Jdi na obsah Jdi na menu

Zlobí se Bůh?

14. 6. 2016

 

 

Na tuto otázku se nedává snadná odpověď, jednak proto, že se jí při čtení bible málo zabýváme, jednak proto, že sami příliš často nevíme, co je dobré a co je zlé.
 

Přitom Starý zákon mluví o božím hněvu častěji než o hněvu lidském. A zároveň jinak – protože člověk, když se hněvá, svůj hněv projevuje i tělesně. Ovšem kde si člověk počíná afektivně, tam Bůh suverénně reaguje. Člověk zůstává alespoň minimálně závislý na tom, nač reaguje. Boží hněv ale působí jako hybná síla práva a spravedlnosti. O božím hněvu se dočteme například jako o reakci na zlo nepřátel (Žalm 7,7: „Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz.“). Anebo v souvislosti s pádem Judska a zničením Jeruzaléma a jeruzalémského chrámu (např. 2. Královská 24,20: „Bylo to proto, že Hospodin svým hněvem stíhal Jeruzalém i Judu, až je od své tváře i zavrhl.“; srv. též Pláč 2). Dočteme se tak o božím působení ve vztahu k vnitřně hluboce zkaženému Izraeli, z něhož se pouhou opravou pravý boží lide nestane. Díky myšlence božího hněvu však Judejci mohli o svých neštěstích uvažovat ukotveně. V kritické době mohli vědět, že se nenacházejí v nicotě, nýbrž ve vztahu k boží moci.
 

Boží hněv není pouhou naštvaností – je aspektem boží moci, k níž patří i aspekt lásky a milosti (Žalm 102), a tak také šance i po nejhlubší zkáze. Ve Starém zákoně má boží hněv často co dělat s otázkou viny a spravedlnosti. Ale jsou místa, kde se boží hněv zdá záhadný (Žalm 6). Vymyká se pochopení díky tomu, jak dalece přesahuje perspektivu člověka, jakož i proto, že se tu zvlášť silně ozývá boží svatost.
 

Abychom však dostáli otázce, kterou jsme si na začátku položili, ptejme se – proč se ptát na boží hněv a číst biblické texty, které se o něm zmiňují? Jednak kvůli Jóbovu umění přijímat i to, co se nám nešťastného děje, tak, jak se děje. Jednak kvůli nepodceňování boží moci. Kdepak Bůh jako Paňáca, který jako by souhlasil se vším, co nás napadne! Pokud tedy se odvážíme uvažovat o dlouhodobém špatném stavu různých církevních institucí, nemusíme se spokojit se zamlčováním, ale ani s historickým nebo sociologickým vysvětlením, které slouží popisu, ne však zdůvodnění. Proč v tom nespatřovat projev božího hněvu? Přitom co je to oproti někdejšímu Izraeli... Vědomí převahy boží milosti nad hněvem nás může zbavovat obav. Odvážíme se takových úvah, které by se přiblížily i kalvínským tradicím?
 

Jiří Hoblík

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jakub Dvořák - Korektor?

18. 6. 2016 8:17

Jen pro pořádek (EČČB jsem nečetl): je fakt, že i korektor může zaškodit, ale odhaduji, že se na autorských článcích vyřádí spíš technická redakce. Korektor pouze opravuje chyby sazečů.

Jiří Hoblík - Re: Korektor?

20. 6. 2016 17:37

Děkuji za zásadní diskusní příspěvek k tématu. Jazyková korektura, resp. korektura je termín pro běžné jazykové opravy textu (v agenturách, periodikách), zatímco jazyková redakce je komplexnější práce s knižním textem. Občas se oba pojmy v praxi zaměňují.

Jakub Dvořák - Re: Re: Korektor?

22. 7. 2016 10:49

Samozřejmě, že nejde o nic zásadního. Samozřejmě, že Bůh se zlobí (Ř 1,18 a mnohá místa jinde), ale to je snad kromě "theologů" ČCE známo každému. Kdyby se nezlobil, byl by jako pohodový rodič, s nímž si jeho děti vymetou, kde potřebují - modla. Bůh, kterého by k hněvu nepřivádělo zlo a bezpráví, pachatelé utrpení jiných, by byl pořádný cynik. Ale já už nic zásadního psát nechci, musel bych se vyjadřovat k dění ČCE. Má poznámka byla jen čistě technická.