Jdi na obsah Jdi na menu

Návrh některých kroků k reformě církevní organizace

27. 9. 2012

 

Stačí se jen rozhlédnout - a uvidět, že je toho tolik, do čeho by stálo za to se pustit. Překážkou je ovšem často nedostatek sil, neochota, podezřívavost, strach, ale třeba i těžkopádnost systému prosazování návrhů na konventu, na synod a na synodu (pokud dostatečně nezapadají do zaběhaných mechanismů). Protože jsou ale v Evangelické církvi inteligentní lidé a protože tu navíc jsou lidé, kteří alespoň dávají svou chytrost na odiv, proč by měla být reforma, která by postupovala ryze věcně, nemyslitelná? Jejím cílem by bylo přizpůsobit fungování ČCE nynějším poměrům, avšak s důrazem na trvalost a dlouhodobost. A touto cestou co nejméně překážet tomu, oč ve víře opravdu jde. Když jsem na několik podnětů přišel sám, proč by jiní nemohli přijít na další a další? Pokusím se tedy načrtnout několik návrhů, které jsou různě náročné, o kterých jsem přesvědčen, že by prospěly. Ale netvrdím, že jsem spolykal všechnu moudrost, protože to bych měl trochu jiné zájmy.

Nerozumím příliš pasivnímu postoji Evangelické církve. Jen čeká, co jí stát nachystá... Nestálo by za to změnit tuto pasivitu?

1. Že se kostely vyprázdnily a vyprazdňují,  není třeba zvláště dokazovat. Takové Švédsko, jako by už téměř nevědělo, že má dávno za sebou a hluboko v sobě luteránskou minulost. Zato si Švédové uvědomují, že je v zemi spousta takových podivných budov - kostelů a dalších církevních staveb, s nimiž je třeba něco dělat. (Srv. zde). Zato mnozí čeští evangelíci jako by svou vlastní situaci ani na zřetel nebrali. Bojí se mluvit o nepříjemnostech. Nicméně je třeba zkoumání, reflexe a poznání. Taková docela nepopulární činnost. Ale k čemu je víra, když nepomůže tam, kde se musí člověk zabývat nepříjemnostmi?

2. Důležitá je důkladná sebereflexe: Z čeho vycházíme? Čím disponujeme? Co schází a co je špatně? Co můžeme? O co jde? Náčrt pro takovou úvahu poskytuji na jiném místě (zde). Je klamné tvářit se, že se nic neděje. Naopak je třeba zachránit, co se dá. A vzpomenout si přitom třeba na Komenského Kšaft.

3. Jedna závažná obtíž spočívá v tom, že česká Evangelická církev je především rozprostřena po venkově. To je dáno historicky, nikoli soudobou a přitom dlouhodobou praktickou potřebností. Proto je třeba se zabývat parochiální strukturou celku.

4. Stálo by za to provést audit církevních budov a přimět sbory, aby s nimi lépe naložily. Mimochodem - pokud někdo považuje sborovou budovu za svátost, je ještě evangelík?

5. Existuje množství budov, z nichž některé by se daly  využívat, prodat, nebo jichž by se sbory měly alespoň zbavit. Pokud sbor, který sotva existuje, vlastní velký kostel, je to luxus.

6. Proč by se nepatrný sbor nemohl scházet po domácnostech? Takové formy přeci už někde existují.

7. Žádoucí je znovu promyslet všeobecné kněžství. Navíc mnoho evangelíků, mezi nimi i faráři, má odpor vůči teologii. Proč tedy neučinit církev více laickou? (Ve smyslu více participace na pospolitém duchovním životě a více rozmanitosti.) Samozřejmě by důsledkem toho nemělo být podkopání ETF. Sice babo raď, jak na to..., ale ETF jako výzkumné centrum pracuje již dnes.

8. Sbory, které si nebudou moci dovolit faráře ani na zkrácený úvazek a střednědobý výhled pro ně nebude v tomto ohledu lepší, by mohly získat status laických sborů. To znamená sborů bez faráře, ale s laickým kazatelem.

9. Už před léty jsem slyšel zajímavý návrh: Aby se církevní ústředí přestěhovalo do skromnějších prostor mimo centrum města a zaměstnanci ústředí měli skromné bydlení. Bylo by pak pozoruhodné, kdyby synodní senior byl přijímán pražským arcibiskupem v arcibiskupském paláci a arcibiskup v bytě synodního seniora na sídlišti.

10. Velmi citlivou otázkou je vytíženost v duchovenské práci. Na jedné straně jsou nedobré zkušenosti s administrativním sledováním pracovní náplně. Nicméně se za nynější situace někdy stává, že farář je ve své vlastní duchovenské službě jen slabě vytížen. A buď  toho využívá k jiným než duchovenským aktivitám - k nějakým prospěšnostem, ale i ke svým koníčkům. Anebo toho zneužívá v zájmu své lenosti. Nebylo by to možné řešit dvojím zaměstnáním? V dějinách křesťanství by to rozhodně nebyla novinka. Vzpomeňme na Pavla  s Tarsu a jeho šití stanů. Přesto je duchovenské práce stále dost, stačí hledat a příležitostem nebránit, nýbrž pomáhat. V tomto bodě by se ale reforma měla vyvarovat dvou nebezpečí. Jednak by neměla vést k sociálnímu poškozování duchovních a zároveň by neměla zvýhodňovat členy evangelických klanů, navíc oproti ostatním.

11. Evangelické sbory se těší velké autonomii. Pokud jde o duchovenskou činnost, byla by škoda ji omezovat. Bylo by to i nebezpečné. Pokud jde však o správu materiálních statků, je třeba najít způsob, jak zvolit společný postup.

12. Uvažme také kulturní vývoj. Lidské aktivity se obecně dlouhodobě přesouvají do kyberprostoru. Tím spíš platí kritická otázka: Proč lpět na budovách? Proč nerozvíjet ecclesia electronica? Ta by mohla být pomocí i disapoře. (Ovšem oficiální evangelický portál nebo Evangnet mají do něčeho takového alespoň zatím hodně daleko a oficióznost oficiálek a zaschlost Evangnetu očekávání nevzbuzuje.)

13. Na rozdíl od různých oficiálních reforem například na úrovni státu (ale také na rozdíl od mínění některých farářů) mám zato, že by mělo jít o obsah a kvalitu obsahu a o jeho distrubuci a prožití. To představuje poměrně složitý komplex otázek, k němuž tu můžeme jen odkazovat.

14. Kromě reorganizace a úspor je žádoucí promýšlení zdrojů. Proto by měla být znovu otevřena otázka daňových asignací, která byla zametena pod stůl. Ovšem zároveň by měla být zdůvodněna role státu jako výběrčího.

15. Není možné chtít více příjmů bez kvalitnější nabídky - i když sbírky jako zdroje financování nejsou obchodnickým prostředkem. Není možné žít v iluzi o kvalitě a čekat, že si před církví někdo sedne na zadek. Ale poskytovaná kvalita jako motivace dárcovství, projevu vděčnosti - to něco znamená.

16. Nabízejí se ale další možnosti. Například skupina podnikatelů založí firmu a značnou část čistého zisku investuje do provozu církevní organizace. Ale to záleží na iniciativě a možnostech určitým způsobem schopných osob.

17. Protože ČCE (stejně jako další členské církve Ekumenické rady církví) nemá mravní nárok na podíl na potenciálních římsko-katolických restitucích, jak jsme o tom pojednali jinde, zůstává jí (a také ERC) stále možnost vést se státem oddělené jednání, z něhož by vyplynula případná zdůvodněná státní finanční podpora. Za legitimní pak považuji předložení zprávy o působení ČCE v zájmu obecného blaha a odpovídajícího programu (náboženská činnost v užším smyslu by do toho patrně přímo nespadala) a případné dotázání státu, zda by proto nenalezl formu podpory a popřípadě zda sám by nenašel své vlastní důvody k podpoře. Myslím tím například revizi grantového systému a účast církevních subjektů na občanské síti charitativních služeb ve formě, která by zachovávala distanci mezi státem a církvemi.

Smyslem těchto návrhů není přímo podpora funkčnosti struktur, nýbrž pokus o částečné vymanění ze starostí o hmotné statky a dávání prostoru a nepřekážení božímu slovu. Sice některé uvedené návrhy směřují do utopična - ale mohou mít svůj význam na způsob "co kdyby..." Jako spíše vnější pozorovatel si kladu otázku, zda lze obhajovat zájmy Evangelické církve a netázat se na její reformu.

 

Jiří Hoblík

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jakub Dvořák - Pár poznámek

29. 9. 2012 22:14

Co se týče scházení v soukromí, kdysi se mi taková myšlenka líbila, ale jako venkovský farář jsem přišel na to, proč to není vhodné. Mnozí se žinýrovali chodit k někomu do soukromí. Navíc, majitel bytu je pánem domu; považuji za dobré aby i prostor dával všem na jevo, že jsme tam všichni stejně doma jako na návštěvě u jiného Pána domu.
Náš poslední sbor, kde jsem působil, vlastnil 3 budovy v samotném sídle, včetně ohromného kostela, a navíc modlitebnu v kazatelské stanici. Všichni nám to vyčítali, k čemu to potřebujeme. My bychom se rádi většiny zbavili, ale nikdo o to neměl zájem, navíc ty 3 budovy tvořily jeden celek.
Farář a zaměstnání - s tím mám osobní zkušenost: 10 let jsem byl na půl úvazku farářem a druhou půlkou učitelem. Bylo to trochu náročné, jelikož mnoho lidí nechápalo, že když jsem ve škole, nemohu být na faře nebo na funuse. Ostatně i mnozí faráři nechápali, že učitelství se nedá šulit, jako farářování. Jednou mi kdosi vyčítal, že se neúčastním farářských kursů a nechtěl pochopit, že se nemohu z práce uvolnit, kdy se mi zlíbí. Památ ná věta "kdyby ses se študáky dohodl, aby tam byli ticho, nikdo by si nemusel všimnout, že tam nejseš," patrně odhaluje, jak někteří faráři berou svouji vlastní práci. Jiný, mě jinak nakloněný bratr mi však dodnes občas neopomine připomenout, že je to nějaké divné, částečný farářský úvazek; "farářovat se musí na 100%".

Jiří Hoblík - Re: Pár poznámek

30. 9. 2012 14:10

Žádný návrh není myslitelný pro každou příležitost. Ty náčrty jsou jen letmé, nemám chuť se rozpovídávat - a dataily se musí doplnit podle konkrétní situace.

Pokud jde o scházení v soukromí - záleží na tom, že něky nic jiného nezbude, lidská ochota má různou podobu - nejen jako ve tvém případě. Někde to prostě je, i kdy netuším jaké. A církevní budovy - to je něco, co je oproti jistému Ježíšovi až na 100. místě. Když má někdo v srdci bordel a ne chrám, je mu budova houby platná.

Je ale už řada případů, kdy se sbor budovy zbavil, sbor v Le(d)čici zanikl a myslím, že církvi nepatří z jeho už nic. Někdy ale brzdí tuto věc lpění na své zarputilosti. Stále platí, že pokud jde o budovy a jejich využití, žije si ČCE nad poměry (o ŘKC nemluvě).

Já mám taky s dvojím zaměstnáním zkušenost - a šlo to. Pokračuje v tom i můj nástupce. V odstřižení ČCE od státního rozpočtu některým sborům prostě nic nezbyde - ovšem některým sborům nebude nic platné ani to.

A dovedl bych jmenovat řadu sborů, kde farářování na 100 procent možné není. Ledaže by farář to vzal po jehovisticku a začal obcházet obyvatele v obci dom od domu.

Ondra G. - Re: Re: Pár poznámek

30. 9. 2012 23:02

Proč se rozpovídáváte, když nemáte chuť se rozpovídávat? Ano, vody jsou kalné a reforma nebude probíhat, protože už běží, a hodně intenzivně. Někde supi hledí na sousední sbor, ale možná i na ně už hledí jiní supi, větší a vlivnější; jinde si možná někdo staví svůj domeček bez ohledu na to, že mu do něj nemá kdo přijít. A mezi pšenicí byl vždy koukol a mezi koukolem pšenice.
Ale mám obavu, že shromažďujete nápady pro někoho, kdo má jiné cíle než Vy.

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Pár poznámek

30. 9. 2012 23:30

Do rozvláčnosti to má doufám daleko, takže na vaši první otázku necítím nutnost odpovídat. Z toho, co jsem z posledních synodů pochytil, mi vyplývá jen kosmetika, takže o reformě moc řeč být nemůže. A o tom, že mám jiné cíle, nepochybuji, s tím počítám - nemám zvláštní důvod jít příliš daleko ve správních otázkách, ale jen načrtnout momenty, které mohou být povzbuzením nebo kritickým metrem. Třeba se ještě leccos objeví, co ten přehled doplní, rozšíří, opraví atd. - internet dovoluje relativizovat a prolamovat definitivnost znění textu.

Zdeněk Jiřetínský - Re: Re: Re: Pár poznámek

2. 10. 2012 9:59

Není možná - že by křesťanstvo/evangelictvo bylo kalnou vodou, že by křesťanskými sbory poletovali supi...?!

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Pár poznámek

4. 10. 2012 23:34

Ne, evangelictvo není kalnou vodou, ale vzájemná jednání jsou často nejasná - viz případ olomoucké konzervatoře. A supí přístup je přirozený (byť ne správný) tam, kde je možné získat majetek sousedního sboru jednoduchým vyčkáváním. Tím samozřejmě netvrdím, že je možné všechny sbory zachránit, ale upřednostnil bych větší spolupráci malých sborů před jejich rušením či převodem "pod křídla" těch větších.