Jdi na obsah Jdi na menu

Společnost pro obnovu kalicha na Týnském chrámu

 

Jak jsem naznačil na jiném místě, nebráním se zcela (ač ne bez výhrad) znovuobnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Pohoršovat se jím nenechávám a estetické důvody mi stačí.

A zároveň vítám myšlenku Společnosti pro obnovu kalicha na Týnském chrámu. Sám si vzhledem ke svému respektu k původnosti a k historické památce přeji, aby došlo k rekonstrukci původních součástí stavby Týnského chrámu (ať už podklady pro ni jsou jakkoli nedostatečné). Je poměrně známo, že chrám byl zdoben velkým pozlaceným měděným kalichem, který stál ve výklenku, v němž se dnes nachází mariánská socha, zhotovená v letech 1626-1627 Jeronýmem a Melchiorem Barthelovými, se svatozáří, jež pochází z materiálu vzatého právě z onoho kalicha. Pod kalichem, v místě dosud očividně prázdném, se pak nacházela socha jednoho z nejvýznamnějších českých králů, Jiřího z Poděbrad.

Důvod pro obnovu obou prvků spočívá už v tom, že Týnský chrám býval od 15. do 17. století hlavní kališnickou svatyní v Praze. V tomto období také byl dostavován. Doba husitských válek sice stavebním činnostem nepřála, avšak už tři roky po bitvě u Lipan se začalo pomýšlet na stavbu krovu hlavní lodi. Bylo dokonce připraveno dřevo, to však bylo použito na popravu Jana Roháče z Dubé a jeho spolupopravence, a tak se záměr musel dočkat uskutečnění až za Ladislava Pohrobka roku 1457.

Ale byl to pak Jiří z Poděbrad, kdo nechal dokončit štít průčelí chrámu (1463), do něhož byl zasazen pozlacený kalich a králova socha s nápisem Veritas vincit (Pravda vítězí), a kdo dále nechal postavit severní věž (1463-1466). Jižní věž byla doplněna v letech 1506-1511. A tím jsme u dalšího důvodu, proč pečovat o historickou památku spjatou s Týnským chrámem.

Ale vraťme se ještě k Jiříkově dostavbě. Ta byla podniknuta mj. z úcty ke kališnickému arcibiskupovi (papežem ovšem nepotvrzenému a později dokonce prokletému) Janu Rokycanovi (1396-1471), který tu působil v letech 1427-1436 a pak opět od roku 1448. Kromě toho Jiřík po svém zvolení českým králem se účastnil děkovné bohoslužby právě zde. A dodejme, že díky právě spojenectví Rokycany a Jíříka se podařilo udržet konzistenci české zemské utrakvistické církve.

Kromě  krovu, věží a průčelí s jeho výzdobou pochází z utrakvistické epochy také pozoruhodný oltář Jana Křitele, renesanční dřevořezba z doby kolem roku 1600, do níž byly implantovány pozdně gotické reliéfy z Ježíšova života z doby kolem roku 1520.

Kalich se sochou krále Jiříka ale jen krátce "přežily" bělohorskou porážku. Správce týnské fary Ctibor Kotva z Freifeldu z rozkazu knížete Lichtenštejna spolu s jezuitou Jiřím Ferem a za pomoci jezuitských studentů z koleje u svatého Klimenta kalich i sochu shodil 23. ledna 1623 dolů. Kromě toho Kotva zneuctil ostatky Jana Rokycany a biskupa Luciána Augustina z Mirandoly (ten v Praze světil kališnické kněze), kteří byli v chrámu pohřběni, a nechal je spálit na náměstí.

Legenda praví, že kalich zničen nebyl, nýbrž že jej po bitvě na Bílé hoře na neznámém místě uschoval jakýsi Houška. Toho prý zajali a mučili, ale on místo úkrytu neprozradil, a tak kalich zůstává dosud neobjeven. Ale ke kalichu se pojily i jiné legendy. Prý má svůj původ v dobách prvních křesťanů, ne-li v časech ještě dřívějších. Římu věrní kněží prý také upláceli zloděje, aby volně vystavený kalich ukradli, ale nikomu se to nepodařilo, protože kdo se kalichu dotkl s nečestným záměrem, toho popadla obrovská hrůza. (Je tu patrně jakási souvislost s historkou o čápech, kteří si v kalichu zřídili hnízdo).

Týnský chrám patří tak mezi české sakrální stavby, které ztělesňují dějiny českého protestantismu i českého římského katolictví. Nabízí se proto, aby právě zde probíhaly ekumenické evangelicko-katolické bohoslužby. Jak vznešený úkol pro Ekumenickou radu církví v ČR. Zvedne hozenou rukavici? Stačilo by i jen vzít si trochu příklad z washingtonské svatyně Washington National Cathedral, v níž bohoslužby konají nejen episkopálové, ale všechny možné církve, třeba i gay církev, anebo židé.

Zbývá ale otázka, zda je obnova kalicha a sochy krále Jiříka vůbec proveditelná? Jestliže blízký dům U zvonu byl rekonstruován do původní podoby, proč by mělo být problémem provést něco podobného s pouhým chrámovým průčelím? Kromě ekumenické domluvy, kterou by si mohla vzít do péče prve zmíněná instituce, stačí když tu bude dobrozdání historiků a jejich odborné přispění a když tu bude veřejný zájem.

V otázce probuzení ekumenické nebo obecné vůle nemám ale daleko od skepse, a proto jen jako možnost a sen uvádím myšlenku Společnosti pro obnovu kalicha na Týnském chrámu.  A také vlastně z potřeby nadsázky.. 

Smyslem její činnosti by bylo umístění kalicha do jemu vlastního výklenku a sochy krále Jiříka do výklenku pod ním. Mariánský obraz by se snesl, nerozbil, nýbrž vystavil by se na vhodném místě. Beztak nyní působí se svou obrovskou zlatou svatozáří jako pěst na oko. Symbol kalicha by dnes již z katolické strany nemusel být vnímán jako konfesijně-bojovný symbol. Připomínal by také významnou kapitolu českých dějin, ale s tím, že utrakvistická církev už dávno neexistuje. A socha Jiřího by zase připomínala krále, který se významně o stavbu chrámu zasloužil. Do chrámu by se mohl navíc instalovat symbolický hrob Jana Rokycany. A tak by nakonec mohly utichnout dohady kolem mariánského sloupu.

 

Jiří Hoblík

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář