Jdi na obsah Jdi na menu

Rachot kolem KEA Olomouc a duše evangelická

14. 6. 2012

Mnozí z nás, kdo navštěvujeme stránky E-cirkev byli zaskočeni tím, že se SR náhle potřebovala 22. 5. 2012 důrazně ohradit proti nějakým zvěstem, že by se snad uvažovalo o změně zřizovatele olomoucké KEA. Tím jsme se vlastně vůbec dozvěděli, že se něco děje. Včetně těch, kdo na KEA působí, jak se zdá. Jejich optikou viděno, navštívila je jednoho dne Synodní rada, oznámila jim, že je mezi nimi špatná atmosféra (což nikdo prý ani netušil), oni ji přišli napravit, a odvolali ředitele. Někdy člověku přijde církevní život nudný. Pak se dozví, jak dramaticky probíhá! Ale kde se ta dramata vlastně odehrávají? Asi zázračně, tedy za zraky veřejnosti, zejména té církevní.

Postupně se začalo ukazovat, že se cosi opravdu děje. ČCE dokonce zažila to, co nikdy před tím – demonstraci před budovou, kde právě probíhalo 2. Zasedání 33. Synodu. Dostali jsme se tak do novin, na Internet i do televize. ČCE vstupuje evidentně do světa, s jakým nejen neměla doposud zkušenost, ale který se navíc urputně brání vzít na vědomí.

Patřím mezi ty překvapené, ačkoliv bohužel ne zaskočené. Průběh a vývoj komunikace o krizových záležitostech je v ČCE dosti snadno předvídatelný, ten nezaskočí. Jedno musím však přiznat na počátku: jsem-li překvapen, chci tím říct, že až do onoho prohlášení SR jsem vůbec nic netušil, natož věděl. A vlastně ani doposud nic podstatného nevím, jen to, co mi dovolují tušit informace, bezděky prosakující z vypjaté diskuse, či spíše zoufalých výkřiků studentů KEA, na které odpovídá ještě zoufalejší mlčení ČCE. Mlčení! Ne, mlčení ne, MLŽENÍ. Církev mlčí, ale mnozí hlavně z řad duchovních, patrně stejně dobře obeznámených s problémem, jako já, potřebovali na takové volání zareagovat. Právě tyto reakce mě na celé věci nyní zaujaly: jak jsme schopni komunikovat v kritických situacích? Je to komunikace, nebo její odvracení? Jsme ochotni kritické situace řešit, nebo hledáme klid v bouři?

Prohlášení SR vyvolalo reakci na Evangnetu. Pochopitelně. Prohlášení sice vyšlo na vlastních stránkách Synodní rady (spíš než ČCE), na E-církvi; bylo by jen logické, kdyby reakce směřovala právě tam, ale nesměřovala. Proč? Protože to není možné. E-cirkev totiž není ničemu takovému otevřená. Registrovaní návštěvníci sice komentovat články mohou, ale dá se na E-cirkvi zaregistrovat? Když jsem se to pokoušel před nějakým časem zjistit, dostal jsem jen podrážděný dopis se značně jízlivými poznámkami o mé osobě. Ano, nevím, na čí straně je právo v problémech, které SR s KEA má, ale některé problémy se v oné debatě rýsují: předně neochota komunikovat (na toto téma jsem měl už jeden z prvních článků v SPS), za druhé neochota problémy analyzovat a za třetí zaujímat jednoznačné hodnotící postoje, jako by vše to bylo křesťanovi zapovězené. Bezobsažnost reakcí na výkřiky (na můj vkus bohužel příliš inkognito) studentů a církevních funkcionářů nižšího raňku přicházejí reakce prodchnuté bodrou pastýřskou rozvahou, nebo pokusem o zlehčující humor. Společným jmenovatelem je onen zoufalý pokus neuznat problém za existující, tudíž zásada nebrat o pomoc volajícího na vědomí, či alespoň vážně. Přímí účastníci těchto událostí se tedy asi baví málo. Já se také nebavím, ale kdybych byl škodolibý, smíchy bych se neudržel. Takhle mě jen polévá beznaděj.

Na úvodní příspěvek jistého Františka Ptáčka, který zveřejňuje otevřený dopis KEA pro SR, několik dalších reakcí, navíc kompletní stanovisko SR, přichází obratem reakce redaktora EČČB a Christnetu Jana Kirschnera. Dosti příznačný pro duši evangelickou je jeho snaha nenamočit se, zůstat nad věcí. Něco ale udělat musí, a tak „pro vyváženost“ zveřejní stanovisko SR. Tím se pochopitelně dopustí trapasu; musí následně přiznat, že reagoval na něco, co ani nečetl, jinak by si musel všimnout, že stanovisko SR už zveřejněno bylo, nebylo tedy třeba nic vyvažovat. Ke cti mu budiž řečeno, že se snaží o celé věci získávat informace, ale i tak je jeho způsob reagování výmluvný: to letmé přelétnutí původní zprávy jen ukazuje, jak moc vážně ji bere. Následný pokus o vtip, pozvání jejího autora na lesní brigádu do Herlíkovic, „Na horské(m) vzduchu člověk přijde na jiné myšlenky a třeba by se Vám nový akademický rok lépe začínal. Když přidáte i korunku na náš účet dostanete dobré kyselo!“ ukazuje, jak v jádru milý evangelík nikdy nepochopí, že bagatelizace problému zesměšněním volání o pomoc, není vhodnou odpovědí na lidské zoufalství. Trapný vtip tedy nakonec vyvolá jen podobnou reakci, vyžívající se ve věcných chybách a v naivním konceptu církve bez formálního vedení.

Stejně podivné jsou i pokusy farářů do celé věci nějak zasáhnout. Jak už jsem řekl, nikdo z nich nic neví, nebo to alespoň tvrdí. Ukazuje se, že vědění je sice mocná zbraň, ale kdo je ozbrojen, musí střílet, jinak se sám stane terčem. Nevědět je proto vždy pohodlnější. Nevím-li, kde je právo, s nikým si nezadám. Ale nezadat si není možné. A tak se „nestranně“ obují do protestujících. Ostravský farář bratr Wrana tak s odvoláním na své dlouholeté zkušenosti prohlásí, že argumenty studentů jen „vypadají přesvědčivě“ (alibistické: on neříká, že nejsou přesvědčivé, on neříká přece vůbec nic. Neříká ani horký ani studený – Zj 3,15), a že strany sporu vždy popisují druhou stranu podobně, tedy jako arogantní atd. Jednoduché: on se ani prstem nedotkne tohoto sporu, odvolá se na jiné, s daným problémem nesouvisející zkušenosti, které mu však dovolí vytvořit si iluzi, že i když nic o problému neví, má ho prokouknutý skrz na skrz. Už si tudíž ani nemusí o něm nic zjišťovat. ČCE tedy nic neříká a ani nic nechce vědět. To je typická reakce na problémy. Problém se pak smete prožluklými farářskými moudry, že vinni jsou vlastně všichni a nikdo, pravda je nejasná, je na obou stranách a zároveň na žádné. Proto největším provinilcem je ten, kdo o problému mluví. Aleš Wrana se otevřeně hlásí ke strategii mrtvého brouka. Vše podloženo jeho takzvanými zkušenostmi. Zkušenost je ovšem ošidná, neboť nevychází z reality, ale jak jsme si realitu vyložili. Pokud tedy farář vždy a za všech okolností viděl vinu za problém na obou stranách a na žádné, musely mu takové „zkušenosti“ jedna druhou celý život potvrzovat, aniž by kdy zapochyboval, zda se tím nedopouští nějakého bezpráví.

Mnohé reakce na situaci v olomoucké KEA se právem dožadují lepší komunikace ze strany SR. To nakonec váhavě uzná i bratr Wrana, ale velmi nerad – vždyť na SR nemají ani potřebné dovednosti (oni neumějí mluvit, bratře faráři? Nebo by měli umět pravdu říkat „kreativněji“?). Fatální reakcí je však laskavá pastýřská nabídka postějovského faráře Jana Juna: jako vždy zaplácne prostor vysvětlováním, proč mu činí komunikace přes internet potíže, aby na věcný popis obecné reality reagoval stylem „udělal-li Vám někdo sestří bebí, já to rád pofoukám“. Z obecného problému se tak rázem stane záležitost soukromé zhrzenosti. A tím to mám z krku. Působí to mile, irenicky, ale je to jen bezděčná ironie, výsměch, neboť tím dané sestře jasně sdělil „já Vás odmítám brát vážně, já už si názor udělal, proč bych se s Vámi měl poslouchat?“ Mluví-li ona sestra o „království temnoty“, má sice na mysli neprůhlednost jednání vrcholných orgánů ČCE, ale farář si to vysvětlí po svém, přidá svůj ostrovtip, biblickou erudici (znalost textologicky nespolehlivé pasáže J 8,1-11, na níž však mnozí veškeré evangelium navěsili) a „literární nadání“.

Napadá mě poťouchlé podobenství, když už tedy řešíme vážné spory hloupými vtípky:

Jde faráříček ČCE krajinou za svými děsně těžkými povinnostmi, a před jeho očima dva darebáci rvou ubohé stařence kabelku z ramene. „Bratře faráři, pomozte mi!“ Farář se samozřejmě nebojí nasadit zdraví a život na pomoc přepadené, nechce ani zbaběle utíkat, ale smí pomoct? Co když oni hoši jsou potenciálními křesťany, co když se jednou obrátí. Není povinností faráře kázat smíření a odpuštění?

„Ale sestro, přece nebude tak zle, víte, že jsou na tom jinde ve světě mnohem hůř?“

„Zachraňte mě, bratře!“

„Ale víte, no já s represí nesouhlasím, jsem spíš zastáncem prevence kriminality. Nechte toho handrkování o kabelku a pojďme se za ně spolu pomodlit.“ (oba hoši mu tleskají, zároveň se mu ale smějí do očí. Farář si toho moudře nevšímá).

„Pomoc!“

„Ale jistě, jestli potřebujete uklidit uhlí, svolám mládež na brigádu a večer jsme u Vás!“

„Já mluvím o těch darebácích!“

„Darebáci, sestro, nač tak silná slova! Víte vy, čím si třeba v dětství prošli? Z pohledu božího jsou to přece naši bližní, bratři. Třeba nemají na rohlík.“ (Jeden z útočníků přikyvuje, zároveň gestem předstírá, že do sebe obrací lahev, což druhého rozesměje. Farář si toho moudře nevšímá).

„Jsem v nebezpečí, udělejte něco!“

Farář se zahledí do krajiny – „musíte vše vnímat v souvislostech, podívejte, jak je dnes krásně“.

„Mně není krásně, mě okrádají, udělejte něco.“

„Povím Vám vtip, to Vám zlepší náladu.“

„Raději toho darebáka vemte kamenem!“

„Násilí nic neřeší. Sám nejsem bez viny, abych jako první kamenem házel. A mimo to, jste si jistá, že jste je něčím nevyprovokovala? Ze zkušeností vím, že vina není nikdy jen na jedné straně. Co čekáte, když všude ukazujete, že máte v kabelce peněženku? Někteří lidé jsou na tom špatně, a pak jednají zoufale. Hoši nemohou za to, že jsou závislí a nemají na drogy. Tak kradou no. Nesmíme je za to odsuzovat!“

„Pomozte mi přece!“

„Ale jak a s čím. Vždyť kdybyste tu kabelku tak paličatě nedržela, tak se Vám nic nestane. Já nejsem žádný rváč, já Vás vyzývám, abyste hochům odpustila a snažila se jejich pohnutky pochopit! Víte přece, co Ježíš říká v Kázání na hoře“.

„To je mi právě buřt!“ (Takové rouhání, zhrozí se farář! A jak zbožně se ta sestra vždycky tvářila. Inu, pokrytectví. Měl raději od začátku moudře dělat, že nic nevidí. A správně se říká „vuřt“!).

Zmetek vytrhne paní kabelku, flákne s paní o zem, farář si toho moudře nevšímá, odchází smuten, že lidé jsou tak nekomunikativní, zahledění do svých malicherných problémků, neochotní nazírat problémy z širší perspektivy, také pohledem druhých!

Řešíme-li problémy jejich nevnímáním, odmítáním, můžeme vypadat moudře, snad i vyrovnaně a vyváženě, ale je-li někde spor, nesmíme předpokládat, že je o ničem. Je třeba se s ním upřímně a poctivě seznámit. Pak třeba budeme i nuceni zaujmout nějaký postoj. Samozřejmě s rizikem, že se buď namočíme, nebo spálíme. Ale jinak zůstáváme neslaní nemastní, vyvážení a zatracení, neboť jsme nevyslyšeli někdy i němá volání zbitých na cestě (L 10,25nn). Mít bližního také znamená postavit se na jeho stranu.

Bohužel, ani já nevím, na čí stranu se dát. Stejně jako SR, ani já bych nechtěl o KEA přijít, proč však se tato shání po jiném zřizovateli? Jen proto, aby učitelé měli víc peněz (přeju jim je, určitě si je zaslouží), jak jedna z reakcí naznačuje? I to je zlehčující. Církev, chce-li školu udržet, musí jí také něčím být. Ne, nevím na čí stranu se dát, a to mě mrzí. Je to totiž slabou komunikativností v ČCE. Církev, jistá si čistotou svých pohnutek a rozhodnutí, by si přeci mohla větší otevřenost dovolit. Ale církev sama v celé věci moudře mlčí.

(Jakub Dvořák)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Martin Danihelka - zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk

14. 7. 2014 21:03

Za tento článek velmi vřele děkuji!

V záchvatu letního skoronicnedělání si čtu dávné příspěvky na SPS, některé poprvé v životě, jako třeba tento... A uvědomuji si, že kdybych Jakubem Dvořákem popsané věci (nikoli o situaci na KEA, ale o církevních komunikačních strategiích včetně strategie mrtvého brouka) včas zahlédl a připustil si je, kdybych na tyto jevy vážněji reflektoval a aspoň s nimi počítal ve své vlastní církevní praxi, mohlo být leccos i v mé vlastním zdaleka nejen profesním CV jinak. Inu, teď se tomu už můžeme přinejmenším zasmát. Takže milá zlatá českobratrská evangelická církvi, "když uvážím, že jsem si zničil život se ženou, která nebyla můj typ!" (Swann v Proustově "Hledání ztaceného času) ;-)

A ano, pociťuji vinu či spoluvinu za své prakticky absolutní mlčení, a to i v soukromí a mezi farářskými kolegy, ve věci KEA v letech 2012/13. Byl jsem tehdy o celé věci zcela neinformován, působil jsem 200 kilometrů od Olomouci. Cítil jsem se tehdy zcela pohlcen svou prací a teologickým a jazykovým vzděláváním a svou osobní situací, dozvídal jsem se o situaci na KEA stěží periferním viděním a vůbec jsem tehdy nenacházel potřebu cokoli na téma KEA říci tak nebo onak nebo cokoliv učinit. - Z dnešního pohledu mé dnešní mlčení málo obstojí. Neinformovanost není omluva, měl jsem se informovat. Měl jsem si pečlivěji klást otázku, jestli nedělám málo pro slyšení zla... Měl jsem se lépe soustředit na cestě k Jerichu, jestli v křoví třeba i dál od cesty neleží zbitý pocestný a nebýt tak úplně začtený do svého kapesního vydání Zákona. Lituji toho, bylo to hříšné opomenutí. Nyní jsem při veškeré nejednoznačnosti a hříšnosti lidského jednání jako takového přesvědčen, že role kléru ČCE v této kauze byla zřetelně pochybná.

Aleš Wrana - mrtvej brouk

18. 6. 2012 16:09

Bratře Jakube,
mé výroky jste vytrhl ze souvislosti a Vaše odkazy/linky na souvislosti internetové diskuse na Evangnetu, kdyby si je chtěl někdo dohledat, nefungují.
Např. svou obhajobou "stratégie mrtvého brouka" jsem chtěl tehdy říct, že si myslím, že by se církev neměla dohadovat o svých vnitřních problémech ve světských médiích, že se tam nemusí obhajovat proti všem námitkám či útokům. A to si myslím stále.

Jakub Dvořák - Re: mrtvej brouk

18. 6. 2012 20:08

Vážený bratře faráři,
kouzlem nechtěného, poněkud omylem, došlo k tomu, že Jiří Hoblík odpověděl mým jménem (nevšiml si, že jsem byl poslední, kdo použil redakční cestu), avšak řekl přesně to, co bych Vám na to řekl i já.
Klasická farářovina: "vytrhl jste z kontextu"! Z jakého, prosím. Jestli odkazy nefungují, prověřím, ale i bez nich si to tam může každý dohledat. Mimo to jste sám potvrdil, že jsem se nespletl, pochopil jsem správně, co jste tím mínil a na čem podle vlastních slov trváte. Jako Jiří, i já soudím, že je to chyba. Církev musí komunikovat, dovnitř i navenek. U mrtvého brouka ostatně těžko poznáte, kdy smrt předstírá, a kdy už chcípl doopravdy.
A není to jen interní záležitost ČCE, už vůbec ne SR, to už Jiří podrobně rozepsal.

Aleš Wrana - mrtvej brouk?

19. 6. 2012 11:14

OK. "Mrtvej brouk" možná není úplně výstižný obraz. Takový hraje mrtvého, aby se o něj predátot už dále nezajímal. To by církev fakt dělat neměla. - Taky jenom přemýšlím a hledám, nemám hotové odpovědi. Myslel jsem na to, že se církev nemá nechat vyprovokovat každou námitkou, každou zprávou v novinách, TV, na netu. Má k problémům dát věcné, zásadní stanovisko, (protože se má zodpovídat i veřejnosti), a já mám dojem, že o takové se SR snažila. Pokud udělala chybu, přiznat ji. Ale jinak může církev zůstat konzervativní , a nesnažit se o vyvrácení všech námitek, protože to je nemožné, a už vůbec neoplácet zlým slovem za zlé. Více jednat se snahou o dobré řešení a smíření, než mediální souboje.

Jiří Hoblík - Re: mrtvej brouk?

19. 6. 2012 15:17

Omlouvám se, že jsem si prve nevšiml té vymoženosti, která člověku vnucuje cizí jméno do formuláře. A tak kopíruju pod valstní jméno příspěvek, který se dostal pod jméno Jakubovo:

Milý br. A.W.,

nebudu se vměšovat do vaší diskuse s Jakubem Dvořákem.

Jen bych rád podotkl, že kauza konzervatoř není jen interní záležitostí ČCE, ale i více než stovky studentů a dále pedagogů plus veřejnosti, která si toho tu a tam všimla.

Proto také by SR ČCE měla jednat o něco transparentněji a méně prapodivně. Poté, co jsem se probral tím, co mi bylo dostupné, se mi to jeví vážnější než zpočátku. Jenomže z Prahy se do Olomouce nedohlédne tak snadno.

Jinak by mne zajímal postoj seniorátu ke konzervatoři vůbec (moravskoslezský seniorát je poměrně velký). A dále, zda někdo podporoval někdejšího spirituála v jeho práci a v jeho nesnázích. Sám jsem na Evangnetu zazamenal jen vás a J. Juna, kteří na záležitost reagovali.

Jakub Dvořák - Re: mrtvej brouk?

19. 6. 2012 15:59

Ale nejde o žádné oplácení zlým za zelé. Jde o výtky a námitky, minimálně odůvodněné. Proto je i to podobenství o manželích v rozvodovém řízení nepřípadné.
Církev by neměla dělat nic, co by si nemohla před Bohem, tudíž ani před lidmi zodpovědět a vysvětlit. To je i funkce synodu, aby SR o vysvětlení žádal, ale ten to zřejmě neudělal. Měli byste to tedy dělat Vy, faráři v činné službě a církevní funkcionáři, ale buď mlčíte, nebo umravňujete ty, kdo nemlčejí. Nemyslím, že dobře děláte.

Jakub Dvořák - Re: mrtvej brouk

18. 6. 2012 20:19

Dík za informaci o nefunkčních odkazech, použil jsem, co vygeneroval Evangnet sám, buď však není důsledný, nebo mi automat na generování odkazů mazal znaky, které považoval za chybné. Teď už by to tedy mělo být plně funkční.

Anna Glacová - O nebezpečí tajných konání a nutné potřebě odtajňovat

15. 6. 2012 8:37

No, já zase oceňuji, že se to téma o mlčenlivém, neviditelném (a tím v možnosti i nebezpečném) konání církve ( které někteří kazatelé v diskusi třeba v dobré víře komentují vtipkováním či pastýřskými konejšivými radami) někde rozebírá a popisuje. Nemyslím, že podstatné je shodit nebo vyvýšit ten či onen přístup kazatelů, ale že je důležité, aby vznikl požadavek, aby vedení církve tento mlčenlivý, neviditelný a arogantní způsob výkonu svého úřadu co nejdříve opustilo a to na všech úrovních (zlé ovoce může přinést tajné konání SR i tajné konání staršovstva) - protože to může někoho konkrétního poškozovat bez možnosti mu pomoci, protože o tom zbytek církve ani nemůže vědět. Protože to nakonec stejně nic nezatají a alespoň by ubylo drbů a dohadů.

Aby se tajnosti nahradily jednáním v co největší možné míře čestným, jasným a konkrétním, které bude dopředu předvídatelné, připomínkovatelné a tedy případně napravitelné nebo potvrditelné. (Pokud tedy není nějaké dogma o Synodněradním neomylném jednání.)

Jasno rozhodně ve věcech, kde jednání vyvolává napětí, kde existuje druhá strana, která má nějaký jiný názor (př. právě KEA - a to ať už je to názor správný, špatný nebo někde napůl. Tajným postupem pouze naděláme více chyb. Úvaha nasadit někomu do školy ředitelku, který předtím v NKÚ legálně ze státních peněz promrhala statisíce korun, částky, které se vydřou na daních lidí, co si vydělají za měsíc pár tisícovek, takový nápad by asi nebyl možný pro kritiku církevní veřejnosti uskutečnit. SR by tento nápad nerealizovala a ubylo by ostudy...
A pak si o Pravdě, Lásce, Otevřené komunikaci a Laskavé a odpovědné společnosti můžeme kázat a vyučovat či psát květnatá prohlášení, jak chceme. Ani se moc nedivím, když pak lidé o církev prostě zájem nemají. Není to jen dobou, že je nás v církvích méně. Je to mj. také naším chováním a chováním našich představitelů, a zde je prostor pro změny. K lepšímu i k horšímu.

Před konáním synodu jsem si vyhledávala na webu e-cirkev jednání SR a udivilo mne, že několik jednání před synodem prostě nejsou žádné body k dispozici - aspoň že program synodu se těsně předtím objevil. (Loni to bylo podobné, také jednání SR naskočila s nemalým zpožděním - to jsem si ještě myslela, že jde o nějaký problém webmastera.) Takže vedení církve se bojí napsat o tom, co dělá a co kuje? A církevní veřejnost se možná má tou mlčenlivou strategií naučit se neptat?
Něco se tedy projedná na synodu a jinak si svou funkci chtějí do r. 2015 užít asi s co nejmenším vyrušováním.
Ze synodu zatím máme velmi podrobné a možná ne úplně potřebné informace návštěv z cizích zemí (ty se běžného věřícího zas až tolik netýkají) ale o tom, co si synod myslí k situaci malých sborů, jáhnů a dalších projednávaných věcí ve vlastní církvi (což bude mít přímo vliv na život mnoha věřících), to je prozatím nezjistitelné.

Jakub Dvořák - Re: O nebezpečí tajných konání a nutné potřebě odtajňovat

15. 6. 2012 10:43

Nemohu na Vás nikde získat kontakt, prosím tedy tohto cestou o článek na dané téma pro SPS (viz hlavní stranu).
Byli bychom Vám moc vděčni.

Jan Kirschner - Střipky z diskuze

15. 6. 2012 0:16

Jak jsem Vám psal i na faceboku pane Dvořáku, když jste již z veřejné diskuze udělal článek a citoval moje jméno a vybral jen pár bodů ze spektra mých příspěvků. Já se nesnažím být nad věci z typické evangelické snahy nenamočit se, ale protože ...kromě členů SR neznám jediného člověka z KEA. Také jsem se snažil o nekomentované žurnalistické shrnutí sporu pro zpravodajství Christnetu. Osobně jsem pak do diskuze psal i pár svých subjektivních pohledů na věc např. o nedostatku komunikativnosti, otevřeného dialogu či aroganci moci.
Diskuze na internetu také není vypovídání u soudu pod přísahou, tak vyrobit z jejich střípků publicistický článek může být i značně zavádějící.

Jakub Dvořák - Re: Střipky z diskuze

15. 6. 2012 6:20

Pokud jste si všiml, Vaši žurnalistickou snahu jsem naopak ocenil. Nešlo Vaše jméno nezveřejnit, protože, a toho si na Vás také cením, nevystupujete anonymně. Aby při "vybírání střípků" (ale jinak to přece, to oba víme, ani nejde" nedošlo k nedorozumění, dal jsem si práci s důsledným odkazováním, takže čtenář má po kliknutí přehled o všem, i o tom, co jsem vynechal. Bohužel Vaši "milou pozvánku" na dříví vynechat v dané souvislosti nešlo, protože velmi trefně vystihovala patologický přístup evangelické duše k řešení problémů takového druhu. Řekněme si to poctivě: šla prostě mimo, nezlobte se za to prosím na mě. Více však, než Vaše, straší mě přístupy obou zmíněných farářů, a i u nich je třeba považovat za velký počin, že se alespoň ozvali, že tudíž nedělají jen mrtvého brouka, ačkoliv to jeden z nich doporučuje.
Děkuji za Vaši reakci.

Jiří H. - Připodotknutí

14. 6. 2012 16:04

Mňo. Postoj synodní rady se dá vyjádřit z jiné perspetivy i jako mlčící mlžení a mlžící mlčení. A jakkoli nemám chuť se předem dávat na jednu nebo na druhou stranu, do jisté míry vyšší preference přeci jen má KEA. To je dobrí si přiznat. I když tím nelze říci poslední slovo.

Na reakci Honzy Juna je pak půvabné, že nezáměrně dělá přímo ze synodní rady pastorační případ. Kdo však půjde SR pastorovat ve jménu Páně a ne kvůli jejím kartám, do nichž by se hrálo?