Čísla jsou jenom čísla
29. 12. 2011
Jeden z populárních bonmotů říká o statistice, že existují tři druhy lži: malá lež, velká lež a statistika. Ale to není nic divného, to přece každý ví. Divné je, že se statistice i přesto stále věří.
Statistika je nástrojem mnoha oborů, zejména takových, které mají problém s objektivitou. Statistika je hlavním nástrojem sociologie, demografie, prognostiky, pedagogiky, v neposlední řadě hraje jistou roli i v biblické exegesi, kde jí však mnozí využívat buď vůbec neumějí, nebo operují se statistickými údaji jaksi bezděčně, nevědomky. Na statistice je uhrančivá právě řeč čísel, která jí přibližuje nejobjektivnější vědě - matematice. A právě tím je záludná. Namlouvá nám, že říká víc, než může.
Vše začíná u dotazníku, odborně interview. To se týká i statistického zpracování dat, která nepocházejí od hominidů. Třeba při statistickém průzkumu biblického textu je to exeget, kdo položí otázku, třeba na četnost výskytu určitého, slova, tvaru atd. A právě už tím předznamená další zpracování, protože tak zcela neobjektivně, na základě jakéhosi předběžného rozhodnutí, předpokládá, že z odpovědi na tuto otázku něco vyplyne. Jaká kouzla se s tím dají dělat při PR průzkumech, to ví každý, kdo viděl alespoň pár dílů britského sitcomu „Jistě, pane ministře“ a „jistě, pane premiére“. U interview je také vždy problémem jak formulovat otázky a případně i odpovědi. Jsou totiž dva druhy dotazníku: otevřený, který nepředkládá žádné odpovědi, což umožňuje sice sebrat velmi autentické odpovědi, ale pro matematické zpracování je nakonec musí výzkumník stejně kategorizovat, takže jim i omylem vnutí třeba významy, které před tím neměly. Druhým typem je uzavřený dotazník, který se sice zpracovává lépe, ale nevýhodou je, že dotázaným už určité odpovědi podsouvá. Kdysi pocítil synod potřebu vyšetřit, co si myslí členové ČCE o rozvodu. Předložil tehdy uzavřený dotazník s různými důvody k rozvodu, které byly vesměs banální, jak z nějaké telenovely; závažné důvody k rozvodům, jako třeba násilí, deviace jednoho z partnerů, závislosti, to tam zmíněno nebylo. Já ten dotazník proto vyplnit nemohl. Bylo jisté, že ten kdo jej sestavoval, chtěl slyšet, že je pro většinu členů ČCE rozvod tabu.
Druhá fáze následuje: data nikdy nic nevypovídají sama o sobě. Vždy je nutné je nějakým způsobem zhodnotit a interpretovat. Tady se otevírá ještě širší pole k dosazování významů, o nichž se interpret domnívá, že jsou přece výsledkem „jasné řeči čísel“. Jenomže co vlastně čísla říkají? Zůstanu-li u exegese, nejvíc se vyskytují takzvaná funkční slova, která však žádný význam nemají (předložky, spojky …). Všichni pochopíme, že slovo „pokoj“ má v Janově evangeliu zvláštní význam. Ale z četnosti výskytu nic takového nevyplývá. Vyskytuje se dvakrát ve 14,27; dále v 16,33, nakonec ve 20,19.21.26, kde při dvojím zjevení zdraví Vzkříšený učedníky pozdravem pokoje. Čísla mluví jen díky mnoha předběžným předpokladům. Tím se otvírá velký prostor pro to, aby si každý myslel, opravdu upřímně myslel, že číselné údaje potvrzují právě jeho názor.
Potom přijde fáze prognostická: jak se bude sledovaný fenomén vyvíjet? Z dat sebraných k určitému datu se udělá graf, spojí se čárou. Kroutí-li se směrem vzhůru, protáhne se v příštích letech nahoru. Kroutí-li se spíš dolu, no tak se to zakroutí do depresivních čísel. V tom je právě ona uhrančivost statistiky: podloženo číselnými údaji se zdá, že jde o vědečtější předvídání budoucnosti než z křišťálové koule. Fakticky to má ale stejnou výpovědní hodnotu, jako kdyby tahal na pouti papoušek planety. Nelze vždy očekávat spojitý vývoj všech sledovaných jevů. Klesající porodnost například vedla k politickému rozhodnutí uzavřít mnohé školky a školy. Pak se porodnost zvedla, a začal jich být najednou nedostatek. Zahořclí prognostici nás však pokaždé, když začne porodnost stoupat, upozorňují, že je to jen dočasný výkyv v dlouhodobém trendu, do boudoucna bude sestupná tendence pokračovat.
Statistika vždy pracuje s daty vytrženými z mnoha kontextů. Jsou izolovaná. Výběr respondentů může vést k tomu, že agentury prohlašují za nejoblíbenějšího politika, na kterého vy i všichni vaši známí nadáváte. Předvolební odhady různých agentur se někdy značně liší, a volby nakonec dopadnou úplně jinak, takže se člověk diví, proč se do takových výzkumů vůbec vkládá tolik prostředků, soukromých i veřejných? Statistické průzkumy volby nikdy nenahradí, a agentury pro výzkum veřejného mínění jsou asi stiženy prokletím pokaždé trapně vysvětlovat, proč je všechno jinak. Rozvážní statistici proto nakonec skepticky říkají, že by výpovědní hodnotu měl statistický průzkum jen tehdy, kdybychom získali data i od těch, které dotazník minul, či od těch, kteří na něj odmítli odpovědět. A také proč?
Dokladem uhranutí statistikou jsou reakce církevních kruhů na nedávno zveřejněné výsledky sčítání obyvatel. Ostatně už před tím se všechny církve snažily nervózně motivovat k důslednému zaškrtávání, hlavně aby jméno církve někdo nepopletl. Vláda prý bude svoji politiku vůči církvím orientovat právě podle početní síly. Na Evangnetu nyní probíhá velmi poučná diskuse, poučná však spíš z metapozice. Samy příspěvky nepřinášejí mnoho podnětného, spíš je zajímavé, co ty statistické údaje s lidmi dělají. Hodně členů ČCE ubylo; a co má být? Nevěděli jsme to snad? Máme přece své vlastní propočty. Sbory každoročně vykazují přírůstky a úbytky. Přitom je veřejným tajemstvím, že jsou to vesměs hausnumera, vždyť na mnohých sborech je v kartotékách neuvěřitelný chaos. Byl jsem na dvou, a v obou případech jsem si musel evidenci členů sboru dát dohromady sám. Nepřekvapilo mě, když si jeden farář, který nastoupil na jistý sbor našeho seniorátu, posteskl, že kartotéku mu nikdo nepředal, nakonec ji našel v odpadkách! Kartotéky pak většinou obsahují nepravdivé informace. Co jsem našel v kartotékách sám, raději pomlčím. Jiný farář, když nastoupil na sbor a začal podle kartotéky navštěvovat členy sboru, zjistil, že značná část jich ani nevěděla, že je předchozí farář do kartotéky zapsal. Ano, stýkali se s ním, občas se navštívili, ale nevěří, pokřtěni nejsou, neplatí ani žádné příspěvky. Dřívější farář jen zneužil jejich přátelství, aby si vylepšil statistiky. Řeč čísel pak byla „jasná“: dokud na sboru působil farář podvodník, sbor rostl a vzkvétal; nastoupil farář poctivý, a sbor prudce upadl (jejich karty pochopitelně musely z evidence zmizet. Jelikož dotazníky s možností opravy chyb nepočítají, muselo statisticky dojít k „hromadnému výstupu“ členů. To samozřejmě profil onoho faráře poznamená). A navíc, pokud se počet kartotéčních členů přibližuje počtu aktivních členů, jde o sbory s členy v řádu desítek. Jsou i sbory se stovkami, i tisíci členy, na bohoslužbách však sedí v lavicích jako v osnově noty pro buben. Všichni víme, že čísla ve výkazech jsou falešná, proto se běžně rozlišuje mezi „aktivními“ a „papírovými“ členy. Stejně nicneříkající jsou čísla ze sčítání obyvatel. Čísla říkají pouze to, kolik lidí bylo ochotných zaškrtnout v dotazníku své členství. Mnozí odmítají census jako takový, neboť v bibli jsou Davidův i Quiriniův census nábožensky a morálně problematické. Nemyslím, že je to nutné vztahovat na dnešní pokusy o sčítání obyvatel. Stejně považuji za paranoidní argument, že by snad mohlo dojít k nějakému pronásledování kvůli víře. Ale vzít v úvahu tyto motivy musíme. Nezjistíme ani, k jakým theologickým pozicím a frakcím ti, kdo ČCE označili za svoji církev, patří. Nevíme, jak „čistá“ či „bludná“ jejich víra je, o upřímnosti víry ani nemluvím. Statistické údaje proto mohou užívat stoupenci různých pozic jako munice proti druhým.
Některé komentáře si všimly i dalšího jevu: z kolonky „vyznání“ si spousta lidí dělalo legraci, stejně jako z kolonky „národnost“, což se dřív nestávalo. Dříve to brali lidé vážně, snad i smrtelně vážně. Teď se objevila vyznání a národnosti vycucané z palce nebo z Hvězdných válek. Zarážející je, že se tak dělo v míře statisticky významné. Vypovídá to o něčem? Nevím.
Debatéři na Evangnetu jsou však zjevně přesvědčeni, že čísla mluví. Nikdo nemůže zpochybnit, že organizovaných stoupenců křesťanské víry ubylo. U ČCE od posledního sčítání na polovinu. Až na výjimky jsou všichni zajedno, že se někde stala chyba. Avšak jedněm je jasné, že příčinou je liberalismus ČCE, pro druhé dogmatismus a zkostnatělost. Podle jedněch je ČCE trestána úbytkem za podbízení se světu, podle druhých pak pro nedostatečnou otevřenost vůči němu. Jedni pak tvrdí, že se nic neděje – boží slovo nebylo nikdy masově vítáno; úbytek je důkazem, že je vše v pořádku, jiní pak vyvozují, že křesťanství, zejména s jasnými vyznavačskými principy a organizačním rámcem je přežitkem, ne-li náboženství vůbec.
Jeden z bludů práce se statistikou tudíž je, že čísla mohou říct, kdo má a kdo nemá pravdu, kdo jedná správně a kdo nesprávně. Pokoušíme-li se pak o prognózu, jakou budoucnost křesťanství a ČCE mají, dokazujeme jen, že jsme přestali počítat s Bohem; církev podřizujeme už jen sociologickým mechanismům (ostatně také smyšleným).
Údaj z roku 2001, že členů ČCE je 117 212 neříká nic jiného, než že právě tolik lidí vyplnilo příslušnou kolonku. Údaj z roku 2011 pak stejně neříká nic víc, než že příslušnou kolonku vyplnilo jen/alespoň 51 936. Skutečně z nich víc vyčíst nelze. Někdo by možná řekl, že nebrat tyto údaje vážně by nebylo zodpovědné a moudré. Jenomže co na nich reflektovat, když nic neříkají? Předně četnost vyznavačů nemůže být potvrzením ani vyvrácením pravdivosti a spolehlivosti víry. Úbytek nemusí být projevem nějakého nezvratného trendu. A kdyby, pravda zůstane pravdou, i kdyby jí nevěřil vůbec nikdo. Úbytek lze interpretovat stejně tak, že svoji víru špatně sdělujeme, jako i, že ji sdělujeme bez kompromisů a podbízivosti. A tak Křesťan má Zákon a proroky, Ježíše, to konečné slovo boží, a apoštoly. Pokud ví, proč jim uvěřil, co se bude starat o statistickou magii? Chce-li vědět, co a jak zvěstovat, u výsledků sčítání lidu se to nedozví. Ty nic nepotvrzují, nedokazují ani neříkají.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář