Obětavost a její floskulizace
Když si vezmeme pojem obětavosti jako takový, co v něm najdeme? Charakter jednání, při němž jednající člověk výrazně potlačí vlastní zájmy ve prospěch cizího či obecného dobra. Ušlechtilý a úctyhodný počin. Pokud nám nestačí toto střídmé vysvětlení, můžeme si vypomoci podobenstvím o chudé vdově, která do chrámové pokladnice dala vše, co měla (Evangelium podle Marka 12,41-44). Její motivy nejsou známy. Ale to, že peníze dala do chrámové pokladnice, mluví samo výmluvně o úctě, jíž se těšil jeruzalémský chrám, než byl roku 70 zničen. Obětavost je to krajní, protože z Ježíšova výkladu jejího počinu vyplývá jeho takřka „sebevražedný“ charakter: „Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ta žena však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa“ (v. 44). Vykladač nemůže přitom uhnout před paralelou, která se nabízí: když Ježíš dal svůj život, dal všechno, co mohl dát.
Vezmeme-li pak do úvahy způsob, jakým se v Evangelické církvi mluví o „obětavosti“, můžeme to srovnávat s naznačenými evangelijními příklady? Obětavost tu není mimořádným, sebezapíravým, náročným aktem, ale jakýmkoli osobním finančním příspěvkem do církevní sbírky. A to bez ohledu na reálnou přítomnost nebo nepřítomnost obětavosti.
Ze slova „obětavost“ se prostě stala floskule (což ještě samo o sobě nemusí být špatná věc!), nad kterou se sotva kdo pozastaví a už nikoho nenapadne, že to slovo leckdy klame. Co je totiž obětavého na tom, když zazobanec vhodí do kasičky nebo košíku pětikorunu? Co je obětavého na počinech, které nic moc nestojí? A neobjevuje se obětavost ve vlastním smyslu spíše jinde, než při sbírkách a za kostelními zdmi? Floskulovitost dává také zapomenout, jak citlivá je otázka obětavosti, pochopené doslova. Například nesnáší velkohubost.
Zvažme ale ještě jedno srovnání. Srovnání mezi Jeruzalémským chrámem a Evangelickou církví. Nejsou tu peníze ukazatelem, zač komu co stojí? Přitom je to možná tak, že peníze takovým ukazatelem mohou být za předpokladu, když je někdo vůči nim svobodný - například finanční dar navenek nepředvádí a svým vědomím dobrého cíle zcela zaplašuje svou starost o sebe. Možná pro mnoho svých členů Evangelická církev málo znamená (i když si toto „málo“ jako takové neuvědomují). Ovšem pokud by takoví členové zvýšili své příspěvky, těžko by tím Evangelická církev získala na hodnotě. Jak z toho vůbec ven? Anebo že by přeci jen evangelická obětavost byla opravdu obětavostí? Jako by obětavostí bylo vůbec cokoli do ČCE v jejím současném stavu investovat... (Sám přitom nevím, jestli tato svá poslední slova píšu se smutkem nebo s ironií.)
Jiří Hoblík
Poznámka na okraj: Děkuji Lucii Kláře, která zavadila o tuto otázku, a tím mě pohnula ke krátkému a rozhodně neúplnému zamyšlení.
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkný text, souhlasím. Nemohu si pomoci, ale vzpomněl jsem si na slova starého váženého faráře dr. J.D., který varoval před těmi, kteří vedou církev od zvěstování evangelia do "babylónského zajetí politiky a politikaření". Je to krajně politicky nekorektní, ale v ČCE mají v současnosti velkou vážnost ti, kteří kážou více politiku než evangelium (ano, myslím i chartisty, včetně jejich moralizování). Evangelium proměňuje a motivuje k obětavosti, politické přednášky daleko méně...
Re: Souhlasím + babylónské zajetí církve
(Martin Danihelka, 18. 3. 2013 9:45)
Protože vámi citovaného "starého váženého faráře dr. J.D." znám a velmi respektuji, musím říci, že jeho pojetí babylónského zajetí církve je myšleno natolik masívně, že pro vaše pojetí nepoužitelně. Symptomem babylónského zajetí církve není pro "starého váženého faráře dr. J.D." zdaleka jen kontaminace zvěstování politikou a poitikařením, ale také civilní interpretace evangelia, existenciální demytologizace, teologický liberalismus, Thielicke, Moltmann, atd. atd. Vůbec všechno teologické myšlení s jedinou výjimkou. Jedinou úzkou cestou z babylónského zajetí je totiž pro dr. J. D. návrat k Barthově dialektické teologii v kazatelském zvěstování. Což je mimochodem, vztaženo na problém vámi nastoleného problému "babylónského zajetí politiky a politikaření", paradox: i když bychom totiž Karla Bartha pro jeho teologickou velikost vyvinili z "politikaření" (jeho kázání jsou skutečně v tomto punktu velmi hluboká a ukázněná), o apolitickou teologickou osobnost se v Barthově případě rozhodně nejedná.
Kéž by nezvládnutý důraz na politično byl jediný nebo hlavní způsob, jak v církvi zpovrchnět zvěstování evangelia! Ve skutečnosti je jedním z miliónu možných způsobů, jak vážnost kazatelské úlohy potopit. K obětavosti motivuje velmi málo i úplně apolitické, zato však hermeneuticky i jinak odfláknuté kázání... A ještě, Hansi, musím říci, že v ČCE žádnou dominanci těch, kteří kážou více politiku než evangelium, nevidím. Ani chartistů. Jak se taková velká, přemrštěná vážnost, které se podle vás těší tento druh kazatelů, pozná? Že jsou často v TV? Že jsou často voleni seniory a konseniory? Členy synodní rady? Žádné toto kritérium neopravňuje k vašemu závěru.
Re: Re: Souhlasím + babylónské zajetí církve
(daggie CZ, 19. 3. 2013 15:11)
..."starého váženého faráře J.D." neznám, ale toho "návratu k Barthově dialektické teologii v kazatelském zvěstování" bych si také velice cenil - jako Barthův pilný čtenář... ovšem dal bych přednost interpretaci Bartha postmoderní optikou (omlouvám se, ale čtu teď J. Vokouna "K rekonstrukci teologie po konci novověku. Postkritický přístup" - tak jsem toho plný) ... :) :)
ad Obětavost v ČCE - činíme skrze Boží milost možné, nikoli sebedestruktivní obětavé skutky. To se celý život učíme i my, pracovníci v pomáhajících profesích.
Re: Re: Re: Souhlasím + babylónské zajetí církve
(Jiří Hoblík, 20. 3. 2013 22:23)
Daggie,
když si troufáte něco namítat Ježíšovu postoji, tak zkuste si jeho výrok promyslet a pak najít argumenty, bylo by to zajímavé, ale myslím, že srovnáváte moc ostře - a že ke smyslu onoho výroku je potřeba se dopracovat. Jinak by mě zajímala míra obětavosti v pomáhajících profesích, jak to třeba konkrétně vidíte. Když je někdo zaměstnán, tak plnění pracovní náplně není žádná obětavost, to pak podle mého je obětavost jakýmsi přídavkem, tu drobným, tu zvláštním. Ale třeba se pletu.
Re: Re: Re: Re: Souhlasím + babylónské zajetí církve
(daggie CZ, 21. 3. 2013 15:46)
Dovolil bych si podpořit svůj výrok, že"...činíme skrze Boží milost možné, nikoli sebedestruktivní obětavé skutky...", slovem ap. Pavla o sbírce pro Jeruzalém: "V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat" (1. Korintským 16:2a). Zde celkem jasně popsáno, jak se má křesťan přípravovat na sbírku - přemýšlet o tom, co může postrádat a pak to odložit stranou pro tento účel.
Co se týká problematiky přílišné obětavosti a sebevydání se u pracovníků (či dobrovolníků) v pomáhajících profesích - to je velmi rozsáhlé téma. Doporučuji třeba knihu Karla Kopřivy "Lidský vztah jako součást profese":
http://www.kosmas.cz/knihy/129902/lidsky-vztah-jako-soucast-profese/
A nebo také tzv "syndrom vyhoření": http://www.nspz.cz/dokumenty/szu/syndrom_20vyhoreni.pdf
Kniha
(daggie CZ, 19. 3. 2013 15:20)
Zajímavá by mohla být publikace z r. 2000 "Karl Barth: A Future for Postmodern Theology" editoři: Geoff Thompson,Christiaan Mostert
http://www.amazon.com/Karl-Barth-Future-Postmodern-Theology/dp/0958639914
Souhlasím + babylónské zajetí církve
(Hans, 17. 3. 2013 7:56)