Ježíš, víra a jak jednoduchý je princip křestanské existence
Ježíše považuji za nejvýznamnější osobnost dějin. Aby se jí stal, bylo nutné trojí: Bůh, svět a on sám. Po celé dějiny Izraele měl člověk tendenci k odcizení vůči Bohu. Vztah člověka k Bohu byl stále znovu v kritickém stavu. Ježíš ale konkretizoval boží přítomnost a blízkost v životě i ve smrti, tak jako on sám žil, zemřel a žije. V tom také spočívá spasitelský význam jeho života a smrti. Vztah člověka k Bohu se dostává do kritického stavu i nadále, ne však již bez východiska.
Zmíněný spasitelský význam je vyjádřen evangelijními spisy a pro lidskou existenci shrnut Ježíšovým výrokem, čerpajícím z hebrejské tradice: »První je toto: ›Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!« Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není.« (Evangelium podle Marka 12,29-31)
To je také kritérium veškeré křesťanské existence. Má-li jaký smysl víra, tak kvůli lásce. To principiální, totiž to prvotní, základní, hlavní je řečeno Ježíšovým výrokem. Ani žádná církevní organizace nemá smysl bez toho, co ukazuje Ježíšův výrok, a nemá vůči tomu žádné přednostní postavení. Papežský úřad může být klidně zrušen, evangelická církev se může klidně rozpustit, ale s Ježíšovým významem a výrokem to nic neudělá.
Pokud výrok platí a pokud se uskutečňuje, stačí ke křesťanskému životu. Je to jednoduchý a všeobsáhlý princip křesťanství. A fascinovat může tím spíš, jak se člověk pouští do komplikací a jak je komplikacemi postihován. Vzhledem k potížím kvůli jeho neuskutečňování také vznikly tyto stránky. Vzhledem k potížím kvůli jeho neuskutečňování se často zdá, že mluvit o něm je čiré básnění. Ale snad se podaří několik aspektů víry vyjádřit, samozřejmě na způsob vysvětlivek k tomu základnímu. JednoDuchému.
(Jiří Hoblík)