Jdi na obsah Jdi na menu

Laické kazatelství a pfaffismus

29. 5. 2013

Do podoby církevního provozu nemám záměr příliš mluvit. Ale trochu mi to nedá, poté co jsem si přečetl spíš mimoděk pronesená slova Jiřího Bureše v diskusi pod jeho příspěvkem o církevním darwinismu. Jsem totiž pro něco opačného a zároveň paradoxně pojatého. Jsem spíše proti kazatelské službě laiků (ačkoli se nedá její podoba v ČCE srovnávat s jednou denominací, do níž jsem před časem nahlédl a kde káže kdekdo a výsledek je na pomezí tragédie a komična).

Naopak jsem pro podstatně profesionálnější přístup farářů, z nichž mnozí se snaží a mnozí vykládají, co jim slina na jazyk přinese, a obecná úroveň kazatelství není tak slavná, jak se mívá zato. (Nebo jsem jediný, kdo po slyšení hrozného kázání odchází jak spráskaný pes?) S obdarováním nic nenaděláme, zato však kazatel může něco nadělat s tím, čím disponuje - tím myslím zejména biblismus, který vypadá tak samozřejmý, a přitom je v tak hluboce nešťastném stavu! O tom snad někdy jindy.

To paradoxní, co jsem naznačil, ale teprve přijde. Nesnáším totiž slovo „laici“. Je to analogie "katolického" dělení na klérus a na ty ostatní. Jsem tudíž pro to, aby se eliminoval sborový pfaffismus (od něm. "der Pfaffe" = "flanďák", nyní se myslí faráříčkování jako centrum veškeré sborové praxe), aby se pečlivě diferencovalo a formovalo křesťanské sdružování a nefarářský živel aby spojoval křesťanskou myšlenku s obyčejnou životní praxí, a to ne v pozici pouhých pasivních přihlížitelů.

Je to vše řečeno ve stručnosti, protože to spíš dávám k dispozici jako podnět k diskusi, v němž nevidím nic víc, než pouhé náznaky k rozpracování, i když třeba kritickému.

Jiří Hoblík

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Aleš Wrana - nejsem tak skeptický

29. 5. 2013 11:53

Sám vzpomínám na homiletickou průpravu s prof. Filipim (a ještě i s prof. Smolíkem) jen v dobrém (i když jsem jiná generace než Martin Danihelka). V jeho přednáškách se sečtělost spojovala s velkou praktičností. A na seminářích nás nechal po „evangelicku“ volně o kázání diskutovat a zároveň do diskuse dovedl vnášet důraz na základní homiletické zásady. A bibličnost kázání – to byl samozřejmě základ vždy připomínaný.

Umět kázání kritizovat, to je těžká věc, ale jde to. Každý z nás kazatelů se kritice nejdříve brání, a trvá to, než pochopíme užitek, když ke svému kázání slyšíme připomínky druhých. Podle mé zkušenosti taková kritika neschází ani na vikariátu, ani (u nás) na pastorálkách. A zase: bibličnost je hlavní parametr. – Chce to ovšem takovou schopnost diskuse dlouhodobě rozvíjet.

Osobně jsem spíše příznivcem neprofesionálního kazatelství. Když se dobře nastaví aspoň minimální očekávaná úroveň odborných (biblických a homiletických) znalostí a dovedností, mohou takoví kazatelé se svými zkušenostmi z běžného života (vírou žitou v běžném životě) být na kazatelnách obohacením.

Martinovi ovšem dávám za pravdu v tom, že co je i podle mě problémem hlavním: „rozpad vědomí společně žitého smyslu církve“.

Michal Vejvoda - Re: nejsem tak skeptický

29. 5. 2013 13:05

Tak nevím jestli tomu všemu dobře rozumím. Za prvé co je to biblivkodt kázání? Za druhé co je to kvalitní kázání? Podle mě kvalitní kázání je takové ze kterého zazní Boží Slovo a lidé jsou jím nějakým způsobem dotčeniči osloveni. Takové kázání jsem zažil i od "neučeného" kazatele a naproti tomu lze zažít místo kázání exegetickou přednášku, kde lidé usínají. Upřímě třeba sbírka kázání od prof. Hellera mě osobně naprosto znudila, takže jsem jí ani nepřečetl celou. Ač jistě biblista a teolog par excelans, tak jako kázání pro lidi mě to moc nepřišlo...Takže ještě jednou: co je podle vás kvalitní kázání? a Co to je biblickost kázání?

Aleš Wrana - Re: Re: nejsem tak skeptický

29. 5. 2013 15:28

Za sebe odpovím obrazem, který pro mne byl vždy inspirující:
kvalitní biblické kázání je takové, které pro mne i pro posluchače uvolní sílu, v biblickém textu ukrytou.

Michal Vejvoda - Re: Re: Re: nejsem tak skeptický

29. 5. 2013 15:44

Zní to moc hezky, ale nějak si pod tím nedokážu nic představit. Z předchozí diskuse vyplynulo, že biblickost kázání nějakým způsobem přímo souvisí s odborností kazatele. Já si docela dovedu představit třeba zedníka, který vezme do rukou Písmo a "pro sebe i pro posluchače uvolní sílu, v biblickém textu ukrytou. "

Aleš Wrana - Re: Re: Re: Re: nejsem tak skeptický

29. 5. 2013 16:45

Nejenom že si dovedu představit, takovou zkušenost i opakovaně mám - že mi "běžní" lidé ve sboru povídají, jaké významy se jim z Bible pro konkrétní životní situace otevřely. Významy mnohdy i pro mne objevné, a hlavně životné. Leč, to jsou jen jednotllivé zkušenosti. Aby z toho bylo kázání, chce se to textem zabývat obšírněji a soustavněji. Ale i to leckterý kazatel neprofesionál zvládá.

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Re: nejsem tak skeptický

29. 5. 2013 20:44

Ke kvalitě slova: patrně to nejkvalitnější, co kdo z nás kdy slyšel (nebo neslyšel a slyšet potřeboval) je jediná věta: "Brzdi!"

Tím chci jen říct, že i kázání je součástí komunikace a odehrává se v určité situaci. Jinak se mi velmi líbí v této diskuzi názory A. Wrany.

Jiří Hoblík - Re: Re: nejsem tak skeptický

30. 5. 2013 10:10

Biblickostí rozumím předně to, že východiskem a základem kázání je Písmo - a to je také v kázání dostatečně zřejmé. Za druhé profesionál se musí soustavně věnovat exegesi, která se ale nemůže demonstrovat přímo kázáním, ale v kvalitě kázání se odráží.

Pojem kvality je ovšem ošidný. To, že kázání je srozumitelné, že nenudí, ale ani to, že něco z něho někomu něco řekne, neznamená kvalitu.

Cesta ke kvalitnímu kázání podle mého vede spojením řady prvků, k nimž patří schopnost se kultivovaně vyjadřovat, studium bible v originálních jazycích a soustavná exegese na soudobé úrovni.

Nemám k tomu komplexní návod, ale pro mě je dostatečným kritériem to, že sotva komu něco říká pojem hebrejské literární dějiny. V době mého studia na ETF tam nenazněl, o dněšku toho moc nevím, ale hebrejské literární dějiny by se měly pěstovat u nás už bezmála století a měly by být obecně známy. O tomto pojmu někdy jindy.

Aleš Wrana - Re: Re: Re: nejsem tak skeptický

30. 5. 2013 10:36

Nevím, co znamenají "hebrejské literární dějiny" přesně, ale Tvůj příspěvek mi připomněl něco, co jsme zapomněl zmínit, a čeho jsem si při studiu na fakultě cenil u P. Filipiho nejvíce. Za nás (nevím jestli ještě i později) vedle povinného homiletického semináře pořádal i další, dobrovolný. A to bývala někdy divočina, připadal jsem si tam jak na setkání rabínů, jako bychom spolu vytvářeli talmud. K vybranému biblickému textu mohl každý říct cokoliv, co ho nad ním napadlo, a udělali jsme zkušenost, že i podněty, které vypadaly dost "ulítle" nebo zmateně, dovedl PF umoderovat k homileticky podnětným závěrům.

Daggie - Re: Re: nejsem tak skeptický

30. 5. 2013 18:25

Kvalitní kázání? To je zajímavá otázka. Slyšel jsem jich dost. Vždy asi záleží na tom, jak jsem nastaven já jako posluchač. A jak kazatel "ctí" Písmo svaté, jak reflektuje smysl evangelia a jak soucítí s hříšníky (či jak jim rozumí)...

Ale slyšel jsem z kazatelen také nesmysly. Což je pak těžké nést...

A moc pěkná je kniha kázání S. Karáska "Boží trouba".

Jakub Dvořák - Co přinese slina?

29. 5. 2013 6:13

Ten pocit, že farář plácá, co mu slina na jazyk přinese, mám již delší dobu, ale poslední dobou se z toho stává jakýsi trend. Jeden z našich farářů přišel před měsícem z pastorálky otřesen: jiný tam měl totiž kázání, které absolutně nesouviselo s přečteným textem. Když byl dotázán ne souvislost, prohlásil se samozřejmostí, že biblické texty už dávno neexegetuje, nevykládá, jen se od nich zlehka odrazí. Varovné na tom bylo, že s ním mnozí mladší faráři nadšeně souhlasili. Biblismus začíná být pociťován našimi faráři jako přežitek. Něco není určitě v pořádku, ačkoliv vím, že v cizině to také tak dělávají.

Ondra G. - Re: Co přinese slina?

29. 5. 2013 20:39

Osobně zkušenost s kazatelským plácáním nemám, spíš jsem měl kontakt s profesionály; jenom mi v některých případech připadalo, že kazatel považuje za svůj úkol biblický text vysvětlit ve smyslu "totálně rozmydlit, zmlátit, zrelativizovat a nakonec si zafilozofovat nad jakýmsi zbytkem". Myslím, že v kostelích by mělo znít jak kázání, tak i nevykládané, neředěné Boží slovo. (Proto se mi líbí, když čtené úryvky spolu třeba nesouvisí, ale jsou natolik dlouhé, aby z nich byla patrná jejich vnitřní konzistence.)