Kázání Pavla Šindlera 9. 4. v Krupce
Začátek: Pan Farář Štastný (liturgické přímluvné modlitby)
Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně. Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky… Žalm 125,1-2
Píseň: 637 (Dodatky) Díky Bohu vzdejme
Kdo se mnou neshromažďuje rozptyluje, kdo není se mnou je proti mně říká Ježíš… docela prostě těm slovům rozumíme milí přátelé s vědomím, že shromažďovat lze cokoli a s kýmkoli pro nejrůznější důvod… to „se mnou“ ale vyzdvihuje (upřednostňuje) jen jeden jediný důvod, aspekt (na úkor ostatních) ostatní pomíjí zatlačuje do pozadí…. Také když jdete za někým na návštěvu pak neříkáte, že jdete za kýmkoli, když jdete do divadla nechodíte zpravidla na cokoli… a když jste přišli sem na toto shromáždění přišli jste právě na ně a ne na kterékoli jiné, které by se také mohlo na tomto místě pořádat….a Já vás na něm vítám slovy Kristovými:
Pozdrav: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána všem vám… Toto dnešním bohoslužebné shromáždění je věnovaného obětem násilí – té volby, která na úkor slabších připadla nebojácným, silným, i bezohledným.
Našim průvodcem na cestě víry budou slova……………
Introit: Ž 56,2 a 4 a 11-12 + Mt 5,9 „Blaze těm, kdo působí pokoj neboť oni budou nazváni syny Božími.“
„Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk… Přichází den strachu, já však doufám v tebe. V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?“
Píseň: 680 (Dodatky) Nás zavolal jsi Pane
Vstupní modlitba: Prosím modlete se spolu se mnou… a jestli můžete, přiznejte se k slovům modlitby nakonec hlasitým Amen.
Dobrý Pane a Bože, veškeré dění pod nebem má svůj čas, jak píše Kazatel, takže je čas rození i čas umírání, … a je čas, kdy se má sázet a kdy trhat, je také čas zabíjení i čas léčení, čas kdy se bourá a čas kdy se staví, čas, kdy se pláče a čas, kdy se směje, čas kdy se hledá a čas kdy se ztrácí, čas kdy se mlčí a čas, kdy se mluví, čas boje i čas pokoje… Ale kdy se jeden začíná a druhý končí – nevíme. Neustále se nám to plete jako: levá a pravá Kutuzovovým vojákům. Kterou nohou máme dnes vykročit? Kdo je našim nepřítelem a kdo přítelem? Komu jsme my byli za poslední čas přítelem a komu nepřítelem? Buď k nám prosím shovívavý Bože!
A pak je zde ještě jeden čas - beze všeho a jednoznačně tvůj - jenom tvůj Pane. Čas Tvého navštívení, poslání, které jsi na zemi před našimi zraky dovedl k cíli.
Velice se podobá našim cílům, těm dobře mířeným snahám o nápravu světa…S chutí bychom si poskočili a samým radostí ručkama zatleskali. Také my budeme tvořit a budovat a stavět… a zachraňovat a uklízet… zbyly nám z té snahy hromady křížů a nevšední zručnost... zbyli po nich také ti, kteří se už vícekrát neusmějí - jako roztržené kousky oděvu, které už nikdo nesešije dohromady… a zlomená odvaha toho, který chtěl objímat a nestihl to - také na lásku je už zdá se pozdě…
Když tě lidé přibíjeli na kříž Bože, vzkázal jsi svým trýznitelům: nevědí co činí…. A my jsme pochopili Bože. To proto, že se nezalekli zlého; i kdyby nakrásně věděli, koho mají před sebou, necouvli by ---- A to je ta nevědomost, která neví co dělá i když si přesně uvědomuje rány, které do těla svých obětí zasazuje… A tak se bojíme Pane, že nás nebudeš chtít znát. Bojíme se toho, co sami dokážeme - i toho na co nestačíme, co ale za nás dokončí druzí. Bojíme se světa ve kterém vyrůstají naši blízcí a to není správné!
Dej nám prosím odvahu s tebou počítat - s tím, co o sobě známe a co o nás mohou povědět druzí. Dej nám odvahu s tebou počítat navzdory vzteku těch, kterým nejsme dost dobří.
Ať je to tvůj kříž, který to rozhodne a ne naši politici, naši sousedi…, ať nerozhoduje to jak vypadáme a jak mluvíme, jak se oblékáme, jak jsme zruční… a jak se chováme - protože my, docela upřímně, mnohého z našeho života litujeme… A proto prosíme, dej nám odvahu s tebou počítat. A nauč nás se tě bát Bože, jestliže se nebojíme ničeho. Nauč nás se tě bát, jako se nebojíme ničeho na tomto světě. Ve svém čase Bože nalezl jsi dost času i pro nás. Tím se chceme hýčkat, tím se chceme povzbuzovat. O tvou přítomnost mezi námi tě nyní prosíme. Abychom my mohli být s tebou jako ty jsi a zůstáváš s námi…lidmi. Amen
1 čtení: 3 Mojžíšova 19, 11-18 a 33-36
Píseň: 615 (Dodatky) Bůh první slovo má
2 čtení: Matouš 13, 24-30
Kázání:
Milí přátelé, bratři a sestry,
Každý má nepochybně nějaké ne-přátele, lidi zvlášť nemilované, ty jejichž pozornost rádi oželíte, ty, které snadno můžete postrádat, ty, kterým nedůvěřujete, ty kterými pohrdáte a které nenávidíte a současně ti, z kterých máte strach… To bych řekl, že je celkem běžné. V dnešním podobenství je ten nepřítel vykreslen jako plevel mezi pšenicí.
Tak prý je to s královstvím nebeským, jako mezi tím plevelem a pšenicí. Pšenici zasel na svém poli Hospodář, plevel mu tam zanesl nějaký ne-přátelsky smýšlející záškodník.
Když teď máme toto vysvětlení, mohli bychom se začít ohlížet po svých sousedech a jestli také mezi svými známými nenašli bychom podobné smýšlení, podobnou vlastnost, která může za ten plevel na poli, který jsme nezamýšleli, který je ale víceméně vždycky vedlejším produktem našeho snažení. Nejsou tito sousedi, nepodaření známí našimi skrytými ne-přáteli?
To mne vlastně neustále znepokojuje, milé shromáždění, jak je možné, že se vedle dobrého díla daří i zlému? Jak to, že nejrůznější odrůdy černé a bílé, plevele i pšenice, na jednom poli, v jedné malé obci, v jednom státě, na jednom světě, mohou růst nerušeně spolu - až do žní, samozřejmě. Ptám se: kde se tu vzal plevel(?!) jako bych se svého souseda ptal co tady dělá, kdo mu dal právo dělat mi tady na světě společnost… proč spotřebovává kyslík, který já dýchám a proč zabírá prostor… Svět přeci není nekonečný. Nevím o tom, že bych se jej o něco podobného prosil… Jenže on je to holt plevel, který si podobný typ otázek nepřipouští… je spokojený s tím co je a kde je a co ví. A tak mně ty otázky nejspíš zůstanou nezodpovězeny. Mohu se o to pokusit sám: Ano, za to může nepřítel. Ten jej tady zasel, aby mi uškodil.
Přistihl jsem se přitom: Snad každý, koho jsem potkal a považuje se za slušného člověka - a já mu to rád dosvědčím - cítí se být postaven před tuto otázku: co s tím plevelem? A já mu jeho vlastními slovy přitakávám: co s tím? Neměli bychom jít a vyškubat ho? A raduji se, že jsme našli společnou řeč, ne jako tehdy ti naši babylónští předci… (Znáte je. Stavěli věž až do nebe, jenže si najednou přestali rozumět a taky materiál začal se bouřit – kámen nechtěl mít nic společného s cihlou, malta se bránila, že o takovou spolupráci nestojí… no zmatek nad zmatek!) a tak se raduji, že jsem spolu dalšími nalezl společnou řeč – je to docela vzácnost, která utužuje naše přátelství. Já spravedlivý - ty spravedlivý, tak to má být, tentokrát se to povede, postavíme věž až do nebe…jenže co ten plevel, co ten škůdce? Nebude nám překážet? Jistěže! Vrhneme se na něj a do večera jsme s tím hotovi. A pak si budeme moci donekonečna opakovat, co tak pěkně začíná slovy: já spravedlivý – ty spravedlivý…
Tak to myslím dopadá, když člověku začne překážet zlá setba. Vydá se do světa ozbrojen motykou, aby konečně přinesl mír, nastolil Ráj. Znovu staví věž, jejíž vrchol má s skrývat v oblacích.
Ve chvíli, kdy člověk sám sebe dosadí do role Hospodáře - soudce, tak potom už neslyší naději, která se v tom podobenství skrývá. Ten, kdo chce napravovat svět i sebe sama, ten má mnoho, mnoho práce na celý život, ale jestli má také mnoho, mnoho naděje pro celý svůj život a životy těch s nimiž zachází - to jistě nevím, o tom pochybuji.
Proto mne nejspíš děsí všechny koncepce nápravy světa a proto se raduji, že my obyčejně o nápravu světa nijak zavile neusilujeme, protože to bychom se také jednoho krásného dne mohli probudit a s úděsem zjistit kam nás naše horlivost přivedla, a že jsme vrazi a hned dne příštího pro změnu samovrazi - takové rozuzlení má ale daleko k ideálu a dokonalosti…
Když domýšlím tyto konce, vyloženě mne blaží představa zla, zlé setby, která roste společně s dobrou. Až do žní samozřejmě - ale déle snad ani náš život netrvá… a nad tou žní my nemáme žádnou moc. O to se stará vítr, slunce, země, déšť…
Svět bez oběti si představit neumím a nechci - svět bez zbytečných obětí ten se naopak snažím vykreslit co nejpodrobněji, vší silou… Vypadá to jako bych až doteď mluvil v nějakých jinotajích, slovních šifrách, tak abychom zase na chvíli mluvil rozumně: slyšeli jsme podobenství o pleveli mezi pšenicí - člověk není ani jedno ani druhé! Je snadné nechat růst pšenici a je snadné vytrhnout plevel. U člověka jedno od druhého rozlišit je naopak docela nesnadné. Nemůžete je jen tak nechat růst, jako by to byla pšenice a nemůžete jej jen tak vytrhnout jako by to byl plevel - tady hranice podobenství končí. Bůh má naději pro lidi(!) dobré i ty zlé, vůbec netuším jakou má naději pro pšenici nebo plevel…
Závěrem: Snad není hloupé Boha se bát a bát se též posledního soudu. Ne proto, abychom se báli ještě víc než dosud, jako by bylo málo toho z čeho máme strach… ne proto, aby se rozmnožila naše hrůza a otrávenost životem - ale když se budeme správně bát Boha, říkám si, možná se pak méně budeme bát něčeho jiného, třeba toho zlého… když se budeme Boha bát, pak možná budeme mít dost naděje, pro sebe i pro druhé…
Modlitba po kázání: Milý Pane a Bože, už je to tak, že zrovna ty lidi, o kterých myslíme, že je nejvíce milujeme, nejčastěji zraňujeme a podvádíme… Litujeme toho. Prosíme pomoz nám být jim přáteli, nechovat se k nim jako k nejhoršímu nepříteli, vždyť za to docela nemohou, že bydlí s námi… Otče nebeský vlastního Syna jsi neušetřil, abys nám mohl být přítelem… chceme proto i my být druhým přáteli, v našem snažení nás prosím podporuj, i kdybychom přitom měli přijít o kus své horlivosti pro nápravu světa. Společně k tobě voláme slovy modlitby Páně:
Otče náš …… Amen
Píseň: 297 (Svítá) Balada velkopáteční
Modlitba: Žalm 79,8 Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc s svým slitováním, jsme naprosto vyčerpaní. Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!…
Preface: Vzhůru srdce.
R. Máme je u Pána.
Díky vzdejme Hospodinu, Bohu našemu.
R. Je to důstojné a spravedlivé
Vyznání vin: Milí přátelé, bratři, sestry, vyznávejme společně a každý sám za sebe svůj hřích a společně prosme O Boží odpuštění.
Vyznáváš, že jsi hříšný člověk a že nejsi pře Boží tváří o nic lepší než druzí lidé?
Přiznáváš, že spolu s nimi neseš vinu za bídu světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám.
Shromáždění: vyznávám
Kazatel: I já také vyznávám.
Věříš, že Ježíš Kristus, Syn Boží, vedl svůj zápas s mocnostmi zla a svůj život položil v oběť i pro tebe? Pakli ano, odpověz: Věřím.
Shromáždění: Věřím.
Kazatel: I já také věřím.
Odpouštíš všem, kdo se proti tobě provinili? Jsi-li ochoten odpustit, vyznej: Odpouštím.
Shromáždění: Odpouštím.
Kazatel: I já také odpouštím.
Slovo milosti: Přijměte slovo potěšení: Hospodin odpouští tobě všechny nepravosti, uzdravuje všechny nemoci tvé, vysvobozuje od zahynutí život tvůj. Amen
Přijměte slovo milosti: Jestliže upřímně doznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Toto je svrchované Boží právo a jeho spravedlnost, vyhlásit naději i tam, kde žádná není. Poušti dát cenu lesa, nalomenou třtinu nedolomit, tonoucího nenechat utonout.
Píseň: zpívejme společně píseň č. 274 (Svítá) Apoštolská
Volný prostor pro nejrůznější ohlášení:… ???
Přímluvné modlitby: Bože Hospodine, Hospodáři světa. Tobě patří vše a jen z tvé ruky jsme dostali vše, co máme. Děkujeme Ti za všechny dary, které jsme dostali již v tomto čase a pro tento čas. Prosíme Tě, zachovej nám svou otcovskou péči, nevystavuj nás přílišné nouzi a strádání, neboť přece znáš naši slabost. Vědomi si této své slabosti, prosíme Tě také za všechny chudé. Ty, Pane, je pozvi k bohatství svého stolu, ve tvém království. Jméno Kristovo ať je jejich slavným štítem a Tvůj Duch přilbou střežící jejich spasení. Ukaž cestu našim očím i duši. Abychom se nenašli v tom, co se tvému srdci protiví. Ať nejsme olejem, který se přilévá do ohně. Ať si neosvojíme způsoby vlčí, poctivost hospodských měr a neposkvrněnost tácků od piva. Dopřej nám duševního zdraví hraničícího s normalitou - v největší míře. Ať stejnou naději jakou máme pro sebe dokážeme přát i jiným….
Liturgie přímluvných modliteb vede bratr farář Šťastný…
3 čtení (poslání): 1 Tesalonickým 5,15-18 „Hleďte, aby nikdo neodplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“
Nebo:
1 Janova 2,11 „Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví; kam jde, neboť tma mu oslepila oči.
1 Janova 3, 10 „Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra. Neboť to je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali. Ne jako Kain, který byl z ďábla a zabil svého bratra….
1 Janova 4, 20 Řekne-li někdo: „Já miluji Boha“, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra….
1 Janova 3, 15 Kdokoli nenávidí svého bratra je vrah…
Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu.“ Nebo: Izajáš 59,15-21
Požehnání: Svým učedníkům Pán Ježíš říká: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, Já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec, i Syn i Duch svatý. Amen (Jan 14,27)
Nebo: Numeri 6,24-26
Píseň: 672 (Dodatky) Dej nám moudrost odvahu
Návrh na další písně: 189 (Svítá) Moudrost mi pane dávej; 39 (Svítá) Dál přece nejdete sami; 323 (Svítá) 6 věcí; 261 (Svítá) Pomoz mi můj Pane…; Z Dodatku: 697 Moc předivná; 702 Mír na zemi daruj nám.