Jdi na obsah Jdi na menu

Druhý otevřený dopis Miloše Rejchrta kvůli olomoucké konzervatoři

28. 1. 2013

V Praze 28.1.2013

Synodní radě Českobratrské církve evangelické

Praha

Věc. KEA Olomouc- druhá urgence odpovědi

Vážené sestry, vážení bratři,

k vašemu otevřenému dopisu všem členům církve z 30. 10. 2012 o dění na KEA v Olomouci jsem vám - též formou otevřeného dopisu - poslal své stanovisko (9. 11. 2012). Z vaší strany reakce žádná, po uplynutí téměř dvou měsíců jsem odpověď urgoval (6.1.2013).

Dne 14. 1. 2013 mi bratr náměstek synodního seniora Pavel Kašpar poslal dopis, který ve mně vzbudil pochybnost, zda je dopisem osobním či otevřeným. Na dotaz mi bratr Kašpar odpověděl takto: „Nepsal jsem svůj dopis jako otevřený, alespoň jsem to tak nevnímal, když jsem ho psal“. Nemám tudíž možnost veřejně vyvrátit tvrzení v něm obsažená a také ho nemohu považovat za dopis Synodní rady ČCE, které jsem své zásadní stanovisko adresoval. Krom toho v něm schází odpověď na dvě otázky, které byly jádrem mého dopisu a hlavně v něm není žádná odezva na mou naléhavou prosbu, abyste se omluvili bratru MgA. Františku Fialovi za poškození jeho dobrého jména a vyslovili mu poděkování za práci, kterou dlouhodobě ve funkci ředitele KEA v Olomouci odváděl. Na vaši odpověď tedy stále netrpělivě čekám a své podání doplňuji:

Odvoláním ředitele školy bez varování ze dne na den a teprve následným vyhlášením výběrového řízení jste těžce ublížili jednomu konkrétnímu člověku, který se nemohl proti vašemu postupu nikterak bránit. Každý jeho budoucí zaměstnavatel ho bude podezírat, že něco hrozného provedl, když musel být na hodinu z ředitelské funkce odvolán.

Ublížili jste také škole, na které se těšil oblibě velké části pedagogů a studentů. Studentské protesty (nikoli proti řediteli, ale pro ředitele, úkaz to velmi vzácný!) v ulicích města jsou toho důkazem. Svádět je na snadnou zmanipulovatelnost mládí je jednak obehrané, jednak neprozřetelné. Sveřepou obhajobou svého zásahu do chodu školy jste se stali pro studenty jakýmisi znepřátelenými úředníky, kteří jednají z pozice síly a své jednání zdůvodňují tím, že na to mají právo.

Českém bratru č. 12 se objevil článek s titulkem „Kauza Konzervatoř Olomouc - po turbulencích uklidnění a snad i pročištění vzduchu". Tento titulek mne rozhořčuje: to bylo před vaším pročištěním v olomoucké KEA cosi nečistě dusného a zdroj nečistoty bylo nutno ze školy vymést? Nevnímáte, jak asi je bratru Františku Fialovi a jeho blízkým, když se takovéto insinuace, proti nimž se nelze nijak bránit, dočítají nikoli v bulváru, ale na stránkách oficiálního církevního časopisu? Ve zmíněném článku se ztotožňujete s výrokem, jenž byl otištěn v Českém bratru č. 9, že pod vedením MgA. Františka Fialy se škola stále víc „privatizovala“. Takovéto nařčení, ničím nezdůvodněné a tím pádem nevyvratitelné, mazaně usazené do rozmazávacích uvozovek, je prostě podlé. Ztrácím naději, že jste schopni se za ně omluvit, tedy proti němu už jen protestuji.

Co se uklidnění na KEA týče, namlouváte si něco, co není. Klid, který je založen na křivdě a použití síly, nebývá stabilní a při té či oné příležitosti se ukáže, že konsolidace a normalizace jsou jen přáním těch, kdo z pozice mocných zastírají svá pochybení.

Většina studentů KEA k Synodní radě ČCE a tím i do znační míry k celé ČCE získala odpor, a pakliže budou někteří hledat cestu, pravdu a život a to vše tušit v Kristu, obloukem se při svém hledání vyhnou ČCE a jejím strukturám.To se mi zdá škoda, já bych přece jen svou církev po zbytek svého života zažíval jako prostředí, kam rádi chodí lidé lačnící po spravedlnosti a kde ti, jimž bylo ublíženo, nacházejí vzpruhu.

Soužití KEA a ČCE už k ničemu dobrému nepovede. To nejlepší, zdá se mi, co ČCE vaším prostřednictvím může udělat, je poděkovat všem, kdo ve škole obětavě učili a kdo se v ní pilně učili, omluvit se za všechna pochybení, poprosit za odpuštění vin a co nejrychleji – dokud je ještě o tuto školu zájem - jí předat novému zřizovateli, tj. Olomouckému kraji.

Nebo snad máte dojem, že studenti a pedagogové této školy o setrvání pod posavadním zřizovatelem opravdu stojí ? Možná se mýlím, ale z omylu by mne vyvedly jedině výsledky průzkumu, který vám navrhuji ve škole provést.

Do té doby, opětovně vás prosím, vystavte MgA. Františkovi Fialovi dobrozdání, že se ničeho zlého v pozici ředitele KEA nedopustil a z funkce jste ho vyhodili jen proto, že na to máte právo.

S bratrským pozdravem

Miloš Rejchrt

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Aleš Wrana - Miloši, pomoz!

6. 2. 2013 9:50

Milý bratře Miloši,
dobře jsi to napsal. Tvůj popis situace v KEA a analýza problému mezi KEA a SR jsou pro mne velmi přesvědčivé.
- Čemu teď nerozumím: že se na to synodní rada neozývá, nebo ozývá velmi nedostatečně. Prosím, sám jsi byl také jejím členem, nemohla by nám Tvá prorocká invence pomoci pochopit, jak tam probíhají rozhodovací procesy, kde to asi drhne, že nejsou schopni/ochotni říci důležité křesťanské slovo, kterého by asi bylo navýsost potřeba?

miloš rejchrt - Re: Miloši, pomoz!

14. 2. 2013 11:20

Milý bratře Aleši,
důležité křesťanské slovo jsem nikdy od synodní rady neočekával,a to ani ne v době, kdy jsem sám byl jejím členem. Správní orgán má pokud možno tiše spravovat jemu svěřenou instituci a o to jsem se snažil. I když synodní rada jako správní orgán církevní má svá speciifika, vždycky jsem krotil očekávání, že synodní rada církev "povede". Ovšemže kromě běžné správní agendy je úkolem synodní rady také nekamenovat proroky, naslouchat jejich hlasům, hlídat, aby nezněl v církvi hlas jenom jeden a aby se neubližovalo těm méně hlasitým. Stále mám za to, že pádné křesťanské svědectví (nutně někdy i tzv."nevyvážené", ostré a skandalizující) je úkolem především jednotlivých kazatelů a kazatelek a inspirovaných jedinců vůbec. Synodní rada nechť se k nim v naléhavých případech přihlásí a prohlásí je za vyjádření postoje církve, ale hlavně ať sama nic nevymýšlí a neprorokuje.
Co se týče "rozhodovacích procesů", měl jsem dojem, že to v synodní radě docela fungovalo a br.synodního seniora Joela Rumla, ,který obvykle předsedal, jsem si cenil, jak operativně a přitom nemanipulativně zasedání řídil. Zasedalo se obvykle jednou za čtrnáct dní. Každý člen synodní rady byl s dostatečným předstihem písemně (elektronicky) seznámen s navrženými body jednání. Každý mohl přidat bod vlastní, uvést jeho charakteristiku a návrh usnesení, pokud to stihl poslat ostatním na vědomí cca do 4 dnů před zasedáním. Např. když bylo třeba řešit situaci na Bratrské škole, kdy podle tehdejšího ředitele EA byl vstup zřizovatele nutný, člen synodní rady pověřený tímto úsekem (to jsme byl já) prostudoval dostupné aktuální materiály, seznámil se situací a na nejbližší zasedání nechal zařadit tento bod jednán. .Synodní rada po rozpravě pak o jeho návrhu hlasovala, buď jej přijala, pozměnila nebo zamítla. Které body byly projednány a které odloženy na příště, bylo neomylně uvedeno v zápise.
Proč se to teď nějak zadrhlo,že nejsou schopni ani odpovědět na dopis, to nevím.
Srdečně Miloš Rejchrt

Aleš Wrana - Re: Re: Miloši, pomoz!

14. 2. 2013 15:24

Omlouvám se, zřejmě jsem se měl vyjádřit přesněji, nemyslel jsem "důležité křesťanské slovo" jako nějaké obecné stanovisko k problému.
Jako to "důležité křesťanské slovo" jsem mínil "Omlouváme se", pokud je pravda, jak píšeš, že panu řediteli ukřivdili. Anebo "Myslíme, že nemáme žádnou vinu", pokud si členové myslí, že se mýlíš.
Že je SR někdy zpozdilá s administrativními věcmi, pro to celkem pochopení mám. Ale v konfrontaci s takovým konkrétním obviněním, že hodně ublížili člověku, jak to, že to nechají ležet?

Kateřina Klimešová - Poděkování

5. 2. 2013 8:23

Milý pane Rejchrte,
Děkuji vám za oba otevřené dopisy ke "kauze KEA". Manžel na této škole strávil dva hezké roky a za tak krátkou dobu si ji zamiloval, možná i pro tu "zprivatizovanou" atmosféru, které dosáhl pan Fiala. Postup SR byl z mého pohledu zcela bezprecedentní, nejen k panu Fialovi, který má opravdu zkažený proesní růst- v nejlepším věku , s dobrými schopnostmi!! , ale také ke škole jako takové. Z tohoto důvodu a přičiněním SR a jejích pomluv ( doslova, a na tomto hodnocení trvám) se stal můj manžel v ČCE persona non grata. A to nikoli proto, že něco provedl, ale protože se, veden biblickým vzorem, postavil na stranu obětí situace.
Připojuji se k prosbě o omluvu pro pana F.Fialu, aby mohl pokračovat ve své práci jinde a s čistým štítem. Netvrdím, a nemohu z vnějšku hodnotit, jestli pan Fiala udělal všechno dobře ( nejspíš ne, protože kdo nic nedělá nic nezkazí), ale rozhodně se neprovinil ničím, co by ho diskvalifikovalo od další činnosti na poli hudební pedagogiky.

Jiří Hoblík - Re: Poděkování

5. 2. 2013 23:12

Pozdě ale přece - připojuji se s prosbou o omluvu pro Jiřího Klimeše. Faráři, kteří se dostali k tomuto povolání po svých zvláštních životních cestách - a přitom zcela nazapadají do církevních struktur, to mají vždy těžké. Jen nevím, proč ausgerechnet křesťanská instance takové nepřijímá - a to ani nemusí jít o nevěstky a celníky.

Když už konflikt vyvstal, chápu logiku toho, že při něm nemohl Jiří být jakoby nad věcí a mýt si ručičky, že musel být spíše s těmi, pro které byl, a ne být mluvčím oficiálních míst. V detailech ale si Jiřího počínání hodnotit netroufám a vyhrocejnost dvou front mne příliš netěší. Ať už se to má, jak chce, ať už tu lze osobní postoje a postupy hodnotit jakkoli, zůstává Jiří aspoň pro mě persona grata. Ne na truc, ne slepě, ale z křesťanského principu.