Jdi na obsah Jdi na menu

Co je v židovské víře?

No potěš … Odpovědět na tuto otázku, když člověk není Žid, je snad skoro tak těžké, jako zodpovědět ji z pozice židovské.

Dva články nedávno vedly k debatě o tom, zda si novináři to či ono nevycucali z palce, snad motivováni nějakým potlačeným antisemitismem. Předně úspěšný zásah proti Bin Ladinovi odhalil nečekaný problém, který se alespoň navenek jeví jako zjevná misogynie jistého židovského listu: "Newyorské noviny Di Tzeitung nechaly ze snímku, na kterém bezpečnostní tým prezidenta Obamy sleduje likvidaci Usámy bin Ládina, zmizet všechny ženy včetně americké ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonové," informoval REFLEX a po něm i další. O co šlo? Mluvčí listu se ohradil, že "… musí respektovat svou dlouhodobou politiku, jež jim zakazuje zobrazovat ženy". Když pak přidal ještě vysvětlení, že se tak děje z úcty k ženám, jelikož list soudí, že ženy nemají být posuzovány podle toho, jak vypadají, jde o evidentní zaplétání se do nesmyslů. Jiné vysvětlení je, že se tak děje z ohledu na čtenáře listu, jimiž jsou většinou ortodoxní Židé. Člověk musí vzpomenout na fotografii, která bývala v učebnicích v padesátých letech minulého století, v níž během procesů museli žáci začerňovat toho či onoho soudruha. Tatáž bývala prezentována při komunistických manifestacích, postupně však různé postavy nahrazovala krajina, jako by tam ti lidé nikdy nebyli. Lidi se neretušují z úcty. Je tedy judaismus, zejména ortodoxní, misogynní? Jeden z diskusních příspěvků, spíš jakýsi výkřik, začal varovat před orgiemi antisemitů, srovnávajících retušování dam z fotografií islámským retušováním žen z veřejnosti pomocí hidžábů.

Ještě o jinou legraci se postarala jistá extrémní židovská skupinka, když "V Izraeli odsoudili toulavého psa k trestu smrti ukamenováním" jak informoval 17. 6. 2011 titulek na serveru Novinky.cz. Čím si to měl odsouzenec, jemuž se prý podařilo nakonec před rozsudkem uprchnout, vysloužit? I zde je vysvětlení neméně podivné: "Jeden z přítomných soudců si najednou vzpomněl, že před 20 lety tribunál kvůli své urážce proklel proslulého laického advokáta. Na muže, který už zemřel, uvalili soudci boží kletbu, v jejímž důsledku se měl převtělit v psa. Toto zvíře je podle halachy, striktních náboženských pravidel, 'nečisté'". Tato událost se měla odehrát na izraelské půdě, informoval o ní izraelský server a probudila k činnosti izraelský spolek pro ochranu zvířat. Nešlo o výplod antisemitů. Později se objevil sice dovětek, že šlo o nepravdivou zprávu, ale zajímavý je dotaz jistého diskutéra, od kdy židovství obsahuje víru v reinkarnaci?

V obou případech se má jednat o extrémní hnutí. Z vlastní křesťanské pozice víme, jak složitý vztah mají taková hnutí k obsahům víry proudů "hlavních". Přesto i extrémy patří ke svému vyznavačskému kmeni, jsou jeho nedílnou součástí. Kupříkladu inkarnace v Judaismu, ta se vyskytuje mezi chasidy. Jak v Olbrachtově Goletu, tak ve spisech Chaima Potoka, se dočteme, že někteří zbožní chasidé jedí ryby v přesvědčení, že jsou to duše Židů, kteří zanedbali Tóru, proto byli odsouzení stát se po smrti němým tvorem. Tím, že je snědí, jim umožní ve svém těle vejít do mesiášovy říše. Jistě silně neortodoxní lidová představa, ale není i ona svým způsobem židovská?

Nechci řešit, co je a co není v judaismu. Chci jen poukázat, jak nesnadné je určit i pro samotné křesťanství, co je, a co také může být jeho součástí. A to křesťanství zná na rozdíl od judaismu proklínanou i milovanou dogmatiku. Ať judaismus nebo křesťanství (islám …), ani jedno nelze posuzovat jako monolit. Vše má spousty bočních projevů. Můžeme považovat za "typicky židovské" např. to, co dělají židé většinou (kvantitativní deskriptiva), podle náhodně zaznamených projevů, bez ohledu na to, nejde-li o vyložený exces? Anebo normativně: co by mělo v judaismu (křesťanství, islámu …) správně být, i když se s tím i třeba většinově taková společenství rozcházejí? Na tom je založena i křesťanská reformace: hlavní proud církve sešel na falešné stezky, menší část prozřevších ji musí na tu správnou vrátit. Hlavní i boční (reformní) křídlo zpravidla své rozporné nauky staví na těch samých normách.

Ne, tohle nevyřešíme. Ale ani se nevzdávejme úsilí o řešení. Jen buďme při posuzování podobných věcí hodně obezřetní. Otvírá se však otázka, jak takové jevy pojmout neselektivně, v celistvosti, tedy včetně extrémů či excesů?

(Jakub Dvořák)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář