Jdi na obsah Jdi na menu

Úvahy milostné 1 - Ptaní na lásku

7. 4. 2014


Ptát se na lásku? Ale jak? Tak, že bychom spekulovali o pojmu lásky? Nebude teď řeč o lásce křesťanské, mateřské či mezilidské. Nepokusíme se ani o soustavné pojednání, které by zodpovědělo všechny všetečné otázky. Bylo by také bláhové chtít sepsat návod k užití lásky, který by naučil milovat za účelem výsledné radosti. Raději bychom se usídlili v obyčejném ptaní bez chytrostí těch psychologů, kteří se hlásí o slovo spíš za nesnází, ne jako průvodci cesty.

Přichází jaro – a ujímáme se příležitosti. Vnímajíce existenční naléhavosti takového ptaní. Vnímajíce, kolik milostného neštěstí v lidech již nastalo. Jak něčemu takovému odpomoci? Ptaním? Takové ambice zase nemáme...

Nastávají situace, kdy člověk zůstane sám se svými úvahami. Na úvahy milostné je člověk dokonce často sám, a to i když má druhého nablízku. Odkud se má ale pro své úvahy sytit? Z poezie, kterou stejně příliš nezná? Z nahodile posbíraných zkušeností? Od rodičů, kteří žijí jinde a jinak? Od vrstevníků, kteří jsou přibližně stejně zkušení a nezkušení?

Vidět cizí bezradnost je ale zrádně svůdné. To se někomu hned zachce hrát toho chytřejšího. Ale otázky jsou otázkami. Musejí být ovšem dobře vysloveny. Přitom nejsou ničím víc, než otvíračkami výhledů, rozhlížení a cest. A v tom jsou důležité. Proto chceme být spíš opatrní než mnohomluvní.

Úvaha není jen věc nouze pro chvíli, kdy už nic nezbývá. Je to příprava. Je to snaha o úklid ve vlastním domě. A také obrana před necitlivostí. Někdo mávne rukou, protože má zato, že on už se takto ptát nepotřebuje, když má vlastní dům spořádaný: co je mi do cizích starostí? I on je však otázkou. Sám si přitom vzpomenu na ty, kdo zemřeli ve smutku z nenalezené či zklamané lásky.

Jak jsem již naznačil, z těchto úvah se těžko stane kdekdo moudrým. Tyto úvahy nejsou dílem zakázkového krejčovství, proto pokud z nich chce mít někdo užitek, nechť si je přeloží do vlastní řeči a uzpůsobí vlastnímu naturelu.

Přesto považujeme za užitečné procházet se úvahami, navíc když uznáme, že se dotýkáme tajemství. Tajemství lidského nitra a niterného prožívání. Tajemství zkušenosti okouzlení. Tajemství nesestrojíme, ale ono se přeci jen týká i naší mysli, která se před ním musí zastavit a nechat se jím pohnout.


Jiří Hoblík



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář