Vyštípanec? Spíš „nezvolenec“
Snad si někdo pomyslí, že je to ode mě ostuda, když nevím, co se děje v seniorátu, kde žiji. Ale pravda je, že o nezvolení Radima Žárského farářem v Černilově jsem se dozvěděl náhodou, později pak z článku Jiřího Hoblíka Další vyštípanec?. Prostorově vzdálenější Jiří ví i o věcech, které jsou pro mě osobně novinkou, že za Radima Žárského orodoval i místní starosta. V článku se zmiňuje o dopadech na rodinu faráře a vyjadřuje nad celým tímto aktem podiv. Zřejmě se chystá napsat něco i do EČČB, jak přislíbil. Zatímco Jiří si všímá těsnosti hlasů (7/9 + 1), komentáře spíš nepoměru mezi účastí na bohoslužbách a dvěma odlišnými údaji o celkovém počtu členů sboru (oficiálně 202, na stránkách sboru však jen 192, i tak je to vůči počtu účastníků volby faráře strašné!).
V tuto chvíli se necítím být kompetentní posuzovat důvody k nezvolení, zda to je vůči bratru Žárskému fér či nikoliv, nebo zda si to dokonce nezasloužil. Nemám informace, které bych mohl získat pouze tak, že si popovídám s ním, a pak s někým z těch, kdo byli pro něj i proti němu. No jo, ale na to nemám čas, a nakonec ani chuť, neboť nevím, zda by se někdo z nich byl se mnou ochoten vůbec bavit. Ale proč vlastně? Vždyť se nakonec nic tak mimořádného nestalo.
Předně „vyštípanec“. Byl snad bratr Žárský „vyštípán“? Co vím, tak nikoliv. Pod tímto pojmem bych rozuměl systematické znepříjemňování života farářovi členy sboru či dokonce staršovstva, až se milý zlatý dovtípí, že by si měl balit kufry. O něčem podobném nevím. Byl „přítomen, navržen a nezvolen“. Osobně možná smůla, ale řády to umožňují a sbor nemá ani morální povinnost hlasovat pro faráře, není-li s ním spokojen. I když bylo hlasování těsné, bylo platné. Potud je všechno v pořádku.
Pokud jde o dopad na faráře a jeho rodinu, to je ale osud. Farář nemůže počítat s tím, že ho bude sbor volit až do důchodu. Ačkoliv jsem od církve nikdy nic nečekal a nežádal, ani nedostal, po celých sedmnáct let mé farářské služby za mnou tu a tam někdo z farářů přicházel, puzen touhou mi vysvětlovat, že „církev není zaopatřovací ústav“. Nevím proč, a ani nevím, proč by jím měla, pro mě či někoho jiného, být? S rodinou Žárských mohu lidsky soucítit, ale černilovskému sboru to vyčítat nelze, ten volí kazatele, ne jeho rodinu. Rodinu Žárských však litovat netřeba, zle nedopadli: místo polovičního úvazku, o který usiloval, má nyní (alespoň pokud vím) celý v Semonicích, které dosud administroval, což je od Černilova za humny, takže o nějakém tragickém dopadu nemůže být řeč. Navíc ho z černilovské fary nikdo nevyhání, Semonice přestavují faru, za rok by měl tedy přijít do nového. Spíš na tom tedy vydělal, ať se černilovští třeba chytnou za nos. Jediné, co se mu tedy přihodilo je, že se z čela abecedního seznamu sborů v seniorátu ocitl na chvostě. To se přežít dá.
Ne, nebudu soudit, kdo tady komu ublížil a co si kdo zasloužil. Chci jen uvést několik tvrzení do širších souvislostí a dopustit se pár úvah o situaci farářů na sboru. Z faktů popsaných v Jirkově článku nevyplývá, že by volba byla nějak zmanipulována. Přece tu pár dubiosních momentů je.
Předně mi moc nesedí fakt, že byl bratr Žárský v roce 2008 zvolen pouze na tři roky. To není zrovna standardní. I tak: dovedu si představit, že sbor si vezme faráře na zkoušku, během tří let se spolu neshodnou, a pro obě strany je asi lepší se rozejít. To ale situaci bratra Žárského neodpovídá:
Černilovský sbor byl dlouho administrován bratrem Pavlem Otterem z Hradce Králové (t.č. na odpočinku). Mezi lety 2004 – 2008 jej spravovala v hodnosti „jáhenky“ theologicky plně vzdělaná Lydie Kuželová, která také nebyla napodruhé zvolena, navíc v období, kdy i její manžel přišel o místo faráře v Klášteře nad Dědinou. Ani v jejich případě se o dopad na rodinu nikdo nestaral. Po celou tu dobu bratr Žárský na černilovské faře žil, příležitostně i kázal, neboť byl na poloviční úvazek spirituálem SOCEA v Náchodě a na druhou půlku seniorátním farářem pro mládež. Nebyl tedy černilovským nikterak neznámý, rozhodně jej nepoznali teprve po první volbě za faráře sboru. Co se tedy mohlo najednou zlomit, to Bůh suď.
Jak už však z řečeného vyplývá, jednak černilovský sbor poslední dobou kazatele střídá nápadně často, současně naším seniorátem prolétla v letech 2008 – 2010 vlna nespokojenosti sborů se svými kazately. Náš seniorát zaznamenal několik přesunů, většinou trochu dramatických. Jednou dokonce i Seniorátní výbor usiloval z důvodů pro mě vágních o to, aby jednomu z nich ani nebyla zachována způsobilost k výkonu duchovenské služby. Chvála Bohu jej v tom Synodní rada ani seniorátní Pastýřská služba nepodpořily. Ovšem, sleduje-li člověk události v církvi, zjistí, že najednou je mnoho kazatelů, sloužících již déle v církvi a na nějakém sboru, někde jinde, nebo dokonce mimo službu, ačkoliv ještě ani neměli odslouženo oněch běžných deset let na sboru, ani nedosáhli důchodového věku!
Když jsem skutečně čirou náhodou zaznamenal, že má Radim Žárský nějaké problémy, dost mě to překvapilo. Patřil spíš k těm, kdo proplouvali církví jako horký nůž máslem. Kdybych si měl tipnout, koho se ona vlna nespokojenosti ještě dotkne, bratra Žárského bych do toho určitě nezahrnoval. Navíc v době, kdy už se zdálo, že se situace uklidnila! Něco se v ČCE děje a je chvályhodné, že se tomu chce EČČB věnovat. Bylo by proto dobré nezabývat se tím jen jako případem jednoho faráře na jistém sboru, ale obecně se věnovat tomu, jaká kritéria určují, a jaká by měla určovat spokojenost či nespokojenost sboru se svým farářem? Co řídí ruku volitelů při hlasování? Jsou to důvody závažné? Pak se nelze na sbor zlobit. Jsou-li to však hlouposti, proč tedy mezi lidmi stále fungují, ačkoliv už se o tom napsalo hodně, zejména hodně satirických úvah? Jak posuzovat faráře, připravujeme na tuto situaci své sbory? Ano, ve chvíli volby sbor svého faráře posuzuje, musí, jinak by nemohl vykonat uloženou část samosprávy sboru. Církev by se nad touto věcí měla více zamýšlet.
Nebyl jsem to pouze já, koho situace bratra Žárského zaskočila. Ti, kdo mi o tom pověděli, přidali hned i různé úvahy o důvodech, ale nevěděli o tom vlastně o mnoho víc než já. Byly to čiré spekulace. Někdo připomněl, že Žárských už jeden konflikt se sborem, tedy s jistou jeho částí, měli: při nějaké slavnosti měla prý sestra Žárská vyzdobit kostel, ale „pravověrná helvítská“ větev sboru to ještě před bohoslužbami vykydala. No, tak tomu říkám ubohost oněch „helvítů“. Nemůžeme projevit více vstřícnosti a porozumění pro službu a cítění druhých? Čím méně se projevuje zásadovost ve věcech podstatných, tím více jí je v těch služebných až podružných! Kdyby tomu mělo být tak, že to byl důvod k odmítnutí bratra faráře, hanba takovému sboru!
Stejně bych to viděl i s druhým důvodem, který byl v této věci zmíněn, a který bych i považoval za pravděpodobný. Mnozí totiž spekulují o tom, že sbor žárlil na veřejné aktivity bratra Žárského. To už je trochu složitější. Bratru Žárskému se skutečně povedlo propojit život sboru se životem obce. Připusťme, že naše církev si navykla na mentalitu ghetta, možná že dokonce katakomb. Proto veřejné aktivity svého faráře vnímají jako profanaci, a často si od nich drží odstup. Naopak je třeba říct, že se faráři právě v této oblasti najdou víc než ve sborové práci, a sbor tím začne trpět. Obojí by bylo chybně. Především sbor tu není pro sebe, ale pro svého Pána, a Jemu záleží i na té obci. Slovy jedné knihy: posláním církve je být „ve světě pro svět ve službě božímu království“ (Katechetika, ISBN 978-80-7367-382-6). Na míře, angažovanosti ve sboru a na veřejnosti se musejí sbor s farářem společně domluvit. Farář nesmí sbor zanedbávat, ani „banausní věci“ jako je kázání, pastorace či administrativa, ale sbor si nesmí dělat na farářův čas stoprocentní nároky. Farář je také členem své rodiny a občanem své obce a státu. Současně by měli členové sboru vědět, že i veřejnou činnost dělá pro ně, a nejen to, ani v tom by jej neměli nechat samotného, nýbrž podílet se na tom s ním. I o tom by se mělo v této souvislosti mluvit. Pokud je toto důvod, pro který nebyl bratr Žárský zvolen, je stejně zavrženíhodný jako onen výše zmíněný.
Nakonec je třeba okomentovat onen nepoměr: 192 (beru jako přesvědčivější údaj ze stránek sboru, neboť Synodní radě se běžně posílají nepravdivé údaje) lidí ve sboru, a jen 17 členů na bohoslužbách! Komentáře k Jirkovu článku zjišťují, že v ČCE nic neobvyklého. Ano, ale máme se s tím uspokojit? 175 lidí nezajímá dění ve sboru, ani když se rozhoduje o budoucím kazateli (pravda, něco z toho jsou členové bez hlasovacího práva, ale i tak)? To je pro sbor dost fatální vizitka. Mohou si za to oni sami, nebo jejich dřívější pastevci? Jiří prý slyšel, že „nepříznivci faráře se při volbě zaktivizovali, zatímco leckteří příznivci se k volbě nedostavili“. Nevím, čísla říkají, že se tam nezaktivizoval prakticky nikdo. Pokud měl bratr farář nějaké příznivce, a ani jim nestálo za to v tak důležitý den pro celý sbor do toho kostela jít, není to „divné“, je to hanebné!
S tím souvisí i úvaha jednoho z mých zpravodajů, že černilovští chtěli jen dát „bratru Žárskému za vyučenou, a teď asi koukají, že jsou najednou bez faráře“. Onen bratr tedy míní, že cílem onoho „ne“, zanedbání účasti, nebo i toho jednoho zdrženlivého hlasu, nebylo ani tak se bratra Žárského zbavit, spíš ho v jeho pozici znejistět, ale nějak to přepískli. Důvodem onoho „vyučování“ měla být právě nespokojenost s jeho veřejnou angažovaností. K tomu už se vracet nebudu. Názory můžeme mít různé, ale ty se musejí vyjasňovat vzájemnou komunikací, ne, že se pokusím si to s farářem vyjasnit ze zálohy, třeba zmuchlaným lístkem s jeho jménem. Volba je volbou, nikoliv nástrojem vyučování. Pokud má tento bratr pravdu, pak by to dokonce svědčilo o hlouposti některých černilovských. Volba však byla regulérní, opakovat ji nelze.
Ne, já skutečně nevím, co se to tam děje, co se to vůbec děje v církvi mezi sbory a faráři. Jsem od dění v seniorátu poněkud odříznut, takže ke mně doléhají zprávy opožděně, dobře namíchané s nejrůznějšími dohady. Však, zajímá-li vás víc, proč si do Černilova či Semonic nezajedete, nezavoláte, nebo nezamailujete? Ale něco není v pořádku, něco se děje, a církev by už před tím neměla strkat hlavu do písku s nadějí, že se všechno vyřeší samo. Měl-li sbor k tomuto kroku vážné důvody, pak je vše v pořádku. Avšak nejen mladá děvčata, také sbory mají pověst jen jednu. Pokud bude sbor se svými kazately příliš brzo a často v konfliktu, kdo se bude o takové místo zajímat?
p.s.:
O událostech v černilovském sboru se zmiňuje výroční zpráva seniora Michala Kitty, přečtená na konventu Královéhradeckého seniorátu 12. 11. 2011.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to vypadá, když je sbor do sebe zahleděným Ghettem, které je samo sobě účelem. Jsou v něm spíše cítit koplexy méněcennosti, snaha zahnat vědomí vlastní malosti a bezvýznamnosti. Tím si ovšem takový lidé zavírají cestu k poznání a přijetí osvobozujícího vědomí nepodmíněné Boží lásky.Že by sbor měl sloužit svému okolí zapomíná - sám jsem něco podobného zažil a z takového sboru jsem byl nucen odejít. O tom sboru téměř nikdo v tom městě nevěděl, i když ten sbor tam byl víc jak sto let. Komunikace také byla nepřímá, nefunkční.Jako smrad se ještě z onoho místa po celé církvi rozlezly pomluvy na moji adresu - stačilo několik omezenců a převážilo onu většinu moudrých ale pasivních lidí.
Jeden problém jste opomenul
(Ondra Glac, 13. 9. 2011 10:20)
Pokládám za nenormální, že 25 lidí má pro sebe pracovníka na půl úvazku, když na jeho aktivity mají minimum času (hodina týdně, v případě biblické ještě jedna hodina). Že z toho vyplývají další nenormality, to už mi přijde docela logické.
Podobně jako když mám v bytě obraz, na který se kouknu jednou denně. Když ho sundám nebo vyměním, stane se něco?
(Jestli je farář na úrovni toho obrazu, to záleží na farnících i na něm i na tradici před námi.)
Jinými slovy: od těchto úchylek nás snad zachrání odluka od státu a hospodaření z vlastních zdrojů.
Re: Jeden problém jste opomenul
(Jakub Dvořák, 13. 9. 2011 12:35)
Měřit vytíženost faráře kvantitativními argumenty je ošidné, to je tak dobře známo, jako je neméně podmanivá snaha kvantifikovat, neboť kvantitativní argumenty zní vždy objektivněji než kvalitativní.
K Vaší námitce: v Černilově nešlo o to, zda faráře ano či ne, ale kdo tomá (ne)být. Jinak ňákého toho netopýra s bílým obojkem tam zřejmě chtějí. Podle našich řádů (a má to dobré důvody) musí sbor být spravován theologicky plně vzdělanou a ordinovanou osobou. Pokud sbor nemá faráře, platí nějaký zlomek příspěvku do PF, ale je spravován administrátorem, který má za administraci příplatky. Neobsazené sbory se časem prodražují. Tím spíš, zaměstnají-li jáhna, neboť i nad ním musí bdít administrátor.
Počet lidí ve sboru či na bohoslužbách není určující pro posouzení využitosti faráře. Neuzmínil jste pastoraci, a nezmínil jste ani věci, které pojmenovat nelze, jako je úsilí oo další rozvoj sboru a jeho zachování, pro které standardní kroky neexistují.
Bez ohledu na počty ve sborových výkazech to farář není jen pro lidi, které podchycují, ale má kázat evangelium. Sbor je zázemí, o které se přitom může opřít, nebo by měl mít tu možnost, ale není tu jen pro ně. Když jsem opouštěl Liběchov i Bohuslavice, v obou případech se mi stalo, že lidé mimo církev mi z hrůzou řikali: "a to tu teď budeme bez evangelického faráře? To přece nejde!"
Farář je zbytečný na Měsíci, dokud tam nebudou lidé. Kde však lidé jsou, tam není otázkou, zda je faráře třeba, ale jak jeho práci zajistit.
Souhlasím však, že se tak musí dít rozumě, a že by nám i v tom odluka od státního penězovodu měla pomoci.
Re: Re: Jeden problém jste opomenul
(Ondra Glac, 13. 9. 2011 19:05)Nemluvím o tom, kolik má práce, ale o tom, že je hříčkou malé skupiny lidí, která si ho dost málo všímá.
Re: Re: Re: Jeden problém jste opomenul
(Jakub Dvořák, 13. 9. 2011 19:25)
Jo, to je také problém. Ten je částečně systémový, víc ale závislý od různých individuálních jevů, jako je průbojnost onoho faráře, ale především jaký přístup k věci mají lidé ve sboru. Tyto věci mají podle našich zkušeností zřejmě k ideálu daleko. Tady nepomůže nic víc, než tvrdě připomínat, jak by to mělo být, bez ohledu na to, zda je moc velká šance, že si to někdo vezme k srdci.
Církev by mohla reagovat pouze systémově. Nevím, co by se z organizačního hlediska proti tomu, co popisujete, dalo udělat.
Re: Re: Re: Re: Jeden problém jste opomenul
(Ondra G, 14. 9. 2011 22:19)
Jako systémové řešení bych viděl zamezit rozhodování tak malých skupin - např. vytvářením "sousboří" se společným staršovstvem a společným sborovým shromážděním. (Tento názor není původně můj, je z tradičního evangelického prostředí.) Případně obnovit filiální sbory, které osamostatnil komunistický režim na počátku padesátých let, aby je zlikvidoval.
Co se týče toho tvrdého připomínání, nejsem si jistý efektem. Snad je pohled do kostelních lavic dost tvrdým připomenutím. Raději bych (a jistě i Vy) viděl propojené činnosti faráře a členů sboru, takže sbor by pak nevybíral faráře podle kvality kázání, ale podle toho, zda a jak chce pokračovat v rozjetých činnostech s danými lidmi.
Re: Re: Re: Re: Re: Jeden problém jste opomenul
(Jakub Dvořák, 15. 9. 2011 11:21)
To by jistá možnost byla, trochu to tak vzniká tehdy, když si dva sbory zaměstnají faráře napůl, to ale přináší další komplikace: musejí se spolu dohodnout.
Obávám se, že farář bude vždycky tak trochu hříčkou v rukou lidí a jejich zájmů, třeba i malých skupin. Ta malá skupinka má oproti ostatním jednu přednost, a sice tu, že se i prakticky o ten sbor starají.
K Vaší poslední poznámce: ano, farář by neměl být na sboru jediným, kdo něco dělá, měl by se sborem (nejen, i když především se staršovstvem) tvořit tým. O tom hovořím v jiných článcích. Jen mi přijde, že o kázání mluvíte s despektem. Mnoho mladých farářů se na tuto stránku služby dnes dívá přezíravě. Raději bych tedy hovořil o práci faráře komplexně, ale ne tak, aby to vypadalo, že na kázání tak nezáleží. Jsou tu i jiné, stejně důležité stránky jeho služby.
Nic neobvyklého
(Marek Ryšánek, 15. 2. 2012 22:30)