Jdi na obsah Jdi na menu

Nárys obrody českého evangelictví

Myšlenku reformy nosím v sobě již delší čas. Je u ní třeba opatrnosti, v níž mne posílila negativní reakce na ni u jednoho faráře – paradoxně milovníka reformace. Před jistou dobou jsem o ní napsal několik předběžných poznámek, z jistého podnětu. Pak ale přišly jiné starosti a málo podnětů k tématu. Nicméně občas se zájemci toužící po reformě, obnově či obrodě ozývají, sice netuším, čeho se tyto hlasy nakonec dovolají, ale jsem rád, že znějí. Kvůli nim jsem se trochu usebral, abych sepsal několik myšlenek ke smyslu a možnému provedení takové reformy. Nic hotového, nic bezchybného, spíše rozvažování otevřené připomínkám.

1. Začátek všech úvah o reformě u Krista

Ani u vlastního ega, ani u účelu. Vlastní počátek a vlastní konec nemáme ve svých rukou, jako jednotlivci i jako lidé vůbec. Proto se reforma musí orientovat na Krista, který je počátkem i cílem křesťanské existence (srv. Zjevení 22,16), její mírou i přemostěním rozporu mezi ní a sebou. Potřebné je však vyvarovat se anebo se zprostit bezduchého efektu litery, k němuž má odedávna lidská řeč o Kristu sklon (srv. 2. list do Korintu 3,6), například ve formě floskulismu,

2. Dematerializace křesťanských zájmů

Dematerializací rozumějme očistu od druhořadostí, vnějškovostí ve prospěch duchovnosti. Jejím protipólem je matérie jako to, s čím člověk nakládá (ne tedy přímo jako hmota) a co je mu prostředkem k dosahování vnějšího prospěchu. Vnější předmětnost. Ta není přímo zlá, ale zlé je od prvého utíkat k druhému. Buď je však člověk ztělesněnou duchovní bytostí, která to o sobě ví a to rozvíjí jako blízkost božímu Duchu, anebo dělá ze sebe či z druhých věci anebo sebe či druhé odhazuje do nicoty. K čemu však dobývat svět a škodit duši? (Srv. evangelium podle Marka 8,36 a paralely.) K čemu dobývat místo na veřejnosti a obcházet to základní?

3. Začátek reformní praxe studiem bible

Zatímco současné teologické stejně jako jiné vysoké školství trpí upadáním do účelu produkce absolventů, jeho smyslem je vědecká činnost a poskytování kvalifikace. Do tohoto upadání je navíc zaklesnuta propast mezi faráři a laiky. Nabízí se však jiný model, který by mohl teologické studium spíše zhodnotit než potlačit. Stál by na dvou sloupech, jako byly sloupy Jakín a Boaz v Šalomounově chrámu (1. kniha Královská 7,13). Jedním z nich by bylo svébytné a přitom mezičlánkové biblické kolegium (v ideálním případě několikeré a poloprofesionální či profesionální), připravující duchovní statky. Druhým sloupem by pak bylo „studium u stolu“, pospolité, soustavné a soustředěné. Každý by při něm byl individuem, a tím pádem by si také byli všichni rovni (neříkám, že mám tuto myšlenku domyšlenu, ale přiznám se, že je inspirována příběhem o zpřevrácení priority vykladačů bible z evangelia podle Lukáše 2,41-52). Věnovali by se soustavnému a detailnímu studiu bible, diskuse o ní, modlitbě a meditaci. A to znamená něco odlišného oproti biblickým hodinám, při nichž farář předává obecenstvu své výklady a připravuje pro ně zábavné programy.

4. Nové zhodnocení společenství

Společenství musí být dostatečně motivováno tím, co je pro evangelictví tím jediným nezbytným (srv. evangelium podle Lukáše 10,42). Motivovat je, uvádět je v pohyb nemůže tedy něčí ego ani zájem, který by se nacházal vně jeho podstaty, ani jeden určitý účel. Zkusme si jen představit, že bychom vstoupili do lékařské ordinace a tam uviděli, jak se spolu vybavují údržbář a uklízečka o svých zdravotních neduzích. Právě nevěcný partikularismus je tím, od čeho je třeba se oprostit.

Přitom není těžké přijít na to, na jakém základě stát a z které síly žít kvůli rozmanitým účelům. (Pak nemusíme vycházet od účelů, jimiž se drolí a zužuje náš pohled.) Motivující osobností má být Kristus (list do Efezu 4,15) a motivující silou má být Duch (srv. list do Efezu 4,4). Některé principy této motivace byly již zmíněny v předchozích bodech. Praktickým pojidlem společenství musí pak být trojina podstatných věcí (srv. 1. list do Korintu 13,13).

Novost toho není ovšem novostí nečekaného vynálezu, nýbrž obnovou zvetšelého, novým rozčeřením zakaleného, projasněním sebeklamného. Vycházíme z prostých otázek: na čem se evangelíci myšlenkově a v praxi shodnout mohou (jaká příležitost se nabízí), mají (co se ukazuje ve výhledu) a musejí (aby evangelictví skutečně evangelictvím vůbec bylo).

5. Vliv na církevní struktury

Otázka obnovy evangelictví není nutně spjata s určitou organizační formou křesťanského sdružování. Nezávislost na ní neznamená její ignoranci, nýbrž možnost rozvíjet se na její i na okolní půdě. Žádný evangelický kostel, žádná evangelická modlitebna, žádný evangelický sborový dům, žádná evangelická fara, ani Jungmannova 9 není posvátným místem, místem nedotknutelným a tabuizovaným. Nikoli tyto vnější prostředky, nýbrž víra musí dávat evangelictví jeho výraz, protože Bůh chce, aby ho lidé ctili v Duchu a v pravdě (Evangelium podle Jana 4,19). Vnější prostředky neodpomohou od bezduchosti.

Nemyslíme tím nutně na obrodu pustošící, nýbrž na obrodu na vnějškovosti nezávislou, popírající pošetilost příslovečného topícího se, který sám sebe z vody za vlasy vytahuje. Zatím však si připravujeme půdu k dalšímu tázání - například k tázání na církevní reformu. K ní ale nepovede oportunismus, pouhé schvalování toho, jak plyne církevní čas jako proud v říčním korytě, ani kosmetické změny působené zvyšováním pracovních nároků na faráře a aktivity laiků.

6. Reforma musí začínat z nitra

Bez myšlenky, a tedy bez obsahu, bez záměru, a tedy myšlenkového zaměření, individuálního a sdíleného není reforma možná. Již Zákon přišel z boží mysli, aby byl vytesán na kamenné desky (srv. Exodus 24,12). Co však bylo vytesáno, zachovávalo se, aby si celé generace mohly slova na desky zanesená zapisovat do svých srdcí (srv. Deuteronomium 11,18). Slovem oslovená srdce jsou tak počátky vykračování vůbec. A nejinak tomu musí být i s reformou, která především musí být reformou mysli a ze srdce. Navzdory tomu, že se mnoho lidí domnívá, že se sami anebo druzí niterně proměnit nemohou. Naopak – k čemu jinému má křesťanské společenství být ve své praxi? Není tento účel tím vůbec nejpraktičtějším? Ovšem s vědomím toho, že novost nového není přímo v lidských rukou. Bohu díky! (Srv. Ezechiel 11,19; 36,26; 2. list do Korintu 3,3.)

7. Cíl?

Možných cílů je řada. Ale nepatří k nim lov na duše (jako přílišná přímočarost), nýbrž rozvíjení duchovního, Duchem vedeného života, speciálně v jisté analogii k lectio divina (o tom se budu záhy rozepisovat) a za otevřenosti ke spontánní komunikaci navenek, snahu mít co nabízet a duševní zdraví v to počítaje.

Jiří Hoblík

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jan Dospiva - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

29. 1. 2012 13:10

Opět plně souhlasím. Osobně bych jako východisko viděl jakýsi poučený a inteligentní pietismus, který zároveň odmítne účast ČCE na majetkovém vyrovnání, protože cožpak živá církev a živý Bůh potřebuje ke své existenci a působení majetky minulosti?

Jan Dospiva - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

29. 1. 2012 16:51

Hezky napsané, beru :-).

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

30. 1. 2012 20:40

Co dál? Tuhle otázku si také kladu, škoda že nejsem všehoschopný :-)

Dokážu si velmi dobře představit síť "buněk", které by žily životem. Všude možně, včetně naší kuchyně.

Dokážu si představit zároveň internetové fórum, které by bylo spojené se SPS a umožňovalo by na geografických podmínkách nezávislou komunikaci v plné šíři.

Dokážu si představit, že mne někdo nadchne nějakou jinou představou.

Jen na organizaci a propagaci moc nejsem, vůdcovskými schopnostmi taky neoplývám.

A tak zatím jsem rád, že se objevil aspoň zájem a nesmělá debata. Rád - což neznamená uspokojen.

Konference SPS - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

31. 1. 2012 22:11

Už dříve jsem uvažoval o nějakém setkání čtenářů SPS a tohle by mohla být zajímavá "záminka". Sám se bojím nejen organizačních záležitostí, ale i finančních. Ale snad by se to zvládnout dalo. Budeme-li i v těch církevních záležitostech uvažovat jen o tom, co nejde, co neumíme a nezvládneme, s čím budou problémy, pak to k ničemu nebude.
Jde o "ora" i o "labora". Bylo by dobré udělat společné duchovní soustředění, ale také z toho něco konkrétního a praktického vytěžit.

Jakub Dvořák - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

1. 2. 2012 22:19

To asi ano. Navíc já žiji v Náchodě. To je mimo Vaši trasu. Asi by to chtělo nějaký přípravný tým.

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

2. 2. 2012 20:57

Tak nějak. - Jinak i pár minut může za něco stát, takže zkusím se 17.3. počítat, i když plánované konce se ve skutečnosti protahují i o hodinu nebo víc.

Jakub Dvořák - Re: Na co se ptát?

4. 2. 2012 9:23

Jo, to jste celý Vy :)
2, 3 a 6 bych raději formuloval jinak:
Čím je nám bible, jak ji číst a jak její poselství aplikovat v životě - žité víra.
Sex bych z toho vynechal, každý si myslí, že ví, jaký je křesťanský postoj, ale včetně historiků, filosofů a theologů o tom ví každý prd.
5) bych formuloval jako otázku, čím má být církev z božího pověření světu?

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Na co se ptát?

4. 2. 2012 18:38

Budu stručný. Díky za otázky. Každou bych formuloval jinak, mnoho by se dalo doplnit, všechny by se daly diferencovat. Ty "konkrétnější" vedou už trochu někam dál.

Ptát se je potřeba - otázky prorážejí cestu. Ale to je jen jedna stránka. Druhá stránka je studium Písem sloužící tomu, abychom je svými myšlenkami nepřeválcovali a vlastně nebanalizovali, což se v církvi obecně děje. Podle mého musí průběžně docházet k obojímu, protože pak lze dojít i k novým otázkám a k revizi těch dosavadních.

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Re: Re: Na co se ptát?

4. 2. 2012 22:43

Tak. Pokusil jsem se udat formu, aby si člověk obsah doplnil sám - a vida ta rychlost...

Jan Dospiva - Nepřeválcovat vlastními myšlenkami Písmo

4. 2. 2012 19:19

OK :-).