Jdi na obsah Jdi na menu

Vánoční přání a úvaha

Milí návštěvníci a čtenáři SPS!

 

Za celou (dvoučlennou) redakci  SPS přeji vám všem požehnané a radostné svátky a oslavu narození Páně. Doufáme, že i nadále tu budete při naší skromné a nepravidelné periodicitě nacházet něco podnětného ke čtení. Snažíme se, aby bylo co vybírat, ne aby bylo všechno pro všechny. Trochu osvěty i trochu kritického myšlení. Stránky existují od 18. dubna tohoto roku, a kupodivu stále, v neposlední řadě díky diskusím a ohlasům. Nemyslím, že by naším záměrem bylo něčím se pyšnit, ale spíše uvažujeme, co očekávat v příštím čase. A do toho vám přejeme dost naděje i kuráže.

 

Za redakci SPS

Jiří Hoblík

 

Z vánočního sborového dopisu z roku 2001

 

Říkávalo se a tu a tak se ještě říká: rok X po Kristu. Ale jaképak »po Kristu«? To spíš po Kristově narození, i když přesné datum není dodnes jisté, a  nakonec je důležitější ŽE než KDY. Nicméně by bývalo bylo nejlépe začít říkat ne »po Kristu«, ale »s Kristem«. Dvě tisíciletí s Kristem - co je proti tomu lidský život? Kdo se však z této jepičí perspektivy rozhlédne široko daleko, musí se opravdově podivit.

Jednou jsem zavadil o starou sborovou kroniku v přihrádce. Roku 1905 tam zapsal můj předchůdce dobré paměti Alois Jelen: »Nic nenasvědčuje tomu, že by život církevní byl probuzený. Mrtvo panuje: evanjelictví dle jména větším dílem, toť vše.« Jaký to smutek, že po více jak stu letech se dá totéž opakovat!

Jenže: Není to v něčem podobná nouze, do níž se narodil Ježíš?… Anebo - jaký to zázrak, že po téměř po stu letech v evangelictví a okolí se tu a tam evangelíci objeví a jaký zázrak, že mezi nimi i opravdoví! Nicméně zmatení kolem toho, co to znamená »být křesťanem« panuje neustálé - a přitom leccos je docela prostinké: Kdo hledá sebe, najde iluzi sebe, kdo hledá Krista, najde i sebe sama. Vždyť právě proto se Kristus narodil, aby člověk v Kristu spatřil svou pravou lidskou tvář, do níž Bůh vložil víru, naději a lásku - nadbytek, pro který mohl pak nechat na člověku, aby si s tím poradil a s druhým se o tom dorozuměl. Kde pak to trojí: víra, láska a naděje roste, tam to roste společně - a kde to hyne, tam to také hyne společně. Ale vždyť i proto se Kristus narodil, aby hynoucí oživil. A kdo

tomu porozumí, toho to potěší a ten se také tím nechá povzbudit i třeba k docela novému a lepšímu vykročení.

Proč? Když se Ježíš narodil, aby byl s námi lidmi solidární - proč právě nyní, v době, kdy Krista tíže světa znovu tíží jako kříž, proč se z prosté vděčnosti spolu s ním nesolidarizovat právě v tom? A tak nacházet radosti, a právě nejen pro sebe, na křivolakých cestách, po jakých už utíkali Josef a Marie s dítětem do Egypta…

 

Dovětek

Z Kroměříže od čtenářky SPS jsme obdrželi odkaz ke kantátě L. Morawetze "Rosu dejte, ó nebesa", jež probouzí meditativní atmosféru, doplněnou její fotografií pěveckého sboru. Děkujeme.

 

 

c210.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Lukáš Poruba - Rosu dejte, ó nebesa

14. 1. 2011 21:44

To je krásá ... Díky!