Jdi na obsah Jdi na menu

K otevřenému dopisu Ekumenické rady církví o platech duchovních

Přiznám  se, že mne otevřený dopis Ekumenické rady církví, vydaný 3.12.2010, překvapil poněkud nemile. Nastal adventní čas - a (mezi-)církevní instituce vystoupila na veřejnosti s poselstvím povýtce neadventním. Z adventu zůstal jen pozdrav. Svůj záměr deklaruje list jako poskytnutí informací politické moci a veřejnosti "k otázce nápravy majetkových křivd a dalšího financování".

O to prekérněji dopis zní, poté co bylo možné se nedávno dozvědět, že rozpočtové škrty se mají týkat rovněž duchovních, takže jej lze číst i jako protest proti snižování platů duchovních, jimiž se nemalá část otevřeného dopisu zabývá.

V dopisu se píše: "Duchovní není možné pokládat za státní zaměstnance." Toto tvrzení argumentuje historicky a morálně, ovšem de facto duchovní státním zaměstnancem je. Je zaměstnancem ve službách  sekulárnímu, nábožensky neutrálnímu státu. A nebude to jinak, dokud se vzájemné vztahy nepřetvoří.

Jako reakci na snížení platů duchovním chápe prohlášení ERC také český tisk. A všímá si rovněž argumentu, na který  otevřený dopis klade velký důraz: nikoli stát finančně zásobuje církve, nýbrž jim poskytuje jen menšinu z výnosu z majetku kdysi komunisty zabaveného. Tento argument je věcný a také sugestivní, i když ty, kteří se ohánějí výplody o tom, že tento majetek církve "nakradly", asi nepřesvědčí. Hlavně ale má vážnou slabinu. Onen majetek je římsko-katolického původu. O tom jsem už jednou psal. Teoreticky to znamená, že kdyby evangelické církve odmítly nárok na tento majetek, byly by zpravidla pěkně na mizině, jen co by došlo k finančnímu odpoutání církví od státu.

Zatím je čas, protože financování církví prostřednictvím státu stále trvá. Jak toho času církve využíjí? Jak jinak než starostí o vlastní provoz? Zdá se mi to smutné.  České křesťanství nemá mnoho  co říci. A už ta starost o vlastní provoz málo prospívá. Aby to pak zachraňovala charitativní činnost. Většinou, když se na veřejnosti mluví o církvích, jedná se o majetkovou otázku. A to pak je voda na mlýn všem, kdo si rádi kopnou...

Jiří Hoblík

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

David daggie Geisler - Majetek církve

6. 12. 2010 10:48

Otázka vztahu novozákonní církve k majetku je velmi zajímavé téma. V souvislosti s požadavkem o navrácení majetku církvím je stále aktuální. Rád bych na tento článek někdy navázal malinkou studií o jednom historickém precedentu - míním ostrý spor představeného františkánů Michala z Ceseny s papežem Janem XXII. o chudobě a majetku církve v 1. polovině 14. století. Františkáni zastávali názor, že to, co k životu potřebují, jim nepatří. Tehdy se do této disputace zapojil i další ze známých františkánů, William Ockham (františkánský mnich a teolog, významný logik, nominalistický filosof a středověký myslitel). A právě jeho, nominalistický, pohled na tuto problematiku mě zaujal. Ockham (stejně jako fratiškáni) rozlišoval mezi "užíváním" a "vlastnictvím" věcí. Ale to až někdy jindy...

Jiří Hoblík - Re: Majetek církve

6. 12. 2010 21:41

Milý Davide! Jsem vám vděčen za reakci, která se mého příspěvku týká sice obecně, ale věcným argumentem. O rozlišování "užívání" a "vlastnictví" vím, i když jeho historické souvislosti v hlavě nenosím. Zdá se mi, že má širší dosah. Ale hlavně je otázkou, nakolik se možné takové rozlišování uvádět do praxe. Proto se těším, když něco o tom napíšete.