Profesor Pavel Říčan k prohlášení synodní rady
Synodní rada vyjádřila znepokojení současnou společenskou situací svým Prohlášením (ET, č. 14). Vítám toto prohlášení jako projev křesťanské odpovědnosti za svět, v němž žijeme, podobně jako je vítá Ilja Herold (ET, č. 16). Abych se však mohl s Prohlášením plně ztotožnit, potřeboval bych je, také podobně jako Herold, doplnit a korigovat.
1. Prohlášení kritizuje reformy, prosazované vládní koalicí, jako sociálně necitlivé. Svou rétorikou se přitom – patrně bezděčně – blíží paušálnímu populistickému odmítání reforem, které slyšíme od levicové opozice. Prospělo by, kdybychom dovedli kritizovat konkrétní reformní zákony, jež tu necitlivost způsobují, a pokud možno naznačit, kde jinde bychom byli ochotni se uskromnit, protože další zadlužování země je pro naše křesťanské svědomí nesnesitelné. Pro hlasitý pokřik opozice proti „špatným reformám,“ k němuž se rádi přidávají senzacechtiví, nedovzdělaní a většinou prodejní novináři, bychom neměli přeslechnout hlas objektivních politických analytiků, kteří reformní úsilí jako celek vysoce oceňují.
2. Zmínka o „podivných lidech, napojených na současnou zvolenou politickou reprezentaci“ je výstižná. Následuje však hned po kritice vládnoucí koalice, čímž vzniká dojem, že Prohlášení má na mysli zase právě tuto koalici. Tento dojem byl posílen tím, že v době, kdy Prohlášení vzniklo, byla pozornost veřejnosti shodou okolností soustředěna na mimořádně ničemného lobbistu, viditelně napojeného spíše na pravici než na levici. „Naštěstí“ máme dnes dobrou příležitost uvědomit si, že zvolenou politickou reprezentací jsou i čeští hejtmani.
3. Souhlasím s kritikou politických stran za to, že jim jde jen málo o politické ideje, spíše o moc a peníze. ALE: Ve všech demokratických stranách dosud probíhá úporný zápas mezi dareby a slušnými lidmi, a to na všech úrovních, počínaje základními organizacemi a konče nejvyššími patry politiky. Ten boj není prohraný! Například jedna ze stran si postavila do čela muže, jemuž přezdívají „pan čistý“ (mimochodem: křesťana). Tomu se podařilo, přestože mu házeli klacky pod nohy mocní straničtí kolegové i „pátá kolona“ v podobě pochybného koaličního partnera, prosadit řadu užitečných zákonů. Za pomoci pražského primátora „vyšachoval“ alespoň jednu nebezpečnou partajní mafiánskou kliku. Ve spojení s bezúhonným ministrem vnitra a nejvyšším státním zástupcem zahájil opravdový boj proti korupci. A levicová politika – to je pro mě i náš věrný kazatel a filosof, profesor Erazim Kohák.
3. Synodní rada naším jménem dobře říká, že „cítíme vinu, že jsme svým mlčením lecčemus nedobrému dali příležitost vzniknout, a nabízíme ruku ke spolupráci těm, kteří to s touto společností myslí dobře.“ Jen to nabídnutí ruky je poněkud neurčité. Co konkrétně může udělat ten, kdo po přečtení Prohlášení zatouží po spolupráci s námi, ale do kostela jaksi „netrefí“? Chtělo by to alespoň odkaz na nějakou adresu na webových stránkách ČCE, kde bychom zvali občany této země k dobrovolnické spolupráci na určitých aktivitách ku prospěchu společnosti, a to v konkrétních místech, kde naši členové nebo střediska Diakonie atd. takové aktivity konají.
A konečně k tomu vyznání viny, které Synodní rada naším jménem deklaruje: Chybí mi výzva členům církve, aby se angažovali v úsilí o nápravu věcí veřejných, ať už ve stranách, v komunální politice či v některé z tisíců neziskových organizací tvořících občanskou společnost. Možná by neškodilo ani zopakovat dávnou výzvu bývalého synodního seniora Pavla Smetany, abychom poctivě platili daně – i tehdy, když jsme tím svému okolí k smíchu.
Pavel Říčan
www.pavelrican.cz
Komentáře
Přehled komentářů
"Například jedna ze stran si postavila do čela muže, jemuž přezdívají „pan čistý“ (mimochodem: křesťana). Tomu se podařilo, přestože mu házeli klacky pod nohy mocní straničtí kolegové i „pátá kolona“ v podobě pochybného koaličního partnera, prosadit řadu užitečných zákonů. Za pomoci pražského primátora „vyšachoval“ alespoň jednu nebezpečnou partajní mafiánskou kliku. Ve spojení s bezúhonným ministrem vnitra a nejvyšším státním zástupcem zahájil opravdový boj proti korupci."
Bratře Říčane, opravdu tomu ještě věříte?
Pár poznámek
(Jakub Dvořák, 11. 6. 2012 7:53)
Čl. č. 1: je trochu povrchní, ale je fakt, že prohlášení SR je v této rovině poněkud neurčité. SR ovšem vydala pouze "prohlášení", nikoliv vědeckou analyzu problému. Hůř paušalizující je pro mě takové setření novinářů: "senzacechtiví, prodejní atd", to by si osobnost autorova formátu neměla vůbec dovolit (jakkoliv jsem mu vděčný, že SPS uznal za hodna prezentovat jeho názor). Snižuje ho to na Zemanovskou úroveň. Chce-li po SR, aby diferencovala mezi politiky a politiky, neměl by naopak on takto stírat média!
"Volení zástupci" nejsou jen vláda, nýbrž i opozice (spíš k čl. č. 2).
Sociální reforma je skutečně necitlivá sociálně, protože chce v podstatě po lidech s nízkými příjmi i po těch, kdo je bez vlastní viny nemají, aby zaplatili to, co rozkradli právě politici, miliardy, které si zkorumpovaná vláda nechávala protékat mezi prsty. V tomto směru nevím, kde se chce brar Říčan uskromňovat. Reforma má pouze tehdy smysl, pokud se nelegální penězovody vyšetří, zarazí a odteklý státní majetek vrátí tam, kam patří. Na tom není nic "nedovzdělaného" ani "populistického". SR je pouze neurčitá v tom, že dosti jasně neřekne, že korupce a dojení státního rozpočtu je nemravnost.
Čl. č. 3: zde má br. Říčan svatou pravdu, že by to chtělo říct víc do vlastních řad. Ano, zdůraznit (Jr 29,4-7), že věc obecná (res publica) je i naší věcí, že církev nemá ve státě jen sloužit a snažit se podojit ten či onen (euro)fond, usilovat o plnou soběstačnost a navíc schopnost něčím přispět (Ef 4,28). Předně by však měla rozkrýt nepořádky uvnitř církve a sama se zavázat k jejich nápravě, jinak její prorocký hlas na adresu státu vyzní jen jako plané moralizování.
Ale celkově se s prohlášením SR i s Říčanovou korekturou shodnu.
Pan Čistý
(Jan Dospiva, 30. 6. 2012 14:18)