Jdi na obsah Jdi na menu

Gerd Lüdemann: Dopis Ježíšovi


Milý Pane Ježíši,

takto jsem Tě od dětství oslovoval a takto jsem to také po léta vyslovoval ve svých modlitbách před jídlem. ("Přijď, Pane Ježíši, buď naším hostem a požehnej nám i tomu, co nám ze své milosti udílíš".) Jinou modlitbu ("Pane Ježíši, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou") jsem po večerech znovu a znovu vyslovoval jako magickou formuli, i když jsem už nevěděl, proč to vlastně dělám. Ale právě pro to vše se do mě oslovení Tebe jako „Pána Ježíše“ zarylo tak hluboce. V modlitbách k Tobě jako k Pánu Ježíši jsem pokračoval i později – ze zvyku, z bezmyšlenkovitosti nebo z úzkosti, ačkoli jsem už dávno věděl, že jsi byl někým úplně jiným, než jak mi rodiče, učitelé a můj pastor říkávali.

luedemann2.jpgJako osobnost ses mi ovšem postupně docela odcizil. Protože to hlavní, co jsi podle bible řekl nebo udělal, jsi nikdy neříkal a nikdy nečinil. A kromě toho vůbec nejsi tím, jako koho Tě bible a církevní tradice podávají. Nebyl jsi bez hříchu a nebyl jsi Boží Syn. A vůbec jsi nechtěl zemřít za hříchy světa. A co pro mě bylo zvláště bolestné: Večeři Páně, k níž jsem neděli co neděli na Tvou památku přistupoval, jsi neustanovil Ty. Chléb, který jsem jedl, nebyl Tvým tělem, a víno, které jsem pil, nebylo Tvou krví. Že jsem v to vše doufal, bylo jen záležitostí mé touhy; ta se plně spoléhala na služebníky Tvé církve. Ale místo toho, aby oni vzali vážně mé pochybnosti, zda nejsem bezmála někdo jako kanibal, když mám opravdu jíst Tvé tělo a opravdu pít Tvou krev (i Tobě jako Židovi přece bylo požívání krve co nejpřísněji zapovězeno!), odkázali mě na vysvětlení Martina Luthera: Večeře Páně „je opravdovým tělem a opravdovou krví našeho Pána Ježíše Krista, které nám křesťanům ve chlebu a vínu samotný Kristus podává k požívání".

Oni si na Tebe ale činili nárok neprávem. Protože jsi byl někým zcela jiným. Jako mág a šaman jsi vyháněl démony a spatřoval jsi v tom příchod Božího království. Míval jsi důvěrný kontakt s ďáblem, jehož jsi pak viděl padat jako blesk z nebe. Očekával jsi v brzké budoucnosti zhroucení celého světa, ten pak mělo s konečnou platností vystřídat nové království Boží. Prozatím jsi se svými přívrženci vedl nestálý potulný život ve službách království Božího a učil jsi kodexu jednání, který interpretoval mojžíšovský Zákon ve světle lásky; tím jsi ztělesňoval nejlepší tradice Izraele. K tomu patřily také tvé etické maximy, které zahrnují láskou i nepřítele, a rovněž tvá odvážná podobenství, která své hrdiny při jejich putování spletitými cestami života ukazují pozoruhodně lidsky.

Ale málo platné: I Ty jsi zemřel, dokonce v rozkvětu svých mužných let. I Ty jsi pil kalich smrti. A ve skutečnosti jsi ho musel pít, aniž bys to byl očekával. Navzdory své hluboké zkušenosti se svým Bohem, kterého jsi důvěrně nazýval Otcem a od něhož jsi očekával prakticky vše, byly také Tvoje naděje ohledně budoucnosti zničeny. Srazil ses s tvrdou realitou.

Nejpozději na kříži ses musel učit, co to znamená stát se Bohem opuštěnou obětí. A kdyby Tví přívrženci, kteří Tebou celkem pochopitelně byli nadšeni, nenašli sílu zvěstovat Tvé vzkříšení, všechna Tvá slova i Tvé činy by byly odváty jako listí ve větru. Kdyby navíc nekázali o Tvém brzkém návratu k soudu a věčné spáse, celá stavba křesťanského myšlení by se brzy zhroutila.

Tvůj návrat se však nekonal, protože se především nekonalo Tvé vzkříšení. I to totiž bylo jen zbožným přáním. Je tedy jisté, že Tvé tělo zetlelo v hrobě – pokud ovšem bylo do hrobu vůbec uloženo a nesežrali ho supi a šakali. Tví přívrženci ovšem potřebovali víru ve Vzkříšení a tvůj druhý příchod, aby po velkopátečním šoku nepropadli zoufalství. Ale dnes? Stále ještě (a stále znovu) se křesťané upínají na Tvé Vzkříšení, jakkoli mnozí dávno opustili původní význam Vzkříšení. Připouští se, že Tvá mrtvola neožila a hovoří se raději o Tvém bytí s Bohem. Současně však biskupové, teologicky vzdělaní církevní funkcionáři a křesťanští intelektuálové, nejednou i profesoři teologie přikládají zvláštní význam tomu, že se má nadále drželo vyznání víry ve Vzkříšení, lhostejno, co se tím míní.

Tyto matoucí intelektuální hrátky nemohou ovšem být k dobrému natrvalo a vyžadují nesmlouvavý výklad, založený na rozumu. Na projekcích, přáních a vizích nelze postavit žádné pravé náboženství. Dokonce ani tehdy, kdy takové náboženství vystupuje mocensky v takové míře jako křesťanská církev, která tě dokonce povýšila na Pána světa a na jeho budoucího soudce. Ty však nejsi Pánem světa, jak to Tví učedníci vysvětlovali poukazem na tvé vzkříšení. Být jsi jím ani nechtěl. Hlásal jsi budoucí království Boží, přišla však církev. Klamal jsi sám sebe a Tvé poselství bylo bez ohledu na historickou skutečnost falšováno Tvými přívrženci se zřetelem k jejich vlastnímu prospěchu. Tvé učení bylo omylem, protože Tvé mesiášské království nenastalo.

Prosím, podívej se na vše, co nedobrého se po Tvé smrti činilo ve Tvém jménu! Začalo to už Novým zákonem, v němž jsou Tví krajané nazýváni syny ďáblovými. To vše jenom proto, že v Tebe neuvěřili. Hanebné na tom zůstává, že Ti tato slova prokletí byla vkládána do úst, jako bys je sám řekl. Tento antisemitismus pokračoval během celých církevních dějin. Ne však jako úchylka od původního učení církve, kdepak! Musel vzniknout právě proto, že Tys byl povýšen na Pána světa. Nadále jsi trestal z nebe a z pověření svého všemohoucího Otce nevěřící Židy za jejich nedostatečnou víru, za jejich neposlušnost a za zločiny, kterých se proti Tobě a prvním křesťanským společenstvím měli dopustit.

A neříkej, že to vše bylo jen pomýlení a zfalšování Tvého poselství! Křesťanská církev je spíše, jak to ostatně vyplývá z jejích dvoutisíciletých dějin, nutně právě taková. V jiné podobě by se ani ustavit nemohla a pouhá její existence by byla nemožná, či snad dokonce zbytečná. Nemůžeme proto přejít k dennímu pořádku a nadále zvěstovat Tvé poselství, jako by těch posledních dva tisíce let nebylo.

Já sám pro Tvé krajany pociťuji velkou sympatii. Naše doba je díky výsledkům historického bádání mohla odhalit jako Tvé vlastní bratry, přestože nepřejali církevní učení o Tvém vzkříšení a o Tvém druhém příchodu. Zároveň nenacházím žádný důvod, proč bych sám měl přestupovat k židovskému náboženství. Jsem příliš odpuzován žárlivým Jahvem, Bohem Starého zákona, který nezná žádnou toleranci a jemuž se křesťané snaží zavděčit, aby vyhnali Židy z Boží vinice. Tento Jahve nezná rovnost mezi národy a právě tak nezná ani práva, která všem lidem na světě náleží ve stejné míře. Dospěl jsem proto k pevnému přesvědčení, že naše ústava s články o ochraně lidské důstojnosti, o právech na různé svobody, o rovnosti před zákonem, o svobodě vyznání, svědomí a smýšlení chrání život všech lidí lépe než Hebrejská bible (neboli Starý zákon) i lépe než bible křesťanů (neboli Starý zákon společně s Novým). Nyní říkají církevní představitelé a teologové, že právě zmíněná základní práva naší ústavy mají biblický původ. Zajímalo by mě tedy, proč církev a teologie až do 18. století nedospěly k vytvoření podobných, ústavě odpovídajících práv a proč se myšlenka tolerance musela prosadit teprve během osvícenství a teprve jako prvek boje s církví, občas velice ostrého.

I když máš mé hluboké sympatie, Pane Ježíši, nemůžeš rozumět Ty mně, ani já Tobě, protože čas, v němž jsi žil ty, i ten, v němž žijeme dnes, se od sebe navzájem tolik liší. Snad by ses hluboce zamyslel, když bys zjistil, že nebe se vůbec nenachází nad námi, že země je kulatá a že není středem vesmíru. A pravděpodobně bys s velkým údivem vyslechl poučení o tom, že člověk a opice mají společné předky, že dokonce všechny existující formy života lze vidět jako součást vývoje, na jehož počátku stojí primitivní jednobuněčné organismy. Ale určitě bys propadl panice, když by ses dozvěděl, že Tvůj Bůh ani dva tisíce let po Tobě ještě nezpůsobil žádný konec časů. A nejen to. Tvůj Bůh svět dokonce vůbec nestvořil, i když se zbožní Židé Tvé doby museli na svět dívat právě takto. Univerzum spíše vzniklo evolucí, na jejímž začátku byl podle našich současných vědomostí „velký třesk“. Představa Tvá a Tvých současníků o Bohu Stvořiteli je až příliš ovlivněna lidskou perspektivou, což ovšem platí i o dnešních služebnících Tvé církve, kteří by toto vše měli vědět lépe, ale navzdory tomu každou neděli vyznávají Tvého Boha jako stvořitele nebe i země. Raději bych Ti řekl: To, co drží náš kosmos pohromadě, to, co ho ohraničuje – to je velké tajemství, které neprohlédneme. Vyplatí se ho však zkoumat. Takový otevřený vhled do věcí pokládám nicméně za neslučitelný s přijetím biblického Boha Stvořitele, který vše stvořil z ničeho…

Tak tedy, Pane Ježíši, skončeme s tím vším. Nesnesu už dokonale zmatečnou situaci, v níž uvízly teologie, církve i bible. Zůstaň tam, kde jsi; v Galileji prvního století. Pak se staneš daleko důvěryhodnějším: jako exorcista a zároveň jako důstojný učitel. A my pak s Tebou opět můžeme vstoupit do normálního vztahu, tak, jako ho máme také k jiným významným mužům starověku – k Buddhovi, Konfuciovi, Sókratovi. Tvé vyvýšení nad veškeré lidské možnosti bylo přílišné a odráží hloubku fantastické touhy po nesmrtelnosti, hloubku tužeb, které však musí být přivedeny zpět na realistickou půdu.

Pokud by ses měl ale skutečně z nebeských oblak vrátit na zem znovu, těším se už na to, že se s Tebou konečně budu moci seznámit. A zůstávám přesvědčen, dokonce i tehdy, kdy už se k Tobě nemodlím a když už v Tebe nevěřím, že snad také získám Tvé sympatie a Ty mě kvůli mému ateismu nezatratíš, což bys vlastně podle bible i církevních vyznání měl. Do té doby ale musí být mezi námi po náboženské stránce konec – z důvodů, které jsem Ti předestřel. A sice konec definitivní.

Tvou zvěst a na ni navazující křesťanský výklad budu nicméně nadále zkoumat – s cílem vysvětlovat racionálním způsobem našim současníkům vlastní původ naší evropské kultury. Protože osvícenství a vysvětlení založené na rozumu včetně kritiky jakéhokoli zjevení a kritiky vykladačských privilegií jakéhokoli druhu zůstávají pevnou součástí moderního světa. Pouze osvícenství a výklad založený na rozumu umožňují konstruktivní dialog mezi národy a kulturami. A pouze osvícenství a výklad založený na rozumu jsou s to ustavit v následujících tisíciletích mír mezi lidmi rozdílných ideologií a náboženství.

Gerd Lüdemann


 

Překlad Marek Feigl

Foto: www.gerdluedemann.de

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji

3. 5. 2013 15:06

A ještě nám, prosím pěkně, řekněte, jak Galilea a Judsko souvisejí s Gerdem Lüdemannem.

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji

3. 5. 2013 21:58

V textu toho teologa byla přímo slova, aby Ježíš zůstal tam, kde má být: v Galileji prvního století. Myslím, že je to příznačné a že mockrát je Nejvyšší král odkazován do patřičných mezí.

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji

3. 5. 2013 22:17

Ale není celá tato paralela s jeruzalémskými farizeji použita zmatečně? (Až sektářsky?) Lüdemann přece není farizej nebo saducej, kterému Ježíš vadil svou etickou a teologickou nekonformitou. Který ho po vzoru "judských teologů" rozmázl, aby neohrožoval zaběhané pořádky a neriskoval hněv římských okupantů! Ke svému postoji se protrpěl a probolel - což asi "Dopis Ježíšovi" ukazuje čitelně. Zajímavé dokumenty o osobním pozadí ztráty víry u Lüdemanna lze najít na http://www.gerdluedemann.de/ (v němčině i v angličtině).

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji

3. 5. 2013 22:24

A není Ludemann obhájcem dnešní konformity, slušného myšlení o lidských právech a rovnosti všech lidí? (Které má se skutečným prospěchem člověka někdy pramálo společného - pokud tomu rozumím.)

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji

3. 5. 2013 22:38

Konformita, slušné myšlení o lidských právech a rovnosti všech lidí... - Lüdemann je, jak zřetelně vyplývá i z Dopisu Ježíšovi, především přímluvcem osvícenství. A každé osvícenství hodné toho jména ví, že rozum, racionalita, lidská práva, rovnost, ba i obyčejná slušnost jsou nesamozřejmé. Jsou dobývány na barbarství, na iracionalitě, neustále ohrožovány zprava i zleva. "Pěstuj svou zahradu." (Voltaire: Candide) Na zahradě je třeba trpělivě makat, vždycky jí může ohrozit sucho, neúroda, plevel, škůdci nebo dupot válečných vojsk.

O tom, že hodnoty "konformity, slušného myšlení o lidských právech a rovnosti všech lidí" nejsou tak bezcenné, o tom bychom mohli jako lidé narození ve XX. století něco tušit. A že nejsou úplně antikřesťanské, to snad také.

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji

3. 5. 2013 22:48

Lidská práva, rovnost... žebřík, kdysi opřený o křesťanské základy, dnes poletující vzduchem. Zákazy babyboxů a normální výchovy, adorace úchylek, právo na potrat a právo na dítě, právo na lásku a právo na sobecká rozhodnutí a nakonec Femen, hnutí holých vemen. Sorry, já vím, že bojovníci za lidská práva nám udělali o hodně lepší život; jenom mi připadá, že se to dneska někam zvrací.

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji

3. 5. 2013 23:01

Čekal bych, že jako přiznanému voliči Miloše Zemana vám toto post-osvícenské směřování světa spíše vyhovuje, než že hledáte s výrazným nasazením alternativy vůči němu. Nebo by to aspoň bylo logické. - Na druhou stranu je fakt, že Miloš Zeman ve II. kole překvapivě bodoval na české ambasádě ve Vatikánu...

Martin Danihelka - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji

4. 5. 2013 19:05

Začnu druhým odstavcem: Tato představa či vize rozhodně není nejhorší ze všech možných. Jakkoli jí popisujete dost kostrbatě, takže se spíše domýšlím, jak to vlastně myslíte.

Nicméně kdybyste si vzpomněl na jiné mé texty a vyjádření publikované tady na SPS, všiml byste si, co si vlastně myslím o osvícenství - o jeho relativitě, vyčpělosti... A pro tento účel budiž navíc řečeno, že osvícenství naráží na určité vnitřní aporie (rozpory) a že nevidím jinou možnost obhájit ho než vpodstatě pragmaticky: osvícenské dědictví je užitečné, zajišťuje snad více svobody a spravedlnosti než jiný civilizační koncept. Já sám budu první, kdo řekne, že to v osvícenství přísně filosoficky moc nehraje.

Ondra G. - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zůstaň v Galileji

4. 5. 2013 14:51

Zkuste stejnou míru kritičnosti, jakou máte vůči Bibli, použít na osvícenské zdůvodnění lidských práv. Jak obhájíte pojem "přirozenost"? Čím obhájíte, že "lidé se rodí svobodní a rovní ve svých právech"?

A když už jsme u toho, líbila by se vám osvícenská představa církve - součást státního aparátu, který káže morálku a svým majetkem financuje představy osvícených učenců nebo monarchů?

Martin Danihelka - Poznámka k problému vztahu exegeze a víry

2. 5. 2013 9:44

"Případ Lüdemann" instruktivně ukazuje kromě jiného lesk a bídu protestantského přístupu k Písmu, lesk a bídu protestantismu vůbec. - Nejpozději na konci 18. století, ale už tak trochu Lutherem se protestantismus rozhodl pro svobodnou kritickou exegezi Nového zákona. Ta je důsledkem učení o netotožnosti Písma a Božího Slova: Písmo samo je na rozdíl od Božího Slova přístupné komukoli, může ho otevřít kdokoli nebo tou knihou bušit po hlavě kohokoli, ale zaslechnutí Božího Slova je na rozdíl od možnosti číst Písmo nesamozřejmé, neobjednatelné, darované. Boží Slovo je v Písmu "zakleto" jako princezna v zámku. Nedojdeme k princezně, když obejdeme zámek, ale samotný vstup do zámku a procházení po jeho chodbách ještě nezaručuje spolubytí s princeznou... V tom by se také projevoval omyl charismatického amerického ztotožňování Písma a Božího Slova. Uječený americký protestant ti strčí pod nos bibli, pět minut ti z ní něco čte a pak hned dotírá: "Tak co? Udělalo to s tebou něco? Slyšíš Boží hlas?" Podobný kraválismus je právě důsledkem nedostatečného rozlišování mezi Písmem a Božím Slovem. Písmo může otevřít kdokoli, číst si z něho pro jakékoli účely, i ateista (jako třeba Machovec, Feuerbach nebo i Lüdemann) může číst a studovat Bibli a setkání s Božím Slovem přesto nemusí (nikdy) nastat. - Svobodnou kritickou exegezi ale přesto potřebujeme, rozhodli se protestantští bohoslovci v 18. a 19. století. Je to nejen výraz otevřenosti ke světu, ale zejména cesta, jak zápasit s tím, abychom z bible slyšeli zejména naše vlastní předsudky a to, co z něho naše lidství chce slyšet. Svobodná kritická exegeze pořád ještě nezaručuje setkání s Božím Slovem - to žádné lidské konání nezaručí! - , ale aspoň něco dělá našimi lidskými silami pro poznání biblických skutečností a pro to, abychom je nechápali falešně, jako zrcadlový odraz naší sebezamilované lidskosti. - Podle významného českého novozákoníka musí vědecká exegeze postupovat podle principu "utsi Deus non daretur", jako by Boha nebylo. Není děním víry, ale může víře jen posloužit, pokud je podnikána efektivně.

Případy jako Lüdemannův patří ale k nutným a legitimním vedlejším nákladům takového podnikání. Připomínají znovu skutečnost, že vědecká reflexe Písma je důležitá - a přesto je něčím jiným než vírou. Že post-osvícenská věda, založená na kritičnosti, nemá žádné předjednané závěry a může nás vést tam, kam původně nechceme. Samotná novozákonní exegeze (kterou se snažím už řadu let sledovat, co mi síly stačí) je navíc i z ryze akademického velice tekutým a bouřlivým oborem, stále přicházející s novými a překvapivými objevy. Stojaté vody to nejsou ani omylem. Prof. Lüdemannovi může být namítáno - a také mu zhusta opravdu je namítáno - i na ryze odborné, novozákonické půdě. Zde jsou ve hře záležitosti jako historie, archeologie, zhodnocení starých i nových písemných pramenů, souvislostí, které nabízejí, i ryze lingvistické záležitosti... Lüdemann i tak, jaký je, a jak to otevírá jeho "Dopis Ježíšovi", rozhodně patří do kontextu novozákonní biblistiky a také teologie (v tom smyslu, v jakém biblistika jako taková kamarádí s teologií a "slouží" jí). Určitě nemá být uměle stavěn mimo tento kontext a nemá z něho být ani nuceně vyháněn.

Ondra G. - Re: Poznámka k problému vztahu exegeze a víry

2. 5. 2013 16:10

Příliš psychologizace (snaha o odstranění předsudků a vlastních tužeb z výkladu).

Dále není možné vykládat jakýkoli text "jako by autora nebylo". Nebo je třeba odlišit výklad Písma jako literárních děl a výklad Písma jako inspirovaného Bohem.

Jen nevím, kdo by měl financovat katedry "novozákonní literatury" či jak se to jmenuje. Dost už na tom, že financujeme svými daněmi církve; teď se na ně z čisté připosraženosti (korektnosti, která nemá s osvícenstvím vůbec nic společného) nalepí ještě další parta parazitů.

Písmo jako zakletý zámek je zajímavý obraz, ale není možné zapomínat na to, že Písmo bylo napsáno tak, abychom podle něj mohli nacházet konkrétní Boží slovo pro svůj život. Jako se dá vrtat s vrtačkou (byla na to zkonstruována), tak se dá aplikovat Písmo (a obojí přináší riziko); a kdo z vrtačky sundá kryty, není ve vrtání lepší, nýbrž je debil a hazardér. A kdo ji vyndá ze zásuvky a pak vítězoslavně křičí, že to nefunguje (což mi na Ludemanna nejvíc sedí), taky žádnou díru neudělá.