Oslabování dobré vůle dobrovolníků
Je dobře, když se ví, že nezištnost má smysl. Je dobře, když nezištně jednající se smyslem nasytí. Je dobře, když se někdo dozví, že víra motivuje k nezištnosti. Ale etický konflikt nastává tam, kde dobrovolníci se stávají předmětem rozdávání cen jako třeba 31.10.2011 v Obecním domě pod církevními taktovkami. (Jako by nestačilo, že se všudemožně po Česku stále někdo někde oceňuje...) Nejde jen o to, že takovému Immanuelu Kantovi by se to nelíbilo, nýbrž hlavně o to, že se nezištnost zvnějšňuje, zpředmětňuje a že generuje zisk, takže vlastně nezištností být přestává. Doufám, že ten, kdo je opravdu nezištným dobrovolníkem, se nad touto krátkou úvahou nebude pohoršovat a nebo se třeba rozhořčovat jako děcko, jemuž chcete vzít hračku. A doufám, že dobrovolníků bude více a více, právě proto že je to často nutné a vůbec že to má smysl
Jiří Hoblík
Komentáře
Přehled komentářů
Oceňování má smysl. Je to nejen forma uznání a poděkování, ale také povzbuzení pro další. Někdy je škoda, že dobré skutky na sebe neupozorňují - je jasné že to neděláme většinou na odiv, ale spíše ve skrytu. Jenže media píší spíše o negativech společnosti a tak je dobré vytvářet prostředí, kde se píše o pozitivech.
Re: Oceňování má smysl
(Jakub Dvořák, 9. 10. 2011 10:12)
Vážený bratře faráři,
rád bych přispěl jedním postřehem z "moderní pedagogiky". Dnes se velmi přetřásá takzvaná "kompetitivní" a "kooperativní" pedagogika. Lidsky řečeno - mají žáci soutěžit (kompetice) nebo spolupracovat (kooperace) při svém vzdělávání? Pro mnohé pedagogy, ale i faráře je dodnes "přirozená soutěživost dětí" posvátnou krávou. Pedagogové (pravda, hlavně theoretičtí, ovšem to také znamená ochotní překonávat praktickou machu praktiků) připomínají, že motivační význam kompetice je sporný. Nakonec v kolektivu vykrystalizuje pár jedinců, kteří se v soutěžích udrží na špici, což otráví ty méně úspěšné a neúspěšné, kteří se naopak snažit přestanou. Ti úspěšní se pak přestanou vzdělávat, budou pouze udržovat body.
Zavádění cen (je toho dnes už k zblití) vnáší do aktivit prvek kompetice. Jirka má pravdu v tom, že z dobrovolnictví se stává soutěžemi nedobrovolnictví, z nezištnosti zištnost, a již dotčený Immanuel Kant, jakkoliv mám k ledasčemu z jeho nápadů výhrady, má v tom, že morální akt se musí dělat pouze pro akt sám, protože je správny, bez očekávání odměn, pravdu také.
Oceňování má smysl
(Josef Hurt, 9. 10. 2011 7:36)