Jdi na obsah Jdi na menu

Nárys obrody českého evangelictví

Myšlenku reformy nosím v sobě již delší čas. Je u ní třeba opatrnosti, v níž mne posílila negativní reakce na ni u jednoho faráře – paradoxně milovníka reformace. Před jistou dobou jsem o ní napsal několik předběžných poznámek, z jistého podnětu. Pak ale přišly jiné starosti a málo podnětů k tématu. Nicméně občas se zájemci toužící po reformě, obnově či obrodě ozývají, sice netuším, čeho se tyto hlasy nakonec dovolají, ale jsem rád, že znějí. Kvůli nim jsem se trochu usebral, abych sepsal několik myšlenek ke smyslu a možnému provedení takové reformy. Nic hotového, nic bezchybného, spíše rozvažování otevřené připomínkám.

1. Začátek všech úvah o reformě u Krista

Ani u vlastního ega, ani u účelu. Vlastní počátek a vlastní konec nemáme ve svých rukou, jako jednotlivci i jako lidé vůbec. Proto se reforma musí orientovat na Krista, který je počátkem i cílem křesťanské existence (srv. Zjevení 22,16), její mírou i přemostěním rozporu mezi ní a sebou. Potřebné je však vyvarovat se anebo se zprostit bezduchého efektu litery, k němuž má odedávna lidská řeč o Kristu sklon (srv. 2. list do Korintu 3,6), například ve formě floskulismu,

2. Dematerializace křesťanských zájmů

Dematerializací rozumějme očistu od druhořadostí, vnějškovostí ve prospěch duchovnosti. Jejím protipólem je matérie jako to, s čím člověk nakládá (ne tedy přímo jako hmota) a co je mu prostředkem k dosahování vnějšího prospěchu. Vnější předmětnost. Ta není přímo zlá, ale zlé je od prvého utíkat k druhému. Buď je však člověk ztělesněnou duchovní bytostí, která to o sobě ví a to rozvíjí jako blízkost božímu Duchu, anebo dělá ze sebe či z druhých věci anebo sebe či druhé odhazuje do nicoty. K čemu však dobývat svět a škodit duši? (Srv. evangelium podle Marka 8,36 a paralely.) K čemu dobývat místo na veřejnosti a obcházet to základní?

3. Začátek reformní praxe studiem bible

Zatímco současné teologické stejně jako jiné vysoké školství trpí upadáním do účelu produkce absolventů, jeho smyslem je vědecká činnost a poskytování kvalifikace. Do tohoto upadání je navíc zaklesnuta propast mezi faráři a laiky. Nabízí se však jiný model, který by mohl teologické studium spíše zhodnotit než potlačit. Stál by na dvou sloupech, jako byly sloupy Jakín a Boaz v Šalomounově chrámu (1. kniha Královská 7,13). Jedním z nich by bylo svébytné a přitom mezičlánkové biblické kolegium (v ideálním případě několikeré a poloprofesionální či profesionální), připravující duchovní statky. Druhým sloupem by pak bylo „studium u stolu“, pospolité, soustavné a soustředěné. Každý by při něm byl individuem, a tím pádem by si také byli všichni rovni (neříkám, že mám tuto myšlenku domyšlenu, ale přiznám se, že je inspirována příběhem o zpřevrácení priority vykladačů bible z evangelia podle Lukáše 2,41-52). Věnovali by se soustavnému a detailnímu studiu bible, diskuse o ní, modlitbě a meditaci. A to znamená něco odlišného oproti biblickým hodinám, při nichž farář předává obecenstvu své výklady a připravuje pro ně zábavné programy.

4. Nové zhodnocení společenství

Společenství musí být dostatečně motivováno tím, co je pro evangelictví tím jediným nezbytným (srv. evangelium podle Lukáše 10,42). Motivovat je, uvádět je v pohyb nemůže tedy něčí ego ani zájem, který by se nacházal vně jeho podstaty, ani jeden určitý účel. Zkusme si jen představit, že bychom vstoupili do lékařské ordinace a tam uviděli, jak se spolu vybavují údržbář a uklízečka o svých zdravotních neduzích. Právě nevěcný partikularismus je tím, od čeho je třeba se oprostit.

Přitom není těžké přijít na to, na jakém základě stát a z které síly žít kvůli rozmanitým účelům. (Pak nemusíme vycházet od účelů, jimiž se drolí a zužuje náš pohled.) Motivující osobností má být Kristus (list do Efezu 4,15) a motivující silou má být Duch (srv. list do Efezu 4,4). Některé principy této motivace byly již zmíněny v předchozích bodech. Praktickým pojidlem společenství musí pak být trojina podstatných věcí (srv. 1. list do Korintu 13,13).

Novost toho není ovšem novostí nečekaného vynálezu, nýbrž obnovou zvetšelého, novým rozčeřením zakaleného, projasněním sebeklamného. Vycházíme z prostých otázek: na čem se evangelíci myšlenkově a v praxi shodnout mohou (jaká příležitost se nabízí), mají (co se ukazuje ve výhledu) a musejí (aby evangelictví skutečně evangelictvím vůbec bylo).

5. Vliv na církevní struktury

Otázka obnovy evangelictví není nutně spjata s určitou organizační formou křesťanského sdružování. Nezávislost na ní neznamená její ignoranci, nýbrž možnost rozvíjet se na její i na okolní půdě. Žádný evangelický kostel, žádná evangelická modlitebna, žádný evangelický sborový dům, žádná evangelická fara, ani Jungmannova 9 není posvátným místem, místem nedotknutelným a tabuizovaným. Nikoli tyto vnější prostředky, nýbrž víra musí dávat evangelictví jeho výraz, protože Bůh chce, aby ho lidé ctili v Duchu a v pravdě (Evangelium podle Jana 4,19). Vnější prostředky neodpomohou od bezduchosti.

Nemyslíme tím nutně na obrodu pustošící, nýbrž na obrodu na vnějškovosti nezávislou, popírající pošetilost příslovečného topícího se, který sám sebe z vody za vlasy vytahuje. Zatím však si připravujeme půdu k dalšímu tázání - například k tázání na církevní reformu. K ní ale nepovede oportunismus, pouhé schvalování toho, jak plyne církevní čas jako proud v říčním korytě, ani kosmetické změny působené zvyšováním pracovních nároků na faráře a aktivity laiků.

6. Reforma musí začínat z nitra

Bez myšlenky, a tedy bez obsahu, bez záměru, a tedy myšlenkového zaměření, individuálního a sdíleného není reforma možná. Již Zákon přišel z boží mysli, aby byl vytesán na kamenné desky (srv. Exodus 24,12). Co však bylo vytesáno, zachovávalo se, aby si celé generace mohly slova na desky zanesená zapisovat do svých srdcí (srv. Deuteronomium 11,18). Slovem oslovená srdce jsou tak počátky vykračování vůbec. A nejinak tomu musí být i s reformou, která především musí být reformou mysli a ze srdce. Navzdory tomu, že se mnoho lidí domnívá, že se sami anebo druzí niterně proměnit nemohou. Naopak – k čemu jinému má křesťanské společenství být ve své praxi? Není tento účel tím vůbec nejpraktičtějším? Ovšem s vědomím toho, že novost nového není přímo v lidských rukou. Bohu díky! (Srv. Ezechiel 11,19; 36,26; 2. list do Korintu 3,3.)

7. Cíl?

Možných cílů je řada. Ale nepatří k nim lov na duše (jako přílišná přímočarost), nýbrž rozvíjení duchovního, Duchem vedeného života, speciálně v jisté analogii k lectio divina (o tom se budu záhy rozepisovat) a za otevřenosti ke spontánní komunikaci navenek, snahu mít co nabízet a duševní zdraví v to počítaje.

Jiří Hoblík

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jan Dospiva - Setkání v Praze

12. 3. 2012 22:34

17. 3. jsem tedy v Praze-Strašnicích na setkání zpěvníkové komise, mělo by skončit do 15 hodin. Pokud bychom se někdo měli nějak potkat, co navrhujete?

Jiří Hoblík - Re: Setkání v Praze

3. 4. 2012 21:57

Tady byla odpověď, která se stala neaktuální, ale když se tu objeví nový nápad nebo návrh, budu rád.

Ondra G. - Drobnosti k tématu

17. 1. 2012 20:28

Na první čtení mě tento text nezaujal, ale jak jsem viděl jiné reakce na téma obrody církve, postupně mu přicházím na chuť. Přesto si dovolím několik připomínek.

Velmi se mi líbí, že jste uvolnil vazbu mezi obrodou církve a reformou její struktury. Napadlo mě k tomu podobenství o návratu nečistého ducha, který najde dům vyčištěný a uklizený (dům, ve kterém dříve bydlel a sám ho zaneřádil) a nastěhuje se tam zpátky se sedmi horšími, než je sám. Možná to přímo na církev nesedí, ale kdoví.
Jako není cílem obrody struktura, tak bych doporučil ještě opatrné zacházení s pojmem evangelictví, příp. české evangelictví. Odkážu se zde na článek "Prostě křesťan" J. Dvořáka na těchto stránkách (kritizoval jsem ho až hanba); jde mi o to, aby cílem nebylo evangelictví, nýbrž křesťanství, křesťanská víra. Evangelictví je určitá cesta, kterou jsme si zvolili, ale je to jen druh křesťanství. Proto v čemkoli se stane zatěžující, omezující (křesťanství) nebo dokonce protikřesťanské, je nutné se ho vzdát. Nakonec takový přístup je jedině evangelický, protože je to přístup reformace.

Buď křesťanským - a budeš evangelickým! (Česká moderna: Buď svým - a budeš českým!)

Jiří Hoblík - Re: Drobnosti k tématu

18. 1. 2012 22:25

Milý Ondro,

díky za reakci. Ta úvaha je jen mezičlánek, proto se jmenuje tak, jak se jmenuje, bude k ní potřeba ještě hodně domyslet, popřípadě ji dál rozpracovat.

Cíl bych ovšem neviděl nejen v evangelictví - a v tom bychom se mohli shodnout - ale ani v křesťanství, nýbrž v Bohu. Křesťanství je jen obrovská spleť prostředků, v jejímž jádru je duchovní cesta do Boha. O tom je třeba zvláštní a zvláště pečlivou úvahu, navíc když o tom psala řada daleko moudřejších lidí. Ale myslím že ani v tom, a to bych byl opravdu rád, bychom se rozcházet nemuseli.

Jestli to podobenství o návratu nečistých duchů mohu chápat jako varování, tak jako varování před předělávkou církevní struktury, která ovšem - jsouc bezduchou - zůstane volná pro duchy všelijaké. (Prohlášení Synodní rady o Evropské unii je ukázkou bezduchosti - ale nemám čas ani chuť ho teď tady rozebírat. Pokud by se zachtělo někomu jinému, bránit se tomu v zásadě nebudu...) Snad ho tímto nedezinterpretuji, anebo aspoň ne příliš.

Ondra G. - Re: Re: Drobnosti k tématu

21. 1. 2012 14:17

Ano, s tím podobenstvím jsem to myslel tak. S křesťanstvím taky souhlasím, jenom si myslím, že křesťanská víra má zvláštní místo jako jediná možná cesta k Bohu (teď ji ale myslím opravdu jen jako víra křesťanskému Bohu - ve smyslu listu Židům 11, 1-13.)

Ještě mi trochu vrtá hlavou Vaše stanovisko k "lovu na duše". Vím, že etikou evangelizace se zabýval tady už J. Dvořák. Co je vlastně "přílišná přímočarost" v postoji křesťana, když podle Pána Ježíše má být naše řeč "ano - ano, ne - ne"? Když šel Petr po vzkříšení lovit znovu ryby (ačkoli byl Pánem povolán k lovení lidí), na břehu někdo stál. A kupodivu Petrovi nevynadal, ale pomohl mu s rybami. A místo lovení lidí mu zadal "pasení jeho stáda". Ten příběh podle mě obsahuje důležitý klíč k našim problémům.

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

22. 1. 2012 0:51

Zkusím odpovědět jednoduše: Žijeme v komplikovaném světě, ale neobejdeme se bez jednoduchostí. Popřít nemůžeme jedno ani druhé, ale jedno je pro druhé jistým způsobem mez.

Když se vrátím k vašemu odkazu: Ježíšova výzva je přímočará, ale když ji vytasíte přímočaře na někoho, kdo považuje církev za spolek zlodějů, tak vám ta přímočarost nebude "fungovat", ale ne proto, že byla sama špatná. Poslání je v napětí s pragmatikou, a to vede buď k rezignaci nebo ke stažení na ostrůvek, na němž si to nějak odšolícháme. A pak se divíme nepřitažlivosti církve, která neposkytuje zvlášť kvalitní zboží.

Jan Dospiva - Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

24. 1. 2012 23:19

Docházím k závěru, že reformu církevního zřízení - má-li být vůbec jaká - by měla předcházet duchovní obroda "zdola" (neboť co je "zdola", to je "shora", jak hezky vyjádřil Miloš Rejchrt). Ačkoli tato obnova samozřejmě musí začít u nás samých, případně v našich sborech, je potřeba, aby se viditelně projevila jako nadsborové hnutí (i se všemi riziky vytváření "paralelní církve" nebo spíš nařčení z tohoto vytváření). Toto hnutí tedy musí mít za cíl církev budovat, nikoli štěpit. A kromě obnovy a rozvíjení osobní zbožnosti by se mělo setkávat k pokorným modlitbám a k přemýšlení nad Biblí, k hledání a naslouchání, co je Boží vůlí pro církev.

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

25. 1. 2012 22:17

"Zdola". Tak nějak. Ano. Shůry přichází duchovní iluminace, tu si nesestrojíme.

Je trochu nešťastné, když se církev chápe jako církevní organizace - a v případě ČCE jako pouhý systém sborů s určitou nadstavnou a určitými doplňky. Neměli bychom s něčím takovým spojovat představu, že je to jakási roura, kterou má vanout Duch, jako by si on nemohl vanout, jak chce. Může vanout tam i jinde.

Ne že bych se chtěl vrhat proti těm, kdo jsou "součástí" systému, to ne, ale známy jsou výtky a podezření z "partyzánštiny". Sdílím tudíž vaši obavu.

A jen takový dodatek: vaše poslední věta obsahuje samé velké pojmy, s nimiž nutno zároveň velmi citlivě zacházet.

Jan Dospiva - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

26. 1. 2012 12:44

Souhlasím. Těmi "velkými pojmy" na konci jsem chtěl vyjádřit, že bychom měli poněkud upozadnit vlastní názory a spíš naslouchat a porozumět. Tady ale bude problém, protože každý může "uslyšet" něco jiného nebo tomu porozumět po svém. Dále pokud se takové hnutí nemá utopit v roztříštěnosti a nést nějaké jasné poselství, nutně se bude teologicky profilovat. Otázkou je, zda toto "jasné poselství" nebude jen náš konstrukt, protože "shora" se nám nic takového nedostalo.

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

27. 1. 2012 1:14

Oprávněné obavy. Když je společný zájem a předmět tohoto zájmu zaručeně není konstruktem (Kristus), tak je tu minimální a přitom nutná jistota. Naše pochopení jsou až druhotná - a aby nezůstalo u nich, existují staré osvědčené nástroje: studium a dialog.

A profilace je pořád lepší než rozplizlost. Jak si ale činit naději na iluminaci Duchem, to je záhada nebo tajemství nebo spíš obojí.

Jan Dospiva - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

27. 1. 2012 14:20

Dále tady panují ne zcela neoprávněné obavy z určitých extrémů (např. fundamentalismus), přesto má-li takové hnutí nějak měnit duchovní klima v ČCE, nemůže kopírovat "střední proud" v ní. Velké množství pohledů, které jsem zaznamenal, si dovolím zjednodušit do dvou proudů, které se vůči tomu hlavnímu nějak kriticky vymezují:

Ten první bych nazval kritikou "zleva": má problém s tzv. "majetkovým vyrovnáním" s církvemi a do značné míry se ztotožňuje s kritikou ze strany zbytku společnosti, dále odmítá konformismus vůči stávajícím společenským poměrům (jako že jsme se osvobodili od "komunismu" a teď máme tu svobodu a demokracii a nic lepšího na konci dějin být nemůže), poměrům, kde hlavním měřítkem je maximalizace zisku, a to stále více na úkor svobody, demokracie a hodnot humanity a sociální solidarity jakožto rovněž křesťanských hodnot.

Ten druhý bych nazval kritikou "zprava": odmítá zlehčování autority Bible různými dosti volnými interpretacemi nebo zlehčování pasáží, které se nám moc nehodí do krámu liberální a osvícené církve, má problém s přijetím homosexuality jako harmonické součásti stvoření a původního Stvořitelova záměru, nikoli jako projevu porušeného stvoření. Tento směr jistě nese známky fundamentalismu, který, utržený z řetězu, vede k tvrdé intoleranci, nelásce a zákonictví. Avšak přesto by stálo za to jej do obrodných snah integrovat a kultivovat, protože co když na tom přece jenom něco je.

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

29. 1. 2012 2:55

Ta polarizace opravdu existuje, ale střední proud je při vší slabosti silný proporcionálně až až. Sám se až divím, kolikanásobně mi vadí participace ČCE na majetkovém vyrovnání státu s církvemi než toto vyrovnání samo. A přitom v něm vidím několik vážných defektů.

Pokud jde o zlehčování autority Bible - jako by nebyla jiná alternativa než jakýsi liberalismus a jakýsi nadmíru silný až fundamentalistický konzervativismus - a přitom obojí je nesmírně povrchní. Jinak by vztah církve k homosexuálům a naopak byl jiný. Buď něco lacině spolknem anebo lacině shodíme - hlavně že máme dobrý pocit...

Nakonec odlišnost od středního proudu je v tomto rozhlížení asi tím nejdůležitějším, ale zdůraznil bych odlišnost, ne budování fronty.

Jakub Dvořák - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

29. 1. 2012 15:03

Na rozdíl od všech diskusí na Evangnetu, ale i mnohých na SPS, má tato hodně nadějí, aby z ní něco vyplynulo.
Bratr Dospiva je nám všem dobře známý - tedy jeho názory a postoje, osobně se pochopitelně neznáme. Bratr Dospiva se velmi často a (vzdor tomu, že se spolu rozcházíme v mnohém) velmi dobře zapojuje do různých diskusí. Jedním z jeho fixních témat je "věrnost Bibli", pročež si mě onehdá zaškatulkoval jako "liberála". Proč ne - libertas je svoboda, ostatně i K. Barth, podle barthiánů z ČSSR liberálobijec, se za něj též považoval :).
Chci říct, že s bratrem Dospivou v mnohém souhlasím až na to, že cpe v diskusích jeden model "věrnosti bibli" proti všem ostatním. Maslím, že má-li se podařit to, po čem volá, a nesklouznout v to, čeho se obává, je třeba vzdát se veškerého škatulkování těch druhých. Přijmout, že to, co jemu připadá jako odklon od bible, jím ve skutečnosti být nemusí. Tedy nalézt odstup (epoché) od vlastních, i když dobře získaných postojů, být si vědom toho, že se mohu mýlit, přijmout, že postoj druhého, i když jiný, má stejné oprávnění, pokusit se mu porozumět, odbourat předsudky, opustit zákopy a vyjít vstříc druhé straně. Jinak, jak říkáte, utone jakýkoliv pokus o obrodu (slovo "hnutí" je v mých očích už dost zprofanované), udusíme tím, že lidé s dobrou vůlí se požerou mezi sebou a satan se bude radovat.

Jakub Dvořák - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

29. 1. 2012 17:19

Fajn, to je nutný předpoklad.
Dále: Jirka navrhnul these, na kterých se můžeme snad sejít všichni.
Co dál?

Jan Dospiva - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

31. 1. 2012 20:11

Můj akční rádius už taky nemá na to, aby něco dalšího přímo organizoval. Zatímco jsme se zatím bavili o obsahu (ta debata určitě není ještě uzavřená), dostáváme se k formě. Mělo by se nejprve jednat o neformální iniciativu, která vystoupí s určitými tezemi a která bude pořádat setkání k prohlubování jak osobního duchovního života, tak k modlitbám za obnovu církve a k přemýšlení nad Písmem, zda a co nám říká do naší situace. Existence místních buněk a pořádání obdobných místních setkání je rozhodně potřeba, protože ne každý má možnost a čas jezdit někam dál. Fórum na netu je dobrá věc, ale neměla by tato osobní setkání nahrazovat. E-církev jaksi postrádá "tělo".

Jan Dospiva - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

1. 2. 2012 19:00

Pokud by se jednalo o delší (třeba víkendové) soustředění, tak to moc dobře se svojí účastí v nejbližší době nevidím. Ale 17. 3. jedu do Prahy do sboru v Praze-Strašnicích na setkání "zpěvníkové komise" a dobrovolníků, kteří do toho chtějí mluvit. Setkání by mělo skončit kolem 15 hodin a pokud bych tam nepřespával, tak v 18 hodin jedu vlakem zpátky. Možná je to příliš krátká doba na to, abychom se potkali a něco konkrétnějšího z toho vzešlo, ale pokud by byla možnost, nebráním se...

Jan Dospiva - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Drobnosti k tématu

2. 2. 2012 14:47

Tak uvidíme. Motivem, možná samou podstatou snah o duchovní obrodu by měl být zvýšený zájem o setkávání se nad Biblí a touha po živém Božím slově. Zde bych poukázal na verše zdůrazňované v Prvním helvetském vyznání, totiž Dt 4,2 a 2Tm 3,16.

Jan Dospiva - Na co se ptát?

3. 2. 2012 22:02

Ještě je důležité - tváří v tvář realitě chřadnoucí, ale snad stále živé větve církve obecné zvané ČCE - pokání čiňme. Napadají mě tyto (záměrně sugestivní) otázky:

1) Naší hlavou, naším středem, je Kristus, jeho život, učení, oběť na kříži, smrt, vzkříšení, poslání, následování. Jsme jeho dobrými učedníky? Následujeme ho jako církev? Nezrazujeme ho za 30 stříbrných?

2) Je pro nás Bible jako celek vskutku Božím slovem, nebo některé pasáže odsunujeme jako jen lidské, dobovou kulturou podmíněné slovo? Pokud je pro nás Božím slovem jako celek (byť má i svou lidskou stránku), v jakém smyslu?

3) Neodvracíme se od Hospodina k modlám, případně kterým? Jsme věrni jeho slovu a přikázáním (samozřejmě míněno těm, jejichž platnost nebyla časově omezena nebo překonána Novým zákonem)?

A konkrétnější otázky:

4) Jak se stavět k tzv. majetkovému vyrovnání?

5) Vztah církve a politiky. Je úlohou církve "dělat politiku"? A naopak - je poselství, které nese církev, zcela apolitické? Jak moc má nebo nemá být konformní ke stávajícím pořádkům?

6) Postoj ČCE k otázkám sexuální morálky - nezavedla nás kritika tvrdého zákonictví a upjatého pokrytectví k přílišné uvolněnosti? Jak má být "biblicky" hodnocen fenomén homosexuality a dále praktikované homosexuality?

Jan Dospiva - Re: Re: Na co se ptát?

4. 2. 2012 17:22

Otázky samozřejmě mohou být formulovány jinak, ale tematicky se na 1 až 3 v zásadně shodneme. Co se týče 4 až 6, reagoval jsem na konkrétní (kontroverzní) činy a stanoviska ČCE, jinak bych tyto otázky nekladl. Konečně sexualita, potažmo homosexualita jsou jistě intimní a nejednoduchou záležitostí, nicméně nemůžeme popřít, že se k ní Bible vyjadřuje, a souvisí to s otázkou č. 2. Aby bylo jasno, odmítám agresivní homofobní postoje, protože v nich není špetka lásky, soucítím s lidmi, které místo opačného pohlaví přitahuje vlastní, chápu jejich situaci a nezavrhuji jejich ve svém původu dobrou touhu po druhém člověku včetně fyzické lásky. Ale ty biblické verše vztahující se k praktikované homosexualitě, podle mě, není možno jen tak snadno přejít a říct, že se to týká jen "zvrhlých heterosexuálů", protože o trvalé homosexuální orientaci se nic tenkrát nevědělo (otázka je, zda se o její podstatě ví o mnoho víc dnes).

Jakub Dvořák - Re: Re: Re: Re: Na co se ptát?

4. 2. 2012 22:05

Možná by bylo možné všechny otázky překrýt jednou jedinou: hledání boží vůle, nebo božího království.