Jdi na obsah Jdi na menu

Lutherův hymnus Christ lag in Todtesbanden („Kristus byl spoután smrtí“)

3. 6. 2017

lutherovo-zneni.jpg„Christ lag in Todtesbanden“ („Kristus byl spoután smrtí“) je velikonočním hymnem z pera Martina Luthera, který jej vytvořil patrně o Velikonocích roku 1524. Má sedm slok, každá sloka má sedm řádků a každý řádek (kromě posledního „Haleluja!“) má sedm slabik: cesta od motivu smrti k dokonalosti (kterou sedmička symbolizuje). Oslavuje Krista, který byl sice smrtí sám spoután, ale přesto nad ní zvítězil. Jeho jedinečnost je podržena upozorněním, že „smrt nikdo nemůže přinucovat“.

Raná hudební zpracování hymnu vycházejí z první německé liturgické písně „Christus ist entstanden“ z doby kolem roku 1100. Tuto píseň známe i v českém znění jako „Bůh (náš) všemohoucí“ (již od 14. století), ale původně byla kontrafaktem k velikonoční sekvenci Victimae paschali laudes („Chválu velikonoční oběti“, údajně od Wipa Burgundského někdy z doby před rokem 1050). Žánrově se německy označuje jako „die Leise“ (od řec. Kyrie eleison), což je výraz pro písictimae.jpgeň o (původně) jedné sloce v národním jazyce, s níž lid odpovídal na sekvence při církevních slavnostech. Martin Luther tyto písně využíl vícekrát, a tak je vlastně povyšoval na samostatné bohoslužebné útvary.

První, Lutherovu verzi hymnu zveřejnil vydavatel prvního lutherského zpěvníku „Geystliche gesangk Buchleyn“ („Duchovní zpěvníček“, jemuž se říká rovněž „Walthersches Gesangbuch“, neboli „Walterovský zpěvník“, 1524) Johann Walter (1496–1570). (Toto zpracování si můžeme poslechnout v podání Pauly Bärové.) V roce 1524 vyšla písnička rovněž v souboru s názvem „Enchiridion geistlicher Gesänge“ („Příručka duchovních zpěvů“).

Z pozdějších barokních variací vyniká zpracování Franze Tundera (1614–1667) nebo Georga Böhma (1661–1733), dále pak stejnojmenné kantáty představitele raného německého baroka Johanna Hermanna Scheina (1586-1630; toto zpracování můžeme slyšet v podání pěveckého tria eX enseSrovnání melodiímble), Johanna Pachelbela (1653–1706), Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) (BVW 4 v podání Ensemble Orlando Fribourg, srv. podání Texas Music Educators Association z roku 2009) ve mši TWV 09:3 Georga Philippa Telemanna (1681–1767) či v chorálu Pachelbelova žáka Johanna Heinricha Buttstedta (1666–1727). (K dalším zpracováním srv. zde)

V písni samé, ve čtvrté sloce, nemůžeme přehlédnout motiv války, který Luther převzal ze třetí sloky velikonoční sekvence, ale zpracoval jej po svém jako „divuplnou / zázračnou válku“ („ein wunderlicher Krieg“, což je formulace, která odkazuje na slova velikonoční sekvence: Mors et Vita duello / Conflixere mirando):

 

„Byla to divuplná válka,

když zápolila smrt se životem;

život dosáhl vítězství,

smrt pohltil.

Písmo oznámilo,

jak smrt požírala život,

smrt je tak pro smích.

Haleluja.“

 

Motiv války má své dobové souvislosti, protože zapadá do kontextu roku 1524, kdy Luther píseň napsal. Ve vzduchu bylo tehdy povstání sedláků, k němuž vyzýval Thomas Müntzer a proti němuž se Luther stavěl. Druhým Lutherovým bojem byl tehdy zápas s někdejším vlastním spolubojovníkem Karlstadtem (vl. jm. Andreas Bodenstein), kterého vypudil z Wittenbergu, poté co Karlstadt v obrazoboreckém zápalu ničil oltářní obrazy a varhany ve městě, a tím se nejen pokusil radikalizovat reformaci, ale způsobil i nepokoje roku 1522. Karlstadt se poté usadil v Orlamünde a Luther proti němu v srpnu 1524 napsal dva polemické spisy. Třetího protivníka nalezl Luther téhož roku v Erasmu Rotterdamském, který vydal proti němu namířený spis „O svobodné vůli“.

Tváří v tvář těmto zápasům ale Luther psal píseň o boji ještě zásadnějším, o existenčním boji mezi životem a smrtí, v němž Kristus zastupuje moc života samu. Boj začíná takřka beznadějnou situací, kdy je spasitel smrtí spoután, nachází se „v poutech smrti“, ale nakonec nad ní vítězí (sloka 1–4). Kristova smrt zničila smrt hříšníků (srv. 1. Kor 15,54–55), což připomíná formuli z latinských velikonočních her: mors mortem superavit. Na slova o Kristově vítězství může pak navazovat oslava Velikonoc (sloka 5–7) jako svátku, jehož se lidé mohou účastnit. jako svátku vítězství, na němž mohou lidé přijmout podíl.

Svátek má obětní ráz, ač ve spiritualizovaném smyslu. O Kristu mluví totiž Luther v 5. sloce jako o obětině, jako o „pravém velikonočním beránku“, a to ve dvojím smyslu. Nejprve jako o beránku, který byl rituálně obětován a opékán o velikonocích, čímž se naráží na Kristovo tělo:

 

„Zde je pravý velikonoční beránek,

o němž Bůh přikázal,

který byl vysoko na kmeni kříže

ve vroucí lásce opékán“.

 

(Lutherovu naturalistickou metaforiku moderní znění trochu retušuje: „ve vroucí lásce dán“.) Ve druhé části sloky se pak mluví o Kristu jako o beránku, jehož krví Izraelci v čase exodu třísnili veřeje (srv. Ex 12,7). Podobně i Kristova krev značkuje „neše dveře“ a chrání je tak před mocí smrtí.

Poté v 6. sloce Luther Velikonoce označuje jako „vysoký svátek“ (povšimněme si, že adjektivum je užito podruhé, patrně ne náhodou), který se slaví „s radostí srdce a rozkoší“ (Luther tu užívá svá oblíbená slova „Herzensfreud“ a „Wonne“). Ale i poslední, sedmá sloka naznačuje, že velikonoční oslava bude příjemným požitkem:

 

„Jíme a žijeme dobře

v pravém velikonočním chlebu

starý kvásek nemá

být při slovu milosti,

Kristus chce být pokrmem

a sytit duši samu,

víra nechce ničím jiným žít.

Haleluja!“

 

„Pravým velikonočním chlebem“ se míní svým původem prastarý, již před sedmi tisíci léty známý nekvašený chléb. Německy se mu říká „das Fladenbrot“ (angl. „Flatbread“) a připravuje se z drceného či mletého obilí a vody. Luther sám užívá výraz „der Osterfladen“, upravná verze má „das süsse Brot“.

Můžeme tak vidět, že Lutherova píseň spojuje reformaci se starší křesťanskou tradicí, že má svou hloubku, dramatičnost, razanci i vtip, jakož i to, že ihned po sepsání se stala součástí písňového výrazu reformace a byla recipována mnohými skladateli z protestantského okruhu. Z těchto důsledků pak můžeme usuzovat na to, jak už na počátku se Lutherovi osvědčovalo souručenství hudby a teologie. Hudba umožňovala teologii překračovat univerzitní prostory i pomocí úst laiků.

 

Literatura:

 

Guéranger, A., Liturgical Year, 8, Paschal Time, II, přel. Dom L. Shepperd, London: Burns & Oates – New York: Bezninger 1910.

Haubold, A. Choralpredigt über „Christ lag in Todesbanden“, on-line <http://www.martin-luther-kirchgemeinde.de/sonstiges/predigtarchiv/martin-luther-kirche/choralpredigt-%C3%BCber-christ-lag-in-todesbanden.html> cit. 2.6.2017.

Luther, M., D. Martin Luthers Werke: Kritische Gesamtausgabe, 35, Weimar: Böhlaus 1923, str. 443–445.

Marti, A., 101 – Christ lag in Todesbanden, in: G. Hahn, J. Henkys (ed.): Liederkunde zum Evangelischen Gesangbuch, 12, Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2005.

Wittenberg, A., Kirchenlieder aus dem Reformationsjahrhundert – Martin Luther: „Christ lag in Todesbanden“, on-line <https://deutschelieder.wordpress.com/2012/04/09/martin-luther-christ-lag-in-todesbanden/> cit. 2.6.2017.

 

Jiří Hoblík


Obrázky:
 

1) Hymnus „Duchovním zpěvníčku“ (dílo uživatele Wiki Rabanus Flavus, GNU Free Documentation License).

2) Victimae paschali.

3) Srovnání tří melodií (dílo uživatele Wiki Rabanus Flavus, GNU Free Documentation License).

 

Další odkazy:

1) Instrumentální interpretace: Soubor renesančních fléten "HARMONIA" (na Lomci u Vodňan, srpen 2005)

2) Vokální podání Praeroriovy verze: A5 vocal ensemble (Segorbe, Španělsko, červenec 2015)

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář