Jdi na obsah Jdi na menu

Osobní poznámky k tzv. církevním restitucím

 

1. Odpůrci církevních restitucí neustále řeční, že církev má být chudá. Jak to ale vědí? Jakým právem o někom jiném rozhodují? Tento argument je těžko použitelný, když každý člověk a každá instituce potřebuje v moderní době finanční zajištění. "Chudoba církve" je něčím, co musí vycházet z jejího sebepochopení - a to zase musí být biblicky založeno. Kromě toho je tradice slibu chudoby, ale ten patří do mnišství - a to nelze jednoduše zevšeobecňovat.

2. Nejsem příznivcem církevního majetku. Přesto se ptám: jak v dnešním světě vůbec žít, ne-li něco dobrého činit bez majetku? Jak změnit svět, aby to bylo možné?

3. Hlavní důvod, proč chci, aby církevní restituce byly už za námi, je, že je žádoucí, aby už skončilo to nekonečné žvanění, které se kolem nich točí.

4. Problém církevních restitucí je generátorem primitivismu, který provázá vztah mezi státem a církvemi, vztah, v němž jiná témata prakticky neexistují.

5. Když je něco zapsáno v Pozemkových knihách, těžko to v zájmu práva ignorovat. (K tomu srv. blíže názor historika Jaroslava Šebka). Spor ale nastává v okamžiku, kdy návrat majetku není reálně možný.

6. Argument, že církevní restituce hrozí vyvolat vlnu dalších nároků, neuznávám. (To by naopak mohlo zpochybnit dosavadní restituce.) Otázka je, kam až v této věci lze legitimně jít, co je prakticky proveditelné.

7. Velký užitek církevních restitucí může spočívat v diverzifikaci dosavadních majetkových struktur, v nichž zatím panuje velká korupční provázanost.

8. To ale neznamená, že by se církve z vůle politiků staly svobodnými prostory. Budou vázány loajalitou – jednak vděčností, jednak potřebou i dál čerpat ze státních prostředků např. na školství a charitu.

9. Zásadní věcný problém církevních restitucí je v tom, že řeší problém, který vznikl v jiném kontextu – v němž římsko-katolická církev měla celospolečenský vliv a nebyla jen jakousi společenskou přihrádkou. Přitom majetetek vznikal sám opět v jiném kontextu, v němž panovala dalekosáhlá provázanost mezi aristokracií a duchovenstvem.

10. Církevní restituce budou mít za následek, že budou církve ještě více zaměstnány starostí o své sebeudržení a o správu svého majetku. O to méně budou mít sil zlobit vrchnost, ale o to méně budou mít sil na zvěstování evangelia.

11. Nerozumím tomu, proč se církve nezřekly všech finančních nároků, jsou-li to opravdu církve.

12. Církevní restituce snižují morální kredit Římsko-katolické církve. Když to ŘKC riskuje, budiž jí to přáno.

13. Na finančním odškodnění církví a náboženských společností je problematické, že se má dít ze státního rozpočtu a ne z kapes komunistů a komunistických funkcionářů, kteří především jsou odpovědní za to, co se mezi léty 1948 a 1989 v Československu dělo.

14. Jsem zásadně proti tomu, aby se na tzv. církevních restitucích, které se týkají Římsko-katolické církve, přiživovaly jiné církve a náboženské společnosti (s vyjímkou nutnosti odškodňovat FŽO).

15. Pokud by se návrh zákona o církevních restitucích prosadil jen ve prospěch ŘKC, mohlo by být v zájmu státu, aby zvažoval malou kompenzaci nekatolickým náboženským subjektům, aby na rozdíl od ŘKC neutrpěly na odstřižení od státního rozpočtu. To považuji za otevřenou záležitost a netvrdím, že bych se v tom chtěl za nekatolické náboženské subjekty přimlouvat, protože mám zato, že by se měly postarat o svou existenci samy.

16. To, oč bych v této věci opravdu stál, je, aby se církve se státem dohodly o formě vzájemné spolupráce na péči o památky, popřípadě o úpravách „církevního zákona“.

Jiří Hoblík

 

Dodatek:

Majetek Římsko-katolické církve má specifickou povahu a vyplývá to z vývoje vztahu státu a církve od josefinských reforem. Vzhledem k tomu nový návrh zákona o církevním majetku celou záležitost zjednodušuje, jako by stát říkal: církvi, dám ti hromadu majetku, a ty mi dej pokoj. Srv.

„Katolická církev nikdy nebyla dokonce ani za Rakouska-Uherska vlastníkem nemovitého majetku na území Rakouska-Uherska, který by mohl samostatně pouze o své vůli o „svém“ majetku rozhodovat, a to dokonce, i když byla (resp. např. klášter, nadace atd.) jako vlastník zapsaná v pozemkových knihách. „Její“ vlastnictví vždy mělo specifický charakter.“ (Hrádela, K. “Co bylo ukradeno, musí být vráceno“, str. 17) „... a samozřejmě nebyla vůbec oprávněna nakládat s majetkem cizím např. farních obcí, klášterů atd. (str. 18).

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

David daggie Geisler - Restituce FŽO

22. 8. 2012 16:15

k bodu 14.
Vrátit židovským obcí, co jim mbylo zabaveno (či jinak šlohnuto) a kompenzovat jejich staleté utrpení, vidím jako smysluplné. Pokud by tohle byl smysl té církevní "trojdohody" se státní mocí a následného zákona, tak budiž. Pro české, moravské a slezské Židy to asi nikdy nebude "držhubné", neboť oni byli v minulých stoletích perzekvováni nejvíce. Jak ze strany oficiální vrchnostenské moci, tak i ze strany náboženské majority.

Ad. restituce v Polsku - dle ČRo tam provázejí církevní restituce korupční aféry.
http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/polaci-zacali-s-cirkevnimi-restitucemi-uz-v-roce-1989-provazi-je-korupce--1098294

...tož abychom se teho nedočkali aji u nás. Stačí ta korupce, která toť je, ne? ;-)

ad. Monitoring webů kolem FŽO:
- na webech FŽO a Židovského tiskového a informačního servisu - tradičně prohlášení "trojdohody":
http://www.fzo.cz/
http://www.ztis.cz/rubrika/z-domova

- na webu Židovská liberální unie v České republice - klid po pěšině:
http://www.zlu.cz/aktuality.html

Jiří Hoblík - Re: Restituce FŽO

22. 8. 2012 16:39

Tak nějak. Kdyby se dalo Židům stokrát víc, nevadilo by mi to. Jediné, co vyvolává mé rozpaky - je zasazenost do handrkovaček.

Jakub Dvořák - Koupený pardon?

22. 8. 2012 12:59

Připojil bych ještě, že mi nesedí, mluví-li se o tom katolickém rozdělení se s evangelíky jako o poplatku za prominutí historických křivd. Odpuštění se prostě nekupuje. Jestli to jedna strana nabídla, druhá to neměla přijmout. Ale obávám se, že peníze zatemnily našim představitelům rozum víry.
Opačně musíme připustit, že i evangelíci měli vůči katolíkům své másélko na hlavě; budeme si tedy vzájemně platit?
Nakonec, i na SPS jsme pocítili, že to má být spíš "držhubné", neboť jistý komentář k tvému, vůči ř. kat. kritickému článká se dožadoval, abychom projevili trochu pokory vůči subjektu, který se s námi chce podělit o mamon. Tak to už je teprve řacha!