Gerd Lüdemann: Dopis Ježíšovi
Milý Pane Ježíši,
takto jsem Tě od dětství oslovoval a takto jsem to také po léta vyslovoval ve svých modlitbách před jídlem. ("Přijď, Pane Ježíši, buď naším hostem a požehnej nám i tomu, co nám ze své milosti udílíš".) Jinou modlitbu ("Pane Ježíši, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou") jsem po večerech znovu a znovu vyslovoval jako magickou formuli, i když jsem už nevěděl, proč to vlastně dělám. Ale právě pro to vše se do mě oslovení Tebe jako „Pána Ježíše“ zarylo tak hluboce. V modlitbách k Tobě jako k Pánu Ježíši jsem pokračoval i později – ze zvyku, z bezmyšlenkovitosti nebo z úzkosti, ačkoli jsem už dávno věděl, že jsi byl někým úplně jiným, než jak mi rodiče, učitelé a můj pastor říkávali.
Jako osobnost ses mi ovšem postupně docela odcizil. Protože to hlavní, co jsi podle bible řekl nebo udělal, jsi nikdy neříkal a nikdy nečinil. A kromě toho vůbec nejsi tím, jako koho Tě bible a církevní tradice podávají. Nebyl jsi bez hříchu a nebyl jsi Boží Syn. A vůbec jsi nechtěl zemřít za hříchy světa. A co pro mě bylo zvláště bolestné: Večeři Páně, k níž jsem neděli co neděli na Tvou památku přistupoval, jsi neustanovil Ty. Chléb, který jsem jedl, nebyl Tvým tělem, a víno, které jsem pil, nebylo Tvou krví. Že jsem v to vše doufal, bylo jen záležitostí mé touhy; ta se plně spoléhala na služebníky Tvé církve. Ale místo toho, aby oni vzali vážně mé pochybnosti, zda nejsem bezmála někdo jako kanibal, když mám opravdu jíst Tvé tělo a opravdu pít Tvou krev (i Tobě jako Židovi přece bylo požívání krve co nejpřísněji zapovězeno!), odkázali mě na vysvětlení Martina Luthera: Večeře Páně „je opravdovým tělem a opravdovou krví našeho Pána Ježíše Krista, které nám křesťanům ve chlebu a vínu samotný Kristus podává k požívání".
Oni si na Tebe ale činili nárok neprávem. Protože jsi byl někým zcela jiným. Jako mág a šaman jsi vyháněl démony a spatřoval jsi v tom příchod Božího království. Míval jsi důvěrný kontakt s ďáblem, jehož jsi pak viděl padat jako blesk z nebe. Očekával jsi v brzké budoucnosti zhroucení celého světa, ten pak mělo s konečnou platností vystřídat nové království Boží. Prozatím jsi se svými přívrženci vedl nestálý potulný život ve službách království Božího a učil jsi kodexu jednání, který interpretoval mojžíšovský Zákon ve světle lásky; tím jsi ztělesňoval nejlepší tradice Izraele. K tomu patřily také tvé etické maximy, které zahrnují láskou i nepřítele, a rovněž tvá odvážná podobenství, která své hrdiny při jejich putování spletitými cestami života ukazují pozoruhodně lidsky.
Ale málo platné: I Ty jsi zemřel, dokonce v rozkvětu svých mužných let. I Ty jsi pil kalich smrti. A ve skutečnosti jsi ho musel pít, aniž bys to byl očekával. Navzdory své hluboké zkušenosti se svým Bohem, kterého jsi důvěrně nazýval Otcem a od něhož jsi očekával prakticky vše, byly také Tvoje naděje ohledně budoucnosti zničeny. Srazil ses s tvrdou realitou.
Nejpozději na kříži ses musel učit, co to znamená stát se Bohem opuštěnou obětí. A kdyby Tví přívrženci, kteří Tebou celkem pochopitelně byli nadšeni, nenašli sílu zvěstovat Tvé vzkříšení, všechna Tvá slova i Tvé činy by byly odváty jako listí ve větru. Kdyby navíc nekázali o Tvém brzkém návratu k soudu a věčné spáse, celá stavba křesťanského myšlení by se brzy zhroutila.
Tvůj návrat se však nekonal, protože se především nekonalo Tvé vzkříšení. I to totiž bylo jen zbožným přáním. Je tedy jisté, že Tvé tělo zetlelo v hrobě – pokud ovšem bylo do hrobu vůbec uloženo a nesežrali ho supi a šakali. Tví přívrženci ovšem potřebovali víru ve Vzkříšení a tvůj druhý příchod, aby po velkopátečním šoku nepropadli zoufalství. Ale dnes? Stále ještě (a stále znovu) se křesťané upínají na Tvé Vzkříšení, jakkoli mnozí dávno opustili původní význam Vzkříšení. Připouští se, že Tvá mrtvola neožila a hovoří se raději o Tvém bytí s Bohem. Současně však biskupové, teologicky vzdělaní církevní funkcionáři a křesťanští intelektuálové, nejednou i profesoři teologie přikládají zvláštní význam tomu, že se má nadále drželo vyznání víry ve Vzkříšení, lhostejno, co se tím míní.
Tyto matoucí intelektuální hrátky nemohou ovšem být k dobrému natrvalo a vyžadují nesmlouvavý výklad, založený na rozumu. Na projekcích, přáních a vizích nelze postavit žádné pravé náboženství. Dokonce ani tehdy, kdy takové náboženství vystupuje mocensky v takové míře jako křesťanská církev, která tě dokonce povýšila na Pána světa a na jeho budoucího soudce. Ty však nejsi Pánem světa, jak to Tví učedníci vysvětlovali poukazem na tvé vzkříšení. Být jsi jím ani nechtěl. Hlásal jsi budoucí království Boží, přišla však církev. Klamal jsi sám sebe a Tvé poselství bylo bez ohledu na historickou skutečnost falšováno Tvými přívrženci se zřetelem k jejich vlastnímu prospěchu. Tvé učení bylo omylem, protože Tvé mesiášské království nenastalo.
Prosím, podívej se na vše, co nedobrého se po Tvé smrti činilo ve Tvém jménu! Začalo to už Novým zákonem, v němž jsou Tví krajané nazýváni syny ďáblovými. To vše jenom proto, že v Tebe neuvěřili. Hanebné na tom zůstává, že Ti tato slova prokletí byla vkládána do úst, jako bys je sám řekl. Tento antisemitismus pokračoval během celých církevních dějin. Ne však jako úchylka od původního učení církve, kdepak! Musel vzniknout právě proto, že Tys byl povýšen na Pána světa. Nadále jsi trestal z nebe a z pověření svého všemohoucího Otce nevěřící Židy za jejich nedostatečnou víru, za jejich neposlušnost a za zločiny, kterých se proti Tobě a prvním křesťanským společenstvím měli dopustit.
A neříkej, že to vše bylo jen pomýlení a zfalšování Tvého poselství! Křesťanská církev je spíše, jak to ostatně vyplývá z jejích dvoutisíciletých dějin, nutně právě taková. V jiné podobě by se ani ustavit nemohla a pouhá její existence by byla nemožná, či snad dokonce zbytečná. Nemůžeme proto přejít k dennímu pořádku a nadále zvěstovat Tvé poselství, jako by těch posledních dva tisíce let nebylo.
Já sám pro Tvé krajany pociťuji velkou sympatii. Naše doba je díky výsledkům historického bádání mohla odhalit jako Tvé vlastní bratry, přestože nepřejali církevní učení o Tvém vzkříšení a o Tvém druhém příchodu. Zároveň nenacházím žádný důvod, proč bych sám měl přestupovat k židovskému náboženství. Jsem příliš odpuzován žárlivým Jahvem, Bohem Starého zákona, který nezná žádnou toleranci a jemuž se křesťané snaží zavděčit, aby vyhnali Židy z Boží vinice. Tento Jahve nezná rovnost mezi národy a právě tak nezná ani práva, která všem lidem na světě náleží ve stejné míře. Dospěl jsem proto k pevnému přesvědčení, že naše ústava s články o ochraně lidské důstojnosti, o právech na různé svobody, o rovnosti před zákonem, o svobodě vyznání, svědomí a smýšlení chrání život všech lidí lépe než Hebrejská bible (neboli Starý zákon) i lépe než bible křesťanů (neboli Starý zákon společně s Novým). Nyní říkají církevní představitelé a teologové, že právě zmíněná základní práva naší ústavy mají biblický původ. Zajímalo by mě tedy, proč církev a teologie až do 18. století nedospěly k vytvoření podobných, ústavě odpovídajících práv a proč se myšlenka tolerance musela prosadit teprve během osvícenství a teprve jako prvek boje s církví, občas velice ostrého.
I když máš mé hluboké sympatie, Pane Ježíši, nemůžeš rozumět Ty mně, ani já Tobě, protože čas, v němž jsi žil ty, i ten, v němž žijeme dnes, se od sebe navzájem tolik liší. Snad by ses hluboce zamyslel, když bys zjistil, že nebe se vůbec nenachází nad námi, že země je kulatá a že není středem vesmíru. A pravděpodobně bys s velkým údivem vyslechl poučení o tom, že člověk a opice mají společné předky, že dokonce všechny existující formy života lze vidět jako součást vývoje, na jehož počátku stojí primitivní jednobuněčné organismy. Ale určitě bys propadl panice, když by ses dozvěděl, že Tvůj Bůh ani dva tisíce let po Tobě ještě nezpůsobil žádný konec časů. A nejen to. Tvůj Bůh svět dokonce vůbec nestvořil, i když se zbožní Židé Tvé doby museli na svět dívat právě takto. Univerzum spíše vzniklo evolucí, na jejímž začátku byl podle našich současných vědomostí „velký třesk“. Představa Tvá a Tvých současníků o Bohu Stvořiteli je až příliš ovlivněna lidskou perspektivou, což ovšem platí i o dnešních služebnících Tvé církve, kteří by toto vše měli vědět lépe, ale navzdory tomu každou neděli vyznávají Tvého Boha jako stvořitele nebe i země. Raději bych Ti řekl: To, co drží náš kosmos pohromadě, to, co ho ohraničuje – to je velké tajemství, které neprohlédneme. Vyplatí se ho však zkoumat. Takový otevřený vhled do věcí pokládám nicméně za neslučitelný s přijetím biblického Boha Stvořitele, který vše stvořil z ničeho…
Tak tedy, Pane Ježíši, skončeme s tím vším. Nesnesu už dokonale zmatečnou situaci, v níž uvízly teologie, církve i bible. Zůstaň tam, kde jsi; v Galileji prvního století. Pak se staneš daleko důvěryhodnějším: jako exorcista a zároveň jako důstojný učitel. A my pak s Tebou opět můžeme vstoupit do normálního vztahu, tak, jako ho máme také k jiným významným mužům starověku – k Buddhovi, Konfuciovi, Sókratovi. Tvé vyvýšení nad veškeré lidské možnosti bylo přílišné a odráží hloubku fantastické touhy po nesmrtelnosti, hloubku tužeb, které však musí být přivedeny zpět na realistickou půdu.
Pokud by ses měl ale skutečně z nebeských oblak vrátit na zem znovu, těším se už na to, že se s Tebou konečně budu moci seznámit. A zůstávám přesvědčen, dokonce i tehdy, kdy už se k Tobě nemodlím a když už v Tebe nevěřím, že snad také získám Tvé sympatie a Ty mě kvůli mému ateismu nezatratíš, což bys vlastně podle bible i církevních vyznání měl. Do té doby ale musí být mezi námi po náboženské stránce konec – z důvodů, které jsem Ti předestřel. A sice konec definitivní.
Tvou zvěst a na ni navazující křesťanský výklad budu nicméně nadále zkoumat – s cílem vysvětlovat racionálním způsobem našim současníkům vlastní původ naší evropské kultury. Protože osvícenství a vysvětlení založené na rozumu včetně kritiky jakéhokoli zjevení a kritiky vykladačských privilegií jakéhokoli druhu zůstávají pevnou součástí moderního světa. Pouze osvícenství a výklad založený na rozumu umožňují konstruktivní dialog mezi národy a kulturami. A pouze osvícenství a výklad založený na rozumu jsou s to ustavit v následujících tisíciletích mír mezi lidmi rozdílných ideologií a náboženství.
Gerd Lüdemann
Překlad Marek Feigl
Foto: www.gerdluedemann.de
Komentáře
Přehled komentářů
byla charakteristika Lüdemanna, kterou tu před měsícem v diskusi vyslovil Jakub Dvořák. (Pod článkem M. Danihelka, „O zániku Českobratrské církve evangelické", v diskusi jako Re: Florilegia III - Jakub Dvořák, 7. 4. 2013 11:50). Bez tohoto podnětu by překlad "Dopisu Ježíše" téměř určitě nevyšel.
Jakub D. zde uvádí: "Lüdermann (...); to je trochu spozdilá postava, která, odvrhnuvši veškorou sémantiku, vyzbrojená primitivní logikou puberťáka a frankfurtského neomarxismu objevuje USA a dochází k závěrům pro něj, jen pro něj zcela revolučním. Ale (...) vystavuje se zkoumání a kritice, není neomylným anonymem."
Pokud byl překlad "Dopisu Ježíšovi" nabídnut SPS a zde publikován, souvisel tento počin do značné míry s těmito slovy Jakuba Dvořáka. Překlad a zveřejnění Lüdemanna jsem nechápal ani jako výraz polemiky s Jakubem, ani jako výraz vlastní identifikace s jeho slovy. Zazdálo se mi prostě, že i v českém jazykovém prostředí by Lüdemann mohl být s užitkem diskutován a že by Jakubův komentář stál za další a pokračující rozpravu. - Dosavadní úrovní diskuse a nediskuse o Lüdemannovi jsem ovšem značně rozladěn a ať je to jak chce, Jakubův postřeh k Lüdemannovi představuje - snad kromě mých poznámek překladatele-kustoda-průvodce, které se nepočítají - zatím jediný věcný a nepovrchní příspěvek k této diskusi o Lüdemannovi na SPS. (Navíc ještě příspěvek vzniklý mimo kontext prozatímní diskuse.) Jinak se tu nachází jen podivné vyzvídání, proč byl tento text vůbec publikován - jako by snad cestou k odpovědím na tyto otázky nebyla poctivá čtenářská práce se samotným textem - , popřípadě lamentování, jaký je ten Lüdemann zlý teolog a Atheist.
Na FB se objevila nicméně reakce paní či slečny Elišky Jankovičové: "Ježíš určitě není panu Lüdemannovi lhostejný. Připadá mi jeho dopis ušlechtilý, respektuju ho. Ale potíž je v tom, že to je celoživotní profesor a učenec. Kdyby byl celoživotní ošetřovatelka v důchoďáku, možná uvidí, jak je to jeho vysvětlení založené na rozumu bezzubé." - Zdá se mi, že takto pojatá reakce míří v čemsi správným směrem. Navazuje vlastně na klasický spor o společenskou povahu ateismu, spor vedený vlastně už od konce 18. století, od Maxmiliena Robespierra. Tento revoluční diktátor byl toho názoru, že ateismus je především nápad rozmazlených aristokratů odtržených od lidu. Lid sám ateismus nepotřebuje, lidu je ateismus cizí, říkal Robespierre a původní antikřesťanský akcent Revoluce pak přehodnotil návrhem trapného revolučního kultu Nejvyšší Bytosti. Marx a řada socialistů 19. století byli jiného názoru, ateismus byl pro ně předpokladem osvobození od bídy a tyranie.
Zpět k poznámce Elišky Jankovičové: Prostředí ošetřovatelů v domově důchodců i prostředí jiných podobných sociálních služeb znám náhodou velmi důvěrně. Především je třeba Elišku Jankovičovou upozornit, že se nejedná o prostředí více křesťanské, než je okolní společnost. Dlužno také mít za to, že "vysvětlení založené na rozumu" (vysvětlení čehokoli) je rozhodně všestranně užitečné i pro ošetřovatelku v domově pro seniory a určitě ne jenom pro profesora literatury raného křesťanství. Hledání "vysvětlení založeného na rozumu" umožní takové ošetřovatelce orientovat se ve světě a ve společnosti, nenechat se ojebávat svými nadřízenými a kolegy, nezahazovat se s chlapy, kteří nestojí za zlámanou grešli, nevidět smysl v nepodstatných věcech a nepřehlížet to, co je opravdu podstatné - například. Snad všechny smutné až tragické lidské příběhy, které jsem při své práci v důchoďáku i u kluků s mentálním postižením zažil, vyplývaly z MALÉ investice rozumu, nikoli přehnaného sázení na lüdemannovské "vysvětlení založené na rozumu"... Na druhou stranu postřeh Elišky Jankovičové nejde smést bez dalšího ze stolu. Učenci (stejně jako např. podnikatelé, politikové, pedagogové) a stejně jako všichni ostatní totiž často disponují dosti úzkou sociální zkušeností a absolutizují svou vlastní. Kdyby mohli týden "chodit v cizích mokasínách", leckdy by neříkali a nepsali to, co hlásají, přinejmenším ne tak lehce a samozřejmě...
Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Ondra G., 3. 5. 2013 22:07)
Jak mám o Luddemannovi diskutovat, když nevím, z čeho ten jeho dopis vychází? Jestli je to jenom silácký filozof kladivem, tak to má úroveň hospodských keců a vystačí mi Tomáš Lachtan; předpokládám ale, že za tím je dlouhodobější studium. Neznám tyto myšlenky, nemůžu se více vyjádřit.
Nakonec i vy (M. Danihelka) mi vytýkáte zbožné výkřiky. Tenhle dopis jsou zase bezbožné výkřiky, ale co dál? Snad to, že si pan teolog myslí, že bude Pánu Ježíši sympatický - čím? To už je mi bližší naděje zpěváka Landy, že tam budou pěkný stromy a čistý záchody.
Nebo je to výpověď o tom, jak Pána Ježíše vnímal kdysi? Nezlobte se, ale já takové prostředí moc neznám a také nevidím jako solidní popírat Ježíše proto, že mi o něm někdo vyprávěl pohádky.
Re: Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Martin Danihelka, 3. 5. 2013 22:29)
Co přesně chcete vědět - "z čeho dopis vychází"? Jako kým byl objednán a zaplacen - jestli sionistickými centrálami, CIA, Svobodnou Evropou, pravdoláskařskou lobby, Paroubkem? ;) Opravdu nestačí sám o sobě? Nestačí vám při nejhorším heslo "Gerd Lüdemann" na Wikipedii?
Nikdo zde Ježíše "nepopírá"! Lüdemann nepopírá Ježíše, ale vztahuje se k němu na základě vlastní osobní a vědecké zkušenosti. Popírá možná to, co o Ježíši drží Ondra G., ale to přece ještě není popírání Ježíše.
Může být, že vás Lüdemannův "Dopis Ježíšovi" zraňuje, reagujete na něj velmi nevstřícně a podrážděně a také nevěcně - otázka je, jestli se tím o něco neochudíte. Jestli vůbec neděláte chybu, když tak rozhodně odmítáte číst svět očima nevěřícího bratra. (Zdaleka ne jenom bratra profesora Lüdemanna.) Jestli se tím neochuzujete také o možnost něco takovému bratru říci, jít s ním kus cesty...
Re: Re: Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Ondra G., 3. 5. 2013 22:40)
Když někdo napíše, že Ježíš byl ve spojení s ďáblem, zajímá mě, kde to vzal. To v tom dopise není, jako tam není ani další zdůvodnění dalších výkřiků. Nehledám nic za ním nebo okolo něj, s výjimkou toho, o čem psal sám - a to bylo jeho dětství.
Chybně jsem napsal, že popírá Ježíše. Opravuji: popírá Ježíše Krista, Syna Božího.
A proč mi připisujete nějaké zranění? Štvete mě s touhle další psychologizací. Slyšel jsem toho na adresu Pána Ježíše víc negativního, a tak mě ani tohle snad moc nesebralo. (Doufám, že teď nenapíšete, že své naštvání dokazuju tím, že sem vůbec píšu. To je ta nepřekonatelná moc psychologů: zamyslí se a prohlásí, že to mluví z autora jen frustrace, neuspokojená sexuální potřeba, předsudky, naučené fráze... a skutečným argumentováním se vůbec nemusejí zabývat. Jsem rád, že se takhle až na výjimky nechováte.)
Re: Re: Re: Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Martin Danihelka, 3. 5. 2013 22:56)Ježíš ve spojení s ďáblem... - Velmi jsem váhal, jestli v překladu nemám dát k tomuto místu do hranatých závorek odkaz Lk 10,18. Pak jsem to zavrhl. V Lüdemannově originálu to zkrátka není, znalost toho místa pan profesor předpokládá - a já pak doufal, že českobratrský křesťanský čtenář si na to místo bez potíží přece jenom vzpomene. A vidíte, netrefa!
Re: Re: Re: Re: Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Martin Danihelka, 4. 5. 2013 7:15)"Míval jsi důvěrný kontakt s ďáblem, jehož jsi pak viděl padat jako blesk z nebe." (Lüdemann) - Tedy kromě Lk 10,18 samozřejmě Ježíšův rozhovor s ďáblem na poušti i vyhánění démonů z posedlých...
Tomu říkáte důvěrný kontakt?
(Ondra G., 4. 5. 2013 14:42)Jestli někdo někoho viděl padat z nebe, to je důvěrný kontakt? A jestli mu přikazuje, aby mlčel a vypadl, případně mu dovolí vejít do stáda prasat, to je důvěrný kontakt? Buď jste to špatně přeložil, nebo je to blbost. To bych pak mohl říct, že rozhodčí, který někomu ukáže červenou kartu, s ním má už jen pro tenhle okamžik "důvěrný kontakt".
Re: Tomu říkáte důvěrný kontakt?
(Martin Danihelka, 4. 5. 2013 18:25)Myslím, že to je otázka subjektivního vnímání různých jazykových obratů - jazyk je strašně neexaktní, tatáž slova jsou pro každého z nás spojena s jinou zkušeností a jiným emocionálním nábojem... Řešit se to dá leda vstřícností, které tuto "tekutost" jazyka samotného zvládne a jde spíš po sledování kontextů a smyslu. Já bych klidně připustil, že Ježíš má s ďáblem důvěrný kontakt, jako ho má i Hospodin se Satanem v 1. kapitole Knihy Jób a jako ho má dejme tomu i vylučovaný fotbalista s rozhodčím. :)
Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Jakub Dvořák, 4. 5. 2013 9:08)
Předně jsem rád, že to na SPS vyšlo. Jistě chceme na SPS i vzdělávat a ke vzdělávání patří seznámení s nejrůznějšími theologickými fenomény, lhostejno, co si o nich kdo z nás myslí. Jednou tedy padlo na SPS jeho jméno, je proto jen seriozní, že se něco dozvídáme o něm a od něj.
Na druhou stranu musím říct, že jeho dojem z něj je po tomhle ještě horší, nežli jsem měl z různě posbíraných citací před tím. Onen "theolog" se jeví jako kmet, který od dětství věřil, že mu dárky pod stromeček nosí Ježíšek. Jakmile se po smrti jeho přestárlé matky přestaly dárky objevovat, odhalil strašlivý podvod!
Nedotčen ne jen už starocírkevními hermeneutickými debatami o vrstvách biblického textu, dokonce nedotčen jakoukoliv funkční gramotností obecného člověka, nad pohádkou O Červené Karkulce by zřejmě objevil, že vlk nemůže sežrat dvě ženské a bez kousání. Člověk jen žasne, kdo se také může stát vysokoškolským profesorem, a nezbývá než doufat, že k tomu nedojde i na ETF UK.
Lüdemenna snad museli před třista lety hibernovat, nedávno rozmrazit a poslat rovnou za katedru.
Re: Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Ondra G., 4. 5. 2013 14:53)
J. Dvořákovi:
Nu, jestli to opravdu jsou jenom tyhle bezbožné výkřiky, tak to jsem... jednomu tydýtovi pěkně naletěl. A máte pravdu.
Re: Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Martin Danihelka, 4. 5. 2013 18:49)
Je zřejmé, že Lüdemannův "Dopis Ježíšovi" je osobně laděnou součástí knihy a díla, které ještě jiným stylem a na jiné úrovni (odborné, exegetické) doříkávají to, co je v Dopisu spíše popularizováno...
Lüdemann sotva zachovává něco, co je staré 300 let. Roku 1713 přece žádná diskuse o historickém Ježíšovi nebyla rozvinutá, nakonec ani osvícenství ne. On sám se výslovně chápe jako navazovatel na Davida Friedricha Strausse, a to je přece jenom mladší klasik. ;)
Popravdě nevím, jestli tento váš příspěvek není nechtěným vlastním gólem. Pudl vaší námitky se zdá být v podstatě ten, že evangelium pokládáte za ekvivalent pohádky o Červené Karkulce anebo folklóru s Ježíškem dávajícím dárky. A smějete se Lüdemannovi, jak může být někdo tak zpozdilý a brát evangelium "realisticky". On sám žel nic jiného neříká - akorát že rozdíl mezi vaším a jeho pojetím je jako mezi sklenicí poloplnou a poloprázdnou.
Pokud jde o novozákonní katedry, novozákonní bádání a samu ETF, docela bych si přál, aby někdo jako Lüdemann na ETF také působil. Novozákonní bádání, jak mu rozumím, má být maximálně pluralitní, různorodé, pestré a mnohovrstevnaté. Rozhodně se nemá snažit o nepravý konsensus, ale ani o suplování víry. Přinejmenším pro mě k novozákonní vědě patří neodmyslitelně jak radikálové Lüdemannova typu, tak i čeští ateističtí hermeneuti Nového zákona O. A. Funda a Milan Machovec, a stejně tak i naprostí konzervativci typu Tresmontanta, Thiedeho, i všechno akademické "mezi" těmito polaritami...
Re: Re: Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Jan Dospiva, 5. 5. 2013 20:21)
"A smějete se Lüdemannovi, jak může být někdo tak zpozdilý a brát evangelium "realisticky"."
Snad jen v tomto bodě je mi Lüdemannův přístup sympatický. Rozhodně je poctivější vzkříšení odmítnout než říkat, že Ježíš nebyl vzkříšen doopravdy, ale jen jaksi obrazně, ve víře jeho učedníků.
Ovšem jeho tvrzení, že Ježíš nebyl vzkříšen a že se jednalo jen o psychologickou reakci či kolektivní halucinaci učedníků založenou na syndromu "popření", je čirou spekulací. Při nemožnosti získat důkazy, jak to bylo, to je pořád otázka víry či nevíry, nikoli rozumu a nerozumu.
Re: Re: Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Jakub Dvořák, 5. 5. 2013 22:40)
Funda i Machovec svoji hloubku mají. Lüdemann však nemá nic z toho. Ale pro mě to není otázka (budu-li Vás brát za slovo jako Vy mě) nějakého hokejového zápasu, v němž padají góly do cizích i vlastních branek. Objevil Lüdemann něco, co tu ještě nebylo? Pro Vás a pro něj asi ano. Pro zbytek theologického světa zjevně ne. Před třista lety takové věci diskutovány nebyly, dnes už jsou ale přediskutované.
Nejde o "realismus" či "nerealismus", nýbrž o významy, ale to je za horizontem uvažování člověka, který za vrchol literatury uznává předpověď počasí: pršelo nebo nepršelo, tertium non datur. S tím, nezlobte se, nelze diskutovat. Užíváte-li místo vlastní hlavy Lüdemannotu, ano, nalétl jste tydýtovi.
Re: Re: Re: Re: Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Martin Danihelka, 6. 5. 2013 9:16)
Oba dva vaše komentáře (a zejména tento druhý) jsou poněkud na pováženou.
Vaše ambiciózní odsudky Lüdemanna kontrastují s tím, jak malou informovanost o celku Lüdemannova badatelského díla sám připouštíte. ("Na druhou stranu musím říct, že jeho dojem z něj je po tomhle ještě horší, nežli jsem měl z různě posbíraných citací před tím.") Uvádíte tedy znalost několika posbíraných citací a nyní tedy Dopisu Ježíšovi, osobně laděného otvíráku k jedné Lüdemannově odborné knize. Toto těžko vytváří ideální situaci pro rozdávání známek z "hloubky" a pro posměšné poznámky, navíc poněkud nečitelné a upadající do sofismat. Uvádět, že Lüdemannova interpretace evangelií přináší něco nového pouze pro Lüdemanna a pro mě, působí jednoduše trapně.
Lüdemannův výklad evangelijních látek patří do horizontu novozákonního bádání stejně jako dílo klasika 19. století D. F. Strausse nebo našich současníků M. Machovce a O. A. Fundy. Oponentura k Lüdemannově interpretaci by se měla s jeho myšlením utkat zejména na poli empiricky ohleduplné práce s novozákonními texty, spíše než shazovačnými poznámkami o "vyšší" rovině textu evangelií povznesené údajně nad naivní logiku smyslu.
Poslední manifest moderny
(David daggie Geisler, 5. 5. 2013 5:29)
Zaujal mě poslední odstavec: "Protože osvícenství a vysvětlení založené na rozumu včetně kritiky jakéhokoli zjevení a kritiky vykladačských privilegií jakéhokoli druhu zůstávají pevnou součástí moderního světa. Pouze osvícenství a výklad založený na rozumu umožňují konstruktivní dialog mezi národy a kulturami. A pouze osvícenství a výklad založený na rozumu jsou s to ustavit v následujících tisíciletích mír mezi lidmi rozdílných ideologií a náboženství."
Zní to jako poslední manifest moderny. :)
Zůstaň v Galileji
(Ondra G., 30. 4. 2013 16:45)
Kde v Matoušově evangeliu Pán Ježíš vstupuje do Judska (většinou z Galileje), okamžitě nastává konflikt s farizeji nebo zákoníky. V Galileji je teology tolerován, v Judsku nikoli.
Jak vidím, za dvě tisíciletí se situace nezměnila. I dnes teologové posílají Ježíše do Galileje.
Re: Zůstaň v Galileji
(Martin Danihelka, 3. 5. 2013 11:54)
Možná znám špatně Matoušovo evangelium - ale poučte mě, prosím, kde se v Matoušově evangeliu objevuje nějaký galilejský teolog a z čeho je zjevné, že tedy galilejští teologové Ježíše "tolerují". Kromě Ježíše Nazaretského, který vystupuje jako rabbi, to znamená po našem: právě jako teolog.
(Musíme vědět, že Galilea měla v Jeruzalémě špatnou pověst jakožto nepříliš pravověrný kraj plný omezených venkovských balíků. Posílání Ježíše do Galileje znělo od jeruzalémské elity podobně, jako když by dnes nějaký arogantní Pražák říká komusi: "Vrať se do toho svýho trapnýho Vsetína, ty hloupej Valachu a neser se k nám do velkoměsta!")
Re: Re: Zůstaň v Galileji
(Jan Dospiva, 3. 5. 2013 12:20)To je právě to. Zatímco teologové typu Lüdemann odhazují víru jako něco pro prosťáčky, obyčejní plebejci spíše zaslechnou a rozpoznají Boží slovo.
Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji
(Martin Danihelka, 3. 5. 2013 12:26)Vždyť jsem vám právě napsal, že i Ježíš vystupuje jako teolog! Apoštol Pavel jakbysmet. A autoři jiných novozákonních epištol také. - Stavět proti sobě pyšné teology a prosté nezkažené lidi otevřené Božímu Slovu je takové klasické české nedorozumění, které zdomácnilo mezi lidmi neochotné domýšlet věci do konce.
Re: Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji
(Martin Danihelka, 3. 5. 2013 12:27)error: "Neochotnými domýšlet věci do konce"
Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,
(Martin Danihelka, 3. 5. 2013 19:53)