Pravicový extremismus?
Obhájcům pravice se nelíbí slovní spojení "pravicový extremismus". Poukazují například na to, že NSDAP byla stranou socialistickou. To je do jisté míry správný poukaz, ovšem výraznou jeho mezí je odpor nacistů vůči takzvanému "židobolševismu", Hitlerova nenávist vůči bolševikům a jeho úcta k velkému kapitalistovi a antisemitovi Henrymu Fordovi.
My sami pak rozhodně už dávno nejsme ve 30. a 40. letech minulého století. Sice se dnešní pravicoví extremisté odvolávají na dělníky a mají s nižšími společenskými vrstvami hodně co do činění. Nicméně nejsou to žádné chudinky s prázdnými kapsami, ač jsou mezi nimi i nezaměstnaní. Ale jsou tu i jiné momenty: extremisté, které máme na mysli, hájí přeci konzervativní hodnoty: hodnotu národa, hodnotu země. (Jak je hájí, je samozřejmě věc jiná, a v tom se od regulérní pravice liší.)
Spletitost odlišování pravice a levice se tímto vysvětlením nevyřeší, spíš naopak. Nicméně jedno je zřejmé: je tu důvod, proč oprávněně mluvit o "pravicových extremistech", i když je ten důvod jen dílčí. Na druhé straně můžeme k němu dodat sympatie extrémní pravice k ODS. Potvrzuje to i stranická příslušnost Velmistra Řádu ozubeného kola, nové náboženské společnosti, která se zaštiťuje podobným symbolem jako Dělnická strana sociální spravedlnosti… Naopak je patrná zvláštní shovívavost oficiálních zástupců pravice k pravicovému extremismu (viz).
K zamyšlení nad pojmovým smotancem se pro posílení víceznačnosti přidává ještě jeden silně tragický příklad. Když norský terorista Anders Behring Breivik způsobil 22. 7. 2011 výbuch v Oslu a masakr na ostrově Utøya, ve zpravodajství se psalo, že ho úřady označily jako "konzervativního pravicového extremistu." Poprávu, dokládá to jeho manifest. A dokonce se poukázalo na jeho odpor k levici: "V internetových debatách prý Breivik projevoval jasné nacionalistické názory a ostře kritizoval názory o možném soužití lidí z různého kulturního prostředí. (viz) To je typický příznak pravicového extremismu, který odmítá základní rovnost všech lidí. Nelíbila se mu imigrační politika a odmítal vliv islámu. Socialismus podle něj rozbíjí tradici, kulturu a pocit příslušnosti k určitému národu. Napomáhá podle něj vzniku slabých a dezorientovaných společností" (viz). Zřejmě proto také Breivik si vzal na mušku letní tábor, který pro mládež organizovala Norská dělnická strana. Byla to promyšlená, naplánovaná akce s cílem zastrašit až zničit norské socialisty. Sám patřil do evropské ultrakonzervativní pravice, pracoval pro Stranu pokroku (Fremskrittspartiet), inklinující k politickému extrému (nemyslím extremismus ve smyslu terorismu) a nepříliš dávno proživší sérii sexuálních skandálů. Jinak Breivik v Oslu vedl její mládežnickou organizaci (viz). Nyní však si vysloužil titul extremisty a teroristy. Údajně se hlásil ke křesťanství - takže je na pováženou, že máme co dělat s pseudokřesťanským extremistou a teroristou (nejen pravicovým), alespoň vzdáleně připomínajícím Timothyho McVeigha, který roku 1995 zaútočil na federální budovu v Oklahoma City (viz).
Ještě na vysvětlenou: Extremismus označuje politické postoje a aktivity, které jsou na okraji či za okrajem politického spektra demokratické společnosti. Označení je odvozeno od latinského výrazu extremus, což je superlativ od exterus "vnější". Vzhledem k tomu extrémní znamená nejkrajnější, nejvzdálenější, popřípadě nejhorší. Jedná se o silnější výraz, než je slovo "radikální".
K tomu všemu bych rád učinil ještě několik nanejvýš drobných poznámek. Zdráhal bych se v každém pravičáku vidět teroristu, a tak prosím pravičáky, aby přestali všechny levičáky ztotožňovat s bolšviky. Po událostech v Norsku lze alespoň v sobě najít větší citlivost. V každém případě myslím na všechny nešťastné.
Jiří Hoblík (ani pravičák, ani levičák)
Komentáře
Přehled komentářů
Nemyslím, že nám něco podobného hrozí v měřítku masovém. Ze světa jsou známy i dnes projevy militantního "křesťanství", jako jsou tzv. "Boží děti" v Ugandě, ale i v Indonesii operovala a možná stále operuje jakási "křesťanská" gerila, vedená dokonce dvěma dětmi. Evropané jsou na to moc líní a moc zbabělí.
MUDr. F. Koukolík se kdysi vyjádřil, že dvě světové a jedna studená válka vyhubily v Evropě sebeobětující se genotyp, rozšířil se naopak takový, který svého nositele naučí vše přežít bez škrábanců. Lépe tak, než spousty fanatiků, ale je přesto smutné nahradit humanismus zbabělostí. Humanismus je odvážný i sebeobětující se.
Mezi dvěma světovými válkami mnoha lidem, včetně theologů, chybělo hrdinství. Společnost jim přišla knedlíková, hedonistická, zralá na pořádný výprask. Nadcházející 2. světovou válku často vítali s nadšením, ať už na kterékoliv ze stran. Později se o to víc mohli přetrhnout s mírotvornou rétorikou.
V tuto chvíli by si měly církve dodat odvahu a jasně formulovat, co do křesťanství nepatří: všechny formy rasové a třídní nenávisti a td. I za cenu exkomunikací či ztráty mnoha členů. K takovému kroku se však, obávám se, neodhodlá nikdo.
Re: Co hrozí a co je třeba?
(David daggie Geisler, 26. 7. 2011 18:18)Asi by se na tato témata měla vést v církvi veřejná diskuze. Jako smysluplné médium vidím např. noviny Prostestant. Ten u evangelíků čtou téměř všichni. A nejsou tam "trollové" - jako v diskusích na Evangnetu. :)
Re: Re: Co hrozí a co je třeba?
(Jiří Hoblík, 26. 7. 2011 18:31)Diskuse by se měla odehrávat zároveň na internetu a u stolu (v hospodě, kavárně, doma...), aby bylo možné rychle reagovat, ukládat postřehy a také něco rozvíjet, takže by se nakonec moho dostat na papír. Časopis je těžkopádný a Protestant sice není trolický jako Evangnet, ale že by tam byla nějaká hektická diskuse, to bych si tvrdit netroufal.
Nový druh pravicového extremismu - pseudokřesťanský?
(David daggie Geisler, 25. 7. 2011 16:19)
Tahle udást v Nosrsku je otřesná, ale také možná motivuje k jedné pozitivní věci - nutí křesťanstvo otevřít oči. Hrozí snad v Evropě v 21. století kromě "islamistického teroru" také "teror pseudokřesťanský"? Možná. Nechtěl bych slyšet trávu růst, ale různé ideologie ultrakonzervativních náboženských kruhů v Evropě i Americe mohou být podhoubím pro psychopaty typu Anderse Behringa Breivika. Viz článek z MF Dnes:
"...Breivik ve svém manifestu prostředky parlamentní demokracie zavrhuje a vyzývá k násilnému řešení problému imigrace. Masakr na ostrově Utoya měl být v očích samozvaného křižáka první bitvou v civilizačním konfliktu, ale také krvavou reklamou na jeho ideje..."
"...Představuje nový druh pravicového extremismu. Na rozdíl od starých neonacistů sympatizují s Izraelem a pohání je radikální nenávist k islámu. Je to jasně rozeznatelný trend, který si získává stále více příznivců ve stále více zemích," řekl o "nových" extremistech listu The Financial Times nejmenovaný norský konzervativní politik..."
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/populiste-davaji-od-krvave-lazne-v-norsku-ruce-pryc-fh5-/zahranicni.aspx?c=A110725_114514_zahranicni_aha
Re: Nový druh pravicového extremismu - pseudokřesťanský?
(Jiří Hoblík, 25. 7. 2011 23:19)
Především děkuji za připomenutí klasifikace "pseudokřesťanský". Pak bychom ale také měl začít používat klasifikace "pseudoislámský extremismus / terorismus".
Nejblíže má v tomto smyslu Breivikův čin k Timothymu McVeighovi, ale to už je poměrně stará záležitost (Oklahoma 1995).
Sice si nemyslím, že se spustí vlna podobných akcí, nicméně bych zároveň pochyboval, že se ničeho podobného už nedočkáme. Na světě je vyšinutců dost, média, doprava a další technické prostředky skýtají obrovské možnosti k dosažení podobných cílů - a vlastně to i potvrzují.
Co církve na to? Obecně lidé by měli bystřit pozornost. Samozřejně by bylo rovněž dobré kdyby norské události otřásly církvemi, aby se vzpamatovaly a nebyly semeništěm roztodivných averzí a pseudálásek a povrchních vztahů atd. atd. Ale o tom je možné si asi nechat jen zdát.
Co hrozí a co je třeba?
(Jakub Dvořák, 25. 7. 2011 17:02)