Jdi na obsah Jdi na menu

Znamenání Kainova znamení

Příslovečnost zavládla nad tím, jak se věci mají, a tak se sama má dobře, netušíc, že klame. Příslovečné Kainovo znamení je prý znamením bratrovraha, do čela vtisknutým prokletím, provázejícím poznamenaného při všem jeho životním bloudění. A přitom by právě této příslovečnosti býval stačil tak jednoduchý úkon, jakým je zalistování biblí, aby jí záleželo více na něčem jiném než na sobě a na tom, jak přesnadno se s ní lidé spokojí, když je řeč třeba o Kainově znamení.

Ve čtvrté kapitole hebrejské knihy Berešít (Genesis, verše 1-16) čteme o prvním, o prvotním zločinu. Čteme tu proto příběh spíše o lidské existenci než o bratrské rivalitě. Čteme tu příběh bratrovraha, ale ne jako stopy dávno minulé události, zanikající v množství podobných. Nýbrž příběh předcházející nás všechny v našich duchovních dějinách a prohlašující nás bratrovrahovými syny a dcerami. Příběh stavějící nás do hrůzostrašného údělu, který způsobil prvotní zločin, jímž se pro dějiny lidského rodu neodvolatelně cosi hluboce a dalece přelomilo. A od toho ne historického, ale v historii přítomného okamžiku... se na každém projevuje sklon ke zlému. A tak kdo kdy někomu spílal, že je čubčím synem, by býval neměl pustit ze zřetele, že také sám je potomkem vrahovým. Kainův příběh se totiž nabízí jako cesta, jak přijít o antropologické iluze.

Podle příběhu se Bohu líbila Ábelova oběť. A to proto, že to byla oběť prvotin, a tedy výraz plné odevzdanosti člověka Bohu. Prvorozenec Kain tím nebyl zavržen, nýbrž uražen spíše jako slečinka než jako muž, neustál srovnání s bratrovou obětí. A jako by si říkal: „Když se ti, milý Jahve, líbí víc Ábelova oběť, tak tedy až Ábel dodýchá, bude se ti muset líbit moje!“

Kainova vina ale nezůstala jen uzavřena v činu, nýbrž vyšla najevo z jeho nechvalně slavné vymlouvací odpovědi na boží dotaz: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Ta otázka není zvědavá, nýbrž vyvolává vinu ven z její skrytosti. A Kain na ni odpovídá, jako by otázku pochopil doslova, a přitom tušil její smysl: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ Kain se vymlouvá neodpovědností. Jak by se ale vymluvil, kdyby byl volán k odpovědnosti za neodpovědnost?

Věděl dobře, co učinil. Ale nevěděl něco jiného – nevěděl, co jeho čin znamená. Jak jen by mohl znát možné důsledky v lidských dějinách, v nichž se bude vracet jeho čin v síle daleko mocnější, zosobňován jinými odpovědnými? Jeho osobní neodpovědnost měla v sobě ovšem nevědění o vlastním nevědění, o nevědění, které před sebou nedokázalo mít víc než jen prázdnou siluetu bratrovy tváře, jejíž skutečné vnímání by mu mohlo poskytnout dotyk tajemství života, jež by v něm probudilo bázeň. Ale jak je vidět, pozřením ovoce poznání dobrého a zlého se nevědění nevyvrátilo.

Jen to znamení neznamená fatum. Protože je to stopa moci božského vládce nad člověkem. A má tak i funkci ochranného znamení, jež brání svého nositele před nebezpečími, která na viníka vina přivolává. Vinu nepopírající, potírající však její znehybnění, odvracející popření života možností k životu.

Své znamení Kain obdržel až poté, co se stal psancem a projevil svou lítost. Záblesk uvědomění. Zakusil přelom svého údělu a něčemu ze sebe porozuměl. Jak blízko má proto Kainovo znamení ke křesťanskému znamení křtu! V porovnání s tím není křest znamením výhradně pro jednoho člověka, ale stejně tak je znamením milé milosti. Ale také křest není jen úkonem, jen okamžikem posvátna, nýbrž vepsáním znamení.

Je-li znamení vepsáno, je k přečtení. A přečtení z něho něco získá, znamená-li něco. Znamená stále totéž ve stále novém znění. A tak je smutné, jak chabé je často křesťanské nepochopení, nechápající, že vina potřebuje být zastavována, že nikomu není Kainovo znamení znamením fatálním, že zlé je s druhými nakládat jako s poznamenanými.

Jiří Hoblík

Poznámka:

Úvaha z doby poté, co mi v Českém bratru takřka beze slova zarazili seriál "Hebrejské procházky". Ale beru to s lehkým srdcem i lehkou hlavou, vždyť je tu internet...

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ondra G. - Není to první doklad lidských práv?

2. 4. 2012 23:13

Je-li podstatou práva na život to, že kdo zabije člověka, bude trestán, pak Kainovo znamení tuto definici splňuje přesně. Tedy Bůh dává pokyn, že i vrah má právo na život.

Jakub Dvořák - Re: Není to první doklad lidských práv?

3. 4. 2012 14:11

Ne, nemyslím, že jde o vrahovo právo na život. To vrah nemá (Gn 9,6a; Ex 21 celá!). Milost nelze v souladu se současnými náladami v církvi i ve společnosti chápat jako právo. Na milost právo není; je to výjimka ze spravedlnosti.

Jakub Dvořák - ne cejch, nýbrž ochrana

29. 3. 2012 16:50

Jsem poměrně dost biblicky formován, takže jsem tzv. "Kainovo znamení" vždy chápal jako znamení milosti. Tím spíš mě zaskočilo v knize Radcliff Hallové, Studna osamění, že se tam o něm hovoří jako o cejchu - homosexualita hlavní hrdinky byla ztotožněna s Kainovým znamením. Možná zde však byl nevědomky zachycen mechanismus vzniku takových nedorozumění: hrdinka si něco přečte, něco to v ní zarezonuje, a ona svůj momentální nápad nekriticky přijme jako smysl. Jde o cosi, co čtenáři bible činí s fatální stereotypností.

Jiří Hoblík - Re: ne cejch, nýbrž ochrana

29. 3. 2012 16:53

Tak tak, lecjací jednotlivci o tom vědí, ale stereotyp působí stále dál. Tak je to potřeba znovu opakovat a domýšlet při té příležitosti o kousek dál.