Jdi na obsah Jdi na menu

Kritika špinavých rozumů

10. 3. 2013

Když královecký filosof Immanuel Kant psal svůj věhlasně, i když leckteré lidské mysli obtížně dostupný spis "Kritika čistého rozumu", sotva ho mohlo napadnout chtít rozumu dávat co proto. Průkopník rozumovosti – a že by chtěl strhat rozum hned v titulu svého ústředního spisu?

Jenže staré řecké slovo KRINEIN znamená tolik co "odlišovat, rozlišovat, oddělovat". Tudíž kritika je uměním rozlišování a posuzování. A ať se to někomu líbí nebo ne, takové umění patří i do světa víry.

Jakže? Křesťanství je zvnějšku kritizováno. Je zvenku i nekriticky haněno, i když také tomu se říkává kritika. Ale kritika přímo v křesťanství?

Vezmeme-li si ale na zřetel umění kritiky jako promyšlené rozlišování, tak bychom měli dodat, že něco takového má mít své místo už ve studiu Písem. Kritické studium Písmem není od toho, aby Písma sama sepralo. To spíš má provádět drezuru lidského rozumu, který na Písma nikdy nestačí. A když se taková drezura děje, to potom je kritické studium Písem postrachem všech zastánců dogmatismu a všech fundamentalistů. (Ostatní se jej nemusí ani bát.)

Vždyť sama křesťanská svatá Písma ke kritické práci vybízejí a povzbuzují: "Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem" (List do Efezu 5,11). Najít pravé jméno pro něco – to už si žádá kritickou práci, a ne střelbu od boku naslepo. Pravda, chce to "rozlišování duchů" (1. list do Korintu 12,10), a k tomu je zase potřeba, aby člověk sám měl odpovídající duchovní nadání, protože očima a rukama na to nestačí. A to nadání si zase žádá zužitkovat úsilím. Sice ta principiální kritika nastane teprve po parúsii, po velké žni, až dojde na oddělování zrna od plev. Ale to neznamená, že drobná kritika není třeba. Vždyť církevní roviny bývají krajinami, kde žije mnoho nekritických i zdánlivě nekritizovatelných. Uprostřed církevního jánabráchismu se nosí drbání pod bradou a poplácávání po zádech, ale jakápak kritika...

Paradoxně však tam, kde se drbe jednomu pod bradou, drbe se o jiném za zády s neméně velkou náruživostí. Paradoxně? Tam, kde se kritika neděje, tam prostě dochází k míšení toho, co do sebe nepatří. A z toho vzcházejí pitvorné patvary. Taktéž v tom smyslu, že místo aby kritika byla brána jako prospěšná výzva k rozlišování, stává se z ní pobídka ke křiku potrefených divokých hus. Nakonec namísto kritiky přichází něco jiného‚ pro co existuje slovo téhož původu: krize.

Kritika chce mít ale blahodárné účinky. Jen záleží na tom, zda o ni kdo stojí bez chuti obout se do někoho jiného, nejen do vlastních bot. Stačilo by mít "zájem o věc" a kritiku směrovat k věci (ad rem) a ne k člověku (ad hominem) či snad proti němu, jak se už dávno říkává. Nadarmo? Plést si jedno s druhým je povýtce nekritické. I když zároveň je nesnadné kritizováním něčeho nedobrého nestrkat do někoho.

Někdo se může pomyšlení na kritiku bránit poukazováním na vyjímání třísek a klád z oka. Známé Ježíšovo logion zdá se být dostatečným argumentem, jako by jeho aplikace nemohla být chybná, ne-li falešná. Rozhodně si tím od nekritičnosti neodpomůžeme. Raději si nejprve (kriticky) rozmýšlejme, jak se taková kláda do oka vůbec může vejít... a pak už se, prosím, konečně se vší vážností a upřímnou snahou zabývejme uměním kritiky... Aby špinavé‚ rozumy byly odlišeny a vycíděny...

 

 

Jiří Hoblík

 

 

Poznámka: mírně upravená verze již vytištěné úvahy.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Martin Danihelka - krytí místo kritiky

14. 3. 2013 22:23

(Mimochodem, Marx s Engelsem napsali spisek s titulem "Die heilige Familie, oder Kritik der kritischen Kritik". Už jen ten název by pasoval do záhlaví tohoto textu.) :)

Delegitimizace kritického ducha je jedním z nejsměšnějších pokrytectví současné ČCE (a hlavně jejích bohoslovců mladší generace); pokrytectví, ale i kulturní zločin mao-cetungovské úrovně. Ano, tam, kde umlká kritika, rozlézá se vesele krize... Kritika je vylučována právě tam, kde chybí žitý nadindividuální smysl. Pokud je pozapomenuto, že kritika je rozlišováním, které máme zaměřit především proti nám samým, zřejmě není už v co věřit a není kam jít. Nabídne se tedy "masturbační pojetí" pravdy a praxe: Každý si říkejte a hlásejte co chcete jak chcete, ale kdo chce vaše myšlenky rozvíjet, kritizovat, kriticky na ně navazovat, je kazisvět a sudič a prašivá ovce. Já bych mohl vyprávět takových tklivých příběhů z církevní praxe, Jiří... Ale pokud tomu tak je, postkřesťanství dávno přepralo křesťanství a nelžeme si do kapsy, že pěstujeme křesťanského ducha.

Dalo by se k tomu na úrovni prinicipiální, teoretické, ale i praktické a drbavé říci mnoho a mnoho. Vznesu jen otázku: Jakže to ti zavilí nepřátelé kritičnosti a kritiky v naší církvi přečetli Bibli? Je přece kritiky a často i ostrosti a nesmiřitelnosti plné. Drsnost proroků, jejich pře a výčitky, jejich opírání se do zlořádů i do představitelů zkrumpované a duchovně líné obce... Ježíšova různá "běda", jeho spílání do pokrytců... Pavlovo "dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na tu rozřízku", Jakubův hněv na bohaté a i na bohaprázdné... Hle, tolik výbušného, ultra-kritického materiálu! Proč tedy máme pěstovat bratříčkovskou pivní pluralitu? Je to vážně biblické?

Jiří Hoblík - Re: krytí místo kritiky

15. 3. 2013 1:23

Kritiku se musí každý učit. Ale neumíme ji pořádně vlastně nikdo. Boxeři se učí nejen rány dávat, ale i je přijímat, protože to patří k věci.

K druhému odstavci: co "miluji", to jsou rady, začít sám i sebe - tím se každý nemilovník kritiky snaží dostat snadno dosedla a všechnu kritiku odplavit.

Ke třetímu odstavci zase jen maličkou poznámku: přesně na totéž myslím skoro denodenně, uhranutě myslí zabořen do prvních tří kapitol knihy Micheáš. Jen drobnůstka: sám bych slovo "pluralita" v předposlední větě nahradil slovem "monolita."

Ondra G. - Re: Re: krytí místo kritiky

15. 3. 2013 12:04

Panu Danihelkovi: ČCE tak, jak ji znám já, je církví hodně kritickou. Vlezete do kostela a už ve druhé modlitbě se farář za vás omlouvá Bohu za takové věci, že by se normální člověk styděl (v jedné z čtených vzorových bohoslužeb tam bylo například "křiváctví"). Jak si berou servítky staršovstva vůči farářům a naopak, o tom bych si rovněž nedělal iluze; zaslechl jsem i něco o ctnosti říct to druhému naplno do očí.

Všechno je mi dovoleno, ne všechno ale prospívá. Tento způsob kritiky slouží k vyhánění lidí, kteří by mohli ohrozit něčí pozice, nebo se může vyskytnout i u těch, kteří nikoho zahánět nechtějí, ale jsou prostě zvyklí tak mezi sebou komunikovat.

Pan Hoblík napíše rovněž bez obalu, že kritiku nikdo neumíme. Odkud to ví? Co když je problém třeba i v posluchačích, že správné kritice nedají prostor? Nebo to může být i ČCE-hatmatilka, kde je neslušné nezakončit text sebeobviněním (to slovo není úplně správné: spíš je to "nás-obvinění" nebo "nás-ponížení"). Za strašný příklad sebeponižujícího myšlení považuji vyjádření syn. seniora k volbě prezidenta, kde napsal, že potřebujeme někoho, kdo by nám připomínal naši malost.

Pan Hoblík nepíše o kritice zdrcující, umlčující, povýšené. Ale ve chvíli, kdy máme pravdu a ten druhý si to nechce přiznat, není jednoduché říct ji správně. Kudy na to? Pomozte, farářové, teologové!

Martin Danihelka - Re: Re: Re: krytí místo kritiky

18. 3. 2013 11:53

Ne všechny vámi popisované příklady "kritičnosti v církevním prostředí" jsou pro mě zcela čitelné. V obecné rovině bych varoval před příliš rychlým směšováním kritiky či kritického ducha s masochismem, s kajícnou manýrou (ba i s upřímnou kajícností)...

Úpadek hodnotné kritiky v ČCE bych mohl dokumentovat nesčetnými příběhy dokonce i z pastorálek, kde se reakce na přednesená kázání (vynikající i katastrofální) redukují na mělké sousedské poplácávání po zádech; mnohými momentkami z vikariátu, z diskusí na evangnetu, na farářském kurzu, ve SPEKu, v seniorátu aj., kde je jakákoli strukturovaná reakce na jakýkoli výkon či projev faráře/farářky vnímán jako sprostá nekolegialita. (V minimu tohoto "dokumentačního materiálu" sám hraji nějakou důležitou roli, nejedná se tedy o hořekování jakkoli potrefené husy.) Mám za to, že podobné vypuzování kritičnosti z církevního rozhovoru má co dělat jednak z nezkušeností českých bohoslovců s hodnotou (akademické i jiné) racionality, hrůzou z racionality, ale i s mentalitou smečky panující mezi faráři ČCE. Smečky, která jakékoli "netáhnutí za jeden provaz" nezapomíná a neodpouští...

Ondra G. - sousedé kritiky

10. 3. 2013 22:22

1. Tes 5, 16n - zajímavý výčet "dobrých sousedů" kritiky (všecko zkoumejte - v. 21): Radost (radování se), modlitby, děkování, plamen Ducha (horlivost, charismata?), prorocké dary, držení se dobrého a vystříhání se zlého.

Kéž by tito chodili s námi v církvi i ve světě! Ale ne v tom smyslu, že jen ten má právo kritizovat (už spojení právo kritizovat je špatné), kdo se raduje, modlí, má prorocké dary a podobně; ale chce-li kritik sloužit budování, má vodítko, jak se orientovat, aby se nestal jednostranným (či jinak řečeno fundamentalistou).

K právu kritizovat: Kritizovat není právo, ale povinnost k sobě i druhým. Ovšem je to povinnost stejná jako povinnost radovat se, modlit, prorokovat atd., nikoli povinnost nadřazená či předřazená.

daggie CZ - Re: sousedé kritiky

11. 3. 2013 11:32

Dotaz: je míněno pojmem "kritické studium Písem" totéž co "biblická kritika"?

Jiří Hoblík - Re: Re: sousedé kritiky

11. 3. 2013 11:53

Zhruba ano (sám si pod tím ovšem představuji literárněkritickou práci, která vyrůstá z tradice historické kritiky).

daggie CZ - Re: Re: Re: sousedé kritiky

12. 3. 2013 11:49

A co třeba "postkritický přístup" v protestantské teologii? Jak o něm zajímavě píše Jaroslav Vokoun (http://www.kosmas.cz/autor/2961/jaroslav-vokoun/)

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Re: sousedé kritiky

12. 3. 2013 13:35

Daggie, Jaroslava Vokouna si vážím velmi, ale jeho knížku si teprve pořídím, když tedy už je v elektronickém znění. Bez ohledu na to nic pokritického nemůže být nekritické, spíš revidující dosavadní kritičnost. Když ovšem kritické zkoumání bible v Česku odjakživa moc nefrčí, tak spíš rozpohybovat mozky tam, a až pak uvažovat co s tím dál.

daggie CZ - Re: Re: Re: Re: Re: sousedé kritiky

12. 3. 2013 15:10

Mě to zaujalo - jako křesťana, který má rád Písma. Vzhledem k tomu, že však nejsem odborník na teologii, tak k tomu mám vztah asi více intuitivní - než ryze vědecký.