Jdi na obsah Jdi na menu

Úvahy milostné 2 - Hledání lásky

7. 4. 2014


Hledání lásky je bez konce. Někdo ji hledá, aniž by o hledání vůbec věděl. Někdo se na ni zase výslovně táže, vskrytu či nahlas. Ale stává se, že se táže se na abstraktní pojem, místo aby lásku hledal v druhém člověku. Buď je mu láska chimérou, a odtud vzniká zbytečné trápení, nebo abstraktní pojem je mu náhradou za konkrétno, jehož se mu nedostává. Jako by mu nic jiného nezbývalo. Někdo k lásce dospěje přímo, jiný tušením po klikatých cestách, někdo zase ji najít nedokáže.

Potenciál lásky, který je v každém člověku, je sám vždy nenaplněn (což se někdy dává mocně znát), a proto bývá hledání poháněno hladem. Hladem mírným a poklidným, ale i hladem naléhavým anebo dokonce trýznivým, zoufalým a křečovitým, hladem tvarovaným osobností a její situací. Anebo předchozími nešťastnými zkušenostmi. Vědomí neštěstí může ovšem také přitahovat jiné neštěstí.

Hledání očekává nalezení. Co všechno znamená takové nenalezení? Prohloubení hladu, ale někdy i zábranu, abych sobě či druhému nezkazil život.

Záleží na tom, zda je člověk zanesen zlem, ten ani netuší, co hledat a co mu schází. Když mluví o lásce, vyslovuje totéž slovo, jehož se dovolává ten, kdo o ni opravdu usiluje, a oba tedy myslí něco jiného. Někdo se kvůli zmatení, jež se skrývá za libě znějícím slovem, nechá snadno oklamat. Avšak ani opravdové hledání není bez nesnází – kolika smutků a tragických konců se dočkalo... až budí obavy.

Natožpak když je někdo při hledání stižen slabostí, pociťuje utrpení – ať už ví, odkud jeho trýzeň pochází nebo nikoliv. Ani silným se slabost nevyhýbá, nedejme na dojmy. Bez ohledu na sílu se pak člověk za takové utrpení stydí. Nedokáže si proto říci o pomoc. Nebylo by pošetilé a marné si o ni říkat? A jakou pomoc mu vlastně nabídnout? Je ovšem velkou iluzí nespojovat si s láskou možnost utrpení. Co je velecenné, to také za sebou nezřídka táhne velkou bolest ze ztráty či zkázy. A pouhý stud před velecenností zahání člověka z jeho hledání.

Kdo hledá najde, ale kdo najde, nemá vyhráno, protože někdo zamění iluzi za pravost. Někteří, kteří se zmýlí, ocitnou se i v kotlině nelásky, z níž nenacházejí snadnou anebo vůbec žádnou cestu ven. Neláska bývá krutým důkazem lásky.

Ovšem každý má v sobě potenciál lásky, každý jej může rozvíjet, a proto nepotřebuje předem podléhat beznaději. Co když však přitom selže nebo co když mu někdo připraví překážku k nepřekonání? Může si za to vždy sám? Když si za to může sám, má naději, že se opět sám postaví na nohy? Když zapůsobí někdo druhý, má na to reagovat obviňováním nebo sebeobviňováním? Jak by mohl být v lásce odkázán jen sám na sebe?

Navzdory tomu dochází k hledání lásky. A dochází k němu i tam, kde člověk nalezl člověka. Vztahuje se též ke konkrétnímu, třeba už dávno objevenému člověku. Nikdo ji nemá pojištěnu, a třeba proto, že se uspokojí dosažením nebo že se o ni nestará, o ni přijde.

Láska potřebuje hledání, a proto nemůže být konstrukcí myšlení. Když se o lásce nepřemýšlí, působí slovo láska samo líbezně, anebo i prázdně, zatímco myšlenkové pátrání se všech jejích konců nedopátrá.



Jiří Hoblík



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Martin Danihelka - Più non si trovano...

14. 7. 2014 12:33

"Potenciál lásky, který je v každém člověku..."

"Ovšem každý má v sobě potenciál lásky, každý jej může rozvíjet, a proto nepotřebuje předem podléhat beznaději..."

Mám chuť tuhle absolutizaci zpochybnit (to slovo "každý" mě dráždí). A není to z planého kazimírství, předpokládám.

I v životě Hitlera a Stalina nacházím záchvěv lásky, nacházím tu stopu člověka, který byl silně milován. (U Hitlera matka, u Džugašviliho jeho první manželka, která po roce manželství zemřela.) Biografii Pol-Pota, Kim Ir-Sena, Mao Ce-Tunga, Čingischána, Tamerlána do detailů zmáknutou nemám, ale něco mi říká, že k pachání nevýslovných monstrózních zločinů je potřeba jakési zkušenosti s láskou. Pochybnosti o jakékoli (!) zkušenosti s láskou mám ale při pohledu na život řady svých současníků, bezúhonných občanů a pracantů, ničím špatným nevynikajících a pro společnost asi přínosných. Nějak se nemohu přimět k víře, že tu kdy byl jakýkoli potenciál lásky.