Jdi na obsah Jdi na menu

Gerd Lüdemann: Dopis Ježíšovi


Milý Pane Ježíši,

takto jsem Tě od dětství oslovoval a takto jsem to také po léta vyslovoval ve svých modlitbách před jídlem. ("Přijď, Pane Ježíši, buď naším hostem a požehnej nám i tomu, co nám ze své milosti udílíš".) Jinou modlitbu ("Pane Ježíši, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou") jsem po večerech znovu a znovu vyslovoval jako magickou formuli, i když jsem už nevěděl, proč to vlastně dělám. Ale právě pro to vše se do mě oslovení Tebe jako „Pána Ježíše“ zarylo tak hluboce. V modlitbách k Tobě jako k Pánu Ježíši jsem pokračoval i později – ze zvyku, z bezmyšlenkovitosti nebo z úzkosti, ačkoli jsem už dávno věděl, že jsi byl někým úplně jiným, než jak mi rodiče, učitelé a můj pastor říkávali.

luedemann2.jpgJako osobnost ses mi ovšem postupně docela odcizil. Protože to hlavní, co jsi podle bible řekl nebo udělal, jsi nikdy neříkal a nikdy nečinil. A kromě toho vůbec nejsi tím, jako koho Tě bible a církevní tradice podávají. Nebyl jsi bez hříchu a nebyl jsi Boží Syn. A vůbec jsi nechtěl zemřít za hříchy světa. A co pro mě bylo zvláště bolestné: Večeři Páně, k níž jsem neděli co neděli na Tvou památku přistupoval, jsi neustanovil Ty. Chléb, který jsem jedl, nebyl Tvým tělem, a víno, které jsem pil, nebylo Tvou krví. Že jsem v to vše doufal, bylo jen záležitostí mé touhy; ta se plně spoléhala na služebníky Tvé církve. Ale místo toho, aby oni vzali vážně mé pochybnosti, zda nejsem bezmála někdo jako kanibal, když mám opravdu jíst Tvé tělo a opravdu pít Tvou krev (i Tobě jako Židovi přece bylo požívání krve co nejpřísněji zapovězeno!), odkázali mě na vysvětlení Martina Luthera: Večeře Páně „je opravdovým tělem a opravdovou krví našeho Pána Ježíše Krista, které nám křesťanům ve chlebu a vínu samotný Kristus podává k požívání".

Oni si na Tebe ale činili nárok neprávem. Protože jsi byl někým zcela jiným. Jako mág a šaman jsi vyháněl démony a spatřoval jsi v tom příchod Božího království. Míval jsi důvěrný kontakt s ďáblem, jehož jsi pak viděl padat jako blesk z nebe. Očekával jsi v brzké budoucnosti zhroucení celého světa, ten pak mělo s konečnou platností vystřídat nové království Boží. Prozatím jsi se svými přívrženci vedl nestálý potulný život ve službách království Božího a učil jsi kodexu jednání, který interpretoval mojžíšovský Zákon ve světle lásky; tím jsi ztělesňoval nejlepší tradice Izraele. K tomu patřily také tvé etické maximy, které zahrnují láskou i nepřítele, a rovněž tvá odvážná podobenství, která své hrdiny při jejich putování spletitými cestami života ukazují pozoruhodně lidsky.

Ale málo platné: I Ty jsi zemřel, dokonce v rozkvětu svých mužných let. I Ty jsi pil kalich smrti. A ve skutečnosti jsi ho musel pít, aniž bys to byl očekával. Navzdory své hluboké zkušenosti se svým Bohem, kterého jsi důvěrně nazýval Otcem a od něhož jsi očekával prakticky vše, byly také Tvoje naděje ohledně budoucnosti zničeny. Srazil ses s tvrdou realitou.

Nejpozději na kříži ses musel učit, co to znamená stát se Bohem opuštěnou obětí. A kdyby Tví přívrženci, kteří Tebou celkem pochopitelně byli nadšeni, nenašli sílu zvěstovat Tvé vzkříšení, všechna Tvá slova i Tvé činy by byly odváty jako listí ve větru. Kdyby navíc nekázali o Tvém brzkém návratu k soudu a věčné spáse, celá stavba křesťanského myšlení by se brzy zhroutila.

Tvůj návrat se však nekonal, protože se především nekonalo Tvé vzkříšení. I to totiž bylo jen zbožným přáním. Je tedy jisté, že Tvé tělo zetlelo v hrobě – pokud ovšem bylo do hrobu vůbec uloženo a nesežrali ho supi a šakali. Tví přívrženci ovšem potřebovali víru ve Vzkříšení a tvůj druhý příchod, aby po velkopátečním šoku nepropadli zoufalství. Ale dnes? Stále ještě (a stále znovu) se křesťané upínají na Tvé Vzkříšení, jakkoli mnozí dávno opustili původní význam Vzkříšení. Připouští se, že Tvá mrtvola neožila a hovoří se raději o Tvém bytí s Bohem. Současně však biskupové, teologicky vzdělaní církevní funkcionáři a křesťanští intelektuálové, nejednou i profesoři teologie přikládají zvláštní význam tomu, že se má nadále drželo vyznání víry ve Vzkříšení, lhostejno, co se tím míní.

Tyto matoucí intelektuální hrátky nemohou ovšem být k dobrému natrvalo a vyžadují nesmlouvavý výklad, založený na rozumu. Na projekcích, přáních a vizích nelze postavit žádné pravé náboženství. Dokonce ani tehdy, kdy takové náboženství vystupuje mocensky v takové míře jako křesťanská církev, která tě dokonce povýšila na Pána světa a na jeho budoucího soudce. Ty však nejsi Pánem světa, jak to Tví učedníci vysvětlovali poukazem na tvé vzkříšení. Být jsi jím ani nechtěl. Hlásal jsi budoucí království Boží, přišla však církev. Klamal jsi sám sebe a Tvé poselství bylo bez ohledu na historickou skutečnost falšováno Tvými přívrženci se zřetelem k jejich vlastnímu prospěchu. Tvé učení bylo omylem, protože Tvé mesiášské království nenastalo.

Prosím, podívej se na vše, co nedobrého se po Tvé smrti činilo ve Tvém jménu! Začalo to už Novým zákonem, v němž jsou Tví krajané nazýváni syny ďáblovými. To vše jenom proto, že v Tebe neuvěřili. Hanebné na tom zůstává, že Ti tato slova prokletí byla vkládána do úst, jako bys je sám řekl. Tento antisemitismus pokračoval během celých církevních dějin. Ne však jako úchylka od původního učení církve, kdepak! Musel vzniknout právě proto, že Tys byl povýšen na Pána světa. Nadále jsi trestal z nebe a z pověření svého všemohoucího Otce nevěřící Židy za jejich nedostatečnou víru, za jejich neposlušnost a za zločiny, kterých se proti Tobě a prvním křesťanským společenstvím měli dopustit.

A neříkej, že to vše bylo jen pomýlení a zfalšování Tvého poselství! Křesťanská církev je spíše, jak to ostatně vyplývá z jejích dvoutisíciletých dějin, nutně právě taková. V jiné podobě by se ani ustavit nemohla a pouhá její existence by byla nemožná, či snad dokonce zbytečná. Nemůžeme proto přejít k dennímu pořádku a nadále zvěstovat Tvé poselství, jako by těch posledních dva tisíce let nebylo.

Já sám pro Tvé krajany pociťuji velkou sympatii. Naše doba je díky výsledkům historického bádání mohla odhalit jako Tvé vlastní bratry, přestože nepřejali církevní učení o Tvém vzkříšení a o Tvém druhém příchodu. Zároveň nenacházím žádný důvod, proč bych sám měl přestupovat k židovskému náboženství. Jsem příliš odpuzován žárlivým Jahvem, Bohem Starého zákona, který nezná žádnou toleranci a jemuž se křesťané snaží zavděčit, aby vyhnali Židy z Boží vinice. Tento Jahve nezná rovnost mezi národy a právě tak nezná ani práva, která všem lidem na světě náleží ve stejné míře. Dospěl jsem proto k pevnému přesvědčení, že naše ústava s články o ochraně lidské důstojnosti, o právech na různé svobody, o rovnosti před zákonem, o svobodě vyznání, svědomí a smýšlení chrání život všech lidí lépe než Hebrejská bible (neboli Starý zákon) i lépe než bible křesťanů (neboli Starý zákon společně s Novým). Nyní říkají církevní představitelé a teologové, že právě zmíněná základní práva naší ústavy mají biblický původ. Zajímalo by mě tedy, proč církev a teologie až do 18. století nedospěly k vytvoření podobných, ústavě odpovídajících práv a proč se myšlenka tolerance musela prosadit teprve během osvícenství a teprve jako prvek boje s církví, občas velice ostrého.

I když máš mé hluboké sympatie, Pane Ježíši, nemůžeš rozumět Ty mně, ani já Tobě, protože čas, v němž jsi žil ty, i ten, v němž žijeme dnes, se od sebe navzájem tolik liší. Snad by ses hluboce zamyslel, když bys zjistil, že nebe se vůbec nenachází nad námi, že země je kulatá a že není středem vesmíru. A pravděpodobně bys s velkým údivem vyslechl poučení o tom, že člověk a opice mají společné předky, že dokonce všechny existující formy života lze vidět jako součást vývoje, na jehož počátku stojí primitivní jednobuněčné organismy. Ale určitě bys propadl panice, když by ses dozvěděl, že Tvůj Bůh ani dva tisíce let po Tobě ještě nezpůsobil žádný konec časů. A nejen to. Tvůj Bůh svět dokonce vůbec nestvořil, i když se zbožní Židé Tvé doby museli na svět dívat právě takto. Univerzum spíše vzniklo evolucí, na jejímž začátku byl podle našich současných vědomostí „velký třesk“. Představa Tvá a Tvých současníků o Bohu Stvořiteli je až příliš ovlivněna lidskou perspektivou, což ovšem platí i o dnešních služebnících Tvé církve, kteří by toto vše měli vědět lépe, ale navzdory tomu každou neděli vyznávají Tvého Boha jako stvořitele nebe i země. Raději bych Ti řekl: To, co drží náš kosmos pohromadě, to, co ho ohraničuje – to je velké tajemství, které neprohlédneme. Vyplatí se ho však zkoumat. Takový otevřený vhled do věcí pokládám nicméně za neslučitelný s přijetím biblického Boha Stvořitele, který vše stvořil z ničeho…

Tak tedy, Pane Ježíši, skončeme s tím vším. Nesnesu už dokonale zmatečnou situaci, v níž uvízly teologie, církve i bible. Zůstaň tam, kde jsi; v Galileji prvního století. Pak se staneš daleko důvěryhodnějším: jako exorcista a zároveň jako důstojný učitel. A my pak s Tebou opět můžeme vstoupit do normálního vztahu, tak, jako ho máme také k jiným významným mužům starověku – k Buddhovi, Konfuciovi, Sókratovi. Tvé vyvýšení nad veškeré lidské možnosti bylo přílišné a odráží hloubku fantastické touhy po nesmrtelnosti, hloubku tužeb, které však musí být přivedeny zpět na realistickou půdu.

Pokud by ses měl ale skutečně z nebeských oblak vrátit na zem znovu, těším se už na to, že se s Tebou konečně budu moci seznámit. A zůstávám přesvědčen, dokonce i tehdy, kdy už se k Tobě nemodlím a když už v Tebe nevěřím, že snad také získám Tvé sympatie a Ty mě kvůli mému ateismu nezatratíš, což bys vlastně podle bible i církevních vyznání měl. Do té doby ale musí být mezi námi po náboženské stránce konec – z důvodů, které jsem Ti předestřel. A sice konec definitivní.

Tvou zvěst a na ni navazující křesťanský výklad budu nicméně nadále zkoumat – s cílem vysvětlovat racionálním způsobem našim současníkům vlastní původ naší evropské kultury. Protože osvícenství a vysvětlení založené na rozumu včetně kritiky jakéhokoli zjevení a kritiky vykladačských privilegií jakéhokoli druhu zůstávají pevnou součástí moderního světa. Pouze osvícenství a výklad založený na rozumu umožňují konstruktivní dialog mezi národy a kulturami. A pouze osvícenství a výklad založený na rozumu jsou s to ustavit v následujících tisíciletích mír mezi lidmi rozdílných ideologií a náboženství.

Gerd Lüdemann


 

Překlad Marek Feigl

Foto: www.gerdluedemann.de

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Martin Danihelka - Re: Re: Poznámka k problému vztahu exegeze a víry

3. 5. 2013 9:42

Velmi zmatečně formulovaný příspěvek - v jednotlivostech i celkovém zaměření.

"Snaha o odstranění předsudků a vlastních tužeb z výkladu" není žádnou cestou k přílišné psychologizaci (!?), ale naopak snahou o maximální zpochybnění všech falešných psychologizací. Že není možný žádný výklad svatých textů bez přihlédnutí k lidské situovanosti a konečnosti, to těžko zpochybňovat. To vše ale má být prosvětleno reflexí a kompetentní prací s textem i s historickými, lingvistickými aj. souvislostmi stojícími za textem. Jakou navrhujete alternativu proti této práci s textem, pane kolego? Nechat v textu naše předsudky nereflektované a vykládat text z pouhého nadšení? Takto ale většinou vzniknou bezcenné a zavádějící výklady... To je ostatně důvodem, proč reformace od samého počátku velmi trvala na zakládání univerzit s teologickými fakultami, s důrazem na biblické jazyky a biblickou teologii - a na tom, aby je protestantští kazatelé absolvovali.

Teologické fakulty, k jejichž zakládání ponoukali kurfiřty už Luther a Melanchthon, ovšem mohou vyučit studenty leda v práci s Písmem (objektivně daným textem SZ a NZ, jak stojí a leží) - práci s Božím Slovem si na nich důsledně vzato koupit nelze. "Naučíme tě kázat Boží Slovo" - to je navíc nárok neobhajitelný nejen teologicky, ale i z hlediska osvícenského sekulárního státu. Písmo objektivně vzato napsali lidé, je to dílo lidí; a pokud a jak byli přitom Bohem inspirováni, to už je mimo parametry teologického i univerzitního provozu. To už je akt víry, nikoli vědy. (Vztah vědy a víry je vůbec zajímavý problém, stál by za hutný výklad - to doufám sám vidíte.)

"Kdo by měl financovat katedry novozákonní literatury" (měl jste patrně na mysli katedru dějin a literatury raného křesťanství, která byla dána G. Lüdemannovi poté, co mu byla sebrána katedra Nového zákona)? Patrně nejvíce zavádějící otázka vašeho příspěvku, skutečně prapodivně stylizovaná. Financuje je (německý) stát, tak jako katedru Nového zákona a celou göttingenskou teologickou fakultu. Byla-li udělena G. Lüdemannovi roku 1983 profesura podle německých zákonů na doživotí a je-li odebratelná leda z důvodů frapatního porušení etiky typu plagiátorství, ztráta víry přísně vzato nezakládá důvod k odebrání profesury. Proto byla přeformátována na profesuru nově zřízené katedry. Jde tu samozřejmě o pracovní právo, o akademické svobody, o to, že i nevěřící hermeneut Nového zákona a znalec dějin křesťanství produkuje vědecky relevantní studie a přednášky o křesťanství 1.-2. století. Vaši poznámku o "čisté připosraženosti", o "korektnosti, která nemá nic společného s osvícenstvím", "o parazitech" - upřímně nechápu. To je velice zvláštní slovník i výklad.

Poslední odstavec by opět zasloužil lepší rozlišování mezi Písmem, Slovem Božím, autorstvím Písma psaného lidmi, event. inspirovaného Bohem a lepší zaostření na otázku, co je modernímu sekulárnímu státu (platícímu univerzity a její katedry a profesory) vlastně do toho...

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Poznámka k problému vztahu exegeze a víry

3. 5. 2013 9:48

Jedná se o reakci na příspěvek Ondry G. "Re: Poznámka k problému vztahu exegeze a víry (Ondra G., 2. 5. 2013 16:10)". - Připojuji se zároveň k některým jiným stěžovatelům na mechanismus těchto stránek. Velmi divně a rozmarně to řadí, diskusní příspěvek se mi už NĚKOLIKRÁT objevil připojený k něčemu jinému, než nač reagoval, často se příspěvek nevratně smaže, pokud se pohnojí kódování, které samo asi není moc funkční apod.

Ondra G. - Re: Re: Re: Poznámka k problému vztahu exegeze a víry

3. 5. 2013 22:20

Jen k té psychologizaci: Mám za to, že určitými metodami se text nedá vysvětlit, ale pouze kompletně zlikvidovat - jako když loupu cibuli a chci se dostat k jádru. Pojmy jako předsudek nebo skrytá tužba jsou v podstatě podpásové, dá se s nimi odpálit všechno. Domnívám se, že nedorozumění mezi námi plyne (krom jiného) z toho, že chápu Bibli jako komunikát, text nám určený; jeho autor (Bůh, nikoli autoři jednotlivých knih) při jeho tvorbě (sestavení z textů různých lidí) počítal i s naší psychikou, našimi rozumovými schopnostmi, naší dobovou a jinou podmíněností. Proto je veškerý výklad neukončený, nejistý a v posledku ověřitelný jen reakcí, a to reakcí v dobovém ukotvení toho kterého čtenáře. Pokud tedy usiluji o vymazání něčeho lidského, nedostávám se k božskému, nýbrž ztrácím důležité aspekty.

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Re: Poznámka k problému vztahu exegeze a víry

3. 5. 2013 22:47

1. Všichni vycházíme z "předsudků". Nejen venkovská kostelní babka, ale neméně i osvícenec, i zapřísáhlý scientista, i matematik. "Předsudečnost" je naše výchozí situace, ale to neznamená, že nemá smysl jít dál, vystavit se nemilosrdné reflexi, od předsudků se očišťovat. To největší, čeho můžeme dosáhnout: že budeme se svými předsudky nakládat moudřeji, že je relativizujeme, že si je uvědomíme. To není málo. V předsudcích si skutečně nejsme rovni...

2. Pojetí, že Bůh "napsal" text Písma a my ho popíráním jeho autorství redukujeme - to je každopádně pojetí příliš kabalistické a mysteriózní na to, aby bylo možné ho bez hnutí brvou držet na státní moderní a postmoderní univerzitě a její teologické fakultě. Přinejmenším předpokládá něco, co má být teprve dokázáno.

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k problému vztahu exegeze a víry

5. 5. 2013 12:40

M. Danihelka napsal:

"2. Pojetí, že Bůh "napsal" text Písma a my ho popíráním jeho autorství redukujeme - to je každopádně pojetí příliš kabalistické a mysteriózní na to, aby bylo možné ho bez hnutí brvou držet na státní moderní a postmoderní univerzitě a její teologické fakultě. Přinejmenším předpokládá něco, co má být teprve dokázáno."

Jestliže teologie nevychází z předpokladu, že Bůh nám chce něco sdělovat a že součástí tohoto sdělení je Bible, pak není pro mě teologií křesťanskou. A jestli se stát rozhodl financovat křesťanské teologické fakulty, pak mají být křesťanskými; pravda, kdyby na nich byli křesťané opravdovější, možná by více politikům vadili, ale také je možné, že by měli křesťané více zastánců.

Obávám se, že si pletete křesťanství s občanskou naukou.

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k problému vztahu exegeze a víry

6. 5. 2013 9:43

Je otázka, proč by měla teologie vycházet z vámi uvedeného předpokladu a s jakou mírou (nereflektované) samozřejmosti by vůbec z nějakého předpokladu měla vycházet. Používáte jakousi svou definici teologie, ale mně vůbec není zřejmé, proč by tato a jedině tato definice měla teologii zavazovat. - Asi vás překvapím a možná zklamu, ale teologům není mnoho jasné, co přesně teologie je, co není a co by přesně měla dělat. Žádné sjednocující, konsensuální pojetí neexistuje. To ale teologii nezesměšňuje tolik, jak by se na první pohled zdálo: lépe na tom není ani například právní věda, která je chápána jako užitečná, vesele se pěstuje akademicky a přitom nikdy nebyla schopna dohodnout se na pojmu "právo". - Pokud od teologické vědy očekáváte, že bude především strážcem a povzbuzovatelem církevní vroucnosti, je to, obávám se, čistě váš problém. Je to nárok špatně obhajitelný nejen z hlediska logiky sekulárního světa a univerzity, ale zpochybnitelný i z hlediska samotné teologie. Vaše uvažování o tomto problému prozrazuje, že příliš bezstarostně směšujete pojmy (křesťanská) víra a teologie a nedostatečně mezi nimi rozlišujete. Zejména to prozrazuje vaše tvrzení, že si údajně pletu křesťanství s občanskou naukou...

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k problému vztahu exegeze a víry

6. 5. 2013 16:08

Doufám, že to nevezmete jako jazykové hnidopišství, ale vidím dost podstatný rozdíl mezi zkoumáním (reflexí?) čehokoli z pohledu křesťanské víry a mezi nezaujatým zkoumáním křestanské víry. Domnívám se, že to první by mohlo být křesťanskou teologií, to druhé bych zařadil někam do religionistiky nebo kulturní antropologie.
Zdůrazňuji, že křesťanský teolog nemusí být nutně křesťanem, ale pro účely svého zkoumání by - dle tohoto pohledu - měl brát alespoň křesťanskou optiku. Nakolik se mu to bude dařit a nakolik to bude někomu užitečné, to už je na jiné povídání.

A jestli čekám od teologie nějaké zvroucnění víry? To nečekám... Spíš mě zajímá, jakou teologii mají ti, u nichž se nějaké plody víry projevovaly nebo projevují.

Michal Rudolf - Co s tím?

30. 4. 2013 7:48

Nějak mi uniká smysl uveřejnění tohoto překladu na těchto stránkách. Obzvláště chybí-li jakýkoliv komentář. Obyčejný ne-intelektuál (jako já) je pak zmaten.

Martin Danihelka - Re: Co s tím?

30. 4. 2013 8:25

Komentář (neboli "perex" neboli "lead") byl k textu připojen, ale je k přečtení jen tehdy, když si načtete Svobodné protestantské stránky vcelku. Přál jsem si, aby byl v kurzívě přímo součástí textu, ale šéfredaktor Svobodných protestantských stránek byl jiného názoru. Připojuji ho tedy ještě osobně pro vás:




Gerd Lüdemann (*1946), německý novozákoník, od roku 1983 profesor katedry Nového zákona na teologické fakultě university v Göttingen. K nejvýznamnějším monografiím tohoto období jeho působení patří Paulus, der Heidenapostel („Pavel, apoštol pohanů“, I – 1980; II – 1990) a Die Auferstehung Jesu („Ježíšovo vzkříšení“, 1994).

Výrazný ohlas zdaleka nejenom odborný získala Lüdemannova kniha Der große Betrug: Und was Jesus wirklich sagte und tat („Velký podvod: Co Ježíš skutečně říkal a dělal“, 1998), přičemž už dříve vydané knihy nejsou prosty různých kontroverzních vyjádření. Ta stojí ve značném napětí nejen k obvyklým parametrům německého církevního křesťanství, ale i standardní universitní teologie. Ve Velkém podvodu se už Lüdemannův rozchod s křesťanskou vírou stává zcela explicitní. V důsledku těchto událostí byl Lüdemann izolován od universitního provozu (mj. se již nemohl zúčastňovat zkoušek bohoslovců), aby byl posléze zbaven místa profesora novozákonní teologie a zároveň instalován na téže fakultě jako profesor obratem zřízené katedry dějin a literatury raného křesťanství.

Překlad „Dopisu Ježíši“ je zkrácenou autorizovanou verzí textu, který je součástí knihy Velký podvod. Redakce Svobodných protestantských stránek děkuje profesoru Lüdemannovi za laskavé svolení k publikaci tohoto textu, který se zároveň stává prvním jeho textem přeloženým do češtiny.


- V každém případě mi připadá pozoruhodná představa, kterou ve svém diskusním příspěvku nabízíte. Že obyčejný "ne-intelektuál (jako vy)" měsíce nebo roky navštěvuje tyto stránky a je vždycky dokonale uspokojen, a dnes poprvé mu zde něco nehraje...

Michal Rudolf - Re: Re: Co s tím?

30. 4. 2013 9:33

Omlouvám se, příspěvek jsem četl pouze z RSS kanálu, kde komentář není vidět.
Stále mi však vrtá hlavou důvod, proč byl vůbec Lüdemannův příspěvek uveřejněn bez jakéhokoliv úvodu, vysvětlení, souhlasu či kritiky. Jen tak hodit na webovou stránku tohoto druhu takto kontroverzní věc je pro mě matoucí.
On je nějak populární v evangelických kruzích a je na jeho názorech shledáváno něco cenného? Nebo to mělo být jen nastartování nějaké kritické diskuse, kde by byl rozcupován na kousky? Nebo je to jen dokumentace toho, kam až může teolog zajít, když přestane přijímat (nebo nikdy nepochopí) úlohu Ježíše jako spasitele?

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Co s tím?

30. 4. 2013 10:32

Gerd Lüdemann, jak jste si mohl přečíst, je profesorem jedné z nejvýznamnějších teologických fakult v Německu a autorem řady odborných textů z novozákonní problematiky. "Případ Lüdemann" byl přinejmenším v německých teologických kruzích široce diskutován zvláště v době, kdy byly události směřující ke zbavení/přeformátování jeho profesury aktuální (tj. na přelomu tisíciletí). Ale diskutována je v Německu tato záležitost i nadále.

Pořád nevím, jaký úvod nebo snad "stanovisko redakce" k textu požadujete... To se ještě někde dělá, že redakce nebo někdo pověřený vnucuje čtenářům, co si o textu mají myslet a za ručičku je dovádí k nějakému výkladu? Lüdemannův "Dopis Ježíši" byl přeložen a publikován, protože byl shledán zajímavým a protože doufáme, že podnítí řadu zajímavých, nejrůzněji pojatých, ale doufejme aspoň zčásti inspirativních reakcí.

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Co s tím?

30. 4. 2013 23:15

Jestli chápu otázku správně, nejde o stanovisko redakce, ale o smysl zveřejnění. Příklad - na webu Greenpeace zveřejnit nějaký Klausův text, který naprosto zpochybňuje vliv člověka na klimatické změny.

Pokud odpovídáte vědeckou pozicí autora, částečně to chápu: Mohlo by jít o diskuzi o teologických fakultách nebo teolozích.

Jiří Hoblík - Re: Re: Re: Re: Re: Co s tím?

1. 5. 2013 1:32

Tady žádná redakce vlastně ani není. Poprvé až v těchto dnech se tu tento termín objevil. Každý si ručí za to své.

Michal Rudolf - Re: Re: Re: Re: Re: Co s tím?

6. 5. 2013 15:47

Děkuji Ondrovi G. za vystižení smyslu mého dotazu. Za ručičku vodit nepotřebuji, myslet umím sám. Stačilo bez dlouhých cavyků napsat, že šlo o to rozproudit diskusi a poučit méně sečtělé osoby o existenci takových myšlenkových směrů.

Aleš Wrana - náboženství rozumu?

4. 5. 2013 12:51

Pro mne jsou v Dopise klíčové tyto věty: „…teologicky vzdělaní církevní funkcionáři a křesťanští intelektuálové, nejednou i profesoři teologie přikládají zvláštní význam tomu, že se má nadále drželo vyznání víry ve Vzkříšení, lhostejno, co se tím míní. Tyto matoucí intelektuální hrátky nemohou ovšem být k dobrému natrvalo a vyžadují nesmlouvavý výklad, založený na rozumu. Na projekcích, přáních a vizích nelze postavit žádné skutečné náboženství.“

Úplně žasnu nad samozřejmostí Luedemannova axiomu, že žádné skutečné náboženství nelze postavit na vizích, protože (podle mého pochopení) pro křesťanství (i pro židovství) je právě toto odpírané pravdou.
Snaha o pochopení onoho centrálního děje – Vzkříšení – od počátku nebylo, a v dobré teologii dodnes není, žádnou „intelektuální hrátkou“. - Souhlasím s Luedemanem, že pro protestantskou teologii je zde potřeba „nesmlouvavý výklad, založený na rozumu.“ Jak však rozumět tomu, že rozum je základ? Rozhodně ne ve smyslu měřítka: měřítkem výkladu je i pro poosvícenskou teologii Bible. Rozum je jen prostředkem výkladu.

Martin Danihelka - Re: náboženství rozumu?

4. 5. 2013 19:41

"Na projekcích, přáních a vizích nelze postavit žádné skutečné náboženství." Lüdemann se zde patrně pohybuje v hegelovských parametrech, v duchu známého zaříkávadla "was vernünftig ist, das ist wirklich; und was wirklich ist, das ist vernünftig“. (= Co je rozumné, to je skutečné; a co je skutečné, je i rozumné.) Jinými slovy tedy: "Na projekcích, přáních a vizích DNES (UŽ) nelze postavit žádné skutečné
náboženství." Nejde tedy o to, že na vizích nemohla historicky vzniknout rozmanitá náboženství, ale že taková pro nás dnes už nejsou podle Lüdemanna věrohodná, protože jsou příliš založená na subjektivitě a iracionalitě.

"Jak však rozumět tomu, že rozum je základ? Rozhodně ne ve smyslu měřítka: měřítkem výkladu je i pro poosvícenskou teologii Bible. Rozum je jen prostředkem výkladu." Zdá se, že Lüdemann ale neříká, že rozum je základ. Říká, že rozum má být základním principem a povahou přiměřeného výkladu Bible.

Aleš Wrana - Re: Re: náboženství rozumu?

4. 5. 2013 22:52

Díky za pomoc Luedemannovi porozumět.
K prvnímu odstavci: rozumím tomu, že je to hegelovština, a sám si proti ní stavím pascalovštinu: některým věcem lze porozumět jen srdcem - např. vizím, ale také to je porozumění.

K odstavci druhému: pokud je "rozum základním principem a povahou přiměřeného výkladu Bible", tak ať je rozumný i v tom, že uzná své meze, a přizná, např. o Vzkříšení, podle povahy prvních svědectví o této události, že tady se stalo něco, co rozum přesahuje. - Zdravím pěkně.

Martin Danihelka - Re: Re: Re: náboženství rozumu?

6. 5. 2013 10:16

Jistě je možné hegelovštinu z důvodů vkusu a osobního nastavení přebít pascalovštinou (de gustibus non est disputandum), otázkou zůstává, jestli se tím nevmanévrujeme do obtížně obhajitelných postojů. To, že rozum není jediným rozměrem skutečnosti, který se počítá - to je zřejmé. Jak ale stanovit hranici, kde se má rozum zastavit a přenechat moc srdci? Jde přesvědčivě vyložit, proč by se měl někde zastavovat? Není odpovědí na nedostatečné a sporné plody rozumu snaha nikoli rozum zavrhnout, ale spíše snaha o prohloubení či obohacení pojmu a pojetí rozumu samého? A copak srdce také často nelže, nemýlí se, není zaslepené? Kolik "vizí" bylo v dějinách lidstva ke zlému?

Pokud jde o Lüdemannovo zhodnocení Vzkříšení, naráží na zřejmé meze snaha vyložit ho na základě kratičkého, osobního a také provokativního "Dopisu Ježíšovi", který tu byl uveřejněn. To, co si Lüdemann myslí o Vzkříšení a proč si to myslí, to by bylo k nalezení například v jeho monografii "Die Auferstehung Jesu" (Göttingen 1994).

Aleš Wrana - Re: Re: Re: Re: náboženství rozumu?

6. 5. 2013 10:34

Pro mne je tím centrálním bodem právě Vzkříšení. Pevně věřím, že Ježíš byl tělesně vzkříšen k novému způsobu života. Už od prvních svědectví vidíme, že rozum si s tím neví rady. Snaží se a má se snažit vysvětlovat, hledat oporu pro pochopení v Písmech, hledat jiné analogie této události, ale zároveň ví, že nikdy nepochopí zcela, a že srdce se asi dostává v pochopení dále…

Martin Danihelka - Jedním z hlavních podnětů, proč byl "Dopis Ježíšovi" publikován,

3. 5. 2013 19:53

byla charakteristika Lüdemanna, kterou tu před měsícem v diskusi vyslovil Jakub Dvořák. (Pod článkem M. Danihelka, „O zániku Českobratrské církve evangelické", v diskusi jako Re: Florilegia III - Jakub Dvořák, 7. 4. 2013 11:50). Bez tohoto podnětu by překlad "Dopisu Ježíše" téměř určitě nevyšel.

Jakub D. zde uvádí: "Lüdermann (...); to je trochu spozdilá postava, která, odvrhnuvši veškorou sémantiku, vyzbrojená primitivní logikou puberťáka a frankfurtského neomarxismu objevuje USA a dochází k závěrům pro něj, jen pro něj zcela revolučním. Ale (...) vystavuje se zkoumání a kritice, není neomylným anonymem."

Pokud byl překlad "Dopisu Ježíšovi" nabídnut SPS a zde publikován, souvisel tento počin do značné míry s těmito slovy Jakuba Dvořáka. Překlad a zveřejnění Lüdemanna jsem nechápal ani jako výraz polemiky s Jakubem, ani jako výraz vlastní identifikace s jeho slovy. Zazdálo se mi prostě, že i v českém jazykovém prostředí by Lüdemann mohl být s užitkem diskutován a že by Jakubův komentář stál za další a pokračující rozpravu. - Dosavadní úrovní diskuse a nediskuse o Lüdemannovi jsem ovšem značně rozladěn a ať je to jak chce, Jakubův postřeh k Lüdemannovi představuje - snad kromě mých poznámek překladatele-kustoda-průvodce, které se nepočítají - zatím jediný věcný a nepovrchní příspěvek k této diskusi o Lüdemannovi na SPS. (Navíc ještě příspěvek vzniklý mimo kontext prozatímní diskuse.) Jinak se tu nachází jen podivné vyzvídání, proč byl tento text vůbec publikován - jako by snad cestou k odpovědím na tyto otázky nebyla poctivá čtenářská práce se samotným textem - , popřípadě lamentování, jaký je ten Lüdemann zlý teolog a Atheist.

Na FB se objevila nicméně reakce paní či slečny Elišky Jankovičové: "Ježíš určitě není panu Lüdemannovi lhostejný. Připadá mi jeho dopis ušlechtilý, respektuju ho. Ale potíž je v tom, že to je celoživotní profesor a učenec. Kdyby byl celoživotní ošetřovatelka v důchoďáku, možná uvidí, jak je to jeho vysvětlení založené na rozumu bezzubé." - Zdá se mi, že takto pojatá reakce míří v čemsi správným směrem. Navazuje vlastně na klasický spor o společenskou povahu ateismu, spor vedený vlastně už od konce 18. století, od Maxmiliena Robespierra. Tento revoluční diktátor byl toho názoru, že ateismus je především nápad rozmazlených aristokratů odtržených od lidu. Lid sám ateismus nepotřebuje, lidu je ateismus cizí, říkal Robespierre a původní antikřesťanský akcent Revoluce pak přehodnotil návrhem trapného revolučního kultu Nejvyšší Bytosti. Marx a řada socialistů 19. století byli jiného názoru, ateismus byl pro ně předpokladem osvobození od bídy a tyranie.

Zpět k poznámce Elišky Jankovičové: Prostředí ošetřovatelů v domově důchodců i prostředí jiných podobných sociálních služeb znám náhodou velmi důvěrně. Především je třeba Elišku Jankovičovou upozornit, že se nejedná o prostředí více křesťanské, než je okolní společnost. Dlužno také mít za to, že "vysvětlení založené na rozumu" (vysvětlení čehokoli) je rozhodně všestranně užitečné i pro ošetřovatelku v domově pro seniory a určitě ne jenom pro profesora literatury raného křesťanství. Hledání "vysvětlení založeného na rozumu" umožní takové ošetřovatelce orientovat se ve světě a ve společnosti, nenechat se ojebávat svými nadřízenými a kolegy, nezahazovat se s chlapy, kteří nestojí za zlámanou grešli, nevidět smysl v nepodstatných věcech a nepřehlížet to, co je opravdu podstatné - například. Snad všechny smutné až tragické lidské příběhy, které jsem při své práci v důchoďáku i u kluků s mentálním postižením zažil, vyplývaly z MALÉ investice rozumu, nikoli přehnaného sázení na lüdemannovské "vysvětlení založené na rozumu"... Na druhou stranu postřeh Elišky Jankovičové nejde smést bez dalšího ze stolu. Učenci (stejně jako např. podnikatelé, politikové, pedagogové) a stejně jako všichni ostatní totiž často disponují dosti úzkou sociální zkušeností a absolutizují svou vlastní. Kdyby mohli týden "chodit v cizích mokasínách", leckdy by neříkali a nepsali to, co hlásají, přinejmenším ne tak lehce a samozřejmě...