Jdi na obsah Jdi na menu

Ostudné synodněradní prohlášení (shrnutí reflexí)

6. 12. 2012


Neobvykle živou diskusi vyvolalo prohlášení synodní rady „Vyjádření synodní rady Českobratrské církev evangelické k vývoji ve společnosti“ z 29.11.2012. Na ně jako první reagoval Tomáš Trusina, který svou polemiku „O hanebnosti synodněradního vyjádření“ uveřejnil nejprve na Facebooku a poté v časopise Protestant. Později se ozval Tomáš Molnár se svým otevřeným dopisem na Evangnetu, vyvěšeným záhy i na Svobodných protestantských stránkách. A ještě se ozval Jakub Ort v diskusní sekci Aeropág na Christnetu s úvahou „Kdo je tu nevěrohodný?“. Jako jakási Bílá vrána se 6.12. večer na Evangnetu objevilo od kazatele ČCE Davida Sedláčka "Poděkování synodní radě". Bez ironie: alespoň něco má synodní rada k útěše po vší té kritické koupeli. (Jen moc nechápu, v čem spočívá odvaha synodní rady, a nerozumím obhajobě kritiky KSČM - copak kritikové synodněradního prohlášení nějak tuto stranu obhajovali?)

Nicméně pokusme se nyní shrnout myšlenky posbírané a vyvstalé během několika posledních dnů:

1. V době, kdy se Evangelická církev zaplétá do římsko-katolické šlamastyky s církevním majetkem, není příliš vhodné vstupovat do politického prostoru s pochybným prohlášením.

2. Prohlášení synodní rady není bleskem z čistého nebe. Je jen trochu silnější ukázkou tendence vydávat bezduchá prohlášení (na to jsme poukazovali již dříve). Jako by bylo příliš očekávat od církevního vedení, které je navíc příliš zaměstnáno provozními záležitostmi, aby bylo duchovní veličinou.

3. Ve svém prohlášení synodní rada varuje před spoluprací s KSČM. Ale nevaruje jako první a zdaleka ne jako jediná. Co zvláštního chce tedy prohlášení přinést? Na komunisty si dnes zaspílá rád kdekdo stejně jako kdysi, kdy ovšem by takové prohlášení bylo aspoň hrdinským činem.

4. Není na škodu si uvědomit, že KSČM je legální součástí českého politického systému. Sám ji pokládám za nelegitimní stejně jako NSDAP. Ale jen se točit v kruhu mezi legalitou a ilegitimitou nemá cenu, vede to k jalovosti a bezzubosti antikomunismu.

5. V jedné televizní debatě synodní senior Joel Ruml udělal „ty, ty, ty!“, že když ČSSD vyvěšuje takové ošklivé billboardy proti tzv. církevním restitucím, řekne „svým“, aby ji nevolili (srv. zde). Nemohu samozřejmě vědět, zda právě to autoři prohlášení výslovně motivovalo, ale jako by tu byla alespoň nevýslovná vnitřní spojitost. V každém případě ani obyčejný člověk, natožpak duchovní a natožpak vedoucí představitel církve (a tím spíš někdo, koho bych si nedovolil považovat za lumpa) by si hrození neměl dovolit.

6. Prohlášení se neobrací proti hmatatelnějším problémům současných sociopolitických procesů, nezastává se lidí, kteří na tyto procesy doplácejí, nýbrž se obrací proti krokům jedné politické strany, která postupuje v mezích zákona a s ohledem na volby. Sice zmiňuje „skupiny s nejnižšími příjmy a lidi s postižením“ - ale jako ohrožované „slábnoucí ekonomikou“ a ne podvodnou politikou.

 7. Vstupem do oblasti stranické politiky se prohlášení dopouští hloubení příkopu mezi politickými přesvědčeními, což církevnímu orgánu nepřísluší. Neobrací se k veřejnosti, ani ke křesťanům, ani k členům ČCE. (Prohlášení ale nikoho neoslovuje, takže není zcela zřejmé, jaké adresáty má synodní rada na mysli.)

8. Jednostrannost prohlášení se projevuje i v tom, že nebere zřetel k tomu, že posilování komunistického elementu je odrazem politiky aktuální vládní garnitury. Jinak řečeno: nevnímá vážnost současné situace a všímá si partikulárního vyvolávání duchů.

9. Prohlášení vykazuje slaboučké evangelické vědomí. Biblická podloženost a reflexe zvěstných východisek zacházejí na úbytě. Jsem přesvědčen, že i každý evangelický pantáta a každá evangelická paňmáma, ať už sebevýš stojící, se musí utíkat pro radu k Písmu svatému. A podle toho také být měřen či měřena. (Tento moment nevychází z reflexe diskuse, v níž se ani neobjevil.)

10. Formálním problémem prohlášení je jeho vágnost, neurčitost, odkud vyplývá nejasnost, k čemu vlastně slouží.

Jak by měla synodní rada reagovat? Především platí, že by se měla v mezích svých kompetencí zabývat podporou zvěstování evangelia a ne příležitostným málo kvalifikovaným politickým výletům. Synodní rada se může poprávu ptát: To snad máme mlčet? Ale také by měla uvážit, že lepší je sebekritické mlčení než chrlení zbytečných slov.

Jiří Hoblík

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Martin Danihelka - Výborně -

7. 12. 2012 9:52

jen ten čtvrtý bod (nelegitimita KSČM = prý NSDAP) je víceméně špatně. Nacistická strana byla v Německu r. 1945 zakázána z vůle válečných vítězů (USA, Británie, Francie, SSSR). Zejména proto, že její ideologie rozpoutala strašnou světovou válku. V roce 1989 byla v ČR situace o dost odlišná, takže ohledně zakázání nebyl konsensus. Český politický mainstream okolo roku 1990 prosadil možnost, aby KSČM fungovala v parlamentním systému. Tím musíme být principiálně nastavení i na možnost, že ve volbách mohou třeba i výrazně uspět.

Jakešovští komouši na rozdíl od NSDAP a Hitlera žádnou světovou válku nevyvolali, nebylo tu žádných vítězných mocností, které by komunisty jednoznačně zakázali a uspořádali nový Norimberský proces. Komunistický režim byl vnímaný jako neoblíbený, nefunkční, nespravedlivý. Asi to bylo málo pro zakázání komunistů, kdoví

Jiří Hoblík - Re: Výborně -

7. 12. 2012 11:41

Děkuji za reakci. Jen je potřeba rozlišovat procesy, které vedly k současné pozici KSČM, a LEGITIMITU komunistické strany. To jsou velmi odlišné otázky. A s Hitlerem srovnávejte spíš Stalina nebo Pol Pota.

Martin Danihelka - Re: Re: Výborně -

7. 12. 2012 13:07

V takovém případě netuším, co myslíte "legitimitou". (Kterou KSČM údajně postrádá.) Ještě něco více než jen skutečnost, že se vám i mně při pohledu na dnešní komunistické reprezentanty otevírá kudla v kapse? To je ale koneckonců náš soukromý problém...

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Výborně -

7. 12. 2012 22:09

U pojmu legitimity existuje jako u kdečeho jiného mnoho konceptů (politologických, sociologických atd.), ale - navzdory tomu, že nejde o pojem klasické etiky - se můžeme nějak spokojit s legitimitou jako mravní způsobilostí, například uplatnit se ve společnosti. Pakliže KSČM svými dějinami prokázala svou nezpůsobilost, nemá legitimní nárok na existenci. Samozřejmě vám taková nápověda stačit ještě nemusí - ale ptejte se důkladněji, proč se vám otvírá kudla v kapse - a zda jde jen o (po)citovou záležitost.

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Re: Výborně -

8. 12. 2012 12:17

Ad legitimita: Dělat z pocitu pojem je dost riskantní operace. Vy jste jí zde neprovedl pro mě přesvědčivě. Mravní způsobilost je velmi obtížně objektivizovatelná. Mně se z KSČM dělá špatně pro její senilní nechutnost, nedostatek (sebe)reflexe i její celkovou primitivitu... Ale o nedostatečné legitimitě bych se mluvit neodvážil. Její legitimita byla dána tím, že jí otcové Sametové revoluce v roce 1989 dovolili účastnit se demokratické soutěže.

David daggie Geisler - Re: Re: Re: Re: Re: Výborně -

8. 12. 2012 20:11

Možná že jde ve článku br, Hoblíka o nějaký typ "NElegitimity v morálním slova smyslu" (nikoliv ve smyslu politickém).

Morálka a politika jsou v Česku - snad jen prozatím - dva rozdílné pojmy.

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výborně -

9. 12. 2012 6:07

O morálce a tím spíše o "morální legitimitě" se často mluví tehdy, když k věci samé už není moc co říci... Nebo když chceme s patřičnou razancí dát najevo, že nám na něčem FAKT záleží...

David daggie Geisler - ad Legitimita KSČ(M)

10. 12. 2012 9:04

Kdysi jsem byl zarytý antikomunista. Coby křesťan už to tak nehrotím.

Nicméně - pokud se nějaké hnutí nedistancuje od své temné minulosti, tak je pro mě morálně nelegitimní. A minulost komunistického hnutí bya ve dvacátém století velmi krvavá! Miliony životů po celém světě, které byly zničeny při realizaci tohoto tragického sociálně-politického experimentu nemůže vyvážit ani reálně socialistický chleba za 4,20 kčs, jízda tramvají za korunu nebo tzv. bezplatná lékařská péče (bez moderních západních technologií či léků!). Tož tak...

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Výborně -

10. 12. 2012 10:51

Panu Hoblíkovi a jeho konceptu nelegitimity:

Bylo by dobré napsat, podle jakých měřítek se Vaše nelegitimita ustavuje. Jestli jde jen o Váš osobní názor, chtělo by to říct. Hlášky typu "Pakliže KSČM svými dějinami prokázala svou nezpůsobilost, nemá legitimní nárok na existenci" jsou jako vystřižené z Pekařova císaře ("Vy se musíte napřed historicky znemožnit, aby lidi pochopili, že si mají vládnout sami.")
Bez určení měřítka dojdeme jedině do situace, že budeme pro sebe nelegitimní vzájemně a případně nám bude zbývat už jen řešení silou (Karel Čapek: My opuka neuznáváme žádný křemen.)

Co to třeba poměřit Biblí? Jakou legitimitu má před naším Bohem kterákoli politická strana? Kterákoli zájmová skupina, usilující o moc? A jak se máme stavět k situacím, kde si velká část lidí volí svobodně alternativu, která jim i ostatním způsobí mnoho zla? Máme být tak velkorysí, jako Bůh v ráji?

David daggie Geisler - To Martin Danihelka: Biblické měřítko

11. 12. 2012 12:01

Jaké může být biblické měřítko - mě jako křesťana - ve vztahu ke komunismu ( a jiným mocichtivým ideologiím)? Například aplikací doporučení sv. Pavla: "Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě. " 1. list Tesalonickým 5, 19-22)

Jak ale zkoumat? Kromě vlastních zlušeností s represívním aparátem reálně-socialistické výkonné moci mohu doporučit třeba webovky neziskovky POST BELLUM: http://www.postbellum.cz/cz/pribehy-20-stoleti/pribehy-20-stoleti.aspx

A jak se držet dobrého a chránit se zlého? Inu, já třeba odpuštím pro Kristovu lásku všem, kteří ubližovali. Avšak pro "lásku k bližnímu svému" nezapomínám na oběti a jejich životní příběhy.

David daggie Geisler - Re: To Martin Danihelka: Biblické měřítko

11. 12. 2012 12:56

Omlouvám se - můj předchozí příspěvek je jak pro M. Danihelku (odkaz na web Post Bellum), tak i pro Ondru G. (ad. biblické měřítko).

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Re: Re: Výborně -

23. 12. 2012 15:44

Panu G(....?),

je potřeba dodržet žánr a ne ke každému bodu doplňovat sáhodlouhé úvahy např. o nelegitimitě. Ale budiž. Nelegitimita se neustavuje, nýbrž se projevuje jako popřední žádoucího. To se konkrétně týká toho, když mocenská veličina se prosazuje zločinem a za jeden za svých principů nepokrytě deklaruje nenávist (třídní nenávist). Nevím co máte proti té hlášce s Pekařova císaře - dobré vtipy mají vždycky hlubší smysl.

A Bible jako měřítko? To je hodně komplikovaný nárok. Jednak proto, že Biblí se dá zdůvodnit cokoli. A jednak proto, že doporučuji na studium Bible historicko-kritickou metodu, takže užití měřítka podléhá pro mnoho lidí neschůdným procesům. Neschůdné jsou ale proto, že se do toho nikomu nechce.