Jdi na obsah Jdi na menu

Proč ČCE chce 2,3 miliardy Kč?


Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi má ČCE získat 2,3 miliardy Kč. Komunistický režim o tuto částku nepřipravil, a tak je její nárok v rámci uvažování o nahrazování škod nelegitimní. Položme si otázku, proč přesto ČCE do toho šla. Samozřejmě se nechceme utíkat k laciným obviněním z prachůchtivosti.

1) Protože byla synodní rada ČCE pověřena synodem. Je to sice formalistní zdůvodnění, ale má svou vypovídací hodnotu. 1. mimořádné zasedání 33. synodu ČCE 25. listopadu 2011 odsouhlasilo návrh synodní rady. Takže synodní rada má v celé věci významnou odpovědnost.

Synod souhlasil s majetkovým vyrovnáním podle návrhu Zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). A kromě toho synod pověřil synodní radu Českobratrské církve evangelické, aby podepsala jménem Českobratrské církve evangelické příslušné smlouvy s Českou republikou.

Je rozhodně zajímavé, jak výraznou většinou byl návrh odsouhlasen neboli jak téměř všichni důležitější představitelé ČCE jsou s ním konformní. 64 hlasů bylo pro, 4 hlasy byly proti a 1 se zdržel hlasování. Je tedy zcela namístě říkat, že ČCE 2,3 miliardy "chce".

2) Protože stát si zase jednou církve všiml a začal s ní jednat. Na první pohled by člověk mohl být na tímto bodem jízlivý, jenže ono není zas tak samozřejmé, že si stát církví všímá.

3) 2,3 miliardy je nabídka, která se nedá odmítnout. Tím netvrdím, že nad tou částkou církevní představitelé slintají. Ale spíš je pro ně snazší říci ano než říci ne. Nicméně tato částka nevyřeší financování Evangelické církve v budoucnosti, jak přiznává synodní senior ČCE Joel Ruml v rozhovoru pro Český rozhlas"Pro nás je narovnání spíš záležitostí problematickou. Podle všech propočtů a očekávání nebudeme schopni z toho, co dostaneme, připravit takovou hospodářskou základnu, aby po 30 letech dávala veškeré prostředky, které nyní dostáváme na svůj život. Pro nás to bude znamenat, že na tom budeme hůř, než jsme teď, a že bude muset dojít k vážnému a serióznímu sebeuvědomění členů církve, abychom to, co bude chybět, zvýšenou obětavostí uhradili."

4) Představitelé Římsko-katolické církve vědí, že tzv. restituce jim na renomé nepřidají, a tak učinili nabídku evangelíkům, aby dali najevo, že jim o peníze zase tolik nejde.

5) Představitelům ČCE zase připadá, že v zájmu ekumenických vztahů v tom nelze nechat Římsko-katolickou církev samotnou a tak se jí pokoušejí podpořit – za to se jim pak dostává královské odměny.

6) V rozhovoru pro Českou pozici řekl Synodní senior ČCE Joel Ruml "Naše církev se učí nést náklady svého života sama". Proč tedy chce 2,3 miliardy? Tváří se sice zdrženlivě, ale proč tu sumu neodmítne? Zdá se tedy, že v církevním vedení i mezi evangelíky panuje nedůvěra ve finanční budoucnost své organizace po odstřižení od státního rozpočtu. Jinak řečeno: ČCE nestojí evangelíkům zato, aby ji finančně utáhli. Navíc ČCE (přidáme-li do těchto úvah trochu ironie) není předmětem víry...

7) Synodní senior ČCE Joel Ruml řekl v jednom rozhovoru, že církve „hrají určitou nezanedbatelnou roli“, a proto potřebují financování. Poprávu sice odporuje rozšířenému názoru, že církve mají být chudé, ale o roli církví dále říká jen to, že občas někdo má psychickou potřebu zazvonit na faře. V prve zmíněném rozhovoru pro Českou pozici alespoň definuje úlohu církví v zušlechťování člověka. Ale na druhé straně neříká jasně, jak má toto zušlechťování vyplývat  z tzv. restitucí: "Přínosem církevních restitucí pro naši církev je, aby společnost poznala, že nejsme žádní uchvatitelé ve stylu ‚Pojďte k nám, ať je nás víc‘. Ale že nabízíme možnost rozvíjet se duchovně a zároveň nehroutit se ve chvíli, kdy se člověku nedaří a něco ho skřípne."

Nelze říci, že by se ČCE hnala po penězích. Spíš platí, že sama neví, čí je.

Jiří Hoblík

Dodatek:

Zásluhou faráře Marka Váni, který si v těchto dnech otevřel knihu "Nové církevní zákony" (vydal Státní úřad pro věci církevní, Praha 1949) a několik snímků z ní rozeslal elektronickou poštou, zde můžeme uvést výňatek ze zdravice k rozpravě o církevních osnovách ve 35. schůzi Národního shromáždění roku 1949, která byla hojně navštívena duchovními různých církví (včetně evangelíka J.L. Hromádky). S trochou nadsázky můžeme říci, že stejně radostně, jako se církev nechala majetkově přivazovat ke státu, se dnes nechává od státu zase majetkově odvazovat.

 

 

1949.jpeg

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář