dočkal, přesto není jeho zpověď zatížena žehráním na nechápavost a předsudky okolí. Celý spis ukazuje mimořádné analytické schopnosti člověka, kterého však tato schopnost nechala v rozhodujících okamžicích na holičkách.

A hlavně – pro nás hlavně – je to českobratrský evangelík. Na sexuální deviace nahlížíme někdy tak, jako by se to vyskytovalo v pohádkách, nebo ve „světě“. U nás to není. Problém, o kterém se nemluví (nesluší se mluvit), neexistuje. Janek Alexa je ale „náš člověk“. Svého otce, evangelíka, vnímá jako člověka dobrého, zásadového až přísného. Přesto schopného své zásady překousnout. Když se dozvěděl o synově deviaci, byl jím znechucen, ale nezavrhl ho. Naopak pomohl mu, jak jen mohl, s pomocí svých známých právníků, ale s podmínkou, že se již žádného deliktu nedopustí, jinak ho vyžene. Pomohl mu však i po první recidivě (druhé se nedožil). Ve srovnání s ním vnímá matku katoličku jako hodnou. O své účasti na církevním životě hovoří sice až teprve v souvislosti s poslední terapií. Je však zřejmé, že se vždy považoval za aktivního člena ČCE, ačkoliv ne zrovna skalního. Farář, již zmíněný Blahoslav Hájek, sehrál v jeho terapii velmi významnou roli a přispěl k jejímu úspěchu. Nemenší význam mělo sborové zázemí, které se mu ani po recidivě neuzavřelo. Významné ovšem je, že se se svojí deviací vyrovnával i z tohoto pohledu, tedy jako věřící člověk (každá kapitola je ostatně uvedena nějakým biblickým, převážně žalmovým veršem, s výjimkou kapitol, uvedených citátem nějakého theologa, buď si to A. Schweizer nebo R. Niebuhr, či dokonce z kancionálu). V poslední léčebně si našel dokonce zpřízněnou duši, křesťana spíš (na rozdíl od něj) ražení charismatického. Práce, kterou považoval za práci pro děti, mu ale vyplňovala celý život, takže na nějaké aktivity pro sbor mu čas nezbýval. Později pak byl zase zaujat vyrovnáváním se se svojí deviací.

Jako klient soudem nařízené léčby se dostal i na besedu se studenty pražské Evangelické akademie, kteří díky němu změnili svůj pohled na pedofily. Studenti jej také povzbudili, aby svoji zkušenost literárně zpracoval.

Pedofilie:

Jak osobní svědectví, tak i mnohem komplexněji „slovo odborníka“ (MUDr. Slavoj Brichcín), nám pomáhají pochopit, co vše pedofilie je a není a jak ovlivňuje psychiku, seberealizaci a sociální život pedofila i jak probíhá terapie: jaké jsou její možnosti a cíle, co pro pacienty, trpící pedofilií, může učinit odborník i jejich okolí a co pro sebe musejí pedofilové udělat sami.

Pedofilie je tedy trvalé erotické zaměření na jedince, u něhož ještě nejsou vyvinuty sekundární pohlavní znaky. To znamená, že příležitostné sexuální ataky dětí nejsou nutně páchány pedofilem. „Příležitostný delikvent“ není ještě nutně pedofil. Pedofilní jednání, které je výjimkou v sexuálním chování delikventa, vyvolané stresem či jiným psychickým vykolejením, nebo páchané pod vlivem alkoholu a psychofarmak, nebo následkem poruch, jaké mohou vyvolat nádory a změny na mozku, způsobené stárnutím, to vše pedofilie není. Pedofilie není ani důsledkem chybné výchovy ani následkem jakkoliv těžkého dětství. Pedofilové také zpravidla nevyrábějí pedofilní pornografii; to je spíš záležitost těch, kdo chtějí na jejich úchylce vydělávat. V rozporu s obecným přesvědčením nebývají praví pedofilové ani agresivní; naopak: pravý pedofil nechce dítěti ublížit, on ho skutečně miluje! Pedofilové také nevyhledávají své oběti ve vlastní rodině, spíš mimo ni, proto to bývají často organizátoři aktivit pro cizí děti (někdy, chtějí-li si svá selhání omluvit či racionalizovat dokonce občasné uspokojení berou jako drobnou odměnu za to, co pro děti vykonali). Ne každá preference nedospělého je pedofilií: někteří tíhnou k mladistvím jedincům, u nichž se sekundární pohlavní znaky ještě nevyvinuly, ale již se vyvíjejí. V tom případě se při inklinaci k chlapcům hovoří o efébo-, při inklinaci k děvčatům o hebefilii. Nejvíc asi překvapí, že pedofil většinou neusiluje o pohlavní spojení. Pedofila uspokojuje blízkost dítěte, doteky, hmatové zajíždění do erotogenních zón a fantazie. Nic víc (autor se nikdy ničeho horšího nedopustil). Sadismus je úplně jiná úchylka. Pokud pedofil svoji oběť zabije, bývá to ze strachu z prozrazení. Zde je problém s médii, která šmahem označují různé delikventy za pedofily, ačkoliv se může jednat o spousty jiných deviací, které se dítěte dotkly jen shodou okolností.

Pedofilie není homosexualita. Pedofil však může být orientován heterosexuálně, homosexuálně nebo nevyhraněně, stejně jako člověk „normální“. Pedofil může být orientován výhradně na děti, nebo se vzrušit i s dospělou osobou, ale v tom případě není pohlavní vzrušení považováno za plnohodnotné, spíš náhražkové. Pedofilové nejsou zkrátka s to prožít plné erotické uspokojení s osobou dospělou, buď si stejného či opačného pohlaví.

Přestože neohrožují děti přímo, stejně se jedná o nebezpečnou úchylku, protože pedofil může své oběti těžce psychosociálně poznamenat. Nejhorší je, že pedofilové mají do značné míry dětskou duši a proto se do ní snadno vžívají, získávají si důvěru dětí, které se k nim citově připoutávají. Ve chvíli obtěžování je pak taková důvěřivost dítěte krutě zrazena!

Příběh pedofila …

 … nebudu popisovat detailně (tato recenze Vás má povzbudit spíš k vlastní četbě). Chci jen naznačit, co vše z něj poznáme:

Jeho příběh začíná od konce – kdy je v šedesáti letech, v situaci projednávání svého třetího deliktu, vezen na operační sál ke kastraci (lépe: pulpektomii – tedy pouhé vyprázdnění aktivních žláz při zachování varletních pouzder). Na to navazuje životní příběh, sledující jeho dráhu od 18 do 60 let. Nadšená práce s dětmi, při níž si postupně uvědomuje svoji deviaci. Strach z deliktu, delikt, obavy z následků, nečekaně vstřícné reakce veřejnosti, i když současně pronásledován kádrováky, kteří se dřív nebo později o jeho prvním, podmíněném trestu dozvědí. Časté změny zaměstnání, práce v dětském časopisu, která mu pomáhá pracovat bezkontakně pro děti. Zájem o asijská bojová umění jej však opět vystaví pokušení, když dostatne nabídku, aby vedl dětský oddíl a on nemá odvahu přiznat, že i přes výmaz z trestního rejstříku je pro tuto práci osobou nevhodnou. Nové kolo selhání a soudů, opět nečekaně podmíněný trest. Po pádu komunismu si na něj bohužel kdosi vzpoměl jako na schopného redaktora dětského časopisu (delikt byl zapomenut), který organizoval dobrodružné výpravy pro děti. V padesáti letech s odumírajícím sexuálním puzením si sám ostatně připadal jako neškodný. Šeredně se ovšem sám v sobě spletl. Po překonání různých problémů, kdy nemohli zůstat neformálním sdružením a kdy organizaci, pod kterou se jejich oddíl připojil přivedl nový vlastník k bankrotu, se jim přece jen podařilo dát dohromady fungující volnočasovou organizaci, pečující o děti, v níž se děti naučily spoustu užitečných věcí o kamarádství, sportu, „lesní moudrosti“, o přírodě, ale i o morálce a náboženství, neboť šlo o organizaci křesťanskou. Pomohla i různě sociálně hendikepovaným dětem zapojit se do dětského kolektivu, navázat vztahy k druhým lidem (třeba chlapce s těžkou koktavostí). Přezaměstnaní rodiče byli rádi, že jim někdo hlídá děti, někdy se i sami na práci sdružení podíleli, ačkoliv jen příležitostně. K totálnímu krachu ji však poslalo jeho poslední selhání: rodiče už jim žádné děti nesvěřili a sami Alexovi spolupracovníci i nadřízení už po takovém zážitku neměli o další činnost v této oblasti zájem (pedofilní aféry v devadesátých letech zřejmě takovéto aktivity v očích veřejnosti naprosto zdiskreditovaly – kdokoliv se dnes věnuje cizím dětem neubrání se podezření, proč to vlastně dělá?).

Poslední delikt je probírán obzvlášť detailně, schopnost mluvit o deliktu a jeho průběhu bez litot a jiného uhýbání je podstatnou součástí terapie. Zajímavé jsou i reakce okolí: v době, kdy se pachatel dokonce pokusí o sebevraždu, jej vyhledají rodiče jednoho ze svěřenců: vytknou mu sice, že se dopustil zrady nejen na přímo obtěžovaných chlapcích (k těm jejich syn nepatřil), avšak i ostatní děti utrpěly újmu – zklamáním z člověka, kterému tolik věřily, který jim předal mnoho pozitivních myšlenek, které pak tragicky zpochybnil. Přesto mu přišli poděkovat za všechno, co pro jejich děti udělal, že konkrétně jejich syna neobtěžoval; ve chvíli, kdy měl v batohu spakované lano a dopis na rozloučenou velmi lidsky zapůsobilo, když mu matka onoho chlapce poslala polívku, aby neseděl doma o hladu sám, se svými výčitkami svědomí. Rodiče se však dohodli že dětem zlikvidují vše, co jim jejich oddíl i vedoucího připomínalo – všechny suvenýry, fotografie, stejnokroje a tak, věci, kterými Alexa s velmi promyšlenou strategií budoval soudržnost oddílu, jakési komunitní tradice. Negativní reakce, jako výhružné vzkazy na záznamníku, byly spíš výjimkou. Zažil i velmi nepříjemný výslech (držel se totiž vždy zásady nezapírat a vše přiznat, na což nebyli policisté připraveni, jeho vztřícnost chápali tak, že zkrývá něco mnohem horšího). Zakusil i zájem bulvárního tisku. Ale i takové věci, jako je podpora terapeutů a perzonálu v léčebně, dokonce i vyšetřující policistka se mu k jeho velikému překvapení pokoušela navrhnout, jak společensky únosným způsobem kompenzovat svůj vztah k dětem (konkrétně mu navrhla, aby místo úsilí o přímý kontakt s dětmi psal pro děti knihy o methodách přežití v přírodě).

Seznámí nás i s neúspěšnými pokusy o „normální“ soužití s dospělou ženou, které bylo utrpením pro něj i pro jeho manželku, nymfomanku a alkoholičku, jíž nemohl uspokojit. Jejich manželství se brzy rozpadlo. Nejslibněji se vyvíjel vztah se starší ženou s mentálně retardovanou dcerou, s níž se autor velmi sblížil (myšleno nedvojznačně). Co čert nechtěl, paní byla příbuzná s jednou jeho bývalou obětí. Jiný pokus o vztah se ženou rozbil poslední delikt. Po kastraci mu opadl pohlavní pud, ne touha po přátelství ovšem i s pedofilní preferencí. S posledním musí dále bojovat, ale vztah, spíše dětinsky kamarádský než erotický s jakousi ženou se mu navázat přece v době léčby a před nástupem trestu podařilo.

Svým příběhem nás zeznámí jak s terapií pedofilních (lépe parafilních) lidí a jejím subjektivním prožíváním (například strach z kastrace i postupné dozrávání k tomuto nevratnému rozhodnutí), tak i s vývojem přístupu odborníků od jeho prvních deliktů, kdy si s ním ani sexuologové nevěděli rady, po dnešní značně propracovaný systém až i ke vzniku detenčních zařízení, kombinujících soudem nařízené odnětí svobody s terapií. Podrobněji a přesněji to pak dotahuje MUDr. Slavoj Brichcín, který se zabývá duševními pochody pedofilů, motivací k terapii, perspektivy, medikamenty, chirurgická řešení a jejich etické problémy i cíle terapií.

Duše pedofila:

Vnitřní život pedofila je zde nastíněn jako souboj s neustálou potřebou být nablízku dětem s vědomím, že  to nemůže dobře dopadnout, skutečné lásky k dětem s vědomím, že jim ubližuje, strach z terapie strach z reakcí okolí, z odpovědnosti za další osudy zneužitých dětí, potřeba sebepoznání sebepřijetí, vypěstování empatie k obětem, výčitky svědomí, u zbožného pedofila provázené pocitem prokletí a zavržení.

Co mě na něm osobně zaujalo bylo jeho korporativistické myšlení. Neměl ambice šéfovat něčemu velikému, ale jeho myšlení se neustále s až obsedantně točí kolem pojmu oddíl. Jeho životní pozicí je postavení kvočny v čele důmyslně stmeleného houfu kuřat. S dokonalou pedopsychologickou pedanterií propracovává strategie, jimiž tmelí kolektiv; není to bozděčné, sám popisuje psychosociální efekty takových věcí, jako jsou přezdívky, stejnokroje, oddílové symboly a talismany … nelze nevzpomenout na Foglara, kterého považoval za svůj vzor! Děti však dospívaly; v pubertálním období už je nemohl vystát.

Takový způsob myšlení, který se tím nejen realizuje, ale usiluje i o předávání dalším generacím, se do dnešní doby nehodí. Alexa popisuje, jak programaticky, s dokonalou znalostí ontogenetické psychologie, vychovával svěřence, aby se vždy cítili být součástí celku. To odpovídá nejen době, v níž sám vyzrával, ačkoliv komunismus nenáviděl. Korporativistické myšlení je produktem ideologií 19. a 20. století, které zplodily nejen nacionalismus, fašismus a komunismus, ale i turnery, sokoly, skauty a td. Do doby, v níž je důležité posilovat osobnost a individualitu, nepatří. Zdá se, že Alexovi nikdy nedošlo, jakým je sám dinosaurem. Zhroutí-li se klubová a skautská hnutí, nebude to jen vinou pedofilů, kteří mají zjevnou potřebu vytvářet kolem sebe semknuté a od okolí psychologicky izolované skupinky dětí. Jako dítě jsem podobné typy nesnášel a i dnes soudím, že ti, kdo to s dětmi (i jinými lidmi) takzvaně umějí, jsou ve skutečnosti manipulátoři, a tím Alexa nepochybně je. Manipulativní je i jeho korporativistické mravní poselství, které považuje za hodnotu nadčasovou.

Terapie:

Systematická terapie směřuje k pochopení pohlavní odlišnosti a probuzení empatie k oběti. Po té následují psychoterapeutické techniky, které mu mají pomoci dostat své pudy pod kontrolu (součástí pedofilie, společensky nepřijatelné, je právě snížená sebekontrola). Pěstovány jsou různé sociální dovednosti, které mají nahradit současně odstraňované nevhodné sbližovací návyky. Podávána jsou i psychofarmaka, zejména odstraňující stres a napětí, neboť jen duševně vyrovnaný člověk je schopen sebeovládání. Hormonální léčba potlačuje sexuální pud, který nikdy nebude „normální“ (pedofila nelze naučit, aby ho vzrušila dospělá žena). Chirurgická řešení (kastrace, ale byly činěny i pokusy se zásahy do mezimozku) jsu až krajní řešení, doporučované, ne nařízené, a to jen u nebezpečných pedofilů, nebo u několikanásobných recidivistů. Bez souhlasu operovaného to však není možné. Pracovní, pohybové a kulturní aktivity mu mají pomoci rozšířit spektrum zájmů, pedofilní orientací omezené pouze na vyhledávání kontaktů s dětmi, potlačováním své orientace a maskováním průšvihů. Po přechodu na ambulantní léčbu se pracuje i na resocializaci pedofila zapojením významných osob z jeho okolí do terapie.

Co na to faráři (a sbory):

MUDr. Brichcín píše, že terapeut musí odmítnout jak roli soudce, tak i advokáta. Totéž platí i pro pastoranta. Je třeba nepodlehnout pokušení stát se spoluspiklencem proti nechápavé veřejnosti, ale i jakéhokoliv odsuzování.

U farářů i členů sboru je pak velikým nebezpečím, že se bude pokoušet vyřešit vše sám z vlastních zdrojů. Farář, ale i jiní členové sboru si musejí uvědomit, kde končí jejich kompetence a nemělěli by se bránit spolupráci se skutečnými odborníky (už proto je třeba alespoň příležitostně se s touto problematikou seznámit).

Přece je zřejmé, že i my máme čím přispět, jen musíme hledat jak a čím. Jako si pedofil musí přiznat svoji pedofilii, musíme si i my uvědomit, že vírou ještě nezískáme schopnost řešit všechny problémy (jak ukazuje Alexův příběh), nepodcenit však ani možnost drobné přípomoci. Zejména pokud jde o schopnost sebepřijetí (pedofilové velmi často trpí odporem vůči sobě samým) i při následné prosocializaci zvěstí o smíření a aktivní podporou pedofila v jeho souboji s deviací. Sami sebe zbavit jak naivního soucitu tak odporu vůči těmto osobám.

Jednou z naivit je (s tím jsem se setkal) nápad integrovat do sborové práce jejich pedofilii – schopnost práce s dětmi. To je nutné odmítnout. K práci s dětmi nemusí být člověk ještě pedofil. Pustit pedofila k práci s dětmi není nefér jen vůči nim, ale i vůči pedofilovi, který je tak vystavován napětí. Zde se musíme zbavit představy, že všechno má své místo v božím plánu a lze to integrovat. Spíš je třeba pedofila od práce s dětmi odvracet k jiným službám (autor sám je díky svému založení s to rozpoznávat pedofily a nalezl další uplatnění v ochraně dětí tím, že pomáhá jiným pedofilům, také svojí knihou, včas rozpoznat podstatu svého vztahu k nim).

Naivní bývá i pokus blízkých, třeba právě sboru, pedofila chránit před terapií a terapeuty. Lepší je s nimi naopak spolupracovat.

Co na to „normální“ veřejnost:

Pedofila nelze omlouvat. Může být a je nebezečný, i když většina pedofilů je s to udržet svoji orientaci pod kontrolou. To, o čem se dozvíme, co propukne v pedofilii realizovanou, je jen zlomek. Ale komu to ujede jednou, ten už se neubrání podruhé. I proto je součástí terapie výcvik k vnímavosti vůči oběti.

Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že pedofil si za svoji orientaci nemůže a je třeba jej podpořit. Zatímco my „normální“ smíme bez špatného svědomí realizovat svůj pohlavní život (jako dar od Boha), pedofil se jej musí zříct. Máme-li jim ne jen jako věřící, ale vůbec jako lidé, pomoct musíme si je přestat ošklivit a démonizovat je, jako autoři kriminálních filmů. Musíme se naučit ctít  odvahu těch, kdo se svojí orientací bojují, vytvářet prostředí, kde mohou mít jistotu, že se jim neuzavře, pokud se s ní svěří, což nelze v prostředí, kde se „o takových věcech nemluví“, leda s odporem. Lidi, kteří odmítnou práci mezi dětmi, je dobré nepřemlouvat. Nikdy nemůžeme (a ani nemusíme) vědět, proč tak činí.

MUDr. Brichcín připomíná, že věznit pedofila je levnější, než péče o něj, ale méně efektivní. Propuštěný pedofil, který nebyl poučen, nebo jehož terapie začala až před propuštěním, takže ji neumí zvládat, se s největší pravděpodobností dopustí dalších deliktů.

(Jakub Dvořák)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Torák Martin - T.M.posledni@seznam.cz

16. 8. 2016 16:48

Tudor Sandhal tvrdí, že: „Jsem-li ve styku se svou osamělostí a přijmu-li v sobě místo naplněné samotou, jsem schopen vytvářet si život a vztahy podle sebe. Tím se mi otvírá prostor plný svobody a nekompromisnosti.“ Mimochodem, podle této psychoterapeutky ten, kdo neustále utíká před osamělostí, tak činí na účet vlastního vývoje.

Torák Martin - T.M.posledni@seznam.cz

25. 7. 2016 14:02

pane Blicín psychiatr lékař sexuolog dělá na ambulanci psychiatrie v Bohnicích spoustu případu on sám zažil podle mě se sexuální deviace a pedofilie se nedá vyléčit tak jako nevyléčite homosexuála může se to potlačit Hormonálníma lékama nebo iněchcema hormonálníma ale vyléčit devianta a pedofila je nemožný úkol který prostě nejde za žádnou cenu pokuste se to vysvětlit deviantovi pedofilovi a on sám vám řekne a bude vám tvrdit že je vyléčenej ale pravda je někde jinde on sám vám bude tvrdit že je vyléčenej v okamžiku kdyby přestal brát hormonální léky iněchce hormonální tak byse to všechno mohlo během měsíce či roka vrátit na stejnou cestu z který vede jenom jedna cesta a to do vězení za pokus o vraždu a sexuálních útoku na mladistvé osoby nemám pravdu nebo mám pravdu co mě na to odpovíte děkuji za odpoved

Torák Martin - T.M.posledni@seznam.cz

20. 3. 2016 11:02

Můj život začal když jsem přišel na ten to svět ve porodnici ve Vysokém Mýtě okres ústí nad Orlicí byl jsem v dětském domově kde mě převezli z porodnice po smrti mé Matky Milady Torákové a Mého otce Jana Toráka byl a žil jsem v dětským domově v Pardubickém kraji žil jsem tám od mích 1.5 roku 2.5 letech jsem byl převezen do děstské psychiatrické nemocnice Opařany v Opařanech okres Písek jsem žil celých 4.5 roku to jakým spůsobem bylo v letech 1979 až 1982 zacházeno jako z lidskou bytostí bylo příšerný byl jsem v děstský psychiatrii Opařany týrán zavýrán do izolace sexuálně zneužíván od Mích 3.5 rokách klientama staršíma 15 let a musel jsem držet pusu pak ve 5 letech jsem se dostál do ústavu sociálních služeb z nemocnice psychiatrie Opařany do Slaťiňan a tám jsem od roku 1985 začívál to samé bylo mě hnusně spatně pak jsem se dostál v roce 1991 do Běstviny na konec v Mích 17 letech to ustalo nikdo si k mé osobě nic nedovolil na Internátu v Běstvině jsem se setkál z lidma který si hráli na moje Kamarádi a přátelé ale jak jsem později poznál o žádný přátelství a kamarádství vůbec nešlo hlavně že sexuálně zneužíváli Mladistně dívky ve věku 10 až 12 let kluci ve věku 14 let až 15 let ve Internátní škole Běstvina a taky jsem to nikomu neoznámil a nezachovál jsem se k nim jako udavač pak v roce jsem musel z velice špatného zdravotníh stavu odjet pryč z Internátní školy Běstvina v roce 1993 do psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod tám pak v roce 1995 jsem byl převezen zpět do domova staťiňany pak v roce 1996 jsem byl převezen Do Bystrého u poličky pak v roce 1997 jsem byl převezen znovu do slaťiňan pak v roce 1998 jsem byl převezen Do psychiatrie Havlíčkův Brod a pak v roce 1999 jsem byl z psychiatrie Havlíčkův Brod převezen Do Domova Háj u Ledče nad Sázavou kde jsem prožil celých 16 let života a v roce 1.3.2013 jsem byl převezen do Domova Barbora poskytvoatel sociálních služeb pro zdravotně postižený a Domova Důchodcu no a zde v Kutný Hoře žiju už 3 roky a už Mám zde své zázemý vypracovál jsem si zde určitý rezpěk u lidí se zdravotním postižením i u zaměstnanců sociálních služeb a jsem spokojený kde žiju ikdyž jsem chtěl odejít zas někám jinám tak na konec jsem vše zvážil a rozmyslel jsem si to v Domově Barbora v Kutný Hoře jsem spokojený nic mě zde nechybí Mám zde všechno lidi ve sociálních službách se k mé osobě chováj dobře a opravdu nic mě v Kutný Hoře nechybí a jsem zde spokojený a to napsal Martin Torák

Torák Martin - T.M.posledni@seznam.cz

15. 3. 2016 17:35

já bych k tomu chtěl něco zdělit všem v roce 2010 jsem byl vyšetřován v Brněnské fakultní nemocnici v Brně na údajnou pedofilii na oddělení sexuologie v Brně v roce 2012 jsem byl vyšetřován v Ambulanci Psychiatrie v Havlíčkovém Brodě na oddělení sexuologie soudním znalcem Maryusem Bysem který to nařčení z pedofilie nepotvrdil a neprokázal a vyjádřil se že jsem orientovaný na dospělé ženy v roce 2014 jsem byl vyšetřován zas soudním znalcem Maryusem Bysem který vypracovál posudek který se zakládál na skutečnosti a Pravdě o mé osobě lze jenom konstatovát že v mé sexualitě došlo omilem k pochybení mím bejvalím Lékařem Psychiatrem sexuologem Juliusem Radozou moje sexualita podle skutečných Událostí zní u mě byla zjištěna pedofílie ale spíše se při vyšetřování v Brněnské fakultní nemocnici na oddělení sexuologie v Brně jednalo s preferencí o Dospělé ženy to je vysledek nyní vypracovaným novým posudkem soudního znalce Maryuse Byse z Havlíčkova Brodu ten posudek Maryuse Byse mě apsolutně na tolik rozhodil že jsem byl naštvanej nasranej na všechny a z nikým jsem už od tý doby nic nenavazovál žiju sám bez přátel kamarádu od roku 2012 z nikým se nebavím a držím si velký odstup od cizích lidí nikomu od té doby nedůvěřuju a z nikým nic od té doby nenavazuju nemám vůbec žádný přátelé ani kamarádi to je asi tak všechno Martin Torák Domov Barbora Kutná Hora

Torák Martin - jo kdy bych byl násilník nebo deviánt jenomže o no to tak ve skutečnosti není

9. 9. 2015 9:49

jo kdy bych byl násilník nebo deviant jenom že o no to ve skutečnosti není pravda protože jsem z preferencí orientovaný na Dospělé ženy a tak to z čeho jsem byl v roce 2011 obviněn z pedofílie že préj jsem orientovaný na 8 letý až 12 letý dívky se ve skutečnosti neprokázalo a nepotvrdilo a tak u okresního soudu v Kutný Hoře verdikt okresního soudu v Havlíčkovém Brodě soud v Kutný Hoře Zrušil protože To z čeho mě obvinila Brněnská Fakultní nemocnice na oddělení sexuologie se podle skutečnosti neprokázalo a nepotvrdilo na skutečný události protože nebyli žádný důkazi ani světci který by vypovídali proti mě a tak je to vše ve skutečnosti

Jakub Dvořák - Re: jo kdy bych byl násilník nebo deviánt jenomže o no to tak ve skutečnosti není

5. 11. 2015 21:19

Hm. Ale o vás to není, že? Tak se nerozčilujte.

Torák Martin - člověk byse hlavně běl starat o to co dělá on sám za špatnosti a neměl byse

27. 7. 2015 18:07

člověk byse měl starat o to co dělá on sám za špatnosti a neměl byse starat o druhý lidi co děláj já sám jsem byl na sexuologickém vyšetření v Brněnské fakultní nemocnici v Brně a oni udělali dvě verze posudku pro Mího Bejvalího lékaře psychiatra a sexuologa pana juliuse Radozu a pro Havlíčkobrodskou psychiatrickou ambulanci na sexuologickém oddělení 11 a v jednom posudku jse zmiňovali o tom že jsem orientovaný na 8 letý až 12 letý dívky a Dospělé ženy a v tom druhém posudku poukázali na to že se čistě a jistě jednalo o ženské pohlaví že jsem z preferencí orientovaný na ženy na dospělé ženy z preferencí tak že který posudek o mě něco pravdivého zdělil jsem byl 100% jistý a mohl jsem se vyjádřit i u okresního soudu v Kutný Hoře Já Martin Torák jsem válčil a bojovál jsem za to že jsem orientovaný pouze na ženské pohlaví a né na dětské pohlaví že se někde musela stát chyba přesvěčovát o mé nevyně lékaře psychiatry sexuology a lékaře a soudní znalce a soudce v okresním soudě nebylo vůbec a v žádným případě lehký Musel jsem dokázat spoustu věcí podklady soudního a posudkovího znalectví že se jednalo o hloupí vtip když na mojí adresu poslali posudek který mě neusvěčovál že jsem pedofil a že jsem orientovaný na děti ale na dospělé ženy prostě pravda vyšla na jevo k výslechu ze soudním znalcem a vyšetřením jsme došli k závěrům že jsem z velkou pravděpodobností a z preferencí orientováný pouze a jenom na dospělé ženy a tak to vyšlo u v posudku který Brněnská fakultní nemocnice oddělení sexuologie přeposlala na oddělení sexuologie do Havlíčkova Brodu psychiatrie na oddělení 11 na ambulanci to že došlo k takovím chybám ve zdravotnicvím v oboru sexuologie v Brně mě dohnalo k tomu že jsem opustil ve vsém zájmu protože to byl zmatek v mém okolí protože se to anichž by to byla pravda rozneslo po celý Ledči nad Sázavou okresu Vysočina a já apsolutně zděšený psychicky a duševně zničený jsem v roce 2013 1 Března opustil dlouholetý byldliště v kterým jsem si žil po klidu celých 16 let po 16 letech jsem opustil ze zdravotních důvodu a odůvodnění celou Vysočinu a tudíš celou Ledeč nad Sázavou a přestěhovál jsem se Do Kutný Hory Do Domova Barbora v Kutný Hoře a zde v Kutný Hoře v Domově Barbora jsem se Dověděl od soudního znalce Maryuse Byse tu druhou verzi která o mě říkála čistou pravdu tak že jsem člověk z orientací z preferencí na Dospělé ženy a tím jsem skončil z Mezilidskýma a pracovněprávníma Vztahama a jsem sám sebou a žiju sám sám ze sebou a nikoho ani kamarádi ani přátelé ani nepřátelé v mém životě už nemám a mít už nikdy nebudu protože jsem do konce života poučen o tom že si z nikým z žádným člověkem na tom to světě nemám vůbec nic začínat a na tož sním něco soukromího v mém životě mít společného to nepřipadá v mém životě už v úvahu tak že to jsem vám chtěl zdělit martin Torák Domov Barbora poskytovatel sociálních služeb

Jakub Dvořák - Re: člověk byse hlavně běl starat o to co dělá on sám za špatnosti a neměl byse

28. 7. 2015 9:27

K Vašemu vyznání musím říct dvojí: v knize jde o osobní svědectví člověka, který svoji pedofilii nepopírá, nerozporuje, nýbrž s ní bojuje a řeší ji, navíc z pozice věřícího křesťana, evangelíka. Váš problém je tedy někde jinde. Také se nelze starat jen o sebe, žijeme mezi různými lidmi, a já mám také o své děti strach, takže musím sledovat, co dělají lidé v jejich okolí.
Váš případ neznám, nevím, proč Vás někdo obvinil z pedofilie. Psychologie a psychiatrie nejsou vědami v přísném smyslu slova a žádný obor není neomylný. A to ani "orgány činné v trestním řízení". Mohli Vás pomluvit i z jiných zločinů - krádeže, vraždy, vlastizrady ... Posláním soudů je, vinu potvrdit nebo vyvrátit. I soudy se mýlí, proto jsou tu odvolací řízení. Pro křivě či mylně obviněné je to vždy těžké svoji nevinu obhajovat, ale tak už to holt chodí, lépe nebude. Jen se kvůli špatným lidem neuzavírejte všem. Kritické momenty našeho života jen ukazují, kdo je našeho přátelství hoden a kdo ne. Ztráty těch druhých netřeba litovat, jen kvůli nim nezahořkněte i vůči těm prvým.

Torák Martin - Re: Re: člověk byse hlavně běl starat o to co dělá on sám za špatnosti a neměl byse

30. 7. 2015 16:28

já to všechno chápu ale jak znovu důvěřovát a věřit lidem když je jeden k druhýmu je apsolutně ukradený a všichni si Myslej něco o Bláznech podivejte se ať už se Můj život Bude obracet v jakéjch koliv kruzích tak mě už jsou Lidé a Mezilidské a pracovněprávní vztahy mezi lidma apsolutně ukradený děkuji Martin Torák Domov Barbora poskytovatel sociálních služeb

Torák Martin - neprokázána a nepotvrzena pedofilie

21. 11. 2014 18:39

v životě se muže stát cokoliv člověk muže a nemusí přít na to včem souvisí jeho sexualita člověk muže být přesvěčen o tom že je orientovaný na ženy a později se ukáže že jeto pedofil jeto vše úkáz toho všeho že dřív v historii se tohle tahle uchylka jako by neřešila bylo to vše tabu když jsi vzpomenu že jeden vládce tehdejšího říma byl homosexuál a souložil z Mladíma mužema nikdo tohle neřešil a téhdy se tomu říkálo sodoma komora v římě v chrámu na skále postavený kde nemohl vůbec nikdo a kde mohli jenom Mladí muži k tehdejšímu vládci říma v součastný době se řeší to jestli je člověk pedofil nebo není jeto tak pokuť je člověk přesvěčen že pedofil není tak se to všemi různými zpusoby snaží dokázat a prokázat to že je v tom nevyně a že se všichni spletly a udělali chybu prokázat a dokázat to že člověk není homosexuál ani pedofil je velice obtížné stojí to vše hodně sil a úsilí a snahu jak se říká to co říkál jeden člověk když chceš tak dokážeš všechno překonat nebo jak praví středověké přísloví v tom nejlepším je nejlepší přestat a to si myslím že mulví o nás všech člověk ať je Mladí nebo starý nedokazuje to že by mohl být pedofil pokuť se to později neprokáže a nedokáže se mu to vše verbální komunikace dospělýho člověka bavící se z dítětem nedokazuje to že by člověk mněl by být pedofil vy si přectavujete pedofila opravdu doslova jako kohokoliv kdo se baví z dětmi nebo se jich na něco ptá vy faktycky šíříte spami a z každýho člověka děláte pedofilem a neuvědomujete si že tomu člověku se muže dost přitížit a že pak všichni mu mužete říkát cokoliv vykládát mu později že jste to tak nemysleli a že jste nevěděli to jak mu bude po tom všem je lepší si vše v hlavě probrat a uvědomit si to co o člověku řeknu a čím ho nařknu když je to ale pravda tak se to vše později projeví když jeto ale naprostá lež v tomto případě nestačí omluva nebo peníze ale jít z cesty tomu člověku a už ho dál neobtěžovát protože ten člověk moc dobře je informovaný o lidech který ho tak to nařkli pedofilem od lékařské komory a od psychiatru a sexuologu a doktoru je ten člověk informovanej co se stalo a děje v jeho životě a každý člověk by měl zvažovát slova co řekne proti tomu druhému aby neuškodil tomu dotyčnému a sám sobě později tak tohle jsem vám všem chtěl říct abyste věděly to co si mužete vymyslet na člověka a co se nikdy nestalo a neprokázalo a nepotvrdilo že bych skutečně byl nebezpečný okolí nebo sám sobě děkuji že jsem se mohl vyjádřit Martiin Torák

Jakub Dvořák - Re: neprokázána a nepotvrzena pedofilie

30. 11. 2014 21:44

Teda, musím přiznat, že se ve Vaší reakci moc neorientuji. Nevím, o co Vám vlastně šlo, o čem to mluvíte?

Torák Martin - Re: Re: neprokázána a nepotvrzena pedofilie

24. 3. 2015 18:46

Mluvím o tom že jsem byl 3 roky považován za devianta z pedofilníma sklonama až na konec se vše vysvětlito a podle Maryuse Byse soudního znalce jsem z preferencí oryentováný na ženy na dospělé ženy o tom já jsem Mluvil a to je celý

Jakub Dvořák - Re: Re: Re: neprokázána a nepotvrzena pedofilie

27. 3. 2015 19:11

To je mi líto, ale s probíranou knihou to nesouvisí. Došlo-li ve Vašem případě k omylu, neznamená to, že by snad pedofilie jako taková neexistovala a nebyla problémem. Knihu napsal člověk, který jí sám trpí a přiznává se k tomu.

Torák Martin - Re: Re: Re: Re: neprokázána a nepotvrzena pedofilie

18. 4. 2015 11:35

podívejte se pokuď ten člověk vý o tom že je takoví člověk tak to chápu chyba se někdy stane ve většna případech jak u vyšetřování tak u lékařu jak jsem už řekl zde nestačí se omluvit nebo mě za tu křivárnu a levárnu dát určitou částku peněz ale jít mě z cesty a nechát mě napokojí být a to je celý a to až do konce mého života