Světový den obětí dopravních nehod
Některá média nás nedávno informovala o řadě pietních akci. Dočteme se o nich na stránkách Ekumenické rady církví nebo Evangnetu. Dobře míněná akce. Je mi jen záhadou, zda smutek také nazvat něčím dobrým. Zlý není, ale dobrý je? Přejeme si jej? Pietní akce se tedy týká něčeho velmi citlivého, ale kde se ta citlivost bere? A stačí, aby se akce odehrála, a pak jít zase po svých?
Je na tom cosi novodobého. Zatímco ve středověku se totiž stal z každého dne svátek, den zasvěcený určitému světci, v moderní době je snad každý den nějakým dnem něčeho, ne-li světovým dnem něčeho. Neboli sekularizovaným svátkem. Rozmáhají-li se v těchto letech pietní bohoslužby za oběti dopravních nehod, explicitně se moderní svátky posvěcují. Návrat a modernizace posvátna v jednom?
Ale co když toto posvěcování je něčím, s čím už církve přicházejí poněkud opožděně? Motorismus není přímo v jejich režii, samy se utápějí v sekularizovaném prostředí - takže toto opoždění jim jako takové těžko vyčítat. Přeci jen je ale užitečné si toho povšimnout, protože tomu tak je. Jen si vezměme, pro kolik lidí jsou automobily a motocykly posvátnými předměty, jež není radno urážet? A není řízení dopravních prostředků jakýmsi kultem, jímž člověk prožívá vytržení ze všedností? A vždyť je to kult, který má i své oběti! Dokonce krvavé oběti! Jen oltáře se přenesly z chrámů na nemilosrdné plochy silnic... A bohoslužby oběti přímo nepřinášejí, nýbrž jen připomínají.
Připomínka obětí motorismu má tedy hlubší charakter. Zajímalo by mne, jaký prospěch z ní bude například pro pozůstalé. Ale hlavně by mne zajímalo, zda bude vyvolávat snahu odpomáhat od nebezpečí. Zastavujeme se u následků, ale příčiny už nás nezajímají? Aby nás netrápilo svědomí? A další výhledy nás zajímají?
Proti motoristům a priori nic nemám, ale proti motorismu toho mám hodně, i když kvůli tomu toho budou mít také motoristé hodně přímo proti mně. Je nicméně nad slunce jasnější, že motorová vozidla jsou nástroje zabíjení - ať už přímo na silnici anebo prostřednictvím zplodin. A je proto zvláštní podporovat motorismus a zároveň litovat jeho obětí. A je také podivné bát se rakoviny a nebát se využívání motorismu.
Neudělá se "pro lidi" daleko víc, když se začneme tázat na hlubší příčiny "obětí"? A to tak, abychom odtud vyvozovali konsekvence, které by nebyly jen restrospektivní bohoslužbou, ale nadějeplným výrazem úcty k životu?
A že takové konsekvence nemohou být praktické? Ale mohou… stačí jen přemýšlet… I když automobilismus se nepodaří přímo překonat…
Média nedávno vpustila do veřejnosti zprávu: "Škoda Auto chystá dva nové modely a zdvojnásobení produkce". A tím řekla: bude práce pro více lidí, takže námitky jsou vyloučeny. Ne že bych si přál, aby lidé přicházeli o práci, ba naopak, ale tím ještě nelze ospravedlnit cokoli. Například nebezpečnost motorismu. Vždyť bude se zvyšováním produkce automobilky ještě nebezpečnější. Nebezpečí bude držet krok se starostí o bezpečnostní prvky, které se tak stávají jen drahým chlácholením.
A auto nadále jistě bude velmi podivnou posvátnou kravkou. Nebučí, nýbrž hučí.
Jiří Hoblík
Komentáře
Přehled komentářů
Vážený kolego, myslím, že se dotýkáte řady témat, která splu tak zcela nesouvisejí - například otázka piety a automobilismu.
Nemýlím-li se, říkáte, že pieta může být únikem od řešení problému. Obávám se, že to je spíš naopak: řešením problémů a moralizováním se snažíme uniknout před faktem naší křehkosti a smrtelnosti i bolesti druhých, kterou si dnes právě díky všudypřítomnosti nehod uvědomujeme nejvíc.
Smyslem vzpomínkových akcí - v tomto případě u příležitosti dne obětí nehod - je vyjádřit, "že jsme nezapomněli", "nejsme na to sami", že nám jako společnosti není jedno, že druhým lidem nehoda změnila život.
Pieta pro nás - z okruhu Psychosociálního intervenčního týmu - není úplně prvořadý cíl. Zdůrazňujeme spíš připravenost - být vnímavý k tomu, že nás dopravní nehody provázejí, že i mne se to týká (probouzet tu citlivost, která není samozřejmá) a podpořit v postoji "i my můžeme pomoci druhým" (akutně i po letech).
Neštěstí provázela lidi odedávna - zda je to hučící automobil nebo burácející bouře, povodeň nebo převrácený povoz - je z tohoto hlediska úplně jedno.
Re: Únik?
(Jiří Hoblík, 4. 11. 2010 13:55)
Milý kolego! Díky za reakci. Za Psychosociální intervenční tým mluvit nechci, jen reflektuji to, co jsem si přečetl.
Ale v něčem nejsme od sebe zas tak daleko, odlišnosti bych nebral za něco fatálního apod. Pietu lze vidět jako možný únik, tím se sice přímo nezabývám, ale dá se o tom v této souvislosti mluvit. A řekl bych, že možný únik není nutný únik, takže záleží na rozumění a rozhodování.
Jde vám, jak píšete o vnímavost - a v tom spočívá vlastní shoda, i když to tak třeba nevypadá. Pieta je právě chvílí vnímavosti a citlivosti - a dá se to myslím dobře znázornit na kontrastu informačního plakátu a obrazu Piety.
A spojení piety v tomto smyslu a praktického zaměření je myslím správné, jen se snažím ukázat, že je to inovace tradičních motivů.
Co bych na druhé straně považoval za věc diskuse, je zda je jedno, jaké neštěstí člověka postihne - odlišnost je tam, kde je ve hře lidská odpovědnost, jednou podceňovaná, jindy přeceňovaná. A není to ani věc moralismu. Když si člověk uvědomuje alternativy, je to otázka rozhodování. Pro koho je automobilismus samozřejmostí, ten neví, že je také věcí rozhodování (nejen třeba praktické nezbytnosti).
A dále obecné lidské otázky po zkušenosti neštěstí znějí: "Proč jsem vůbec do toho auta sedal?" "Co jsem komu udělal?" a podobně - a ty otázky mají mravní charakter, jenže velmi zvláštní, protože v situaci po neštěstí nejsou přímo otázkami vyzývajícími k rozhodování, ale zdá se mi spíš otázkami na východisko ze zkušenosti, na přemožení nesmyslnosti smyslem.
Re: Re: Únik?
(Karel Šimr, 4. 11. 2010 20:59)
Děkuju za doplnění. Samozřejmě je rozdíl mezi neštěstím, zapříčiněným člověkem a přírodou. S tím prvním se člověk vyrovnává mnohem hůř právě pro ten morální rozměr.
Jinak k tématu viny a neštěstí doporučuji pozornosti chystanou konferenci. Více na http://pit-cr.info/index.php?action=view&id=154&module=newsmodule&src=%40random48498c29f160e
Únik?
(Karel Šimr, 4. 11. 2010 6:59)