Jdi na obsah Jdi na menu

K argumentům Daniela Kvasničky proti rozhodnutí baptistů o církevních penězích

13. 2. 2013

Pan Daniel Kvasnička, farář Církve bratrské v Říčanech, vystoupil 12.2. ve svém blogu na serveru Idnes.cz s obhajobou přijetí církevních peněz od státu. Přitom polemizuje s rozhodnutím Bratrské jednoty baptistů tyto peníze nepřijmout. Dodejme na okraj, že celého procesu mezi státem a církvemi se vůbec neúčastní Křesťanské sbory a Svědkové Jehovovi. (Možná se někdo bude ušklíbat, že se tedy baptisté dostali do „pěkné společnosti“, ale to bude docela od věci.)

Nyní však ke Kvasničkově úvaze: První odstavec si stěžuje na mediální masáž. Pro stížnost samu mám velké pochopení. Raději ale jinak zůstávám vůči médiím chladný. Taková jsou média vždy, jsou každý den vděčná za téma, které mohou rozmazávat, než pak zase skočí na další.

Druhý odstavec vypadá bohužel drze: naznačuje, že baptisté jsou bezpáteřní. Což je docela silná káva. Bylo by vhodné, kdyby se pan Kvasnička baptistům omluvil. Zdůvodnění jeho obvinění je totiž laciné, nevím, zda v něm je či není kousek pravdy, ale je vratké. Prý měli odmítnout církevní peníze již dřív: „Teď to vypadá, jako že se polekali mediálního obrazu...“ Jednak nevím zcela přesně, jaké mechanismy v baptistické církvi vedly k tomuto stanovisku (znám jen jisté obrysy) – pokud pan Kvasnička ví, ať je do svých úvah zařadí. Proč se řídit tím, jak co „vypadá“? To je námitka jak z Kvasničkou kritizovaných médií. Chápu, že uvažuje o tom, jak co vypadá, ale je to příliš přímočaré. Je třeba také uvážit, že to může být naopak kus odvahy pustit se do polemiky ve vlastních řadách a do nesouhlasu s ekuménou. Také změna názoru po delším uvážení má svou hodnotu. Naopak stanovisko třeba ČCE vypadá takto: „Máš nás, česká veřejnosti, nerada? My si ty peníze přijmeme vám na truc.“ Jinak řečeno: rozhodnutí se může a má dít nezávisle na veřejném mínění tak nebo onak.

Oproti názoru pana Kvasničky předseda Výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů Milan Kern v jednom rozhovoru zpochybňuje, že by o rozhodování baptistů rozhodovalo veřejné mínění, a naznačuje, že rozhodnutí je záležitostí delšího vývoje. K tomu lze doplnit, že baptisté si v Československu kdysi platili své kazatele, než se jim roku 1949 vnutil komunistický stát. A pak sice se od roku 2000 projevovala snaha přijímat peníze od státu, ale diskuse o tom měla jen částečný úspěch (u některých sborů). Když tedy pan Kvasnička říká, že se baptisté ke státní podpoře „rozumně vrátili“, je třeba to trochu upřesnit (i když celou tuto záležitost tu rozkrývat nemíním).

Třetí odstavec přináší druhý argument, který sugeruje, že církve se budou o majetek starat lépe než stát. Mám sice zato, že tzv. církevní restituce diverzifikují vlastnickou strukturu v ČR, a tím oslabí možnost finanční machinace (tu možnost ovšem mohou také prošustrovat), ale je tu otázka právního a mravního nároku na církevní peníze, který ovšem není oním druhým argumentem podpořen.

Čtvrtý odstavec rozvíjí zajímavou teologickou úvahu, jejíž závažnost spočívá v momentu, že všechno patří Bohu. Jen ta paralela finančních daní a daně ve formě Ježíšova života mi připadá příliš odvážná.

Zbytku Kvasničkova článku se už věnovat nebudu, protože přechází k jinému, i když souvisejícímu tématu. Ale jak vidím, ty tři argumenty nezpůsobují právě mocnou kanonádu.

Aby mi bylo rozuměno. Nejsem proti tomu, aby stát podporoval církve finančně. Jsem jen proti tomuto způsobu, jímž se z peněz dělá princip ekumény, dále pak držústné v solidaritě s římsko-katolickými nároky, a když příslušné peníze ve skutečnosti žádnou náhradou nejsou (odhlédneme-li od kompenzace nevydatelného hmotného majetku, s nímž je ale obecně potíž).

Má smysl se také poohlédnout po tom, co říkají sami baptisté a nebavit se jen o nich bez nich. Milan Kern totiž říká: „V preambuli zákona je řečeno, že to má sloužit k vytvoření materiální základny pro činnost církve, a to nám není blízké.“ Tento argument má smysl – proč by stát měl jen tak vytvářet církevní materiální základny?

Kromě toho má smysl za útisk a pronásledování odškodňovat konkrétní lidi (s vědomím, že peníze nemohou být nikdy dostatečnou „protihodnotou“ bolesti) a ne církve jako organizace. Ty ostatně byly za komunistického režimu povoleny a jejich leckteří členové s režimem a jeho tajnou bezpečnostní službou kolaborovali, takže například vyhazovali studenty teologie. Samozřejmě třeba na úkor statečnějších souvěrců. K tomu ocitujme opět Milana Kerna: „Navíc tam je silný důvod, že majetkové škody, které naše církev za komunismu utrpěla, jsou oproti částce, která je nám nabízena, téměř zanedbatelné.“

Hlavně však – církve se nechaly vtáhnout do debat o penězích, a žádné jiné téma, které se jich týká, tak významné v Česku není. Můžeme si stěžovat na mediální masáže, ne neoprávněně, ale nebylo by poctivější zkoumat, jak si za to mohou církve samy?

Jiří Hoblík


Dodatek:

K tématu srv. televizní reportáž a Prohlášení k „restitucím církevního majetku“ od členů sboru BJB v Praze 4, Na Topolce a sboru Petra Chelčického v Lovosicích.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Daniel Kvasnička - Děkuji

14. 2. 2013 21:26

že jste si přečetl moje psaní, přiměl jste mne k zamyšlení, ale pochopil jste jej tak, jak jste potřeboval. 1. Nestěžuji si na mediální masáž. Lituji mediátorů, a pláču nad tím, že církve neumí přinést téma a jen kopírují povrchní zájem médií (Jako např. poplach po rezignaci B16) Žádná (!) církev a ani ERC dohromady nevysvětlovala, že nejde o restituci a ani řešení minulých křivd - především - ale jde o peníze do budoucnosti. 2. Citujete mne, tedy spíše recitujete mne jak potřebujete. Řekl jsem, že když chtěli být páteřní, měli to udělat včas. Neřekl jsem, že jsou bezpáteřní. To odmítám. A dodnes si to myslím po čilé korespondenci s baptisty vím, že si stěžují, že nemohli svobodně diskutovat, že se nemohli rozhodnout včas, že návrh pro konferenci v roce 2009 nebyl nikdy hlasován... Atd. Tedy tvrdí, že nejsou schopni svobodné a zodpovědné politiky. Ano - Ne ve chvíli, kdy se to má. Ve skutečnosti mi vůbec nevadí, že se rozhodli tak, jak se rozhodli, ale vadí mi nediplomatický postoj, na který média čekala (první církev... atd.) Vadí mi, že se nechovají, jako dospělí a vymlouvají se na tehdejší výkonný výbor a podobně. Pravda - a vy ji asi taky znáte - je že jsou až podnes nejednotní a že za Boží vůli k nezávislosti zaskočila procenta, která nepříliš jasně vyjádřila pozdní vůli z kontraktu vystoupit. A k minulosti - vím, že přehnaná snaha být nezávislými na konci minulého století vedla k vážným existenčním problémům některých sborů BjB. Ke cti jiných je, že to ustály. Byly to především ty bohatší. Také znám mediální prohlášení VV BjB, která zní od neděle. Připadají mi jako prohlášení vatikánské kůrie: "Řekneme vám to, co chceme..." V téhle chvíli však baptistický alibismus postihuje další partnery v jedné smlouvě. Proč mám odpovídat v obyčejných debatách na polopravdy vycházející z těchto mediálních prohlášení? Proč se neudělá solidní prohlášení, v němž se pojedná, čeho se kdo přesně vzdává a že tzv. příspěvek se bude pobírat v takové a takové výši dále? Prostě to, co udělali, bylo nedospělé mediálně, ale bylo to nedospělé bratrsky a diplomaticky.
3. Pro mne nejde o držústné. To je Váš termín - hezký, ale špatný. Jako bych četl Deník referendum... Jde o rozumnou politickou transakci, která má posloužit k tomu, aby církve dělaly pro stát to, co dovedou - to je ta část jíž se (k mé lítosti) nevěnujete.
Naposled: Že stát nereflektuje potřeby jiných náboženských uskupení je spíše výraz toho, že ta uskupení nerespektují jiné církve či nejednají na rovině, jako se přese všechny potíže jedná s ŘkC a ERC. Já nemám problém, kdyby u toho byli. Tedy mám problém, ale ten je jiného rázu a sem nepatří. (Mám dojem, že jedna z Vámi citovaných společností dosáhla své registrace podvodem.) Křesťanské sbory nikdy neměly zaměstnance a peníze nežádaly.

Jiří Hoblík - Re: Děkuji

15. 2. 2013 18:50

Milý a vážený D.K., velmi děkuji za vaši reakci, jíž bych se třeba ze strany evangelického církevního vedení nedočkal. A přitom nejde jen o mne, nýbrž o sdílenou a otevřenou diskusi o vážných otázkách.

1. Pokud jde o to, že církve nepřinášejí do současnosti silnější hlas, který by převýšil téma restitucí, se v zásadě shodneme. Jinak - když zmiňujete "mé potřeby", ty jsou jen v tom, k něčemu se dobrat. Vaše úvaha mi byla doporučena, ale trochu mě zklamala - čekal jsem silnější a jasnější argumentaci, ale o tom, jsem se už zmiňoval.

2. Nebojte se prosím, že bych vám chtěl křivdit. Slovo "páteřný" je vtipné, jen si myslím, že není šikovně užité, takže si lze poměrně snadno odvodit: když někdo jen chtěl být páteřný, tak takový není a nedaří se mu to, je tedy opakem toho. Ale nemám důvod vás podezřívt, že jste to zamýšlel právě takto. Proto prosím o prominutí a shovívavost.

3. Pokud je mi známo, baptisté se snaží být věrní svým starým zásadám - až na to, že část z nich prosadila před několika lety svůj postoj - a debata kolem toho nebyla moc hezká. Ale nemůžu se na to dívat jako na překvapení - možná výraz tendence k chaotičnosti v kongregacionalistickém zřízení, v němž se snadno projeví nedohoda a bojová nálada (což bych spíš pojmenoval takto, ne jako nedospělost). Kdyby se našel někdo, kdo by zblízka vylíčil různostrannost celého procesu na půdě BJB. Sám bych si na to netroufl, jen mám menší zkušenost s tím, že tam je aspoň "pár" lidí s pěti pohromadě. Jejich nedávné prohlášení působí sice efektně, ale ta efektnost může znamenat všechno možné, takže tomu lze lacino tleskat anebo lacino kritizovat za velkohubost. Celkem vazto - asi to funguje přeci jen jinak ve srovnání s ČCE, která na mě naopak působí jako pomalu se šinoucí parní válec.

3. S tím držústným - to je samozřejmě zkratka. Ale každý dar někoho zavazuje - a protože za toto darování daru je odpovědné vedení české ŘKC, tak dochází k tomu, že peníze zavazují k ekumenické spolupráci, která svazuje možnosti kritiky "partnerů". Diplomacie vždy brání "větření" pravdy.

Celkem vzato - málo diskuse jak na církevních půdách tak mezi státem a církvemi. V ČCE se omezuje jen na pár zdvořilostí.